Zpráva o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů 2020

7.10.6

Zpráva o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů 2020

Evropská komise, Generální ředitelství pro energetiku

 Nahoru1. ÚVOD

Obnovitelná energie patří k základním prioritám Zelené dohody pro Evropu. Směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů¹ (dále jen "první směrnice") je ústředním prvkem energetické politiky EU a hlavním stimulem k dosažení cílů v oblasti obnovitelné energie do roku 2020. Cíle pro rok 2020 jsou také prvními velkými milníky, jež tvoří základ pro splnění ještě ambicióznějšího cíle snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 55 %, který byl představen v plánu dosažení cíle v oblasti klimatu² podle Zelené dohody pro Evropu³. Tímto ambicióznějším cílem připravila EU prostřednictvím zevrubné dekarbonizace všech odvětví hospodářství vyváženou cestu ke klimatické neutralitě do roku 2050. V tomto smyslu je třeba přejít od dnešního energetického systému k integrovanému energetickému systému založenému převážně na obnovitelných zdrojích energie. Jak bylo upřesněno v posouzení dopadů k plánu dosažení cíle v oblasti klimatu spočívajícího ve snížení skleníkových plynů o 55 %, je třeba, aby podíl obnovitelných zdrojů energie do roku 2030 dosáhl 38–40 %⁴.

Strategie pro integraci energetického systému⁵ zdůrazňuje, že budoucnost energie musí spoléhat na neustále rostoucí podíl geograficky distribuované výroby energie z obnovitelných zdrojů, která flexibilně integruje různé nosiče energie při zachování efektivního využívání zdrojů a zabránění znečišťování a ztrátě biologické rozmanitosti. Čistá a obnovitelná energie může být také stavebním kamenem hospodářského oživení po krizi způsobené pandemií COVID-19. Plán na podporu oživení⁶, který předložila Komise dne 27. května 2020, zdůrazňuje potřebu lepší integrace energetického systému v rámci úsilí o uvolnění investic do klíčových čistých technologií a hodnotových řetězců a posílení odolnosti celého hospodářství. V souvislosti s facilitou na podporu oživení a odolnosti připraví členské státy národní plány na podporu oživení a odolnosti, které budou v souladu s příslušnými problémy a prioritami jednotlivých zemí, jež byly zjištěny v rámci evropského semestru, zejména s těmi, které jsou relevantní pro zelenou a digitální transformaci nebo z ní vyplývají. Plány na podporu oživení a odolnosti musí být rovněž v souladu s informacemi, které členské státy zahrnuly do svých národních programů reforem v rámci evropského semestru, vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a jejich aktualizací podle nařízení (EU) 2018/1999, územních plánů spravedlivé transformace v rámci Fondu pro spravedlivou transformaci a dohod o partnerství a programů v rámci fondů EU.

Hlavním stavebním kamenem je vstup směrnice (EU) 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (dále jen "druhá směrnice")⁷ v platnost dne 24. prosince 2018. Tato nová směrnice stanovila rozsáhlý rámec pro splnění závazného cíle EU, aby minimálně 32 % hrubé konečné spotřeby energie do roku 2030 pocházelo z obnovitelných zdrojů. Tento rámec sestavený na základě pokroku dosaženého v rámci první směrnice zahrnuje mimo jiné povinnost členských států použít cíle pro rok 2020 jako základní úroveň pro národní trajektorie ve vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu. Podle všech předložených vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu se nyní očekává, že podíl obnovitelné energie EU v roce 2030 dosáhne 33,1–33,7 %⁸. Souhrnné příspěvky členských států naznačují, že využití obnovitelné energie bude v období do roku 2030 růst rychleji, takže pokud členské státy splní (a překonají) své příspěvky v oblasti obnovitelné energie, celkový podíl obnovitelné energie EU tudíž cíl 32 % překročí.

Politická priorita EU získat světové vedoucí postavení v oblasti obnovitelných zdrojů energie je podpořena přítomností obnovitelných zdrojů energie ve všech rozměrech energetické unie. Vedoucí postavení v oblasti technologií je patrné především v odvětví čisté energie (zejména větrné a z moří a dále v odvětví technologií inteligentních sítí a obnovitelného vodíku), nicméně je třeba v úsilí pokračovat a dohnat, co je třeba, a vybudovat konkurenční výhodu v oblasti baterií a solární fotovoltaiky⁹. EU se řadí mezi největší mezinárodní konkurenty v oblasti patentů s vysokou hodnotou, což ukazuje na vedoucí postavení Evropy v oblasti inovací a vývozu nových a vylepšených nízkouhlíkových technologií¹⁰.

Přínosy obnovitelných zdrojů energie dalece přesahují dimenze energetické unie. Obnovitelná energie je zdrojem hospodářského růstu a pracovních míst pro Evropany, zejména pracovních míst na místní úrovni s více než 1,5 milionu lidí, kteří v současné době v EU v tomto odvětví pracují a vytvářejí roční obrat odhadovaný na 158,9 miliardy EUR¹¹. Nedávná zpráva o cenách energie a nákladech na energii v Evropě¹² dokládá, že větší objem obnovitelné energie představuje významný faktor, který stojí za poklesem velkoobchodních cen energií v posledních letech. To by v tomto odvětví průmyslu mohlo vést ke snížení nákladů na energii a případně zlepšit jeho konkurenceschopnost. V neposlední řadě pak snižující se náklady na technologie v kombinaci s digitalizací činí z obnovitelných zdrojů energie skutečnou hnací sílu, jež má umožnit spotřebitelům sehrát klíčovou úlohu v transformaci energetiky.

Tato zpráva nabízí nejnovější údaje o pokroku, jehož bylo dosaženo do roku 2018 při plnění závazných vnitrostátních cílů v oblasti obnovitelných zdrojů energie pro rok 2020, a je jí splněna povinnost Evropské komise v oblasti podávání zpráv podle první směrnice a směrnice o nepřímé změně ve využívání půdy (ILUC)¹³. Jako primární zdroj údajů pro vyhodnocení pokroku při plnění cíle pro rok 2020 používá energetické statistiky vycházející z údajů předaných členskými státy Eurostatu do července 2020. Tato zpráva dále vychází z 5. pololetní zprávy členských států o pokroku v oblasti obnovitelné energie pro období 2017–2018¹⁴ a také z doplňkové technické analýzy provedené v průběhu roku 2020. Dále zahrnuje přehled možností z hlediska mechanismů spolupráce a posuzuje správní rámce a udržitelnost biopaliv.

Zpráva se skládá ze čtyř hlavních kapitol. Kapitola 2 stanoví obecné posouzení na úrovni EU a kapitola 3 doplňuje podrobnější analýzu pokroku dosaženého členskými státy včetně prognóz pro rok 2020. Kapitola 4 posuzuje udržitelnost biopaliv. V kapitole 5 jsou představeny obecné závěry a doporučení. Pokud není uvedeno jinak, údaje v této zprávě zahrnují Spojené království, které bylo ve vykazovaném období roku 2018 členským státem.

 Nahoru2. POKROK EU V ZAVÁDĚNÍ OBNOVITELNÉ ENERGIE

V roce 2018 EU dosáhla podílu 18,0 % (18,9 % v rámci EU-27) obnovitelné energie na hrubé konečné spotřebě energie, přičemž v roce 2020 má být dosaženo cíle minimálně 20 % (20,6 %¹⁵ pro EU-27). Tím překročila orientační trajektorii 16 % stanovenou pro období 2017/2018. Kromě toho se EU jako celek také pohybuje nad poněkud ambicióznější trajektorií, kterou si stanovily samy členské státy ve svých národních akčních plánech pro energii z obnovitelných zdrojů¹⁶. V posledních letech byl na úrovni EU zaznamenán stabilní nárůst celkového podílu obnovitelných zdrojů energie (dále jen "OZE") a odvětvového podílu obnovitelné energie v oblasti elektřiny (dále jen "OZE-E"), vytápění a chlazení (dále jen "OZE-VaCh") a v menší míře v oblasti dopravy (dále jen "OZE-D").

Co se týče jednotlivých odvětví, na úrovni EU se podíl obnovitelné energie v odvětvích elektřiny a vytápění a chlazení pohybuje systematicky nad úrovněmi, které si členské státy stanovily ve svých národních akčních plánech pro energii z obnovitelných zdrojů, zatímco odvětví dopravy v národních akčních plánech pro energii z obnovitelných zdrojů za plánovaným podílem mírně zaostává (skutečných 8,03 % proti plánovaným 8,50 %)¹⁷. Tento schodek je částečně způsobem debatou o politice biopaliv a souvisejících úpravách legislativního rámce. Zatímco tyto úpravy byly nezbytné k odstranění obav o udržitelnost, výsledná nejistota o budoucím politickém rámci zpomalila investice do kapacity pro výrobu biopaliv včetně pokročilých biopaliv¹⁸. Nárůst investic do kapacity pro výrobu pokročilých biopaliv, který nastal v důsledku přijetí druhé směrnice, není v údajích za rok 2018 zohledněn.

Bioenergie je obecně i nadále hlavním zdrojem obnovitelné energie v EU: v roce 2018 její podíl činil kolem 60 %. Největší podíl na bioenergii (68,4 %) mají pevná biopaliva. Z těchto pevných paliv připadá přibližně 91 % na lesnictví. Dalšími formami bioenergie jsou kapalná biopaliva (12,6 %), bioplyn (11,6 %), obnovitelný podíl komunálního odpadu (7,2 %) a dřevěné uhlí (2 %)¹⁹.

Graf č. 1: Skutečné a plánované podíly obnovitelné energie pro EU (2005–2020, %). Zdroj: Eurostat a národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů.

Co se týče celkové spotřeby obnovitelné energie, má největší podíl odvětví vytápění a chlazení (celkem 102,9 Mtoe v roce 2018), po němž následují elektřina z obnovitelných zdrojů (90,3 Mtoe) a doprava (25,1 Mtoe)²⁰.

Hlavními obnovitelnými zdroji energie využívanými v odvětvích spotřeby energie byly biomasa v oblasti vytápění a chlazení, vodní a větrná energie v oblasti elektřiny a biopaliva v dopravě.

Členské státy podporují OZE-D primárně prostřednictvím nástrojů zaměřených na použití biopaliv, čím dál více však podporují i možnosti elektromobility nebo v současnosti plánují, že pro elektromobilitu zavedou dotace. Mezi členskými státy, které již podpůrné nástroje zavedly, jsou Dánsko, Německo, Irsko, Chorvatsko, Itálie, Lotyšsko, Malta, Rakousko, Rumunsko, Švédsko a Spojené království.

Odvětví elektřiny zažívá zřetelný posun směrem k obnovitelným zdrojům energie. V období 2010–2018 vzrostla kumulativní kapacita solární a větrné energie v EU ze 110 GW na 261 GW²¹. Jedním z klíčových faktorů byl pokles nákladů na elektřinu ze solární fotovoltaiky a větrné energie, které v období let 2009 až 2018 klesly o téměř 75 % a o přibližně 50 % (v závislosti na trhu) v důsledku snížení kapitálových nákladů, pokroků v oblasti účinnosti a zlepšování dodavatelského řetězce a zavedení soutěžních nabídkových řízení na režimy podpory. Např.: Německo a Nizozemsko přidělily od poloviny roku 2016 více než 3,1 GW kapacit na moři v rámci nabídek s nulovými dotacemi²². V červenci 2020 určovalo osmnáct členských států úrovně podpory pro (větší) zařízení OZE-E v soutěžním nabídkovém řízení²³. Pokračování trendu plně tržních projektů OZE-E by pomohlo ovládnout maloobchodní ceny elektřiny snížením složky financované formou podpory²⁴.

V roce 2019 pocházela většina nově vyrobené energie vůbec poprvé ze solárních a větrných zdrojů. Na nové solární zdroje připadlo celkem 119 gigawattů (45 % veškeré nové kapacity) a solární a větrné připojení společně tvořily více než dvě třetiny všech nových zdrojů²⁵. IRENA rovněž uvádí, že nově instalovaná kapacita pro elektřinu z obnovitelných zdrojů stojí méně než nejlevnější možnosti výroby elektřiny založené na fosilních palivech²⁶.

Pokles nákladů je také jedním z klíčových faktorů zvýšení podnikového získávání obnovitelných zdrojů energie, zejména tam, kde podnikoví uživatelé energie podepíší smlouvu o přímém nákupu elektřiny s výrobcem obnovitelné energie. V období 2015–2019 se množství elektřiny z obnovitelných zdrojů, které mělo být dodáno v rámci podnikových smluv o nákupu elektřiny v Evropě²⁷, ztrojnásobilo z 847 MW na 2 487 MW²⁸.

 Nahoru3. PODROBNÉ POSOUZENÍ POKROKU ČLENSKÝCH STÁTŮ A PROGNÓZ DO ROKU 2020

1. Pokrok v odvětví elektřiny, vytápění a chlazení a dopravy

Podíly obnovitelné energie odrážejí historickou rozmanitost skladby zdrojů energie v členských státech a jejich rozdílný potenciál v oblasti obnovitelné energie i rozdílný pokrok, jehož dosáhly. Tyto podíly se tak v roce 2018 pohybují v rozpětí od 7,4 % v Nizozemsku do 54,6 % ve Švédsku (viz graf č. 2).

Graf č. 2: Podíly obnovitelné energie EU a členských států na hrubé konečné spotřebě energie v období 2017–2018 vs. trajektorie stanovené v první směrnici (zdroj: Eurostat)

V současné době již celkem dvanáct členských států²⁹ (Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, (Řecko odhadem), Finsko, Chorvatsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva a Švédsko) dosáhlo podílu nebo překonalo podíl odpovídající jejich cíli pro rok 2020. Zároveň během roku 2018 šest členských států (Španělsko, Itálie, Litva, Maďarsko, Portugalsko a Rumunsko) svůj podíl obnovitelné energie ve srovnání s rokem 2017 snížilo.

Ve vztahu k orientačním trajektoriím podle směrnice o obnovitelných zdrojích energie 23 členských států tyto trajektorie překonalo, zatímco Irsko, Francie, Nizozemsko, Polsko a Slovinsko je nesplnilo. Irsko, Francie, Polsko a Slovinsko trajektorie nesplnily vzhledem k podílům pohybujícím se v rozmezí 0,7 a 2,3 %, přičemž Nizozemsko vykazuje největší schodek, neboť skutečný podíl pro období 2017–2018 činí 6,9 % oproti orientační trajektorii 9,9 % stanovené ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie. Ještě více zaostávalo za podílem 12,1 % stanoveným pro rok 2018 v jeho národním akčním plánu pro energii z obnovitelných zdrojů. Největší pozitivní odchylky od orientačních trajektorií stanovených ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie je možné pozorovat u Chorvatska, Bulharska, České republiky a Itálie.

Při pohledu na absolutní úroveň spotřeby obnovitelné energie v EU je vidět značný nárůst ze 189 Mtoe v roce 2015 na 209 Mtoe v roce 2018, tj. 10,6 %. Během stejného období však vzrostla hrubá konečná spotřeba energie z 1 126 Mtoe na 1 160 Mtoe, což mělo snížený dopad na podíl obnovitelné energie, který se vypočítá tak, že se konečná spotřeba obnovitelné energie vydělí hrubou konečnou spotřebou energie.

Odvětvové podíly obnovitelné energie ve velké většině členských států v období 2017–2018 vzrostly. V odvětví dopravy, v němž by měly všechny členské státy dosáhnout stejného cíle 10 %, se nad touto úrovní pohybují pouze dva členské státy, a to Finsko a Švédsko. Zatímco čtyři členské státy se nacházejí v dosahu 1 % od tohoto cíle (Francie, Nizozemsko, Rakousko a Portugalsko), zbývající členské státy budou k dosažení 10% cíle potřebovat prudký nárůst. Možnou cestou, kterou lze prozkoumat, je rovněž využití statistických převodů pro odvětví dopravy, které umožňuje směrnice o nepřímé změně ve využívání půdy.

2. Přeshraniční spolupráce a používání mechanismů spolupráce

Mechanismy spolupráce jsou založeny na článcích 6 až 11 první směrnice. Patří sem několik mechanismů, jejichž prostřednictvím mohou členské státy spolupracovat v oblasti obnovitelné energie, jako jsou statistické převody, společné projekty a společné režimy podpory. Statistické převody jsou důležité zejména pro snazší dosahování cílů, protože umožňují členským státům, které dosáhly vyššího podílu obnovitelné energie, než jaký je jejich národní cíl, převést přebytek do jiných členských států. V současné době existují k využití statistických převodů čtyři dohody. Dvě dohody z roku 2017 byly uzavřeny mezi Lucemburskem a Litvou a Lucemburskem a Estonskem, zatímco v roce 2020 byly do současnosti uzavřeny dvě další dohody mezi Nizozemskem a Dánskem a také Maltou a Estonskem.

Podle odhadů, které většina členských států zahrnula do svých zpráv o pokroku, bude pro možné statistické převody v roce 2020 ve srovnání s orientační trajektorií k dispozici celkem 12 177 ktoe "přebytečně vyrobené" obnovitelné energie. To odpovídá hrubé konečné spotřebě energie z obnovitelných zdrojů zhruba poloviny Francie. Pro členské státy, které nebudou moci cíl do roku 2020 splnit s využitím vlastních obnovitelných zdrojů, by to bylo schůdné řešení, jak svého cíle dosáhnout nákladově efektivním způsobem (viz tabulka č. 1). Tyto předpoklady členských států Komise doplňuje aktualizovanou a ucelenou prognózou pro rok 2020 v oddíle 3.

Tabulka č. 1: Skutečná a odhadovaná přebytečná a/nebo nedostatečná výroba obnovitelné energie v členských státech ve srovnání s orientační trajektorií podle směrnice o obnovitelných zdrojích energie (v ktoe). Zdroj: Navigant 2020³³, zprávy členských států³⁴.

3. Výhled pro rok 2020 – současné prognózy

Za účelem posouzení možnosti dosáhnout cíle pro rok 2020 bylo pro Komisi provedeno modelování³⁵. Analýza je založená na extrapolaci statistických dat, která berou v potaz investiční úroveň OZE, dostupné portfolio projektů v oblasti OZE a příslušné současné politické iniciativy³⁶ včetně potenciálních statistických převodů. Pandemie COVID-19 zapříčinila další nejistotu na různých částech trhu s (obnovitelnou) energií. Kvůli těmto nejistotám jsou znázorněny dva odlišné trendy poptávky (nízký a vysoký) reprezentující pravděpodobnou spodní a horní hranici toho, co se ohledně trendů poptávky považuje za možné³⁷. To je dále zkombinováno se dvěma odlišnými scénáři využití spolupráce v oblasti OZE prostřednictvím statistických převodů: scénář "silné spolupráce" a "slabé spolupráce". Konkrétně byly na úrovni členského státu zohledněny následující předpoklady:

• "silná spolupráce": statistický převod celkem 1 700 GWh z Estonska (1 000 GWh) a Litvy (700 GWh) do Lucemburska, statistický převod 16 000 GWh z Dánska do Nizozemska a statistický převod 80 GWh z Estonska na Maltu,

• "slabá spolupráce": statistický převod 1 100 GWh do Lucemburska (400 GWh z Estonska a 700 GWh z Litvy), statistický převod 8 000 GWh z Dánska do Nizozemska a statistický převod 80 GWh z Estonska na Maltu.

Toto modelování předpokládá, že v roce 2020 dosáhne EU podílu obnovitelných zdrojů energie 22,8–23,1 % (viz graf č. 3 níže). Také očekává, že mnoho členských států bude mít ve zbývajících letech dobré výsledky, kdy dosažená míra zavádění bude přesahovat úrovně jejich cílů. Nicméně třem členským státům (Belgii, Francii a Polsku) hrozí vážné riziko, že cíl nesplní. Kromě toho dvěma členským státům (Nizozemsku a Lucembursku) hrozí mírné riziko, že cíl nesplní. Pro orientaci graf obsahuje také základní úroveň pro rok 2020, kterou členské státy uvedly v konečném znění svých vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu.

Graf č. 3: Očekávaný podíl OZE v roce 2020 vs. podíl OZE podle cíle směrnice o obnovitelných zdrojích energie pro rok 2020 a základní úroveň (%) podle vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2020 včetně mechanismů spolupráce (zdroj: Navigant).

Modelování také počítalo absolutní schodky a přebytky v členských státech včetně mechanismů spolupráce (viz tabulka č. 2).

Tabulka č. 2: Očekávané a požadované podíly OZE v roce 2020 včetně mechanismů spolupráce Zdroj: Navigant 2020³⁸

Tabulka č. 2 ukazuje, že s očekávanou mírou zavedených OZE v EU-27 budou mít členské státy značný prostor pro uzavření dohod o statistickém převodu. Přebytek je minimálně 19,7 Mtoe (229 TWh). Na základě prognóz poptávky po energii z modelování se očekává, že v období 2018–2020 zavedené OZE vzrostou o 19,2–21,7 Mtoe.

Modelování bylo dále provedeno konkrétně pro odvětví dopravy s cílem zhodnotit očekávaný pokrok na základě současných politik a trendech poptávky s ohledem na pandemii COVID-19.

Graf č. 4: Očekávaný podíl OZE-D v roce 2020 vs. závazný vnitrostátní cíl pro odvětví OZE-D podle směrnice o obnovitelných zdrojích energie a základní úroveň podle vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (%) (zdroj: Navigant).

Za všech hodnocených okolností se očekává, že celková úroveň EU se bude do roku 2020 pohybovat kolem 2 % nad úrovní 10 %, a očekává se, že 16 z 27 členských států splní (a překročí) svůj závazný cíl pro odvětví OZE-D podle směrnice o obnovitelných zdrojích energie. Nejvýše na seznamu je Švédsko, za kterým následují Finsko, Nizozemsko, Irsko, Malta, Chorvatsko a Portugalsko, přičemž všechny tyto země vykazují ve srovnání s cílem přebytek vyšší než 50 %. Mezi ostatní státy, které cíle OZE-D pravděpodobně dosáhnou, patří Belgie, Německo, Řecko, Francie, Itálie, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko a Slovinsko. U zbývajících 11 členských států se očekává, že se současnými politikami svého závazného cíle pro odvětví OZE-D podle směrnice o obnovitelných zdrojích energie nedosáhnou, i když tři členské státy (Dánsko, Španělsko a Polsko) jsou od tohoto cíle vzdáleny méně než 0,5 %. Členskými státy, které jsou od cíle vzdáleny více, jsou Estonsko, Kypr, Lucembursko a Litva – a všechny se schodkem větším než 25 %.

Vzhledem k tomu, že úroveň EU se pohybuje výrazně nad 10% závazným cílem pro OZE-D, měly by členské státy zvážit, že pro odvětví dopravy využijí statistické převody, jak to umožňuje směrnice o nepřímé změně ve využívání půdy.

4. Vývoj ve zjednodušování administrativních postupů

Ve své 5. zprávě o pokroku v oblasti obnovitelné energie členské státy informují o opatřeních týkajících se zjednodušování správních postupů pro projekty v oblasti obnovitelné energie (podle článku 13 první směrnice). Podle externí analýzy⁴⁰ byla v globálním měřítku velká část příslušných opatření podle první směrnice v členských státech úspěšně provedena. Tato opatření mimo jiné zahrnují: zjednodušené postupy pro projekty malého rozsahu, požadavek na provozovatele soustav, aby poskytli odhady nákladů a další nezbytné informace, požadavky na rozdělování nákladů na rozvoj sítě a připojení k síti obnovitelné energie, zvážení zahrnutí OZE-E do vnitrostátního plánu rozvoje sítě a existenci režimů podpory určených k podpoře využívání obnovitelné energie.

Následující příklady pozitivního vývoje v jednotlivých členských státech patří mezi ty, které byly uvedeny v technické analýze⁴¹:

Dánsko

• jednotné místo pro větrné turbíny na moři zjednodušilo administrativní zátěž pro schvalování větrných elektráren na moři,

• koordinaci všech příslušných orgánů při udělování licencí zajišťuje centrálně dánský energetický úřad a

• licence se připravují s předstihem a lze je vydat, jakmile je u projektu vítězného uchazeče schváleno posouzení vlivů na životní prostředí,

Od roku 2018 provozuje Bulharsko k podání elektronických žádostí jednotný internetový portál poskytující informace a služby.

Německo zjednodušilo správu a podávání zpráv zavedením komplexní databáze se všemi kmenovými údaji z trhu s elektřinou a plynem.

Švédsko

• byly zjednodušeny formuláře žádostí o investiční podporu na solární fotovoltaiku,

• bylo usnadněno podávání elektronických žádostí,

• byl zrušen požadavek na přijímání návazných opatření a

• byl zlepšen dialog mezi vládními agenturami, které podporu spravují, a

Nizozemsko má za cíl:

• zrychlit územní plánování zákonem o životním prostředí, který vstoupí v platnost v roce 2021, a

• sloučit plány a povolení do jediné agendy s cílem snížit náklady.

Nicméně přetrvávají i některé bariéry. I přesto, že byl v minulosti již zaznamenán určitý pokrok, lze administrativní postupy ve všech odvětvích v mnoha členských státech zjednodušit ještě více. K dalšímu zjednodušení by mohlo dojít i v oblasti schvalovacích postupů a bylo by možné zkrátit čas potřebný ke zpracování povolení. Provedení druhé směrnice do 30. června 2021ve vnitrostátním právu si celkově vyžádá další posílení těchto postupů.

V odvětví elektřiny brání pokroku v některých členských státech požadavky územního a environmentálního plánování. V odvětví vytápění a chlazení spočívají překážky hlavně v nedostatcích ovlivňujících kapacitu sítí dálkového vytápění, zatímco v odvětví dopravy překážky vyplývají hlavně z nedostatku vhodné infrastruktury pro elektrická vozidla a nejistoty trhu vytvořené změnami politiky v oblasti biopaliv. Trvalou výzvou pro většinu členských států je také integrace rostoucích kapacit OZE do sítě. Překážky spočívají hlavně ve vysokých nákladech na připojení k síti a v nedostatku jistoty ve scénářích vývoje sítě a nedostatku transparentnosti postupů připojování.

 Nahoru4. POSOUZENÍ UDRŽITELNOSTI BIOPALIV

1. Přehled spotřeby biopaliv v EU

V roce 2018 dosáhla spotřeba udržitelných biopaliv v EU 16 597 ktoe, z čehož 3 905 ktoe (24 %) byla biopaliva uvedená v příloze IX⁴³ a 12 692 ktoe (76 %) byla ostatní vyhovující biopaliva.

Většinu biopaliv spotřebovávaných v EU představuje bionafta (77 %, FAME nebo HVO) nebo bioethanol (16 %)⁴⁴. Ostatní kapalná biopaliva (6 %) nejsou uvedena. Asi 59 % surovin použitých na výrobu bionafty spotřebované v EU v roce 2018 bylo dovezeno nebo vyrobeno z dovezených surovin, zatímco 41 % pocházelo ze surovin z EU, hlavně řepky olejky (26 %), použitého kuchyňského oleje (8 %) a živočišného tuku (5 %). Hlavními zeměmi původu mimo EU jsou Indonésie (17 %) a Malajsie (8 %), jejichž palmový olej se v EU používá na výrobu bionafty, a Argentina (9 %), která vyváží bionaftu vyrobenou ze sójových bobů (viz tabulka č. 3).

Tabulka č. 3: Původ surovin pro výrobu bionafty spotřebované v EU (2018, % a ktoe). Zdroj: analýza společnosti Navigant

1) Malý podíl dovozu řepky olejky je vykazován v Eurostatu [obchod EU od roku 1988 označovaný KN8 [DS-016890]] jako dovoz ze zemí a území neuváděných z obchodních nebo vojenských důvodů.

2) Odhaduje se, že menší podíly bionafty vyrobené z palmového oleje pocházejí mimo jiné z Hondurasu (0,3 %), Guatemaly (0,1 %) a Kolumbie (0,1 %).

3) Odhaduje se, že menší podíly bionafty vyrobené z použitého kuchyňského oleje pocházejí mimo jiné ze Saúdské Arábie (0,5 %), Japonska (0,3 %) a Ruska (0,3 %).

Ethanol spotřebovávaný v EU se vyrábí hlavně ze surovin pocházejících z EU (73 %), které zahrnují pšenici (34 %), kukuřici (24 %) a cukrovou řepu (14 %), a jen malé množství pochází z celulózového ethanolu. Suroviny pocházející ze zemí mimo EU se na trhu EU s bioethanolem podílejí asi z 27 %; jedná se hlavně o kukuřici pocházející z Ukrajiny, Brazílie a Spojených států a Kanady (viz tabulka č. 4).

Tabulka č. 4: Původ surovin pro výrobu bioethanolu spotřebovaného v EU (2018, % a ktoe). Zdroj: analýza společnosti Navigant

Kromě bionafty a bioethanolu se v silniční dopravě spotřebuje malé množství bioplynu ve Švédsku (118 ktoe) a Německu (33 ktoe).

Tabulka č. 5: Celková konečná spotřeba bioenergie v odvětvích dopravy EU (2018, ktoe). Zdroj: [Eurostat nrg_bal_c]1)