8.1.1
Vývoj teplárenství v průběhu liberalizace energetiky
Ing. Martina Krčová, MBA
NahoruHistorické etapy vývoje teplárenství v ČR
Teplárenství je jedním ze základních pilířů české energetiky a na našem území se může pyšnit svou téměř již stoletou historií. Impulsem pro budování velkých teplárenských soustav byl v průběhu minulého století zejména velký rozvoj a rozmach průmyslu ve městech, kdy byly elektrárny a teplárny stavěny na okrajích těchto měst. V období masivní výstavby panelových sídlišť byly pak již budovány zejména blokové plynové kotelny přímo na sídlištích.
Jednotlivé historické etapy vývoje teplárenství jsou určitým způsobem specifické. Na počátku rozvoje teplárenství (od 30. let 20. století) byly zejména pro průmysl charakteristické budované rozsáhlé parní uhelné soustavy. V pozdějších letech (v 70. a 80. letech 20. století) byly stavěny spíše blokové plynové kotelny a trendem současného teplárenství se stává kombinovaná výroba elektřiny a tepla, obnovitelné zdroje, využívání kotlů s vysokoúčinným spalováním a provozování tzv. účinných soustav zásobování tepelnou energií ve smyslu § 2 písm. v) zákona č. 165/2012 Sb.
Přehled účinných soustav zásobování tepelnou energií ve smyslu ustanovení § 25 odst. 5 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zveřejňuje ERÚ na svých webových stránkách. V roce 2015 jich bylo evidováno 208 ve 179 městech a obcích České republiky ( http://www.eru.cz/cs/teplo ).
Teplárenství v České republice se vyznačuje velkým množstvím malých, středních a velkých zdrojů a rozvodných zařízení s různými teplárenskými nebo výtopenskými technologiemi, které byly v 90. letech minulého století v převážné míře privatizovány. Teplárny a výtopny jsou nyní většinou v majetku obchodních společností, které často ovládají zahraniční vlastníci. Přestože soustavy CZT (centralizované zásobování teplem) tvoří podstatnou součást struktury měst a obcí, vliv v těchto společnostech a dohled nad cenami za dodávky tepelné energie si do dnešní doby zachovala jen některá města.
Teplárenství má v ČR dlouholetou tradici v zásobování teplem domácností, různých podnikatelských a nepodnikatelských institucí, a také má významný podíl na výrobě elektřiny. Technologie pro společnou výrobu tepla a elektřiny dosahují vysokého stupně využitelnosti energie paliva.
Pro teplárenství jsou typické rozsáhlé soustavy zásobování tepelnou energií. Soustavy u nás jsou charakteristické svou velkou rozmanitostí. Liší se velikostí, použitou technologií výroby i rozsahem tepelného zařízení. Centrálně vyráběná tepelná energie je využívána ve značné míře podnikatelskými subjekty (průmyslově) a je jí zásobována významná část domácností v České republice. Hovoříme až o cca 4 mil. občanů, kteří žijí v 1,6 mil. domácností vytápěných centrálně. V posledních letech dochází k odpojování od těchto soustav, zejména s vidinou úspory finančních prostředků. Dodávku tepelné energie si pak domácnosti zajišťují individuálními zdroji, zejména domovními kotelnami, tepelnými čerpadly apod. Pro ověření údajné výhodnosti ceny takto vyrobené tepelné energie je však potřeba zahrnout do její kalkulace veškeré náklady související s výrobou tepelné energie, včetně nákladů souvisejících s pořízením a provozem těchto individuálních zdrojů.
Soustavy zásobování tepelnou energií vzhledem k jejich charakteru a rozsahu lze v řadě lokalit považovat za přirozené lokální monopoly, kde není možná volba jiného dodavatele tepelné energie a je obtížné zajistit jiný způsob vytápění. Na výši ceny tepelné energie mají vliv zejména náklady na palivo pro její výrobu, avšak také efektivita a hospodárnost výroby a rozvodu tepelné energie. Pro udržení konkurenceschopnosti a příznivých cen tepelné energie je potřeba modernizovat tyto soustavy, optimalizovat jejich provoz, využívat vhodný palivový mix a podporovat vysokoúčinné technologie.
Možnost konkurence, vzhledem k charakteru a rozsahu soustav CZT a dodávek tepelné energie, je ve většině lokalit omezená. Z důvodu nedostatečného soutěžního prostředí a nutné ochrany spotřebitelů a veřejného zájmu provádí ERÚ od roku 2001, v souladu s energetickým zákonem, regulaci vstupu na trh udělováním licencí na výrobu nebo rozvod tepelné energie a regulaci cen tepelné energie. Vzhledem k výraznému omezení konkurence v teplárenství není liberalizace teplárenství možná.
Topná sezóna zpravidla začíná v září a končí v květnu. Z grafu č. 1 lze vyčíst vývoj dodaného množství tepelné energie pro konečné spotřebitele v letech 2009–2015, ze kterého je zřejmé, že za uvedené období bylo dodáno nejvíce tepelné energie v roce 2010, a to 63,148 mil. GJ, což bylo zapříčiněno zejména extrémně nízkými teplotami v průběhu uvedeného období, kdy prosinec roku 2010 byl zvlášť mrazivý. V následujících letech byly zimy spíše mírnějšího rázu, a to se odrazilo i v poklesu dodaného množství tepelné energie, kdy nejméně tepelné energie v uvedeném období bylo dodáno v roce 2014, a to jen 45,539 mil. GJ, což je o 27,89 procenta méně proti roku 2010.
Graf č. 1 – Dodané množství tepelné energie pro konečné spotřebitele v letech 2009–2015
Graf č. 2 znázorňuje podíl použitého paliva pro dodávky tepelné energie konečným spotřebitelům v roce 2014. Z grafu vyplývá, že k výrobě tepelné energie pro dodávky konečným spotřebitelům je z převážné části využíváno uhlí. Plyn se podílí na dodávkách tepelné energie asi z jedné třetiny.
Graf č. 2 – Použité palivo pro dodávky tepelné energie konečným spotřebitelům v roce 2014
*Jedná se především o jiné plyny, komunální a nebezpečné odpady, elektřinu, koks a o jaderné palivo.
NahoruVývoj podmínek regulace cen tepelné energie
Oblast teplárenství je ovlivňována řadou legislativních norem ČR i energetickou politikou EU. Základním právním předpisem v oblasti teplárenství je energetický zákon č. 458/2000 Sb. a zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.
Cena tepelné energie je v České republice cenou regulovanou. Prvopočátky cenové regulace byly započaty již Ministerstvem financí ČR v 90. letech 20. století, které ve svých výměrech začalo stanovovat pravidla pro tvorbu ceny za dodávku tepla pro domácnosti.
Od 1. ledna 2001 přešla kompetence regulovat ceny tepelné energie z Ministerstva financí České republiky na nově vzniklý Energetický regulační úřad (dále "úřad" nebo "ERÚ"). Podmínky pro kalkulaci a sjednání cen tepelné energie jsou dále stanoveny v cenovém rozhodnutí ERÚ.
Cena tepelné energie byla a je i nyní regulována způsobem věcného usměrňování. V současnosti lze do ceny tepelné energie promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň z přidané hodnoty. Účelem cenové regulace v teplárenství je zmírnění dopadů nedokonalostí trhu a ochrana zájmů konečného spotřebitele, jelikož nedostatečné konkurenční prostředí není schopno působit na výši ceny tepelné energie (CZT zabezpečuje zpravidla jediný dodavatel na daném území). Tímto způsobem je poskytnuta alespoň základní ochrana před případným zneužíváním dominantního postavení dodavatelů tepelné energie.
V roce 2001, kdy úřad převzal regulaci energetiky, bylo v odvětví teplárenství nemálo problémů. Kromě zvyšování cen paliv a stále se snižujících objemů dodávek tepelné energie byly jedním z nejzávažnějších problémů zvětšující se rozdíly cen za dodávky tepelné energie určené domácnostem proti dodávkám pro ostatní odběratele a vysoké rozdíly cen mezi jednotlivými lokalitami.
K výraznému rozdílu cen tepelné energie přispěl tehdejší způsob meziročního možného zvýšení těchto cen, které bylo stanovováno procentním nárůstem a pouze pro dodávky tepelné energie určené domácnostem. Stanovování meziročního nárůstu pomocí procent způsobilo, že vysoké ceny mohly růst rychleji a stále se tak zvětšovaly nežádoucí cenové rozdíly. Naopak u nízkých cen tepelné energie povolený procentní nárůst neumožňoval pokrýt potřebné náklady na opravy a obnovu tepelného zařízení, což úřad musel řešit zvýšeným počtem tzv. výjimek v roce 2001.
Udělením výjimek k tehdejšímu způsobu regulace, kterými úřad narovnal podhodnocené ceny tepelné energie, umožnilo některým společnostem dostat se z dlouhodobé finanční ztráty a pomohlo mnohým městům, která musela dodávky tepelné energie dotovat ze svého rozpočtu a nemohla tvořit dostatečné finanční prostředky na obnovu zastaralého tepelného zařízení.
Po vyhodnocení způsobu regulace v teplárenství navázal úřad na tehdejší způsob regulace prováděný Ministerstvem financí ČR, tj. věcné usměrňování cen, a to s ohledem na velkou různorodost odvětví, které zahrnuje velký počet subjektů s rozdílnými podmínkami výroby a rozvodu tepelné energie. Věcné usměrňování cen spočívá ve stanovení závazných podmínek pro kalkulaci a sjednání cen a umožňuje promítnout do kalkulací cen tepelné energie odlišnosti…
