3.1.8
Kodex sítě pro požadavky na připojení výroben k elektrizační soustavě
Ing. Rostislav Krejcar, Ph.D.
Evropská komise zveřejnila dne 14. dubna 2016 v Úředním věstníku Evropské unie nařízení (EU) 2016/631, kterým se stanoví kodex sítě pro požadavky na připojení výroben k elektrizační soustavě. V úvodu je nutné zdůraznit, že byť toto nařízení je pro všechny členské státy Evropské unie v současné době závazné a platné, většina požadavků a povinností týkajících se připojení výroben k elektrizační soustavě nabyde účinnosti až za tři roky, tj. v dubnu 2019.
Přestože z pohledu evropského práva se jedná o nařízení, tedy o právní normu, kterou není nutné (na rozdíl od směrnice) implementovat do národní legislativy (nařízení je závazné pro všechny členské státy dnem vyhlášení), tak čeští provozovatelé distribučních soustav (ČEZ Distribuce, E.On Distribuce i PRE) společně připravují, právě v návaznosti na požadavky tohoto nařízení, úpravu tzv. Pravidel provozování distribučních soustav. Celou záležitost ohledně tohoto nařízení a české legislativy je nutné vnímat v souvislostech, neboť právě v Pravidlech provozování distribučních soustav jsou již nyní v Příloze č. 4 určeny podmínky pro tzv. paralelní provoz zdrojů se sítí provozovatelů distribučních soustav. Jinými slovy jsou v Pravidlech provozování distribučních soustav předepsány technické podmínky připojení zdrojů do elektrizační soustavy ČR a jejich následného provozování s ohledem na zajištění kvality a spolehlivosti distribučních soustav.
Co tedy nové nařízení (EU) 2016/631 Evropské komise představuje pro budoucí, ale i některé současné výrobce elektrické energie v ČR, kteří by měli v budoucnu (cca do 3 let) upravit technické parametry svých výroben, aby vyhovovaly novým požadavkům z Bruselu?
Výrobní zdroje jsou podle nového předpisu EU rozděleny v kontinentální Evropě do čtyř kategorií podle hodnoty instalovaného výkonu na:
-
typ zdroje (modul) A – do 800 W,
-
typ zdroje (modul) B – do 1 MW,
-
typ zdroje (modul) C – do 50 MW,
-
typ zdroje (modul) D – do 70 MW.
V této souvislosti stojí za zmínku, že podle platných Pravidel provozování distribučních soustav je již výše uvedená kategorizace výrobních zdrojů definována v příloze č. 4 s tím, že česká legislativa zavádí ještě podkategorie typů zdrojů A1, A2, B1 a B2.
U typů zdrojů (modulu) A jsou technické požadavky na zdroje stanoveny na tzv. základní úrovni, tj. úrovni nezbytné pro zajištění schopnosti výroby s omezenou automatizovanou odezvou a s minimální regulací ze strany provozovatele soustavy. Tyto zdroje by měly zajistit, aby v provozních rozpětích soustavy nedocházelo k velkým ztrátám výroby, a měly by obsahovat požadavky nezbytné pro rozsáhlý zásah při událostech kritických z hlediska soustavy (krizové situace), kdy je žádoucí využít výhody decentralizovaných zdrojů energie.
U typů zdrojů (modulu) B je vyžadováno, aby výrobní zdroje zajišťovaly širší rozsah automatizované dynamické odezvy s větší odolností vůči provozním událostem, aby bylo možné zajistit využití této dynamické odezvy, vyšší úrovně řízení ze strany provozovatele soustavy a vyšší úrovně informací pro zužitkování těchto schopností. Tyto zdroje by měly zajistit automatizovanou odezvu ke zmírnění dopadu událostí vznikajících v soustavě a v co nejvyšší míře zvyšovat dynamickou odezvu výroby na tyto události.
Požadavky na výrobní moduly typu C by měly zajišťovat přesnou, stabilní, vysoce kontrolovatelnou dynamickou odezvu v reálném čase zaměřenou na poskytování základních pomocných služeb pro zajištění bezpečnosti dodávek. Tyto požadavky by měly zahrnovat všechny stavy soustavy s následnou podrobnou specifikací interakce požadavků, funkcí, regulace a informací, což do budoucna umožní…
