6.3.3.9
Zřizování elektrických přípojek nízkého napětí
Ing. Vítězslav Šťastný, CSc. a kolektiv
Elektrická přípojka je specifickým případem rozvodu elektřiny. Na
rozdíl od zařízení pro distribuci elektřiny (distribuční soustava je zřizována
a provozována ve veřejném zájmu), jehož provozovatelem je držitel licence na
distribuci elektřiny a který má za povinnost připojit každého odběratele, který
o to požádá a splňuje podmínky stanovené energetickým zákonem, je elektrická
přípojka nn jednoúčelovým zařízením, sloužícím k připojení jedné nemovitosti,
případně (na základě souhlasu vlastníka přípojky a provozovatele příslušné
distribuční soustavy) i více nemovitostí.
Nemovitost může být připojena z venkovního vedení, které je v
místě již provozováno, případně nově zřizováno (zejména v menších obcích) nebo
z kabelové rozvodné sítě realizované převážně v městské zástavbě.
Společným znakem nově prováděných přípojek řešených buď venkovním
vedením (ze závěsných kabelů nebo z izolovaných vodičů případně z holých
vodičů), nebo kabelovým vedením je místo ukončení přípojky, což je dle ČSN 33
3320 Elektrotechnické předpisy. Elektrické přípojky vždy přípojková
skříň.
NahoruPřípojková skříň z hlediska technických norem
Přípojková skříň je místem, v němž se odběrné elektrické zařízení
odběratele připojuje na zařízení dodavatele elektřiny a zároveň i místem
jištění celého odběrného elektrického zařízení. Toto jištění slouží zejména k
lokalizaci poruch vzniklých v odběrném zařízení, tj. zamezuje např. přenesení
vzniklých zkratových proudů z odběrného zařízení do rozvodného zařízení
dodavatele elektřiny. Jisticí prvky v přípojkové skříni dále slouží k
mechanickému odpojení odběrného zařízení objektu od rozvodného zařízení
dodavatele, což je v řadě případů nezbytné.
Z pohledu ČSN 33
3320 je přípojkovou skříní:
-
hlavní domovní pojistková skříň, je-li přípojka provedena
venkovním vedením (přičemž nerozhoduje, zda je řešena holými vodiči,
izolovanými vodiči nebo závěsným kabelem),
-
hlavní domovní kabelová skříň, je-li přípojka provedena
kabelovým vedením.
Z hlediska konstrukčního provedení jsou přípojkové skříně
uzpůsobeny pro:
Z hlediska způsobu osazení jsou přípojkové skříně řešeny:
-
pro zapuštění do zdiva (do vybrání ve stěně),
-
k montáži na sloup venkovního vedení,
-
jako volně stojící – osazené do pilířů,
-
pro montáž na povrch stěny.
Z hlediska technických norem se přípojkové skříně a ostatní
kabelové rozvodné skříně považují za typově zkoušené rozváděče pro venkovní
instalaci na místech přístupných veřejnosti, do kterých mají přístup (z
hlediska obsluhy a údržby) pouze osoby s kvalifikací stanovenou vyhláškou ČÚBP
a ČBÚ č. 50/1978 Sb.
Současnou kmenovou (základní) normou pro všechny typy rozváděčů nn
je ČSN EN 60439-1 (35 7107) Rozváděče nn. Část 1: Typově zkoušené a částečně
typově zkoušené rozváděče, jejíž druhé vydání vstoupilo v platnost 1.
prosince 2000. Norma je českou verzí EN 60439-1 z roku 1999 a je
identická s IEC 60439-1:1999. Tato základní norma, která od 1. 8. 2002
plně nahradila ČSN EN 60439-1 z listopadu 1996, byla v prosinci 2004
doplněna o změnu A1.
Základní technické požadavky na provedení kabelových rozvodných
skříní (a tudíž i přípojkových skříní) stanovuje ČSN EN
60439-5 (35 7107) Rozváděče nn. Část 5: Zvláštní požadavky na rozváděče
určené pro venkovní instalaci ve veřejných místech. Kabelové rozvodné skříně
(CDC) pro rozvod energie v sítích, která vstoupila v platnost 1. 10. 1997.
Norma byla doplněna o změnu A1 z prosince 1999.
Uvedené normy jsou vyhlášeny jako harmonizované. Splnění požadavků
harmonizované české technické normy lze ve smyslu § 4a zákona č. 22/1997 Sb. považovat za
splnění požadavků stanovených technickým předpisem, kterým je pro kabelové
rozvodné skříně zejména nařízení vlády č. 17/2003 Sb.
Dle vysvětlivky k textu ČSN EN
60439-5 se pod pojmem kabelová rozvodná skříň CDC rozumí:
V provedení, kdy je kabelová rozvodná skříň dle ČSN EN
60439-5 vybavena přídavným zařízením (např. spínacími přístroji,
elektroměry) v rozsahu měnícím hlavní funkce skříně, platí pro tyto výrobky
další normy, zejména ČSN EN 60439-3 (35 7107) Rozváděče nn. Část 3: Zvláštní
požadavky pro rozváděče nn určené k instalaci do míst přístupných laické
obsluze. Rozvodnice a ČSN EN 60439-4 ed. 2 (35 7107) Rozváděče nn. Část
4: Zvláštní požadavky pro staveništní rozváděče (ACS). Uvedené normy pro
jednotlivá provedení rozváděčů doplňují, modifikují nebo nahrazují články
základní normy ČSN EN 60439-1.
Všeobecné požadavky na prázdné skříně pro rozváděče nn, které jsou
vhodné pro vnitřní i venkovní aplikaci (tudíž i pro prázdné skříně charakteru
kabelových rozvodných skříní) stanovuje ČSN EN 62208
(35 7040) Prázdné skříně pro rozváděče nn – Všeobecné požadavky, která
vstoupila v platnost 1. 1. 2005. Souběžně s touto normou platí (platila) do 30.
11. 2006 ČSN EN 50298 (35 7040) Prázdné skříně pro rozváděče nn – Všeobecné
požadavky z prosince 1999. I výše citované technické normy jsou vyhlášeny
jako harmonizované.
Pro orientační výpočet mezního oteplení kabelové rozvodné skříně,
příp. pro získání informace týkající se rozptylu tepelné energie vzhledem k
účinnému chladicímu povrchu prázdné skříně (výpočet maximálního ztrátového
výkonu prázdné skříně) lze vycházet z ČSN IEC 890+A1 (35 7110) Metoda
stanovení oteplení extrapolací pro částečně typově zkoušené rozváděče (PTTA)
pro spínací a řídicí zařízení nízkého napětí z dubna 1998.
Další z vydaných technických norem z oblasti rozváděčů nn je ČSN EN 50274
(35 7108) Rozváděče nn – Ochrana před úrazem elektrickým proudem – Ochrana
před neúmyslným přímým dotykem nebezpečných živých částí ze října 2002.
V březnu 2005 byla jako zatím poslední norma z oblasti rozváděčů
vydána ČSN EN 50300 Rozváděče nn – Všeobecné požadavky na rozváděče nn pro
distribuční transformovny pod třídícím znakem 35 7042.
NahoruProvedení současně používaných přípojkových skříní
Vyhodnocení dlouholetých zkušeností provozovatelů kabelových
rozvodných skříní s jejich životností při běžně prováděné údržbě lze dojít k
závěru, že z hlediska použitého materiálu jsou vhodné skříně (jak rozpojovací
jisticí, tak i přípojkové):
-
betonové s plastovými nebo plechovými dveřmi (požadován
nekorozivní materiál), přičemž jejich konstrukce je z tenkostěnného betonu
armovaného skelným vláknem a ocelovou armaturou. Dveře plechové nebo plastové
jsou odolné proti statickému a dynamickému namáhání. Plast musí být odolný
proti tepelnému namáhání , musí mít samozhášecí vlastnosti, být vysoce odolný
proti povětrnostním vlivům a UV záření. U skříní s plechovými dveřmi jsou
závěsy dveří nerezové. Použitý plast je recyklovatelný. Skříně mají vysokou
životnost a nízké pořizovací náklady;
-
celoplastové, přičemž jejich konstrukce je provedena z
recyklovatelné plastové hmoty. Pro výrobu celoplastových rozvodných skříní (ale
i pilířů k těmto skříním) jsou používány termoplastové a termosetové materiály,
od kterých je vyžadována odolnost proti statickému a dynamickému namáhání,
odolnost proti tepelnému namáhání, samozhášecí vlastnosti, zvýšená stabilizace
proti povětrnostním vlivům a UV záření. Používané materiály musí být zdravotně
nezávadné, recyklovatelné a musí odolávat i nízkým teplotám.
Poznámka: Odolnost izolačních materiálů
používaných při výrobě kabelových rozvodných skříní včetně pilířů a
koncovkových dílů (a i dalších požadavků) je předmětem typových zkoušek, které
mají ověřit, zda jsou splněny požadavky norem ČSN EN 60439-1 a ČSN EN
60439-5 . Zavedením výroby celoplastových kabelových rozvodných skříní
včetně pilířů, koncovkových dílů a plastových dveří pro betonové skříně
osazované do zdiva byly vytvořeny předpoklady pro zvýšení bezpečnosti veřejných
distribučních sítí nn příslušných provozovatelů a elektrických přípojek nn z
hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem, což bylo následně uplatněno
při zpracování podnikové normy energetiky PNE 33 0000-1.
Výrobci postupně přistoupili i na požadavek rozvodných
energetických společností týkající se jednotného způsobu typového označování
kabelových rozvodných skříní. Podklady pro toto označování obsahuje druhé
vydání PNE 35 7040 Značení kabelových rozvodných skříní používaných v
distribuční soustavě a elektrických přípojkách.
Dle dříve platné ČSN 35 7000 z roku 1982 (platnost normy
ukončena k 1. 3. 1995) bylo stanoveno základní označení pro přípojkové skříně
"SP“ a pro rozpojovací jisticí skříně "SR“. Řada tuzemských výrobců při
označení svých tehdejších výrobků toto základní rozlišení skříní používala, i
když souhrnné označení typu shodného provedení kabelové skříně bylo z hlediska
výrobců rozdílné.
Přistoupením výrobců skříní na systém jednotného typového
označování se vytvořily předpoklady pro větší vypovídací schopnost katalogových
podkladů a větší srozumitelnost při projektování a následném objednávání
výrobků různých výrobců nejen pro potřebu energetiky, ale i při použití v
jiných oblastech.
Poznámka:
Mezi montéry a provozovateli se hovorově používá při
rozlišení přípojkových a rozpojovacích jisticích skříní označení vyplývající z
dříve používaných předmětových technických norem. Pro názornost toto označení
lze uvést:- hlavní domovní skříně pro koncové připojení sítě byly označovány
HDS1/v, HDS1/k, HDS2/v, HDS2/k, HDS3/v, HDS3/k,
-
hlavní domovní skříně pro průběžné připojení kabelové
sítě byly označovány jako skříně HDSS s doplňkovým označením podle výzbroje
(HDSS1, HDSS2),
-
rozpojovací jisticí skříně byly podle velikosti, počtu
směrů a uspořádání přípojnic označovány jako skříně RIS 1 až RIS 12.
NahoruTypové značení rozvodných skříní
Stanovení typového značení kabelových rozvodných skříní
používaných v distribuční soustavě a elektrických přípojkách
Druhé vydání PNE 35 7040 platné od 1.9.2004 zavádí a určuje
poslední projednaný způsob jednotného typového označení kabelových rozvodných
skříní zhotovovaných výrobci pro použití v distribuční soustavě a elektrických
přípojkách rozvodu nn provozovatele distribuční soustavy.
První znění PNE 35 7040 bylo vydáno již 1. 2. 2000 k
jednoročnímu ověřování. Na základě poznatků a doporučení pak upraveno a vydáno
s platností od 1. 4. 2001 k běžnému používání. Druhé vydání normy se
zapracovanými posledními poznatky výrobců nahradilo normu z 1. 4. 2001.
Systém typového označování kabelových rozvodných skříní
dle PNE 35 7040 ed.2
Typové označení kabelových rozvodných skříní je dáno kombinací
maximálně devíti skupin znaků (kódovaných písmeny a číslicemi) a dělícím znakem
(lomítko, které typové označení dělí do dvou částí) dále uvedeného určení:
-
Druh rozváděče nn
S – kabelová rozvodná skříň.
-
Určení kabelové rozvodné skříně
-
Počet jisticích sad
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 0 (deset a více).
-
Použitý pojistkový spodek pro tavné pojistkové vložky
jistící sady
Tabulka pro kód znaku číslo 4
Tabulka neuvádí všechny možné kombinace pojistkových spodků:
Další kombinace jsou možné po dohodě s výrobcem – kód 99.
-
Materiálové provedení
-
Konstrukční provedení pro umístění kabelové rozvodné
skříně
-
Způsob připojení vodičů (kabelů)
Poznámka:
Zobrazení způsobů připojení
vodičů je uvedeno např. v technické dokumentaci výrobců jisticích
prvků. -
Uzavírání dveří kabelové rozvodné skříně
-
Variabilní znak pro kódování alternativy A, B nebo
C
-
– počet nejištěných přívodů v rozpojovací jisticí skříni:
1 nebo 2,
Poznámka:
Kód znaku se uvádí pouze v
případech, jsou-li požadovány (provedeny) nejištěné přívody v rozpojovací
jisticí skříni (R nebo D – viz znak č. 2). Na výrobním štítku kabelové rozvodné
skříně musí pak být uvedena zkratová odolnost výrobku podle vyhovujících
výsledků zkratové zkoušky hlavních obvodů (přípojnic) provedené bez zařazení
jisticích prvků do přívodu ve smyslu ČSN EN 60439-1 a ČSN EN
60439-5 . -
– způsob připojení vodičů vývodů u přípojkových skříní a
rozpojovacích jisticích skříní pro venkovní vedení – písmenný kód dle znaku č.
7 (S, M, P, V, W),
Poznámka:
Kód znaku se uvádí pouze v
případech přípojkových skříní (P, S nebo B) a V – viz znak č. 2. -
– počet neosazených jisticích sad – volných modulů v
rozpojovací jisticí skříni (R nebo D – viz znak č.
2).
Poznámka:
Jeden volný modul představuje šířku 100
mm, což odpovídá místu pro osazení jedné pojistkové lišty velikosti 1 nebo 2,
případně pojistkového lištového odpínače 400 A. Volný modul lze využít (s
použitím adaptéru) pro osazení dvou pojistkových lišt velikosti 00, případně
pro jeden nejištěný přívod.
Příklady typového označení přípojkových a rozpojovacích
jisticích skříní
Typové označení SP 1 00/P S P 1 S:
Kabelová rozvodná skříň přípojková pro připojení vodičů do průřezu
50 mm2 vybavená jednou jisticí sadou nožových pojistkových spodků
velikosti 00. Skříň je celoplastová z termoplastu, konstrukčně provedená pro
osazení na podpěrný bod (sloup) venkovního vedení, pro přímé připojení plného
vodiče do konstrukční svorky, uzavíratelná na jednoduchý závěr rozvodných
zařízení pro odvětví energetiky. Připojení vodičů vývodů je provedeno plochou
šroubovou svorkou.
Typové označení SS 1 02/P P W 1 V:
Kabelová rozvodná skříň přípojková smyčková pro připojení vodičů
do průřezu 240 mm2 vybavená jednou jisticí sadou nožových
pojistkových spodků velikosti 2. Skříň je celoplastová z termoplastu,
konstrukčně provedená pro osazení na samostatný pilíř pro připojení vodiče do
třmenu V, uzavíratelná na jednoduchý závěr rozvodných zařízení pro odvětví
energetiky. Připojení vodičů vývodů je provedeno praporcovou pojistkovou
svorkou velikosti 00 tvaru V a třmenem.
Typové označení SR 4 02/ K V W 4:
Kabelová rozvodná rozpojovací jisticí skříň vybavená čtyřmi
jisticími sadami nožových pojistkových spodků velikosti 2. Skříň tvoří betonový
skelet s plastovými dveřmi, konstrukční provedení skříně je pro osazení do
výklenku ve stěně nebo ve zděném pilíři. Připojení vodičů je konstrukčně řešeno
pomocí V-svorky. Uzavírání dveří je duální, pomocí závěrů dle ČSN 35 9754
přílohy 1 a 2.
Typové označení SR 422/P V S 21:
Kabelová rozvodná rozpojovací jisticí skříň vybavená čtyřmi
pojistkovými lištami velikosti 2. Skříň je celoplastová z termoplastu,
konstrukčně řešená pro osazení do výklenku ve stěně nebo ve zděném pilíři.
Připojení vodičů k pojistkovým lištám je pomocí kabelových ok.
Uzavírání dveří skříně je tříbodové na závěr rozvodných zařízení
pro odvětví energetiky podle ČSN 35 9754 přílohy 1. Hlavní obvody skříně
(přípojnice) jsou konstrukčně provedeny pro připojení jednoho nejištěného
přívodu.
Poznámka:
Přehledné uspořádání skupin znaků a k
nim příslušných kódů je uvedeno v tab. 1 jako pomůcka pro orientaci v systému
typového označování kabelových rozvodných skříní.
Tabulka obsahuje v záhlaví příklad typového označení
rozpojovací jisticí skříně
"SR 4 02/KVW4“.
Z typového označení lze odvodit, že se jedná o kabelovou
rozvodnou rozpojovací jisticí skříň, která je vybavena čtyřmi jisticími sadami
nožových pojistkových spodků velikosti 2. Skříň tvoří betonový skelet s
plastovými dveřmi, konstrukční provedení skříně je pro osazení do výklenku ve
stěně nebo ve zděném pilíři. Připojení vodičů je konstrukčně řešeno pomocí
V-svorky. Uzavírání dveří je duální, pomocí závěrů dle ČSN 35 9754 přílohy 1 a
2.
NahoruMontáž přípojkových skříní
Umístění a typ přípojkové skříně většinou stanovuje provozovatel
distribuční soustavy. Projektant pak konkretizuje způsob, jak bude skříň
namontována.
Způsob montáže, a to zejména do zdiva objektu, prošel v minulosti
vývojem od tradičního zazdívání k upevňování ve zdivu pomocí montážní pěny –
vypěněním polyuretanovou hmotou. Jelikož osazování přípojkových skříní ve zdivu
objektů (nebo ve zděných pilířích) je běžně používaným řešením, jsou dále
uvedeny základní zásady montáže uvedených způsobů.
NahoruMontáž vypěněním polyuretanovou hmotou
Na určeném místě objektu zhotovíme otvor pro přípojkovou skříň.
Pokud je to technicky možné, zhotovíme otvor co nejpřesněji (spára cca 20 mm),
a to buď bouracím kladivem, sekáčem, nebo pomocí řezacích kotoučů. Takto
zhotovíme i vývodové drážky pro zaústění vedení. Pokud bude otvor pro skříň
širší než 500 mm, je nutné jej opatřit překladem, popř. řešit jiným způsobem
dle požadavku projektu.
Do připraveného otvoru vsuneme přiměřenou silou přípojkovou skříň.
Při předpokládané postranní spáře 20 mm je účelné zajistit skříň ve zdi
dřevěnými klínky. Podle typu skříně osadíme tuto do patřičné hloubky vysekaného
otvoru, kterou doporučuje výrobce typu skříně. U skříní z plastu provedeme
řádné rozepření stěn skříně pomocí dřevěných latěk ve svislém i vodorovném
směru (při vypěnění vznikají větší tlaky na boky skříní).
Před samotným vypěněním navlhčíme podklad a po protřepání pouzdra
naneseme pěnu dávkovací pistolí. S vypěněním začneme v rozích a po zatuhnutí
polyuretanu pokračujeme ve vyplňování spár dávkovací pistolí zdola nahoru. Pěnu
aplikujeme co nejhlouběji do spáry mezi zdivem a skříní a s vyplňováním
postupujeme směrem k vnější hraně otvoru. Nesnažíme se stříkat pěnu za skříň,
neboť by mohlo dojít k jejímu vytlačení z otvoru. Pěnu dávkujeme úsporně –
maximálně do jedné třetiny vyplňovaného otvoru. Spáru vyplňujeme do vrstvy 30
mm. Při plnění větších vrstev je třeba nechat pěnu ztuhnout a poté znovu
prostor navlhčit.
Dřevěné rozpěrky, které zajišťují skříň proti deformaci, lze
odstranit až po úplném vytvrdnutí polyuretanové pěny. Vytvrzování trvá podle
teploty a vlhkosti okolí od 2 do 12 hodin. Přesahující vytvrzená pěna se pak
podle potřeby seřízne. S pěnou se nedoporučuje pracovat při teplotách pod +5
°C.
U všech druhů přípojkových skříní je potřeba ponechat volnou
(prázdnou) spáru pro opravu omítky hloubky minimálně 15 mm. Polyuretanová pěna
není odolná proti UV záření, proto se musí provést konečná úprava spáry kolem
skříně štukovou maltou, případně s barvou dle odstínu stávající omítky.
Technické údaje o použité polyuretanové pěně a o použitých
ochranných a pracovních pomůckách vyplývají z podkladů výrobce polyuretanové
pěny.
NahoruMontáž klasickým zazděním
Místo technologie vypěněním lze nadále k zazdívání přípojkových
skříní do zdí objektů použít klasický postup – zazdění na maltu.
Skříň upevníme a připravíme do otvoru obdobným způsobem jako při
montáži vypěněním. Otvor pro skříň při klasickém zazdívání není potřeba vysekat
tak přesně. Zazdění provedeme nastavovanou vápenocementovou maltou. Maltu
doplníme úlomky cihel nebo kamene v případě, že nelze zhotovit otvor v
přiměřené velikosti. Po zaplnění a zaschnutí malty v prostoru mezi zdivem a
stěnou skříně provedeme začištění a konečné úpravy zazdívané plochy kolem
skříně.
Tenkocementové skříně se doporučují zazdívat klasickým způsobem na
maltu.
NahoruMontáž přípojkových skříní do pilířů
Přípojkové skříně se běžně osazují do pilířů. V řadě případů se do
pilířů umísťují i elektroměrové rozváděče. Pilíře jsou projektovány zejména do
oplocení objektů.
Montáž pilířů jejich materiálové provedení doznalo v plynulém
období řadu vývojových změn. Materiál pilířů (plasty, beton nebo cihly) je v
odůvodněných případech závislý jak na architektonickém hledisku připojovaného
objektu, tak na možných způsobech připojení na rozvod dodavatele elektřiny.
U pilířů dodávaných z plastických hmotnebo jiných prefabrikátů je
výrobcem stanoven postup, který je nutné při stavbě dodržet.
Klasicky prováděnou výstavbu zděných pilířů s přípojkovou skříní
(SP) a elektroměrovým rozváděčem (ER) znázorňuje obr. 1.
Obr.1 Nákres pro výstavbu zděného pilíře:
NahoruMontáž přípojkových skříní v ostatních případech
U dřevěných objektů se přípojková skříň montuje na povrch objektu
pomocí vrutů. Od hořlavého podkladu se přípojková skříň odděluje v souladu s ČSN 33 2312 Elektrotechnické predpisy. Elektrické zariadenia v horľavých
látkách a na nich. Přípojkovou skříň je nutno považovat dle ČSN 33
2312, tabulky 1 za elektrický předmět charakteru rozváděče. Proto se musí
oddělit od hořlavého podkladu buď nehořlavou tepelně izolační podložkou
minimální síly 10 mm, nebo distančními podložkami zabezpečujícími vzduchovou
mezeru mezi skříní a hořlavým podkladem minimálně 50 mm.
Plastové přípojkové skříně určené pro montáž na podpěrný bod
venkovního vedení (sloup) bývají vybaveny plastovými držáky a kabelovými
vývodkami. Upevnění na sloup lze provést pomocí objímek, perforovaných pasů
nebo nerezové pásky Bandimex, případně jiných upevňovacích pásek dodávaných
výrobci přípojkových skříní.
NahoruVenkovní přípojky
Elektrické přípojky nízkého napětí provedené venkovním vedením lze
v zásadě rozdělit na přípojky:
Při zřizování přípojek se v souladu s Pravidly provozování
distribučních soustav standardně používají závěsné kabely a izolované vodiče.
Holé vodiče se používají výjimečně, je-li to ekonomicky výhodnější, případně
při opravách stávajících přípojek z holých vodičů.
Venkovní vedení (a tudíž i venkovní přípojky provedené podle
platných norem – viz poznámka) se z hlediska bezpečnosti hodnotí jako vedení se
základní bezpečností. V některých případech, zejména při křížení nebo souběhu s
jinými objekty (komunikacemi, sdělovacími vedeními, frekventovanými místy
atd.), kdy je třeba zajistit vyšší úroveň spolehlivosti, se příslušné části
venkovních vedení zřizují se zvýšenou bezpečností.
NahoruEnergetické štítky
Venkovní vedení nízkého napětí se zřizují pouze se základní
bezpečností.
Poznámka:
Od 1. 10. 2005 vstoupil v platnost
soubor norem ČSN EN 50423 (33 3301) Elektrická venkovní vedení s napětím nad AC
1kV do AC 45kV včetně -
Část 1: Všeobecné požadavky – Společné specifikace
Část 2: Seznam Národních normativních aspektů
Část 3: Národní normativní aspekty (jako národní příloha bude
v této části do doby schválení v CENELEC vydáno konečné znění českého NNA – ČSN EN
50423-3 -19).
Souběžně s uvedeným souborem platí do 1.10.2007 ČSN 33 3301
Stavba elektrických venkovních vedení s jmenovitým napětím do 52kV, ze srpna
1997.
Podmínky souboru ČSN EN 50423 byly rozpracovány v PNE 33 3301
Elektrická venkovní vedení nad 1kV AC do 45 kV včetně, s účinností od 1.dubna
2006.
Po ukončení platnosti ČSN 33 3301 může nastat přechodné
období, kdy nebude k dispozici žádná technická norma pro venkovní vedení do
1kV. Zpracování PNE řešící problematiku venkovních vedení do 1kV lze
předpokládat do konce roku 2007.
Názvosloví související s venkovním elektrickým vedením
obsahuje ČSN IEC 50
(466) Mezinárodní elektrotechnický slovník. Kapitola 466: Venkovní
elektrická vedení (33 0050).
Základní součásti výzbroje pro přípojky provedené venkovním
vedením
Pro navrhování, výrobu, zkoušení a dodávání součástí výzbroje
venkovních vedení nízkého napětí, a tím i přípojek, platí od 1. 5. 2001 PNE
34 8401 Součásti venkovních vedení veřejného distribučního rozvodu do 1 kV.
Norma je určena pro použití součástí na dřevěné, betonové a ocelové sloupy,
dřevěné sloupy na betonových patkách, střešníky a nosné konstrukce objektů.
Stanovuje podmínky pro jejich mechanickou odolnost, materiálové a rozměrové
požadavky – viz jednotlivé přílohy normy, a požadavky na povrchovou úpravu
součástí. Pro navrhování, výrobu, zkoušení, dodávání a používání
prefabrikovaných betonových sloupů je v platnosti od 1.1.2006 PNE 34 8220
ed. 2 Odstřeďované betonové sloupy pro elektrická venkovní vedení do 45 kV.
Základní technické údaje sloupů z odstřeďovaného betonu, kterými jsou obvyklé
délky sloupů a hloubky jejich založení vč. hodnot jmenovité vrcholové síly v
kN, vyplývají z tab. 2.
V současné době se při výstavbě venkovních vedení rozšiřuje
používání dřevěných sloupů. Podmínky používání jednoduchých i složených
dřevěných sloupů vetknutých přímo do země nebo upevněných na železobetonových
patkách stanovuje PNE 34 8210 ed 2 Dřevěné sloupy a dřevěné sloupy na
patkách pro elektrická venkovní vedení do 45 kV z ledna 2004.
Na tuto normu navazuje PNE 34 8211 Železobetonové patky pro
dřevěné sloupy venkovních vedení do 45 kV z ledna 2005.
Uvedené PNE byly odsouhlaseny všemi distribučními společnostmi v
České republice.
Tab. 2 Základní technické údaje odstřeďovaných betonových
sloupů – výrobce Sloupárna Majdaléna, s.r.o.
Barevné značení čela vrcholu sloupu podle jmenovité vrcholové
síly
NahoruPřípojky ze závěsných kabelů a izolovaných vodičů
Jde o dva technologicky odlišné způsoby montáže. Jednak o montáž
závěsných kabelů typu AYKYz, tj. čtyřžilových kabelů se zalisovaným nosným
lanem ve společném plášti (obr. 2), jednak o montáž přípojek pomocí čtyř
samostatně izolovaných vodičů stočených do jednoho společného samonosného
vedení (obr. 3).
Základní požadavky na závěsné kabely a izolované vodiče, které
jsou určeny pro venkovní vedení distribuční soustavy a venkovní přípojky do 1
kV vyžadované provozovateli distribučních soustav jsou předmětem PNE 34 7614
Závěsné kabely a izolované vodiče pro venkovní vedení distribuční soustavy do 1
kV platné od 1. 4. 2002. Norma respektuje (na rozdíl od předmět ných norem
souboru ČSN 34 7614, který obsahuje identické znění HD 626:1996)
požadavky na dimenzování a jištění podle ustanovení platné PNE 33 0000- 1
ed. 3 Ochrana před úrazem elektrickým proudem v distribuční soustavě dodavatele
elektřiny.
Obr. 2 Konstrukce závěsného kabelu
Obr. 3 Samonosný stočený izolovaný vodič
Společným znakem těchto provedení je, že závěsné kabely i
izolované vodiče se upevňují přímo na nosnou konstrukci, a to tak, aby se
nepoškodila jejich izolace. Za součásti vedení se považují pouze podpěry vedení
(sloupy, konzole, střešníky apod.) bez ohledu na podklad upevnění. Dále je
možno ve smyslu ČSN 33 3301 platné do 1. 10. 2007 volit menší výšku
vedení ze závěsného kabelu nebo izolovaných vodičů nad zemí proti vedením
(přípojkám) z holých vodičů.
Poznámka:
U přípojek provedených přes volně
přístupné zemědělské plochy a přechody komunikací je možno procházet závěsným
kabelem a izolovanými vodiči v minimální výšce 5 m, v případech ostatních volně
přístupných ploch v minimální výšce od země 4 m. Na místech nepřístupných (bez
nebezpečí ohně) lze výšku snížit na 3 m, při svodu přípojky po fasádě až na 2
m.
Při použití závěsných kabelů nebo izolovaných vodičů nad
silnicemi nebo místními a účelovými komunikacemi jsou minimální
vzdálenosti:
-
u silnic I. a II. třídy – 5,5 m,
-
u silnic III. třídy, místních a účelových komunikací 5 m,
u cyklistických stezek a chodníků – 4 m.
U budov a konstrukcí musí být závěsné kabely a izolované
vodiče vzdáleny od všech částí pouze tak, aby nepřekážely normálnímu používání
těchto objektů a nebyly vystaveny nebezpečí poškození. Práce spojené s
udržováním objektů se nepovažují za normální používání.
Jedná-li se o neschůdné části budov a konstrukcí, musí být
vodiče vodorovně upevněny, popřípadě vzdáleny od objektu tak, aby se
nepoškozovaly stykem s budovou nebo konstrukcí. Svislá vzdálenost od
neschůdných částí budov a konstrukcí (od střechy apod.) je 0,6 m za obvyklých
teplot bez kontroly výpočtem. Od schůdných částí musí být závěsné kabely
vzdáleny nejméně 2 m, přecházejí-li nad těmito částmi nebo nejméně 0,6 m,
přecházejí-li pod nimi a nejsou na nich upevněny.
Vzdálenosti při křižování a souběhu vedení nízkého napětí s
vedeními o napětí nad 1 kV, s vedeními sdělovacími a ostatními objekty se
kontrolují podle příslušných částí ČSN 33 3301. Obecně platí, že při styku dvou
vedení se vedení s nižším napětím montuje pod vedení s napětím vyšším a vedení
sdělovací se montuje pod vedení silové.
NahoruPřípojky ze závěsných kabelů
Přednosti přípojek provedených závěsným kabelem spočívají zejména
v minimální poruchovosti, bezpečnosti provozu a jednoduchosti jejich montáže.
Tím, že je celá přípojka izolovaná, odpadají poruchy způsobované padajícími
větvemi a jinými předměty do vedení. Mechanická pevnost nosného lana závěsného
kabelu snižuje nebezpečí přetržení vodičů na minimum. Snadněji se volí trasa
přípojky. Odpadá nadbytečný průřez stromů v zahradách a sadech. Minimální
vzdálenost vedení ze závěsných kabelů a izolovaných vodičů od ovocných a
okrasných stromů je 0,5 m, od lesních porostů 0,3 m – viz ČSN 33 3301 čl. 12.8.
Přípojky provedené závěsným kabelem zabezpečují ochranu před
úrazem elektrickým proudem a z hlediska použité technologie vyžadují minimální
údržbu. Dále umožňují snadnější údržbu a opravy připojených objektů bez omezení
dodávky a eventuálního vypínání rozvodné sítě. Jednoduchá technologie montáže
přípojky se odráží i v sortimentu nutného materiálu.
V současné době je nejrozšířenějším materiálem pro nové a
rekonstruované přípojky kabel AYKY se zalisovaným nosným lanem. Vyrábí se o
průřezu 4 × 10, 4 × 16, 4 × 25 a 4 × 35 mm2.
Konstrukce závěsného kabelu vyplývá z obr. 2.
Základní technické parametry celoplastových závěsných kabelů
tuzemských výrobců a další údaje pro jednotlivé typy kabelů jsou obsaženy v
tabulkách a následujícím textu.
Tab. 3 Kabely AYKYz dle technických podmínek výrobce Kablo
Kladno, a. s. (nyní NKT Cables, a. s.) – TP-KK-020/96 poslední úprava v
09/2000
Příklad úplného označení kabelu:
1-AYKYz 4B × 25 mm2 TP – KK – 020/96
-
jmenovité napětí: 0,6/1,0 kV
-
nejvyšší dovolená teplota jádra při normálním provozu: 70
°C,
-
nejvyšší dovolená teplota jádra při zkratu: 160 °C,
-
kabel je možno instalovat při teplotě: -5 °C,
-
nosné ocelové lano:
-
nejmenší tloušťka pláště okolo nosného lana je u kabelů 4 x 10
mmą a 4 x 16 mmą nejméně 0,8 mm, u kabelů 4 x 25 mm2 a 4 x 35 mmą
nejméně 1,2 mm,
-
dovolená proudová zatížitelnost (viz tab. 7 ) platí pro kabely
na vzduchu při teplotě +30 °C. Pro jiná prostředí a teploty okolí platí
přepočet proudové zatížitelnosti podle ČSN 33
2000-5-52 3 ed. 2;
-
barevné označení izolace jader kabelů je dle ČSN 33
0165 a ČSN EN
60446 (33 0165).
Tab. 4 Kabely AYKYz dle technických podmínek výrobce Kablo
Elektro Velké Meziříčí, s. r. o. (TP 6050/92 – 3. vydání platné od
11/2004)
Příklad úplného označení kabelu:
AYKYz 4B × 16, TP 6050/92
-
jmenovité napětí: 0,6/1,0 kV,
-
dovolená provozní teplota jader: 70 °C,
-
nejvyšší dovolená teplota jádra po dobu než jištění vypne
zkrat: 160 °C,
-
nosné ocelové lano:
-
informativní průměr: 5,6 mm,
-
jmenovitá únosnost: min. 13 kN,
-
barevné provedení izolace jader kabelů je dle ČSN 33
0165.
Poznámka: V dalším textu této kapitoly jsou
závěsné kabely obou výrobců uváděny jako "závěsné kabely AYKYz“ bez rozlišení
výrobce. Technologický postup montáže přípojky ze závěsných kabelů –
vnější (venkovní) část přípojky
Vzhledem k tomu, že montáž přípojek pomocí závěsných kabelů je
nejběžnější, je dále rozvedena tato technologie podrobněji než technologie
přípojek řešených venkovním vedením.
Při montáži přípojky kabelem AYKYz odbočujícím z podpěrného bodu
rozvodné sítě provozovatele distribuční soustavy a při ukončení přípojky na
objektu (kabel vedeme bez přerušení až do přípojkové skříně) lze postupovat
následovně:.
K místu podpěrného bodu rozvodné sítě, což může být síťový
střešník, sloup nebo zemní síťová konzola, se přistaví žebřík, příp. výsuvná
pracovní plošina, aby bylo možno provést montáž kotevní objímky (nebo kotevní a
nosné objímky) a napínače (napínacího šroubu) včetně očnice na sloup či
střešník. Napínač lze při krátkých vzdálenostech přípojky vypustit. V případě
odbočení ze zední síťové konzoly tuto vyzbrojíme koncovými příložkami s očnicí
montovanými pod poslední roubík. Na připojovaném objektu osadíme kotevní
konzolu do zdi nebo (zejména u dřevěných objektů) kotevní oko. Ukončujeme-li
přípojku na objektu pomocí přípojkového střešníku, osadíme jej kotevní
objímkou, napínačem a očnicí dle obr. 4.
Obr. 4 Ukončení přípojky provedené závěsným kabelem na
přípojkovém střešníku
Závěsný kabel AYKYz lze použít pro přípojky až do délky 30 m bez
dalšího podpěrného bodu. V případě dlouhé přípojky je mezi místo odbočení a
místo ukončení vložen jeden nebo více podpěrných bodů (převážně sloupů). Pokud
je tento podpěrný bod v ose přípojky, používá se většinou sloup z
odstřeďovaného betonu (železobetonový sloup) typu 9/1,5, případně podle délky
pole sloup typu 9/3. Mění-li přípojka na podpěrném bodu směr, použije se
železobetonový sloup o příslušném větším vrcholovém tahu. Pro uchycení
závěsného kabelu na těchto vložených podpěrných bodech lze použít nosnou svorku
pro izolované vodiče a kabely nebo závěsný hák upevněné na podpěrném bodu
pomocí kotevní objímky (případně kotevní a nosné objímky).
Při použití závěsné nosné svorky se nosné lano závěsného kabelu
neodřezává. V případě uchycení kabelu pomocí závěsného háku (v provedení jako
dvojitý hák nebo dvojitý křížový hák) se nosné lano odřízne od kabelu v místě
zavěšení (v délce 15 až 20 cm). Na konci odříznutí musí být lano zajištěno
proti dalšímu odtrhávání od kabelu hliníkovým vázacím páskem (obr. 5).
Obr. 5 Uchycení závěsného kabelu pomocí závěsného háku na
železobetonovém sloupu
Jsou-li připraveny všechny úchytné (podpěrné) body pro natažení
přípojky, odměříme potřebnou délku závěsného kabelu. Přitom počítáme s
dostatečně dlouhými konci na obou stranách pro připojení. Konec kabelu upravíme
odříznutím nosného lana v můstku kabelu. Konec odříznutí zajistíme proti
odtržení hliníkovým vázacím páskem. Nosné lano ukončíme přes očnici pomocí
svorky pro ukončení nosného lana, přičemž izolaci nosného lana neodstraňujeme
(obdobně ukončíme závěsný kabel na připojovaném objektu – viz obr. 6).
Obr. 6 Ukončení přípojky provedené závěsným kabelem na zdi
objektu
Nosné lano lze u krátkých přípojek napínat ručně a po zasvorkování
dokončit jeho dotažení pomocí napínacího šroubu. U vyšších průřezů a větší
délky přípojky se použije napínák. Na případných vložených podpěrných bodech
vkládáme kabel volně před napínáním do montážních kladek a teprve po napnutí
nosné lano upevníme. Nosné lano nikdy nezbavujeme izolace. Při jeho napínání
nelze opomenout zachování určitého průhybu závěsného kabelu. Doporučené a praxí
ověřené průhyby kabelu AYKYz (uvedené v cm) pro teploty 0 až 40 °C obsahují
tabulky 5 a 6.
Tab. 5 Doporučené průhyby kabelu AYKYz 4 x 10 a 4 x x 16
mm2 v cm – max. tah nosného lana je 2 kN
Tab. 6 Doporučené průhyby kabelu AYKYz 4 x 25 a 4 x x 35
mm2 v cm – max. tah nosného lana je 3 kN
Před vstupem kabelu do drážky ve zdi či do přípojkové skříně se
kabel ohne (již bez odděleného nosného lana) tak, aby se vytvořilo koleno pro
odkapávání vody při dešti. Výhodné je provést ve vzdálenosti cca 5 cm před
vstupem kabelu do zdi odkapávací kroužek ze samolepicí izolační pásky (obr. 7).
Dokonale se tak zabrání zatékání vody pod omítku nebo do domovní přípojkové
skříně. Kabel odpláštíme až v přípojkové skříni.
Obr. 7 Umístění odkapávacího kroužku
Vodiče závěsného kabelu se připojí k vodičům venkovního vedení po
odpláštění kabelu na jeho konci, po vytvarování žil a odizolování jejich konců.
Lze použít odpovídající provedení lisovacích svorek C, nebo svorek
univerzálních. Nutno dbát na to, aby konec kabelu byl zajištěn proti zatékání
vody ovinutím samolepicí izolační páskou a ohnut směrem dolů (obr. 8).
Obr. 8 Ukončení závěsného kabelu přípojky na odbočném sloupu
rozvodné sítě
Z estetických důvodů se doporučuje vodorovné provedení přípojek.
Pokud je připojovaný objekt velmi nízký nebo se nachází v těsné blízkosti
hlavního vedení rozvodné sítě, lze tento požadavek splnit provedením tzv.
"klesačky“.
V tomto případě se nosné lano ukončí na sloupu ve stejné výšce,
jako je výška kotevního úchytu na objektu a samotný kabel vedeme po sloupu
vzhůru s použitím upevňovacích pásek. Lze užít i provedení, kdy je nosné lano
ukončeno na šroubu s okem upevněným přímo v otvoru konzoly rozvodné sítě nebo
na kotevní objímce montované pod touto konzolou a prochází podél sloupu dolů ke
kotevní objímce osazené ve stejné výšce, jako je úchyt na objektu. Zde pak
nosné lano mění svůj směr přes šroub kotevní objímky na vodorovný. Šroub
kotevní objímky je opatřen ochrannou trubičkou z hliníku, umělé hmoty apod.,
aby se nosné lano vibracemi o šroub neprodřelo. Nosné lano je v místě ohybu v
kotevní objímce odříznuto od kabelu v délce cca 20 cm a na obou koncích
zajištěno hliníkovým vázacím páskem proti možnému odtrhávání od kabelu. Nosné
lano jde vnitřkem kotevní objímky pod šroubem s ochrannou trubičkou a kabel vně
kotevní objímky – viz obr. 9.
Obr. 9 Detail řešení nosného lana závěsného kabelu přípojky při
provedení "klesačky“ na kotevní objímce v místě odbočení kabelu k připojovanému
objektu
NahoruPřípojky z izolovaných vodičů
Obecně lze konstatovat, že izolovaná venkovní vedení nn je možné
použít ve všech případech jako náhradu za venkovní vedení nn provedená holými
vodiči. Jedná se o vhodný systém provádění venkovních vedení distribučních sítí
nn provozovaných v České republice. Tato technologie je vhodná zejména v
případech:
-
kdy je nutné posílit stávající vedení, ať již z hlediska
proudového zatížení či zlepšení úrovně napětí,
-
kdy vedení holými vodiči nelze použít pro nedostatek prostoru
(náhrada střešníků a konzol),
-
při výstavbě vedení v lokalitách se zvýšenými ekologickými
požadavky (není nutný zásadní průklest vegetace).
Jako přednosti izolovaných venkovních vedení nn lze zdůraznit:
-
kompaktní izolovaná síť má zvýšenou úroveň ochrany před úrazem
elektrickým proudem. Ochrana živých částí polohou je zvýšena o ochranu izolací.
V řadě případů odpadá zajištění vedení pro třetí osoby při údržbě a opravách
stavebních objektů dotčených elektrickým vedením;
-
větší provozní spolehlivost distribuční sítě oproti vedení s
holými vodiči,
-
zvýšení přenosové schopnosti vedení při stejném (v některých
případech i nižším) mechanickém namáhání podpěrných bodů vedení. V důsledku
nižšího mechanického namáhání podpěrných bodů při zachování stejné přenosové
schopnosti vedení jsou nižší investiční náklady jak na výstavbu nového vedení,
tak zejména při rekonstrukcích stávajících vedení;
-
izolované vedení lze umístit na fasádách domů bez použití
síťových konzol.
Z provozního hlediska klade vedení z izolovaných vodičů menší
nároky na údržbu. Odpadají nátěry konstrukcí, výměny izolátorů, požadavky
izolace vedení pro třetí osoby, průklesty vedení za provozu atd. Zanedbatelná
není ani menší pracnost montáže. Vzhledem k úplné izolaci systému lze na
zařízení pracovat se zvýšenou bezpečností. Bez dalšího zajištění pracoviště je
možné připojovat i odpojovat odběry metodou prací pod napětím.
Z hlediska současných technologií se při výstavbě izolovaných
venkovních vedení jeví nejvýhodnější používání čtyř až pětižilových samonosných
stočených hliníkových vodičů typu 1-AES určených pro venkovní prostředí
(znázorněných na obr. 3) a v praxi použitých dle obr. 10.
Na přípojky z těchto izolovaných vedení se používají vodiče
stejného typu, jako jsou vodiče hlavního vedení (viz obr. 10) nebo – jako
alternativní řešení – závěsné kabely AYKYz.
Obr. 10 Odbočení přípojky z izolovaných vodičů z rozvodné sítě
provedené izolovanými vodiči
Jedním z výrobců samonosných stočených vodičů v ČR je Kablo
Elektro Velké Meziříčí, s. r. o. Výrobek typově označený jako "Vodič 1-AES“ je
vyráběn podle druhého vydání technických podmínek platných od března 1999.
Uvedené technické podmínky platí pro čtyřžilové stočené hliníkové vodiče s
polyethylenovou izolací vyráběné v průřezech od 16 do 120 mm2.
Vodiče s vloženou pátou žilou jsou určeny pro veřejné osvětlení (je možné
vložit i šestou žílu).
Při provádění přípojek vodiči 1-AES se předpokládá maximální
průřez 50 mm2. Jejich základní technické parametry a rozměry jsou
uvedeny v tab. 7 a popsány dále.
Tab. 7 Základní technické údaje vodičů 1-AES pro řešení
přípojek
Příklad označení vodiče: 1-AES 4 × 25, TP 6042/99 – 2. vydání
-
jmenovité napětí: 0,6/1,0 kV,
-
dovolená provozní teplota:
nejvyšší +70 °C,
nejnižší
-50 °C,
-
základní teplota vzduchu: +30 °C,
-
nejvyšší dovolená teplota jader vodičů:
při přetížení 90
°C,
při zkratu 160 °C,
-
minimální teplota při montáži: -5 °C,
-
dovolená proudová zatížitelnost vodičů uložených volně ve
vzduchu je uvedena v tab. 8,
-
označení jednotlivých žil (barva izolace je u všech žil
černá):
-
1. žíla – jeden podélný výstupek,
-
2. žíla – dva podélné výstupky,
-
3. žíla – tři podélné výstupky,
-
4. žíla – ochranná, s potiskem izolace po celé délce
grafickou značkou pro uzemnění v provedení dle ČSN EN 60417-1 (01 3760),
uspořádanou dle ČSN 33 0165,
-
5. žíla – pro veřejné osvětlení, kulatá – bez výstupku a
označení.
Tab. 8 Dovolená proudová zatížitelnost vodičů 1-AES průřezů 16,
25, 35 a 50 mm2
Při montáži přípojek z izolovaných vodičů nutno vycházet z dále
uvedených hlavních zásad:
-
vodič typu 1-AES musí být rozvinován z vhodného odvinovacího
zařízení – rozvíjení vodiče po zemi není dovoleno. Tažení vodiče přes podpěrné
body se provádí pomocí speciálních kladek, případně přes nosné svorky určené i
k tažení, a to vždy tahem za všechny čtyři stočené vodiče;
-
vodič 1-AES se napíná přiměřenou silou, která vychází z
montážních tabulek pro daný průřez vodiče, námrazovou oblast a kontroluje se
podle průhybu v závislosti na teplotě okolí,
-
při montáži je nutno použít dvou kotevních svorek – jednu pro
uchycení v místě odbočení z distribuční sítě a druhou k uchycení na připojovaný
objekt. Na připojovaný objekt se kotevní svorka uchycuje převážně pomocí
závěsného háku, případně pomocí ocelové kotvy s hákem;
-
mechanické uchycení vodičů v kotevních svorkách nutno provést
tak, aby napnutí fázových vodičů bylo větší než ochranného – ochranný vodič se
v případě přerušení svazku rozpojí poslední,
-
na obou koncích ochranného vodiče se provede dodatečné
označení dvoubarevnou kombinací zelená/žlutá pomocí smrštitelné trubičky,
případně páskou PVC uvedené barevné kombinace,
-
do delších přípojek se vkládají (obdobně jako u přípojek ze
závěsných kabelů) podpěrné sloupy, na které se vodič 1-AES upevní pomocí
nosných svorek a závěsných háků,
-
přípojka musí být na obou stranách ukotvena pokud možno ve
stejné výšce. Klesá-li vedení k připojovanému objektu, je nutno provést
opatření proti zatékání vody po vodičích na připojovaný objekt,
-
vodiče 1-AES mají pouze základní (pracovní) izolaci – izolaci
živých částí, která zajišťuje základní ochranu – ochranu před úrazem
elektrickým proudem v bezporuchovém stavu [viz ČSN EN 61140 ed. 2 (33
0500)] . Z tohoto důvodu je nutno tu část vedení z vodičů 1-AES (navazující
na vnější úsek přípojky), která se zazdívá do zdi připojovaného objektu a…