Regulace v energetických odvětvích

6.1

Regulace v energetických odvětvích

Ing. Martina Krčová, MBA

 NahoruTeorie regulace v energetických odvětvích

Základním posláním regulace je náhrada nefungujících nebo nedokonale fungujících tržních mechanismů. Cílem je, aby spotřebitelé dostali kvalitní a dostupné produkty a služby (to znamená za "rozumné ceny") jako na konkurenčních trzích.

Energetické hospodářství, jako integrální součást tržně orientované ekonomiky, je ovlivňováno především konkurenčním prostředím v jednotlivých odvětvích, liberalizovanými cenami a volnou výměnou zboží. Energetické trhy se však zároveň vyznačují určitými specifickými podmínkami, z nichž ovšem některé platí i pro jiné komodity v národním hospodářství. Pro podnikání v energetických odvětvích je charakteristická vysoká kapitálová náročnost s dlouhodobou přípravou klíčových projektů a vázáním investičních prostředků. Je tomu tak i proto, že na energetickém trhu existuje časově náročná nepružnost poptávky po určitých energetických zdrojích, a také proto, že vytváření energetické infrastruktury je dlouhodobým procesem, zatímco tržní signály odrážejí spíše krátkodobé změny poptávky a nabídky.

Pojem "regulace v energetických odvětvích" je v souvislosti s regulací přirozených monopolů často zužován pouze na pojem "regulace cen přirozeně monopolních činností", protože jak praví základní poučka ekonomické teorie, ceny "reguluje" trh. Již méně byla a je regulace vnímána také jako soubor opatření zajišťujících přístup výrobců, dodavatelů a odběratelů na energetický trh a k přenosové a distribuční síti.

Regulace v energetice je v konkrétních podmínkách určitého státu, a tedy i ČR, vymezena právním a regulačním rámcem, které nelze posuzovat odděleně. Regulační rámec musí být ve shodě se strukturou energetického průmyslu, vlastnictvím a s cíli energetické politiky, které mají velký vliv na jeho charakter a vymezení. Zvláště důležitým faktorem ovlivňujícím typ regulačního rámce je vlastnictví.

Tam, kde existuje vertikálně integrovaný monopol vlastněný státem, je formální síla vlády, vyjádřená energetickou legislativou, jedním ze způsobů, jak vláda může naplňovat cíle energetické politiky. Vedle toho je ovlivňováno vedení podnikatelských subjektů přes podíl vlastnictví. V tomto případě prakticky neexistuje rozdíl mezi regulací a energetickou politikou. Na druhé straně tam, kde je energetické odvětví privatizováno, existuje potřeba jasného rozdělení politiky a regulace. Aby mohly soukromé společnosti vstupovat do dlouhodobých investičních závazků, musejí být přesvědčeny, že se jim investované prostředky vrátí. Proto musí být vytvořen jasný a transparentní právní a regulační rámec. Z praxe v zemích EU vyplývá všeobecné pravidlo, že čím větší je podíl soukromého vlastnictví, tím více musí být regulační režim průhlednější a přesněji definovaný. Tam, kde je dané odvětví v rukou státu, není preciznost regulačního rámce tak důležitá.

 Nahoru1. Formy státní regulace

Obecně je možné vymezit formy státní regulace v energetických odvětvích, kde podnikají subjekty často charakterizované jako přirozený monopol, takto:

• Regulace vstupu na trh je vstup na energetický trh, který je většinou formálně povolen udělením licence, koncese, nebo zprvu v našich podmínkách udělením autorizace. Vedle požadavků charakterizujících podmínky regulace cen jsou v povolení zahrnuty záležitosti jako povinnost dodávky, podmínky nových přípojek k síti, kvalitativní standardy a sociální závazky, které jsou rozhodující pro udržení uspokojivé úrovně kvality služeb. Při udělování tohoto "souhlasu" bývají odlišeny společnosti podnikající nebo provozující činnost v konkurenční části energetického odvětví od těch, které vykonávají činnost v monopolních částech energetického sektoru (např. přenos elektřiny, přeprava plynu, distribuce elektřiny a plynu). Společnosti podnikající v monopolních podmínkách potřebují detailnější regulaci, která se ve formě dohody mezi vládou a soukromými společnostmi obvykle zakotvuje do primární či sekundární legislativy nebo do tzv. regulační smlouvy.
  V České republice, která pracuje s římským systémem práva, se neuplatňuje ani nevyužívá možností vymezení regulační smlouvy v primární legislativě, ale tato pravidla jsou ukotvena v sekundární legislativě formou vyhlášek.
  Všeobecně platí, že regulační smlouvy na rozdíl od vyhlášek, které konkretizují jednotlivá práva a povinnosti podnikatelských subjektů v energetickém odvětví plynoucí z primární legislativy, se nedají snadno měnit, což redukuje rizika, jimž investoři čelí při svých podnikatelských aktivitách. Na druhou stranu v podmínkách České republiky by byla takováto forma regulace neproveditelná.

• Věcná regulace:

  • - definování pravidel trhu, kodexy přenosové a distribuční soustavy;
  • - definování kvalitativních parametrů dodávek a služeb, včetně bezpečnosti dodávky;
  • - hodnocení kvality vztahů regulovaných společností ke konečným spotřebitelům, mezi něž může patřit standard služeb spotřebitele, jako je např. rychlost opravy poruch a zda je poskytována kompenzace za služby, které jsou pod standardní úrovní.

• Ekonomická regulace většinou zahrnuje dohled nad činností regulovaných podniků především z hlediska uplatňovaných cen, výnosnosti investovaného kapitálu, vynakládaných nákladů a dosahovaného zisku, včetně vztahu k poskytované kvalitě jednotlivých služeb. Při výkonu regulace musejí regulátoři vždy vycházet z podkladů předložených…