Posouzení pokroku členských států v plnění vnitrostátních cílů energetické účinnosti pro rok 2020

10.2020.326

Posouzení pokroku členských států v plnění vnitrostátních cílů energetické účinnosti pro rok 2020

Evropská komise, Generální ředitelství pro energetiku

Posouzení pokroku, jehož členské státy dosáhly při plnění svých vnitrostátních cílů energetické účinnosti pro rok 2020 a při provádění směrnice o energetické účinnosti 2012/27/EU, požadované podle čl. 24 odst. 3 uvedené směrnice, za rok 2019.

 Nahoru1. Úvod

V prosinci 2019 přijala Komise sdělení "Zelená dohoda pro Evropu"¹, jež stanoví cestu ke klimatické neutralitě do roku 2050 a vyzývá ke zvýšenému úsilí o dekarbonizaci do roku 2030. Vzhledem k tomu, že 75 % emisí skleníkových plynů v EU pochází z dodávek a využívání energie, je nezbytné dosáhnout dalšího pokroku v oblasti energetické účinnosti za účelem splnění našich závazků směřujících k uhlíkové neutralitě a ambicióznějších klimatických cílů v nadcházejícím desetiletí. Energetická účinnost je jednou z priorit Zelené dohody. Ještě větší význam z hlediska pokroku má plnění stávajících právních předpisů a závazků v oblasti energetické účinnosti spolu se širokým uplatňováním zásady "energetická účinnost v první řadě".

Aktuálně je velká pozornost věnována příštímu desetiletí a dlouhodobějšímu výhledu do roku 2050, stejně důležité je však mít na paměti pokrok při plnění cílů do roku 2020. Tyto cíle jsou východiskem pro každé zvýšení ambicí. Jakékoli nedostatky a zpoždění ohledně jejich plnění v roce 2020 by ovlivnily cestu k dosažení cílů pro rok 2030 a 2050. Svou roli bude hrát rovněž dopad krize spojené s onemocněním COVID-19. Odhaduje se, že tato krize sníží poptávku po energii v roce 2020 a potenciálně umožní dosažení cílů pro rok 2020, poté by ale poptávka měla znovu růst. Nemělo by se však zapomínat, že k uvedenému snížení nedojde v důsledku strukturálních změn.

Tuto zprávu o pokroku předkládá Komise v souladu s čl. 24 odst. 3 směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti ve znění směrnice (EU) 2018/2002 (dále jen "směrnice o energetické účinnosti"). Jde o poslední z řady zpráv v tomto formátu podle směrnice o energetické účinnosti, neboť tento přístup bude nutno sladit s ustanoveními článku 35 nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu (nařízení o správě).

Tato zpráva uvádí nejnovější poznatky, pokud jde o pokrok učiněný do roku 2018 k dosažení cíle EU v podobě zvýšení energetické účinnosti o 20 % v roce 2020². Nezohledňuje ještě potenciální dopad krize spojené s onemocněním COVID-19 na dosažení cíle pro rok 2020. Jako primární zdroj údajů byly použity oficiální evropské statistiky³ o energii, které uplatňují metodiku pro výpočet energetických bilancí používanou do roku 2018⁴ (aby byla zachována konzistentnost s předchozími zprávami a metodikou použitou při stanovení cílů v oblasti energetické účinnosti). Zpráva také vychází ze zprávy o pokroku v oblasti energetické účinnosti z roku 2018⁵, z výročních zpráv předložených členskými státy v roce 2019⁶ a z doplňující analýzy provedené v průběhu roku 2019 a na počátku roku 2020. K lepšímu pochopení faktorů, jež stojí za energetickými trendy poslední doby, byla použita členěná analýza vypracovaná Společným výzkumným střediskem (JRC)⁷ a v rámci projektu Odyssee-Mure⁸.

 Nahoru2. Shrnutí zjištění

Zpráva se zabývá zeměmi EU-28 a zahrnuje údaje do roku 2018.

Nejvýznamnější jsou tato zjištění:

• Spotřeba primární energie klesla v roce 2018 ve srovnání s rokem 2017 o 0,7 %. Konečná spotřeba energie meziročně vzrostla o 0,1 %. Přesto jsou oba ukazatele mírně nad pevně stanovenou trajektorií k dosažení cíle pro rok 2020.

• Úroveň spotřeby energie nadále ovlivňují výkyvy počasí⁹. Teplejší zima v roce 2018 zmírnila poptávku po energii pro vytápění, tento dopad byl však vyrovnán zvýšením spotřeby energie v odvětví dopravy a v průmyslu. Údaje opravené o vlivy počasí ve skutečnosti vykazují vyšší nárůst spotřeby konečné energie v roce 2018 (viz obrázek 1).

• Růst činnosti nadále vede ke zvyšování spotřeby energie a nové politiky a opatření, jež členské státy prováděly v roce 2018, nebyly dostatečné, aby tento růst vyrovnaly.

• Zjištění z výročních zpráv o energetické účinnosti z roku 2019 naznačují, že některé členské státy dosáhly mnohem menších úspor, než jaké by byly v roce 2018 nutné pro splnění jejich kumulativních povinných úspor za období 2014–2020.

Snížení spotřeby primární energie by bylo možné vykládat jako pozitivní vývoj. Jeho tempo, bude-li pokračovat, by však bylo nedostatečné pro splnění cíle stanoveného na rok 2020 za normálních hospodářských podmínek a je nižší než cíl průměrného ročního snižování lineární trajektorie v období od roku 2005 do roku 2020 (1 % ročně). Vzhledem k tomu, že doba pro provádění nových politik je omezená, zdá se stále méně pravděpodobné, že by cílů do roku 2020 mohlo být dosaženo bez silného vlivu vnějších faktorů, jako je krize spojená s onemocněním COVID-19. Je však stále důležité, aby se úsilí rychle zvýšilo, neboť při každém dalším výpadku v plnění cílů pro rok 2020, případně při oživení poptávky po energii po skončení krize spojené s onemocněním COVID-19, by bylo problematičtější i splnění cílů pro rok 2030.

Za účelem lepšího posouzení rostoucího trendu spotřeby energie a určení možného dalšího postupu zřídila Komise v červenci 2018 pracovní skupinu pro mobilizaci úsilí k dosažení cílů EU v oblasti energetické účinnosti do roku 2020¹⁰. Na zasedáních pracovní skupiny v roce 2019 členské státy zdůraznily, že je zapotřebí plně provádět stávající právní předpisy, lépe mobilizovat finanční prostředky ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti a přijmout další opatření, jež přinesou rychlé úspory. Bylo rovněž uznáno, že je nutné klást větší důraz na to, aby budovy procházející rozsáhlejší renovací dosáhly minimálních norem energetické náročnosti. To by však nezajistilo úspory energie požadované v krátké době, ale přispělo by to spíše k plnění cíle do roku 2030.

Obrázek 1: HDP a konečná spotřeba energie v letech 2000–2018 opravená o vlivy počasí¹¹.

Zdroj: Vlastní výpočty založené na údajích ESTAT a Odyssee, AMECO (HDP).

 Nahoru3. Pokrok v plnění cíle EU v oblasti energetické účinnosti pro rok 2020

Konečná spotřeba energie¹² se v EU-28 snížila o 5,8 % z 1 194 Mtoe v roce 2005 na 1 124 Mtoe v roce 2018. To je o 3,5 % více než cíl konečné spotřeby energie ve výši 1 086 Mtoe stanovený pro rok 2020. V období 2005–2018 se snižovala průměrným tempem 0,42 % ročně, ale od roku 2014 (kdy poptávka po vytápění byla mnohem nižší v důsledku mimořádně teplé zimy) vzrostla do roku 2018 v porovnání s rokem 2014 o 5,3 %. V roce 2018 se ve srovnání s předchozím rokem zvýšila o 0,1 %.

V roce 2018 byla vyšší spotřeba energie zaznamenána především v odvětví dopravy (meziroční nárůst +1,3 % oproti roku 2017) a v průmyslu (+0,6 %). Naproti tomu poklesla spotřeba energie v domácnostech (–1,6 %) a v odvětví služeb (–1,4 %).

Odvětví dopravy se v roce 2018 na konečné spotřebě energie podílelo 34 %, poté následovaly průmysl a domácnosti (po 25 %), odvětví služeb (13 %) a ostatní odvětví zahrnující zemědělství, rybolov a lesnictví (3 %).

Spotřeba primární energie¹³ v EU-28 klesla o 9,8 % z 1 721 Mtoe v roce 2005 na 1 552 Mtoe v roce 2018. To je o 4,65 % více než cíl ve výši 1 483 Mtoe pro rok 2020. V období 2005–2018 klesala v průměru o 0,85 % za rok. Po třech letech růstu byl v roce 2018 zaznamenán pokles o 0,7 %.

 Nahoru4. Vnitrostátní cíle

Do roku 2018 dokázalo 12 členských států snížit nebo udržet úroveň konečné spotřeby energie pod svou hypotetickou lineární trajektorií pro dosažení svých orientačních cílů do roku 2020.¹⁴ Co se týče spotřeby primární energie, 15 členských států se v roce 2018 nacházelo nad svými hypotetickými lineárními trajektoriemi.¹⁵ Celkově byla konečná spotřeba energie 11 členských států (v roce 2017 to bylo ještě 17 států) v roce 2018 nižší než jejich orientační cíl konečné spotřeby energie v roce 2020.¹⁶ Podobně v roce 2018 dosáhlo 13 členských států (v roce 2017 to bylo ještě 14 států) úrovně spotřeby primární energie nižší než jejich orientační cíl pro rok 2020 nebo ji dokázalo udržet.¹⁷

Žádný členský stát v roce 2018 nezrevidoval svůj cíl v oblasti energetické účinnosti, což vedlo k tomu, že vnitrostátní cíle stále nepřispívají k cílům EU. Pokud jde o konečnou spotřebu energie, vnitrostátní orientační cíle v souhrnu činí 1 085 Mtoe, tj. o 1 Mtoe méně, než je cíl EU; pokud jde o spotřebu primární energie, činí tyto cíle v souhrnu 1 533 Mtoe, tj. o 50 Mtoe více, než je cíl EU.¹⁸

 Nahoru5. Vývoj v členských státech a v konkrétních odvětvích

V období 2005–2018 v devíti členských státech vzrostla konečná spotřeba energie (KSE2020–2030): šlo o Rakousko, Kypr, Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Litvu, Maltu, Polsko a Slovinsko. V porovnání s rokem 2017 konečná spotřeba energie v roce 2018 vzrostla v 18 členských státech, přičemž nejvyšší nárůst byl zaznamenán na Maltě (+6,1 %), v Irsku (+4,7 %) a v Lotyšsku (+4,1 %). K největšímu snížení došlo v Řecku (–4,8 %), v Rakousku (–2,5 %) a v Německu (–1,5 %).

Spotřeba primární energie (SPE2020–2030) od roku 2005 do roku 2018 klesla ve všech členských státech s výjimkou Estonska, Kypru, Lotyšska a Polska. Zeměmi s nejprudším poklesem spotřeby primární energie byly Řecko (–25,7 %), Litva (–23,4 %) a Spojené království (–21,1 %). V porovnání s rokem 2017 spotřeba primární energie dále klesla ve 14 členských státech, přičemž největší pokles byl zaznamenán v Belgii (–4,6 %), poté následovaly Rakousko (–3,1 %) a Řecko (–3,0 %). Naproti tomu k největšímu nárůstu došlo v Estonsku (+9,4 %), v Lotyšsku (+5,1 %) a v Lucembursku (+4,0 %).

Primární energetická náročnost se v roce 2018 v porovnání s rokem 2005 snížila ve všech členských státech. Mezi lety 2015 a 2018 se však v Dánsku, v Estonsku a v Lucembursku zvýšila.

Obrázek 2: Relativní změna spotřeby primární energie, primární energetické náročnosti¹⁹ a HDP, 2015–2018.

Zdroj: Eurostat.

Pracovní skupina pro mobilizaci úsilí k dosažení cílů EU v oblasti energetické účinnosti do roku 2020 se sešla v červenci 2019. Diskuse se zaměřila na posouzení pokroku na základě odhadů Eurostatu týkajících se spotřeby energie v roce 2018 a na sdílení osvědčených postupů k dosažení dalších úspor. Vzhledem k omezené době do konce roku 2020 nezavedly členské státy v roce 2018 mnoho nových opatření a důraz byl, jak se zdá, kladen spíše na plány do roku 2030. Členské státy rovněž poukázaly na to, že v této fázi neexistuje motivace investovat do technických opatření a že je lepší vyčkat do roku 2021, aby tato opatření bylo možné započítat podle článku 7 směrnice o energetické účinnosti.

Ve výročních zprávách z roku 2019²⁰ členské státy označily hospodářský růst a růst činnosti za hlavní faktory, jež vedly k růstu spotřeby energie v roce 2017. Faktory, které stály za meziročním poklesem spotřeby primární energie a mírným zvýšením konečné spotřeby energie v roce 2018, je ještě třeba analyzovat. Jak bylo uvedeno výše, růst konečné spotřeby energie v poslední době by mohl být vyvolán hlavně nárůstem v odvětví dopravy a v průmyslu. Spotřeba energie v domácnostech a v odvětví služeb meziročně klesla, což bylo zčásti způsobeno teplejším počasím v roce 2018. Pokles spotřeby primární energie může být spíše výsledkem změn ve skladbě energie (např. přechod k energii z obnovitelných zdrojů) a dovozu (oba faktory spíše ovlivňují výpočet, než aby měly skutečný dopad na stávající úroveň spotřeby) nebo zlepšením účinnosti přeměny energie.

Neoficiální předběžné údaje o energetické spotřebě za rok 2019²¹ dávají částečnou představu o předpokládaném vývoji v loňském roce. Spotřeba elektřiny v EU v roce 2019 meziročně klesla o 2 %, což srazilo poptávku zpět na úrovně roku 2015, zatímco HDP v uvedeném roce vzrostl o 1,4 %. Zdá se, že důležitou roli v této souvislosti hraje počasí. Vlny veder v létě 2019, kdy nejvyšší teploty v severní Evropě překročily 40 °C, vyvolaly prudký nárůst spotřeby elektřiny kvůli klimatizaci. Teplé zimní měsíce na počátku a na konci roku 2019 však spotřebu elektřiny snížily, což v úhrnu více než vyrovnalo vysokou poptávku po energii v létě toho roku. Určitý dopad na spotřebu elektřiny měl dále také přechod od průmyslové výroby jako zdroje růstu HDP – průmyslová výroba v letech 2018 a 2019 klesla, zejména v ocelářském průmyslu²².

Členěná analýza umožní provádět více kvantitativní analýzu různých faktorů, jež stojí za změnami ve spotřebě energie.

Analýza Společného výzkumného střediska za období 2005–2017²³ naznačuje, že zlepšování v oblasti energetické náročnosti bylo hlavním faktorem stojícím za snížením spotřeby energie ve výrobních odvětvích (průmysl, služby a zemědělství). Tento dopad byl zesílen strukturálními změnami. Vyšší produktivita práce (hrubá přidaná hodnota za odpracovanou hodinu) a efekt zaměstnanosti však tlačily spotřebu energie směrem vzhůru. Ve stejném období byl pokles spotřeby energie rovněž způsoben zlepšeními v oblasti energetické účinnosti a dominovým efektem počasí. Polovina těchto dopadů byla vyrovnána efektem počasí a růstem obyvatelstva, což vedlo ke zvyšování spotřeby energie. Růst činnosti v osobní i nákladní dopravě více než vyrovnal zlepšení v oblasti energetické náročnosti a zvyšoval spotřebu energie v období 2005–2017.

Analýza projektu Odyssee-Mure za období 2005–2017²⁴ potvrzuje, že úspory energie hrály významnou roli při snižování konečné spotřeby energie. K dalším energetickým úsporám vedly rovněž strukturální vlivy a klimatické vlivy. Tyto dopady byly z velké části vyrovnány růstem činnosti a v menší míře změnami životního stylu a dalšími vlivy. Pokles spotřeby primární energie byl vyvolán zejména kolísáním spotřeby v odvětvích energetiky (změny ve spotřebě elektřiny, tepelné účinnosti skladby zdrojů energie) a také dopady změn v konečné spotřebě energie, v menší míře pak kolísáním spotřeby jiných energetických transformací.

5.1. Průmysl

Konečná spotřeba energie v průmyslu (vypočtená podle staré metodiky energetických bilancí) v EU-28 se v absolutních hodnotách snížila z 332 Mtoe v roce 2005 na 285 Mtoe v roce 2018 (–14 %). V některých státech však spotřeba energie v průmyslu během tohoto období vzrostla, konkrétně v Maďarsku (+43 %), v Lotyšsku (+29 %), v Polsku (+14 %), na Maltě (+11 %), v Německu (+6 %), v Litvě, v Belgii, v Rakousku a na Slovensku (v každé ze zemí o méně než 5 %). V porovnání s rokem 2017 se konečná spotřeba energie v průmyslu EU zvýšila v roce 2018 o 0,6 %, avšak šest členských států zaznamenalo pokles. K největšímu nárůstu došlo v Lotyšsku (+14,0 %), ve Slovinsku (+7,3 %) a v Estonsku (+6,6 %). V tříletém období let 2015 až 2018 hrubá přidaná hodnota průmyslové výroby vzrostla o 8 % (v roce 2018 se meziročně zvýšila o 4 %). Tento růst činnosti se však odrazil jen částečně ve změnách spotřeby energie, která se v roce 2018 v porovnání s rokem 2015 zvýšila o 2,3 %.

Pokud jde o energetickou náročnost²⁵, téměř všem členským státům se podařilo mezi lety 2005 a 2018 výsledky svého průmyslu zlepšit, což vedlo k celkovému snížení energetické náročnosti v EU-28 o 22 %. Energetická náročnost průmyslu vzrostla pouze v Maďarsku (+20 %), v Lotyšsku (+20 %) a v Řecku (+1 %). Největší zlepšení zato zaznamenaly Rumunsko, Estonsko, Irsko a Bulharsko (50 % a více). Pokud jde o roční vývoj v porovnání s rokem 2017, devět členských států zaznamenalo růst energetické náročnosti průmyslu (Lotyšsko +6,8 %, Finsko +3,5 %, Rumunsko +2,6 %, Belgie +1,6 %, Francie +1,3 %, Španělsko +1 %, Maďarsko +0,8 %, Chorvatsko +0,6 %, Bulharsko +0,1 %), zatímco všechny ostatní členské státy své výsledky nadále zlepšovaly.

5.2. Domácnosti

Konečná spotřeba energie v domácnostech (vypočtená podle staré metodiky energetických bilancí) prudce klesla o 10,4 % z 310 Mtoe v roce 2005 na 278 Mtoe v roce 2018 (při použití opravy o vlivy počasí je to však jen o 4,6 %). V letech 2015 až 2018 však spotřeba energie vzrostla o 0,1 % (v roce 2018 došlo k meziročnímu poklesu o 1,6 %). Tento tříletý růst byl do určité míry důsledkem chladnějšího zimního počasí v letech 2016 a 2017 (bylo částečně vyrovnáno teplejší zimou v roce 2018), jelikož přibližně dvě třetiny spotřeby energie v domácnostech připadají na spotřebu energie vytápěním. Spotřeba energie na vytápění opravená o vlivy počasí od roku 2010 pomalu klesá. V roce 2018 byl počet vytápěcích denostupňů o 3 % nižší než v roce 2017, ale spotřeba energie v domácnostech se meziročně zvýšila o 0,5 % (na základě odhadů). Na chlazení domácností připadá ještě dosti omezený podíl na spotřebě energie, avšak v některých zemích tento podíl rychle roste.

Členské státy ve svých výročních zprávách určily několik faktorů, které zvyšovaly jejich spotřebu energie v roce 2017:

• růst počtu obyvatel nebo počtu domácností,

• zvyšování disponibilního příjmu domácností,

• hospodářský růst,

• zhoršení klimatických podmínek v zimě a

• zhoršení klimatických podmínek v létě.²⁶

První tři faktory, které by bylo možné přičíst efektu bohatství, pravděpodobně nadále vedly k nárůstu spotřeby energie v roce 2018. Jejich dopad byl však více než vyrovnán faktorem počasí, který vedl k meziročnímu poklesu spotřeby energie (–1,6 %) v domácnostech v roce 2018.

Energetická náročnost sektoru domácností, pokud jde o spotřebu energie na obyvatele v EU-28, se v období 2005 až 2018 v EU snížila o 13,5 % (ve srovnání s rokem 2017 se v roce 2018 také snížila, a to o 1 %). Výsledky však nebyly ve všech členských státech stejné. V pěti zemích se od roku 2005 zhoršily: v Litvě, v Bulharsku (obě +16,5 %), v Estonsku (+9 %), v Rumunsku (+6 %) a na Maltě (+1,7 %). Naproti tomu nejvíce se náročnost podařilo snížit v Řecku (–29,5 %), v Lucembursku (–27,4 %), v Belgii (–26 %), ve Spojeném království (–22 %), v Irsku (–20,5 %) a na Slovensku (–20 %).

Rostoucí trend spotřeby energie lze spojovat s průměrnou mírou energetické renovace, která stále zůstává velmi nízká: pouze asi 1 %, přičemž v jednotlivých členských státech se pohybuje v rozpětí od 0,4 % do 1,2 %. Dokonce i v členských státech s poměrně vysokou mírou energetické renovace pochází většina úspor z mírných nebo středních renovací, zatímco počet podstatných renovací je stále velmi nízký. To představuje dodatečné riziko účinku "uzavření", neboť renovované budovy nebudou po řadu let znovu procházet renovací²⁷.

5.3. Odvětví služeb

Odvětví služeb zaznamenalo od roku 2005 do roku 2018 jen malý růst spotřeby energie (+1,5 %, vypočteno podle staré metodiky energetických bilancí). Toto zvýšení je zčásti výsledkem vysokého růstu úrovně činností – hrubá přidaná hodnota (HPH) odvětví služeb vzrostla od roku 2005 do roku 2018 o 23 %. V odvětví služeb je zřetelnější vztah mezi rostoucí zaměstnaností a spotřebou energie, jelikož spotřeba energie rostla v období poměrně silného růstu zaměstnanosti do roku 2008 a opět od roku 2014. Pokles spotřeby energie v roce 2018 o 1,4 %, který doprovázelo zvýšení hrubé přidané hodnoty a zaměstnanosti, byl způsoben teplejší zimou v roce 2018.

Konečná spotřeba energie vzrostla v letech 2005–2018 o 17 %. Největší zlepšení bylo zaznamenáno v Irsku, v Maďarsku, na Slovensku, v Rakousku a ve Slovinsku. V porovnání s rokem 2017 se energetická náročnost v EU v roce 2018 dále zlepšovala. Spotřeba energie se snížila, zatímco hrubá přidaná hodnota v odvětví se zvýšila o 2,3 %.

5.4. Odvětví dopravy

Konečná spotřeba energie v EU v dopravě (vypočtená podle staré metodiky energetických bilancí)²⁸ se zvýšila o 3,6 % z 368 Mtoe v roce 2005 na 381 Mtoe v roce 2018. Pouze sedm členských států v roce 2018 svou spotřebu energie v tomto odvětví²⁹ ve srovnání s úrovněmi roku 2005 snížilo: Řecko (–14 %), Itálie (–12 %), Španělsko (–7 %) a v menší míře Spojené království, Lucembursko, Nizozemsko a Švédsko. Naopak spotřeba energie v dopravě výrazně vzrostla v Polsku (+87 %), v Litvě, na Maltě a v Rumunsku (o více než 50 %). Pozitivní trend v roce 2018 pokračoval v 21 členských státech, přičemž nejvyšší meziroční přírůstek zaznamenala Malta (+13 %), Maďarsko, Litva (obě země více než 7 %) a Polsko (+6 %).

Posuzujeme-li vývoj v letech po přijetí směrnice o energetické účinnosti (tj. 2013–2018), spotřeba energie v dopravě vzrostla o 33 Mtoe, což vysvětluje 87 % rozdílu (38 Mtoe) oproti cíli EU v konečné spotřebě energie v roce 2020. Letectví, na které připadá rostoucí podíl na celkové spotřebě energie v EU (více než 5 %), by samo o sobě vysvětlovalo 27 % tohoto rozdílu. Jinými slovy, kdyby se spotřeba energie v silniční a letecké dopravě příliš neodchýlila od jejích úrovní z roku 2013, EU by byla mnohem blíže k dosažení svého cíle týkajícího se konečné spotřeby energie.

Růst činností v dopravě a omezený počet vozidel na alternativní paliva na trhu jsou i nadále hlavními faktory růstu spotřeby energie. Dalším důležitým faktorem je v posledních letech palivová účinnost vozového parku. V roce 2018 se specifické emise nově zaregistrovaných vozidel (které souvisejí se spotřebou energie) po setrvalém poklesu v období 2010–2016 druhý rok za sebou zvýšily. Hlavním faktorem rostoucích emisí u nových vozidel v roce 2018 je, jak se zdá, rostoucí podíl nových registrací vozidel s benzinovým motorem, zejména sportovních užitkových vozidel (SUV). V roce 2018 byly benzinové automobily nejlépe prodávanými vozidly v EU a představovaly téměř 60 % prodeje (zvýšení z 53 % v roce 2017), přičemž na SUV připadala jedna třetina prodaných nových vozů³⁰. Energeticky účinnější vozidla s dieselovým motorem tvořila 36 % registrací nových vozidel³¹.

Co se týče letectví, světová poptávka po letecké dopravě se od roku 2000 více než zdvojnásobila. V roce 2018 EU zaznamenala druhý nejvyšší nárůst (po asijsko-tichomořském regionu) v příjmu na osobokilometr, a to o 6,7 % v porovnání s rokem 2017³². Stojí za zmínku, že bez zlepšení energetické účinnosti by růst spotřeby energie v letectví byl mnohem vyšší. Díky úsilí politik a průmyslu došlo v posledních letech v porovnání s minulými lety ke konkrétním zlepšením (například množství spáleného paliva na cestujícího kleslo od roku 2005 do roku 2017 o 24 %), avšak tyto výhody byly předstiženy trvalým růstem provozu.³³

 Nahoru6. Směrnice o energetické účinnosti – současná situace

Komise v úzké spolupráci s členskými státy nadále sleduje, jak je směrnice o energetické účinnosti provedena do vnitrostátního práva a jak je uplatňována.

V roce 2018 Komise pokračovala ve strukturovaném dialogu (žádosti o informace prostřednictvím systému EU Pilot), který byl zahájen s členskými státy v předchozím roce, s cílem zajistit, aby všechny povinnosti a požadavky podle směrnice o energetické účinnosti byly správně zohledněny ve vnitrostátních právních předpisech a v politice. Po posouzení odpovědí ze systému EU-Pilot Komise v době od července 2018 do ledna 2019 zahájila řízení o nesplnění povinnosti podle článku 258 Smlouvy o fungování EU kvůli nesplnění povinností podle směrnice o energetické účinnosti se všemi členskými státy. Tato řízení pokračovala různou rychlostí, ale vysvětlení a závazky členských států vyřešily většinu připomínek, jež Komise vznesla.

Všechny členské státy předložily své výroční zprávy za rok 2019, jak se požaduje v článku 24 směrnice o energetické účinnosti. Mnohé zprávy však byly…