10.2018.618
Infrastruktura pro přenos energie a právní předpisy EU na ochranu přírody
Evropská komise, Generální ředitelství pro energetiku
NahoruInformace o tomto dokumentu
Účel
V listopadu 2010 zveřejnila Evropská komise sdělení "Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou evropskou energetickou síť". Sdělení vyzývá k významnému navýšení infrastruktur pro přenos energie, aby byla zajištěna bezpečná, udržitelná a cenově dostupná dodávka energie v celé Evropě a aby se zároveň snížily emise CO2.
Nové nařízení (EU) č. 347/2013 o transevropských energetických sítích stanoví rámec pro plánování a realizaci energetické infrastruktury v celé EU. Stanoví devět prioritních koridorů strategické infrastruktury v oblasti elektřiny, zemního plynu a ropy a tři prioritní tematické oblasti pro celou EU, a to elektrické dálnice, inteligentní sítě a sítě pro přepravu oxidu uhličitého. Rovněž zavádí transparentní a inkluzivní proces pro identifikaci a výběr konkrétních projektů společného zájmu, které jsou potřebné k realizaci prioritních koridorů.
Podobně jako všechny rozvojové činnosti v rámci EU musí být infrastruktury pro přenos energie plně v souladu s politikou EU v oblasti životního prostředí, včetně směrnice o ochraně přírodních stanovišť a směrnice o ochraně ptáků (směrnice EU na ochranu přírody). Tento dokument poskytuje pokyny, jak nejlépe dosáhnout tohoto cíle v praxi. Zvláštní pozornost věnuje správnému uplatňování povolovacího řízení podle článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť, který vyžaduje, aby všechny plány a projekty, které by mohly mít významný nepříznivý vliv na lokalitu sítě Natura 2000, byly před udělením povolení podrobeny tzv. odpovídajícímu posouzení (Appropriate Assessment, AA). Rovněž se zabývá požadavky na ochranu biologických druhů v širším okolí.
Lokality sítě Natura 2000 nemají být zcela nepřístupnými zónami a není v nich vyloučena nová výstavba či rozvoj území. Výstavba nebo rozvoj území se však musí provádět způsobem, který chrání vzácné a ohrožené biologické druhy a typy přírodních stanovišť, pro které je daná lokalita určena. Toho lze často dosáhnout pečlivým plánováním, dobrým a inkluzivním dialogem a případně používáním vhodných zmírňujících opatření k odstranění či prevenci případných nepříznivých dopadů jednotlivých projektů, jakož i kumulativních dopadů na cíle ochrany dané lokality, a to hned zpočátku.
Tento dokument je určen především pro oznamovatele projektů, provozovatele přenosových soustav (PPS) a orgány zodpovědné za povolování plánů a projektů v oblasti přenosu energie, ale měl by zajímat i poradce pro posuzování dopadů na životní prostředí, správce lokalit sítě Natura 2000, nevládní organizace a další odborníky, kteří se zabývají plánováním, navrhováním, prováděním nebo schvalováním plánů a projektů energetické infrastruktury nebo se na těchto činnostech podílejí. Má jim poskytnout přehled důsledků, které mohou mít návrhy energetické infrastruktury na síť Natura 2000 a na biologické druhy a přírodní stanoviště chráněné Evropskou unií, a také přehled přístupů ke zmírnění případných nepříznivých vlivů.
Tento dokument by mohl být užitečný také pro postupy hodnocení prováděné podle směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí (Environmental Impact Assessment, EIA) a směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (Strategic Environmental Assessment, SEA) v případě plánů a projektů zařízení pro přenos energie, u nichž je určeno, že není nutné odpovídající posouzení jejich dopadu na síť Natura 2000.
Oblast použití
Tento dokument poskytuje pokyny a osvědčené postupy týkající se instalace, provozu a vyřazování z provozu zařízení pro přenos/přepravu a distribuci elektřiny, zemního plynu a ropy ve vztahu k lokalitám sítě Natura 2000 a k biologickým druhům chráněným podle směrnic EU o ochraně přírodních stanovišť a ptáků v širším okolí. Zaměřuje se pouze na infrastruktury pro přenos energie, a nikoli na zařízení k výrobě energie, jako jsou ropné plošiny, vodní elektrárny, větrné turbíny, tepelné či jaderné elektrárny apod.
Mezi typy infrastruktur pro přenos energie, kterých se tento dokument týká, patří plynovody a ropovody, jakož i kabelová vedení pro přenos elektrického proudu o vysokém a středně vysokém napětí a distribuční zařízení se zaměřením zejména na pozemní distribuční zařízení. Zahrnuje i samostatnou kapitolu týkající se infrastruktury pro přenos energie v mořském prostředí.
Struktura a obsah
Dokument má osm kapitol:
— Kapitoly 1 a 2 : poskytují přehled o souvisejících politikách EU, pokud jde o energetickou infrastrukturu a potřebu moderní, propojené energetické soustavy v rámci celé Evropy v souladu s nařízením o transevropských energetických sítích. Tato část zdůrazňuje právní ustanovení směrnic o ochraně ptáků a přírodních stanovišť, jichž by si měli být vědomi předkladatelé projektů, provozovatelé a orgány působící v oblasti přenosu energie, přičemž zvláštní pozornost je věnována povolovacímu řízení podle článku 6 u plánů nebo projektů, které by mohly mít významný vliv na lokality sítě Natura 2000, jakož i požadavkům týkajícím se biologických druhů chráněných Evropskou unií, které se vyskytují v širším okolí.
— Kapitola 3: poskytuje celkový přehled o jednotlivých druzích možných dopadů, jež by infrastruktury pro přenos energie mohly mít na typy přírodních stanovišť a biologické druhy chráněné podle uvedených dvou směrnic EU na ochranu přírody. Uvědomění si těchto možných dopadů nejen zajistí správné provedení odpovídajícího posouzení podle článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť, ale především by mělo také pomoci určit vhodná opatření ke zmírnění následků, která lze použít k zamezení nebo snížení výskytu významných nepříznivých vlivů.
— Kapitoly 4 a 5: se zaměřují zejména na možné vlivy infrastruktur elektrické sítě a na určení vhodných opatření ke zmírnění těchto vlivů během různých fází životního cyklu daného plánu nebo projektu. Kdykoli je to možné, jsou na základě zkušeností s osvědčenými postupy a nejnovějšího výzkumu v Evropě uváděna podrobná technická doporučení pro nápravná a zmírňující opatření.
— Kapitola 6 : nastiňuje přínosy strategičtějšího a integrovanějšího přístupu k plánování infrastruktur pro přenos energie tak, aby se v pozdějších fázích postupu plánování, kdy jsou možnosti mnohem omezenější, zabránilo možnosti konfliktu s požadavky právních předpisů EU na ochranu přírody nebo aby se tato možnost minimalizovala. Poskytuje rovněž přehled způsobů, jak lze u projektů společného zájmu účinně zracionalizovat různá posouzení dopadů podle právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a také podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť, zejména s ohledem na zkrácené lhůty povolovacích řízení u projektů společného zájmu podle nařízení o transevropských energetických sítích.
— Kapitola 7 : popisuje povolovací řízení podle článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť. Má poskytnout praktické rady, jak uplatňovat toto povolovací řízení, zejména v souvislosti s infrastrukturami pro přenos energie.
— Kapitola 8 : rozebírá možné dopady infrastruktur pro přenos energie na mořské prostředí. Nejprve poskytuje přehled o současné energetické infrastruktuře v mořských vodách EU a o předpokládaném budoucím vývoji. Poté uvádí možné dopady na mořské lokality sítě Natura 2000 a na chráněné biologické druhy s odkazem na ustanovení směrnice o ochraně přírodních stanovišť a směrnice o ochraně ptáků, jakož i příslušná podpůrná opatření a pokyny z EU i odjinud. Za třetí uvádí přehled možných dopadů přenosové infrastruktury (kabelů a potrubí) související s ropou, zemním plynem a elektrickou energií z větru, mořských vln a přílivu a se zachycováním, přepravou a ukládáním oxidu uhličitého (Carbon Capture, transport and Storage, CCS) na mořské biologické druhy a přírodní stanoviště chráněné směrnicí EU o ochraně přírodních stanovišť a směrnicí EU o ochraně ptáků. V rámci pojednání o způsobech zmírňování těchto vlivů jsou uvedeny i příklady osvědčených postupů. Za čtvrté zkoumá přínosy strategického plánování infrastruktury pro přenos energie v mořském prostředí, včetně důležitosti zasazení tohoto procesu do souvislosti s dalšími právními předpisy a politikami EU, jako je rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí a územní plánování námořních prostor.
V celém dokumentu jsou, kdykoli je to možné, uváděny příklady osvědčených postupů, které mají ukázat, jak lze v praxi účinně uvést zařízení pro přenos energie do souladu s právními předpisy EU na ochranu přírody. Poskytují užitečný zdroj nápadů týkajících se různých druhů metod a přístupů, které lze použít.
Povaha dokumentu
Tento dokument má objasnit ustanovení směrnice o ochraně přírodních stanovišť a směrnice o ochraně ptáků a uvést je do souvislosti s budováním a provozováním zařízení pro přenos energie. Dokument nemá legislativní povahu, ale spíše poskytuje praktické pokyny a osvědčené postupy týkající se uplatňování stávajících pravidel. Jako takový odráží pouze stanoviska útvarů Komise. Je na Evropském soudním dvoru, aby poskytl konečný výklad směrnic EU.
Tento dokument doplňuje stávající obecné výkladové a metodické pokyny Komise k článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť (1). Doporučuje se prostudovat si ve spojení s tímto dokumentem i výše zmíněné pokyny.
A konečně, tento dokument plně uznává, že uvedené dvě směrnice na ochranu přírody spočívají na zásadě subsidiarity, a je tedy na členských státech, aby určily, jak nejlépe splnit procesní požadavky, které z nich vyplývají. Osvědčené postupy a navrhované metodiky popsané v tomto dokumentu proto nejsou koncipovány jako normativní, nýbrž mají nabídnout užitečné rady, nápady a návrhy založené na zpětné vazbě a vstupních údajích od příslušných orgánů, zástupců energetických podniků, nevládních organizací a dalších odborníků a zúčastněných stran.
Komise by chtěla všem, kteří se podíleli na přípravě tohoto dokumentu, poděkovat za jejich cenné příspěvky a názory.
Nahoru1. OBNOVENÁ ENERGETICKÁ INFRASTRUKTURA PRO EVROPU
1.1 Potřeba obnovy energetické infrastruktury v Evropě
Země EU se dohodly na novém rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, včetně cílů a politických záměrů pro celou Unii týkajících se emisí skleníkových plynů, obnovitelné energie, energetické účinnosti a propojení elektrických sítí. Tyto cíle a politické záměry mají pomoci Evropské unii zajistit konkurenceschopnější, bezpečnější a udržitelnější energetický systém a splnit její dlouhodobý cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050.
Obrázek 1
Rámec pro energetiku a klima do roku 2030 – dohodnuté hlavní cíle
Jako jednu z hlavních priorit představila Komise rámcovou strategii k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu (2). Tato strategie má pomoci Evropské unii dosáhnout jejích cílů a záměrů pro rok 2030 a poskytnout evropským spotřebitelům přístup k bezpečné, udržitelné, konkurenceschopné a cenově dostupné energii a umožnit jim těžit z pokračující zásadní transformace evropského energetického systému.
Aby bylo dosaženo cílů a záměrů pro rok 2030, je nezbytné modernizovat evropská zařízení pro přenos a skladování energie (3). Zastaralé a špatně propojené infrastruktury představují hlavní omezení evropského hospodářství. Rozvoji výroby elektřiny z větru v oblastech Severního a Baltského moře brání například nedostatečné propojení energetických sítí na moři i na pevnině. Rovněž se předpokládá, že bude narůstat nebezpečí případů přerušení dodávek a plýtvání a s tím spojené náklady, pokud EU nebude investovat do inteligentních, účinných a konkurenceschopných energetických sítí a nevyužije svůj potenciál ke zvýšení energetické účinnosti.
Nová politika EU týkající se energetické infrastruktury pomůže koordinovat a optimalizovat rozvoj sítí v kontinentálním měřítku, a tak umožní Evropské unii plně využít přínosy integrované evropské sítě, které značně přesahují hodnotu jejích jednotlivých složek.
Evropská strategie pro plně integrované energetické infrastruktury založené na inteligentních a nízkouhlíkových technologiích mimo jiné sníží náklady jednotlivých členských států na přechod k nízkouhlíkovému hospodářství, a to prostřednictvím úspor z rozsahu. Rovněž zlepší zabezpečení dodávek a pomůže stabilizovat spotřebitelské ceny tím, že zajistí, aby elektřina a zemní plyn směřovaly tam, kde jsou zapotřebí. Evropské sítě také usnadní hospodářskou soutěž na jednotném trhu EU s energií, podpoří solidaritu mezi členskými státy a zajistí, aby evropští občané a podniky měli přístup k cenově dostupným zdrojům energie.
Aby pomohla uskutečnit tuto významnou skokovou změnu v oblasti přenosu energie, přijala EU v roce 2013 nové nařízení o transevropských energetických sítích (EU) č. 347/2013 (4). To poskytuje komplexní rámec EU pro plánování a realizaci energetické infrastruktury.
Stanoví devět prioritních koridorů strategické infrastruktury v oblasti elektřiny, zemního plynu a ropy a tři prioritní tematické oblasti pro celou EU, a to elektrické dálnice, inteligentní sítě a sítě pro přepravu oxidu uhličitého, za účelem optimalizace rozvoje sítí na celoevropské úrovni do roku 2020 a v dalším období.
Obrázek 2
Prioritní koridory pro elektřinu, zemní plyn a ropu
1.2 Výzvy v oblasti infrastruktury
Úkol propojit energetickou infrastrukturu Evropy a přizpůsobit ji novým potřebám se týká všech odvětví a všech druhů zařízení pro přenos energie.
1.2.1 Elektrorozvodné sítě a ukládání elektrické energie
Elektrorozvodné sítě bude potřeba zdokonalit a zmodernizovat, aby uspokojovaly rostoucí poptávku v důsledku výrazného posunu v celém energetickém hodnotovém řetězci a skladbě zdrojů energie a také kvůli mnohonásobnému zvýšení počtu různých způsobů uplatnění a technologií využívajících elektřinu jako zdroj energie. Sítě je rovněž nutno rozšířit a zdokonalit, aby se podpořila integrace trhu a zachovala stávající úroveň zabezpečení systémů, ale zejména aby bylo možno zajistit přenos a vyvážené využívání elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, u které se očekává, že se její množství mezi lety 2007 a 2020 více než zdvojnásobí.
Významný podíl výrobních kapacit bude soustředěn v místech, která jsou vzdálena od hlavních středisek spotřeby nebo ukládání. Významné podíly budou pocházet ze zařízení na moři, z pozemních solárních a větrných elektráren v jižní Evropě nebo ze zařízení na výrobu energie z biomasy ve střední a východní Evropě. Předpokládá se také, že se bude zvyšovat podíl decentralizované výroby energie.
Mimo těchto krátkodobých požadavků se musí dojít k zásadnějšímu rozvoji elektrorozvodných sítí, aby bylo možné do roku 2050 přejít na dekarbonizovaný systém výroby elektřiny s podporou nových vysokonapěťových dálkových přenosových sítí a nových technologií pro ukládání elektrické energie, které dokážou pojmout neustále rostoucí podíly energie z obnovitelných zdrojů z EU i z dalších oblastí.
Současně je nezbytné, aby sítě byly také inteligentnější. Dosáhnout cílů EU pro rok 2020, pokud jde o energetickou účinnost a energii z obnovitelných zdrojů, nebude možné bez většího množství inovací a inteligence v oblasti sítí, a to jak na úrovni přenosu, tak na úrovni distribuce, zejména prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. Bude to důležité v oblasti zavádění řízení poptávky a jiných služeb inteligentních sítí.
1.2.2 Přepravní soustavy a skladování zemního plynu
Očekává se, že zemní plyn bude v příštích desetiletích i nadále hrát klíčovou úlohu ve skladbě zdrojů energie pro EU a nabude na významu jako záložní palivo pro variabilní výrobu elektřiny. Plynovodní sítě se však potýkají s dalšími požadavky na flexibilitu systému, potřebu obousměrných plynovodů, větší skladovací kapacity a pružné dodávky, včetně zkapalněného zemního plynu (LNG) a stlačeného zemního plynu (CNG).
1.2.3 Infrastruktura pro přepravu a rafinaci ropy a olefinů
Pokud politiky v oblasti klimatu, dopravy a energetické účinnosti zůstanou stejné jako v současné době, očekává se, že ropa bude nadále představovat 30 % primární energie a významná část pohonných hmot pro dopravu by v roce 2030 pravděpodobně zůstala založena na ropě. Bezpečnost dodávek závisí na neporušenosti a flexibilitě celého dodavatelského řetězce, od ropy dodávané do rafinerií až po konečný produkt distribuovaný zákazníkům. Budoucí podoba infrastruktury pro přepravu ropy a ropných produktů bude zároveň určena také vývojem v evropském rafinérském odvětví, které v současnosti čelí řadě problémů.
1.2.4 Technologie pro zachycování, přepravu a ukládání CO2
Technologie CCs mohou značně snížit emise CO2, avšak jsou stále ještě v počáteční fázi svého vývoje. Předpokládá se, že komerční zavádění technologií CCs ve výrobě elektřiny a v průmyslových způsobech uplatnění začne po roce 2020. Vzhledem k tomu, že potenciální úložiště CO2 nejsou rovnoměrně rozmístěna po celé Evropě a že některé členské státy mají na svém území jen omezený počet potenciálních úložišť, mohlo by být nezbytné vybudovat evropskou potrubní infrastrukturu napříč státními hranicemi, a to i v mořském prostředí.
1.3 Typy používaných přenosových/přepravních a distribučních zařízení
Způsob, jakým se různé formy energie přepravují, distribuují a skladují, se samozřejmě liší v závislosti na daném druhu energie a na tom, zda se vyskytuje na souši, nebo v mořském prostředí. Například přenos elektřiny se obvykle provádí pomocí elektrických vedení nebo kabelů, zatímco přeprava zemního plynu a ropy se provádí potrubím.
Tento dokument se zaměřuje především na tato zařízení (5):
— pozemní zařízení pro přepravu zemního plynu a ropy: podzemní potrubí, nadzemní potrubí včetně potrubí přes vodní toky, jakož i všechny související součásti (vstupní vháněcí stanice, čerpací stanice (ropa) a kompresorové stanice (zemní plyn), předávací stanice, uzavírací stanice respektive trasové uzávěry, regulační stanice a koncové terminály),
— pozemní zařízení pro přenos elektřiny: podzemní vedení, nadzemní vedení a související součásti (stožáry, rozvodny a měnírny).
1.3.1 Zařízení pro přepravu a distribuci zemního plynu a ropy
K pozemní přepravě velkého množství ropy, zpracovaných ropných produktů nebo zemního plynu se obecně používá potrubí. Ropovody jsou tvořeny ocelovým nebo plastovým potrubím o vnitřním průměru obvykle od 100 do 1 200 mm. Většina ropovodů je vedena v hloubce asi 1 až 2 m pod povrchem země. Ropu udržují v pohybu čerpací stanice. Potrubí pro přepravu zemního plynu se vyrábí z uhlíkové oceli a má průměr od 51 do 1 500 mm. Plyn je tlakován kompresorovými stanicemi.
Pozemky na trase ropovodu nebo plynovodu jsou zatíženy věcným břemenem, které umožňuje vést přes ně tato potrubí. Jedním z kroků při výstavbě ropovodu či plynovodu je výběr trasy, kterou je nutno následně prozkoumat, aby se vědělo o případných fyzických překážkách a aby tyto byly odstraněny. Tam, kde je to potřeba, se provádějí výkopové práce, zejména v případě hlavní trasy a míst křížení s jinými infrastrukturami. Následně se nainstaluje potrubí s příslušnými součástmi (ventily, křížení apod.). V případě potřeby se výkop s potrubím zakryje zeminou nebo jiným materiálem.
1.3.2 Zařízení pro přenos a distribuci elektřiny
Jelikož elektřinu stále ještě nelze ukládat ve velkém množství, musí se vyrábět v reálném čase. To znamená, že její neustálá dodávka uživatelům by měla být co nejúčinnější. V suchozemském prostředí spočívá přenos elektřiny v jejím přenosu z elektráren, kde se vyrábí, do vysokonapěťových rozvoden umístěných poblíž středisek poptávky. Velké množství elektřiny se přenáší při vysokých hodnotách napětí (v Evropě 110–750 kV, ENTSO, 2012), aby se snížily ztráty energie při dálkovém přenosu do rozvodny.
Přenosové vedení využívá většinou třífázový střídavý proud o vysokém napětí, který dodává velké množství energie na dlouhé vzdálenosti (APLIC, 2006). Technologie vysokonapěťových stejnosměrných soustav (HVDC) poskytuje vyšší účinnost při přenosu na velmi dlouhé vzdálenosti (obvykle přes 600 km). Elektrickou energii lze přenášet prostřednictvím nadzemních vedení nebo podzemních kabelů. Ve všech případech jsou hodnoty napětí vysoké, protože za použití současných technologií lze velká množství energie přenášet pouze při vysokém napětí.
Při distribuci elektrické energie se elektřina přenáší při středním napětí (často méně než 33 kV) z přenosové soustavy ke koncovým zákazníkům. Z hlediska ochrany přírody je důležité rozlišovat mezi vysokonapěťovým elektrickým vedením a distribučním vedením o středním napětí, jelikož riziko zásahu elektrickým proudem existuje pouze u distribučního vedení o středním napětí, zatímco riziko kolize však existuje u přenosových i distribučních vedení (6) (viz kapitola 4).
Elektřina se obvykle přenáší prostřednictvím nadzemního vedení, které je zavěšeno na stožárech nebo sloupech, ale někdy se také používá podzemní elektrické vedení, zejména v městských oblastech nebo citlivých lokalitách. Nadzemní elektrické vedení má zvláštní dopady na biologickou rozmanitost, zdraví a krajinu, které se liší od dopadů podzemního elektrického vedení. Naproti tomu počáteční investiční náklady na podzemní vedení mohou být často výrazně vyšší než u nadzemního vedení.
1.4 Projekty společného zájmu (7)
Současné nařízení o transevropských energetických sítích, které vstoupilo v platnost dne 15. května 2013, stanoví právní a politický rámec pro optimalizaci rozvoje sítí na evropské úrovni do roku 2020 a na další období. Určuje dvanáct strategických prioritních koridorů a tematických oblastí pro energetickou infrastrukturu s transevropským/přeshraničním rozměrem. Nařízení stanoví postup, kterým se každé dva roky sestavují v celé Unii seznamy projektů společného zájmu (8), které přispívají k rozvoji sítí energetické infrastruktury v každém z dvanácti prioritních koridorů a tematických oblastí.
Aby byl projekt zařazen do seznamu, musí mít významné přínosy alespoň pro dva členské státy, přispívat k integraci trhu a větší hospodářské soutěži, zlepšovat zabezpečení dodávek energie a snižovat emise CO2. Proces identifikace je založen na regionální spolupráci zahrnující členské státy a různé zúčastněné strany, které poskytují své znalosti a know-how týkající se technické proveditelnosti a tržních podmínek jak z vnitrostátního, tak z celoevropského pohledu.
Třetí seznam Unie obsahující 173 projektů společného zájmu v oblasti energetické infrastruktury (9) byl přijat v listopadu 2017. Seznam zahrnuje 106 projektů v oblasti elektřiny, včetně přenosových elektrických vedení a zásobníků elektřiny, 4 projekty inteligentních sítí a 53 plynárenských projektů. Seznam projektů společného zájmu také poprvé obsahuje i 4 síťové projekty týkající se oxidu uhličitého. Seznam projektů společného zájmu se aktualizuje každé dva roky, přičemž se do něho zařazují nové potřebné projekty a vyřazují se z něho dokončené projekty.
Tyto projekty společného zájmu mohou být nyní způsobilé pro finanční podporu v rámci Nástroje pro propojení Evropy (Connecting Europe Facility, CEF). V rámci tohoto nového nástroje byl pro období let 2014 až 2020 na transevropskou energetickou infrastrukturu vyčleněn rozpočet ve výši 5,35 miliardy EUR. V roce 2016 bylo v rámci druhé a třetí výzvy k předkládání návrhů přiděleno ve formě grantů celkem 277 milionů EUR na 27 projektů společného zájmu. Z těchto grantů bylo jedenáct určeno na projekty v odvětví elektřiny, patnáct na projekty v plynárenství a jeden na projekt inteligentní sítě. Osm grantů bylo určeno na stavební práce a devatenáct na studie. V rámci grantů z Nástroje pro propojení Evropy bylo v roce 2017 vyčleněno celkem 800 milionů EUR na projekty společného zájmu.
Díky jejich strategické důležitosti pro EU se u projektů společného zájmu uplatňuje racionalizovaný postup plánování a udělování povolení. Patří sem například určení jediného příslušného vnitrostátního orgánu, který má funkci jednotného kontaktního místa pro všechna povolení, a závazná tříapůlletá lhůta pro povolení projektu. Cílem je urychlit postupy a zajistit rychlé povolení a zprovoznění projektů, které jsou považovány za nezbytné pro zajištění energetické bezpečnosti a pro dosažení cílů EU v oblasti klimatu a energetiky, a současně zajistit splnění nejpřísnějších standardů stanovených v právních předpisech Unie pro oblast životního prostředí, jakož i zvýšit transparentnost a zlepšit účast veřejnosti. To by zase mělo zvýšit přitažlivost projektů společného zájmu pro investory díky posílení právního rámce.
Energetické projekty společného zájmu: interaktivní mapa
Evropská komise vytvořila platformu pro transparentnost (10), která uživatelům umožňuje, aby si prostřednictvím online prohlížeče map vyhledali a prostudovali každý ze 173 projektů společného zájmu přijatých v roce 2017. Projekty lze na mapě zobrazit podle druhu energie (elektřina, zemní plyn, ropa nebo jiný druh), typu infrastruktury, země nebo prioritního koridoru. Krátce po přijetí každého projektu se rovněž zpřístupňují příslušné technické souhrny.
Je však nutno poznamenat, že seznam Unie obsahuje projekty společného zájmu v různých fázích vývoje. Některé jsou ještě v raných fázích vývoje, a proto jsou stále zapotřebí studie, aby se prokázalo, že je daný projekt proveditelný.
Zařazením takových projektů do seznamu Unie rovněž nejsou dotčeny výsledky příslušných posouzení vlivů na životní prostředí a povolovacích řízení. Pokud se ukáže, že projekt zařazený v seznamu projektů společného zájmu Unie není v souladu s acquis EU, bude ze seznamu Unie odstraněn.
S cílem podpořit členské státy při vymezování vhodných legislativních i nelegislativních opatření k racionalizaci různých postupů posuzování vlivů na životní prostředí a k zajištění soudržného uplatňování těchto opatření vyžadovaných podle práva Unie v případě projektů společného zájmu vydala Komise v červnu 2013 dokument s příslušnými pokyny (11).
Co znamená výraz "racionalizace"?
Racionalizace znamená: zlepšit a lépe koordinovat postupy posuzování vlivů na životní prostředí s cílem snížit zbytečnou administrativní zátěž, vytvářet synergie, a tím zkrátit dobu potřebnou k dokončení postupu posuzování a zároveň zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí prostřednictvím komplexních postupů posuzování vlivů na životní prostředí v souladu s acquis EU pro oblast životního prostředí.
Zdroj: Pokyny "Streamlining environmental assessment procedures for energy infrastructure 'Projects of Common Interest' (PCIs)" (Racionalizace postupů posuzování vlivů projektů společného zájmu v oblasti energetické infrastruktury na životní prostředí) z června 2013
Pokyny obsahují šest hlavních doporučení k racionalizaci příslušných postupů. Ta vycházejí ze zkušeností s prováděním a z osvědčených postupů, které byly v členských státech dosud zjištěny (další podrobnosti viz kapitola 4), ale jdou i nad jejich rámec.
Doporučení se zaměřují zejména na:
— včasné plánování a stanovení harmonogramu a rozsahu jednotlivých posouzení,
— včasnou a účinnou integraci posuzování vlivů na životní prostředí a dalších environmentálních požadavků,
— koordinaci jednotlivých postupů a stanovení lhůt,
— shromažďování a sdílení údajů a kontrolu kvality,
— přeshraniční spolupráci a
— včasnou a účinnou účast veřejnosti.
Následující kapitoly této příručky se zaměřují zejména na povolovací řízení podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť v souvislosti s plány a projekty infrastruktur pro přenos energie. Další postupy povolování podle předpisů na ochranu životního prostředí zde nejsou podrobně popsány, jsou však zmíněny, pokud je to důležité.
Tento dokument proto doplňuje výše zmíněné pokyny k racionalizaci projektů společného zájmu, ale má širší záběr, který pokrývá všechny typy infrastruktur pro přepravu ropy a zemního plynu a přenos elektřiny bez ohledu na to, zda se jedná o projekty společného zájmu, či nikoli.
Nahoru2. PRÁVNÍ PŘEDPISY EU NA OCHRANU PŘÍRODY
2.1 Úvod
Některé plány a projekty infrastruktur pro přenos energie mohou potenciálně nepříznivě ovlivnit jednu nebo více lokalit zahrnutých do sítě Natura 2000 zřízené Evropskou unií nebo mohou mít dopad na některé vzácné a ohrožené druhy živočichů a rostlin chráněné podle právních předpisů EU. Směrnice o ochraně přírodních stanovišť a směrnice o ochraně ptáků obsahují ustanovení, která se musí v takových případech dodržovat. V této kapitole je uveden přehled těchto ustanovení. Následující kapitoly uvádějí konkrétní prvky povolovacího řízení podle článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť, zejména pokud jde o plány nebo projekty infrastruktur pro přenos energie.
2.2 Směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť
Zastavit úbytek biologické rozmanitosti EU se považuje za důležitý prvek strategie Evropa 2020. Ta vyzývá k vytvoření politiky inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, která zohledňuje významné sociálně-ekonomické přínosy, jež příroda poskytuje společnosti.
V březnu 2010 si hlavy států a předsedové vlád členských států EU stanovili ambiciózní cíl: do roku 2020 zastavit a zvrátit úbytek biologické rozmanitosti v Evropě. V květnu 2011 přijala Evropská komise novou strategii EU v oblasti biodiverzity do roku 2020 (COM(2011) 244) (12), která vytyčuje politický rámec pro dosažení tohoto cíle.
Směrnice o ochraně ptáků (13) a směrnice o ochraně přírodních stanovišť (14) jsou úhelnými kameny politiky EU v oblasti biologické rozmanitosti. Umožňují, aby všechny členské státy EU na základě společného legislativního rámce spolupracovaly při ochraně nejohroženějších a nejcennějších druhů živočichů a rostlin a přírodních stanovišť Evropy v celém jejich přirozeném areálu rozšíření v EU, a to bez ohledu na politické nebo správní hranice.
Tyto dvě směrnice se nevztahují na všechny druhy rostlin a živočichů v Evropě (tj. ne na celou biologickou rozmanitost Evropy). Místo toho se zaměřují na podskupinu tvořenou asi 2 000 biologických druhů, které potřebují ochranu, aby se zabránilo poklesu jejich výskytu nebo poškozování jejich populací. Ty se často označují jako druhy v zájmu Společenství nebo druhy chráněné Evropskou unií. Přibližně 230 vzácných nebo ohrožených typů přírodních stanovišť je samo o sobě chráněno podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť.
Celkovým cílem obou směrnic je zajistit zachování biologických druhů a typů přírodních stanovišť, jež jsou předmětem ochrany podle těchto směrnic, a jejich obnovu do příznivého stavu z hlediska ochrany (15) v celém jejich přirozeném areálu rozšíření v EU. Tento cíl je vymezen pozitivně, se zaměřením na příznivou situaci, které je nutno dosáhnout a následně ji udržovat. Jde tudíž o víc než jen pouhé zabránění zhoršování stavu.
Za účelem dosažení tohoto cíle směrnice EU na ochranu přírody vyžadují, aby členské státy:
— vyhlásily a chránily lokality klíčové pro ochranu biologických druhů a typů přírodních stanovišť uvedených v přílohách I a II směrnice o ochraně přírodních stanovišť a v příloze I směrnice o ochraně ptáků, jakož i pro stěhovavé ptáky. Tyto lokality tvoří součást celounijní sítě Natura 2000,
— zavedly režim ochrany druhů pro všechny volně žijící druhy ptáků a jiné ohrožené druhy uvedené v přílohách IV a V směrnice o ochraně přírodních stanovišť. Tento režim ochrany se uplatňuje v celém přirozeném areálu rozšíření daného biologického druhu v EU, to znamená v krajině obecně (tj. uvnitř i vně lokalit sítě Natura 2000).
2.3 Správa a ochrana lokalit sítě Natura 2000
Dosud bylo vyhlášeno přes 27 000 lokalit sítě Natura 2000. Společně pokrývají přibližně 18 % evropského suchozemského povrchu a také významnou plochu mořských oblastí.
PROHLÍŽEČ sítě NATURA 2000: užitečný nástroj pro předkladatele projektů
Prohlížeč sítě Natura 2000 je online mapový geografický informační systém (GIS), který předkladatelům projektů umožňuje vyhledat a prozkoumat každou lokalitu sítě Natura 2000 v EU. Lokality lze zkoumat ve velmi podrobném měřítku (1: 500), při kterém se hranice lokality a její hlavní krajinné rysy zobrazují ve velmi vysokém rozlišení. Pro každou lokalitu je k dispozici standardní datový formulář (SDF), který uvádí přehled biologických druhů a typů přírodních stanovišť, pro něž byla daná lokalita vyhlášena, jakož i odhadovanou velikost jejich populace a stav z hlediska ochrany v dané lokalitě a význam lokality pro dotyčné biologické druhy nebo typy přírodních stanovišť v rámci EU.
http://natura2000.eea.europa.eu/
Ochranu lokalit sítě Natura 2000 upravují ustanovení článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť. Ochrana spočívá ve dvou typech opatření – první typ (podle čl. 6 odst. 1 a 2) (16) se týká řízení ochrany všech lokalit sítě Natura 2000 po celou dobu, zatímco druhý (podle čl. 6 odst. 3 a 4) stanoví postup udělování povolení pro plány nebo projekty, které by mohly mít významný nepříznivý vliv na lokalitu sítě Natura 2000.
Z tohoto článku jasně vyplývá, že síť Natura 2000 nepředstavuje zóny, kde by byl zakázán jakýkoli rozvoj. Nové plány a projekty jsou zcela možné, pokud jsou dodrženy určité procesní a věcné záruky. Je stanoveno povolovací řízení, které má zajistit, aby se takové plány a projekty prováděly způsobem, který je slučitelný s cíli ochrany dané lokality sítě Natura 2000.
2.3.1 Přijímání pozitivních ochranných opatření a zajištění toho, aby nedocházelo k poškozování
Článek 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť:
6.1 Pro zvláštní oblasti ochrany stanoví členské státy nezbytná ochranná opatření zahrnující v případě potřeby odpovídající plány péče vypracované speciálně pro dané lokality nebo integrované do jiných plánů rozvoje a vhodná opatření právního, správního nebo smluvního charakteru, která odpovídají ekologickým požadavkům typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I a druhů uvedených v příloze II, jež se na těchto lokalitách vyskytují.
6.2 Členské státy přijmou vhodná opatření, aby v oblastech zvláštní ochrany nedocházelo k poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů ani k vyrušování druhů, pro něž jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné ve vztahu k cílům této směrnice.
Ustanovení čl. 6 odst. 1 a 2 směrnice o ochraně přírodních stanovišť vyžadují, aby členské státy:
— přijaly pozitivní ochranná opatření, která jsou nezbytná k zachování nebo obnově typů přírodních stanovišť a biologických druhů, pro něž je daná lokalita určena (čl. 6 odst. 1),
— přijaly opatření, aby nedocházelo k žádnému poškozování druhů přírodních stanovišť ani k významnému vyrušování biologických druhů, které se tam vyskytují (čl. 6 odst. 2).
Pokud jde o první z uvedených požadavků, členské státy mají stanovit jednoznačné cíle ochrany pro každou lokalitu sítě Natura 2000, a to na základě stavu z hlediska ochrany a na základě ekologických požadavků daných typů přírodních stanovišť a biologických druhů, které jsou předmětem zájmu EU a vyskytují se v dané lokalitě. Minimálním cílem ochrany by měla být snaha o zachování stavu z hlediska ochrany biologických druhů a přírodních stanovišť, pro něž je daná lokalita určena, a opatření, která nedovolí další poškozování lokality.
Jelikož však obecným cílem směrnic na ochranu přírody je dosáhnout příznivého stavu biologických druhů a typů přírodních stanovišť z hlediska jejich ochrany v celém jejich přirozeném areálu rozšíření, mohou být ke zlepšení jejich stavu z hlediska ochrany v jednotlivých lokalitách nezbytné ambicióznější cíle ochrany. Znalost cílů ochrany dané lokality sítě Natura 2000 je zvláště důležitá pro předkladatele projektů, plánovače a orgány, jelikož možné nepříznivé vlivy dotyčného plánu nebo projektu bude nutno posuzovat vzhledem k těmto cílům ochrany (17).
Ačkoli to není povinné, směrnice o ochraně přírodních stanovišť vyzývá orgány ochrany přírody, aby plány péče o lokality sítě Natura 2000 vypracovávaly v úzké spolupráci s místními zúčastněnými stranami (18). Tyto plány mohou být velmi užitečným zdrojem informací, jelikož obvykle poskytují podrobné informace o biologických druzích a typech přírodních stanovišť, pro které je daná lokalita určena, vysvětlují cíle ochrany této lokality a případně i vztah s jinými způsoby využívání půdy v dané oblasti. Popisují rovněž praktická ochranná opatření, která jsou nezbytná k dosažení cílů ochrany dané lokality.
2.3.2 Postup udělování povolení pro plány a projekty, které mají vliv na lokality sítě Natura 2000
Článek 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť:
6.3 Jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, podléhá odpovídajícímu posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany. S přihlédnutím k výsledkům uvedeného hodnocení důsledků pro lokalitu a s výhradou odstavce 4 schválí příslušné orgány příslušného státu tento plán nebo projekt teprve poté, co se ujistí, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality, a co si v případě potřeby opatří stanovisko široké veřejnosti.
6.4 Pokud navzdory negativnímu výsledku posouzení důsledků pro lokalitu musí být určitý plán nebo projekt z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru, přesto uskutečněn a není-li k dispozici žádné alternativní řešení, zajistí členský stát veškerá kompenzační opatření nezbytná pro zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě NATURA 2000. O přijatých kompenzačních opatřeních uvědomí Komisi.
Jestliže se na dotyčné lokalitě vyskytují prioritní typy přírodních stanovišť a/nebo prioritní druhy, pak mohou být uplatněny pouze důvody související s ochranou lidského zdraví a veřejné bezpečnosti s nesporně příznivými důsledky mimořádného významu pro životní prostředí nebo jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu podle stanoviska Komise.
Ustanovení čl. 6. odst. 3 a 4 směrnice o ochraně přírodních stanovišť stanoví postup povolovacího řízení, který se musí dodržet, když je navržen plán nebo projekt, který by mohl ovlivnit jednu nebo více lokalit sítě Natura 2000 (19). Toto povolovací řízení se vztahuje nejen na plány nebo projekty uvnitř lokality sítě Natura 2000, ale i na ty, které jsou mimo tuto lokalitu, ale mohly by mít významný vliv na ochranu biologických druhů a přírodních stanovišť v rámci lokality.
Podle čl. 6 odst. 3 směrnice o ochraně přírodních stanovišť musí být každý plán nebo projekt, který by mohl mít významný nepříznivý vliv na lokalitu sítě Natura 2000, podroben odpovídajícímu posouzení za účelem podrobného prozkoumání takových vlivů s ohledem na cíle ochrany dotyčné lokality. Příslušný orgán může daný plán nebo projekt odsouhlasit pouze v případě, že na základě zjištění odpovídajícího posouzení zjistí, že plán nebo projekt nebude mít nepříznivý vliv na celistvost dotyčné lokality. Je důležité upozornit, že je nutno prokázat nepřítomnost (a nikoli přítomnost) nepříznivých dopadů.
V závislosti na typu a závažnosti zjištěných dopadů může být někdy možné plán nebo projekt upravit nebo zavést určitá zmírňující opatření, jejichž účelem je vyhnout se či předcházet případným nepříznivým dopadům nebo tyto dopady odstranit či snížit na nevýznamnou úroveň, aby mohl být daný plán nebo projekt schválen.
Pokud tomu tak není, potom je nutno plán nebo projekt odmítnout a místo něho prozkoumat alternativní, méně škodlivá řešení. Za výjimečných okolností lze ke schválení plánu nebo projektu, který má nepříznivý vliv na celistvost jedné nebo více lokalit sítě Natura 2000, použít postup uplatnění výjimky podle čl. 6 odst. 4, pokud lze prokázat, že neexistují žádné alternativy, a pokud je plán nebo projekt považován za nezbytný z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu. V takových případech je nutno zavést vhodná kompenzační opatření, která zajistí ochranu celkové soudržnosti sítě Natura 2000.
A konečně je rovněž důležité poznamenat, že povolovací řízení podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť není shodné s povolovacím řízením stanoveným směrnicí o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a směrnicí o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (SEA), ačkoli je lze navzájem sloučit (blíže viz kapitola 7). Na rozdíl od posouzení EIA/SEA, jejichž výsledek je nutno při rozhodování o schválení plánu nebo projektu zohlednit, závěry odpovídajícího posouzení jsou konečné a určí, zda plán nebo projekt lze povolit.
2.4 Ustanovení o ochraně biologických druhů
Druhá skupina ustanovení uvedených dvou směrnic EU na ochranu přírody se týká ochrany určitých druhů živočichů a rostlin v celém areálu jejich rozšíření v rámci EU, tj. jak uvnitř lokalit sítě Natura 2000, tak i mimo ně.
Některé chráněné druhy jsou potenciálně ohroženy určitými typy projektů energetické infrastruktury, jako jsou nadzemní elektrická vedení. Proto je nutno brát i tato ustanovení v rámci postupů EIA/SEA v úvahu při zvažování takových plánů a projektů v potenciálně citlivých oblastech mimo lokality sítě Natura 2000.
Ustanovení o ochraně biologických druhů se týkají všech druhů volně žijících ptáků v EU, jakož i dalších druhů živočichů a rostlin uvedených v přílohách IV a V směrnice o ochraně přírodních stanovišť.
V podstatě vyžadují, aby členské státy zakázaly:
— jejich úmyslné vyrušování v období rozmnožování a odchovu mláďat, přezimování a migrace,
— poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku,
— úmyslné ničení hnízd nebo vajec, případně vytrhávání nebo ničení chráněných rostlin.
Přesné podmínky jsou stanoveny v článku 5 směrnice o ochraně ptáků a v článku 12 (v případě živočichů) respektive článku 13 (v případě rostlin) směrnice o ochraně přírodních stanovišť (20).
Článek 5 směrnice o ochraně ptáků:
Aniž jsou dotčeny články 7 a 9, přijmou členské státy opatření nezbytná k vytvoření obecné právní úpravy ochrany všech druhů ptáků uvedených v článku 1, která zejména zakáže
a) úmyslné usmrcování nebo odchyt jakýmkoli způsobem;
b) úmyslné ničení nebo poškozování jejich hnízd a vajec nebo odstraňování hnízd;
c) sběr jejich vajec ve volné přírodě a jejich držení, a to i prázdných;
d) úmyslné vyrušování těchto ptáků, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů této směrnice;
e) držení druhů ptáků, jejichž lov a odchyt jsou zakázány.
Článek 12 směrnice o ochraně přírodních stanovišť:
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro vytvoření systému přísné ochrany živočišných druhů uvedených v příloze IV a) v jejich přirozeném areálu rozšíření, který zakazuje:
a) veškeré formy úmyslného odchytu nebo usmrcování jedinců těchto druhů v přírodě;
b) úmyslné vyrušování těchto druhů, zejména v období rozmnožování, výchovy mláďat, přezimování a migrace;
c) úmyslné ničení nebo sběr jejich vajec z volné přírody;
d) poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku.
2. U těchto druhů členské státy zakáží držení a chov, dopravu a prodej nebo výměnu a nabízení za účelem prodeje nebo výměny jedinců odebraných z volné přírody s výjimkou jedinců, kteří byli z přírody legálně odebráni ještě před prováděním této směrnice.
3. Zákazy uvedené v odst. 1 písm. a) a písm. b) a odstavci 2 platí pro všechna životní stadia živočichů, na něž se vztahuje tento článek.
Článek 13 směrnice o ochraně přírodních stanovišť:
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro vytvoření systému přísné ochrany rostlinných druhů uvedených v příloze IV b), který zakazuje:
a) úmyslné vyrývání, sběr, vyřezávání, vytrhávání nebo ničení takových rostlin v jejich přirozeném areálu rozšíření ve volné přírodě;
b) držení, dopravu a prodej nebo výměnu a nabízení za účelem prodeje nebo výměny jedinců těchto druhů odebraných z volné přírody s výjimkou těch, kteří byli z přírody odebráni legálně ještě před prováděním této směrnice.
2. Zákazy uvedené v odst. 1 písm. a) a písm. b) platí pro všechna životní stadia biologického cyklu rostlin, na něž se vztahuje tento článek.
Odchylky od těchto ustanovení jsou přípustné za určitých okolností (např. aby se zabránilo vážnému poškození plodin, hospodářských zvířat, lesů, rybolovu a vody), a to za předpokladu, že neexistuje jiné uspokojivé řešení a že důsledky těchto odchylek nejsou neslučitelné s celkovými cíli dotyčných směrnic.
Podmínky pro uplatňování odchylek jsou uvedeny v článku 9 směrnice o ochraně ptáků a v článku 16 směrnice o ochraně přírodních stanovišť. Pokud jde o infrastruktury pro přenos energie, mohou se uplatňovat především důvody související se "zájmy veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti" nebo "jiné naléhavé důvody veřejného zájmu" (viz čl. 16 odst. 1 písm. c)).
Nahoru3. MOŽNÉ DOPADY ZAŘÍZENÍ PRO PŘENOS ENERGIE NA SÍŤ NATURA 2000 A NA BIOLOGICKÉ DRUHY CHRÁNĚNÉ EVROPSKOU UNIÍ
3.1 Úvod
Projekty energetické infrastruktury obvykle nepředstavují významnou hrozbu pro biologickou rozmanitost. Existuje mnoho případů, kdy dobře navržené a vhodně umístěné rozvojové projekty nemají žádné nebo mají jen omezené dopady. Existují také příklady, že projekty přinesly čisté celkové přínosy pro přírodu, zejména v oblastech, kde je přírodní prostředí již vážně ochuzeno. Tím však není odstraněna povinnost zkoumat možné dopady, jež mohou jednotlivé plány nebo projekty mít na přírodní prostředí, v rámci různých platných právních postupů posuzování vlivů na životní prostředí, jako jsou postupy EIA/SEA a odpovídající posouzení (podrobnosti viz kapitola 7).
Tato kapitola poskytuje přehled různých typů možných dopadů, které by energetické infrastruktury mohly mít na přírodní stanoviště a biologické druhy chráněné podle směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť. Jejím cílem je poskytnout předkladatelům projektů, provozovatelům sítí pro přenos energie a příslušným orgánům přehled typů možných dopadů, kterým je nutno věnovat pozornost při přípravě plánů nebo projektů infrastruktury pro přenos energie a při provádění odpovídajícího posouzení v rámci povolovacího řízení stanoveného v článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť nebo posouzení podle směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (SEA).
3.2 Potřeba individuálního přístupu
Je nutno zdůraznit, že možné dopady velmi závisí na koncepci a umístění konkrétní energetické infrastruktury a na citlivosti přírodních stanovišť a biologických druhů chráněných Evropskou unií, které se v daném místě vyskytují. Proto je nezbytné posuzovat každý plán nebo projekt případ od případu.
Koncepce každého projektu zařízení pro přenos energie, včetně projektů společného zájmu, bude samozřejmě záviset na celé řadě faktorů včetně druhu a množství přenášené energie, přijímajícího prostředí (např. na souši nebo na moři), vzdáleností potřebných pro přenos a kapacity potřebné pro příjem nebo skladování. Projekty se mohou týkat nejen výstavby, ale také obnovy nebo vyřazení z provozu jednoho nebo více zařízení či infrastruktur potřebných pro přenos, příjem nebo skladování energie na souši.
Při posuzování možných dopadů na přírodu a na volně žijící živočichy a planě rostoucí rostliny je důležité brát v úvahu nejen samotnou hlavní infrastrukturu, ale také všechna související zařízení, jako jsou dočasné přístupové cesty, zařízení dodavatelů a sklady vybavení, stavební konstrukce, betonové základy, dočasná kabeláž, výkopky a plochy pro přebytečnou zeminu apod. Dopady mohou být dočasné nebo trvalé, působící přímo na místě výstavby nebo mimo ně, mohou být kumulativní a mohou se projevovat v různých obdobích během celého životního cyklu daného projektu (např. ve fázi výstavby, renovace, údržby nebo vyřazení z provozu). Všechny tyto faktory je nutno brát v úvahu.
Ustanovení o ochraně biologických druhů obsažená ve směrnicích EU na ochranu přírody se musí brát v potaz, pokud existuje riziko, že plán nebo projekt energetické infrastruktury může způsobit smrt nebo zranění, úmyslné vyrušování v období rozmnožování a odchovu mláďat, přezimování a migrace nebo poškozování či ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku biologických druhů chráněných podle těchto dvou směrnic (např. orlů a mořských savců). Tento přísný režim ochrany se vztahuje na širší krajinu, tzn. na území uvnitř i vně lokalit sítě Natura 2000.
Zmírňující opatření
Nepříznivé dopady uvedené v této kapitole lze někdy účinně zmírnit. Zmírňování obnáší kroky, při kterých se do plánu nebo projektu začlení opatření k eliminaci těchto možných nepříznivých vlivů nebo k jejich snížení na úroveň, kdy již nejsou významné. To znamená, že tato opatření musí přímo souviset s pravděpodobnými dopady a vycházet z důkladné znalosti dotyčných biologických druhů nebo přírodních stanovišť.
Zmírňující opatření mohou zahrnovat změnu umístění projektu, ale rovněž změny rozsahu, koncepce a konfigurace jednotlivých aspektů energetické infrastruktury. Nebo mohou mít podobu časových úprav během fází výstavby a provozu. Další podrobnosti spolu s příklady možných zmírňujících opatření jsou uvedeny v následující kapitole.
3.3 Přehled možných dopadů na biologické druhy a přírodní stanoviště chráněné Evropskou unií
Typ a rozsah dopadu velmi závisí na biologických druzích nebo typech přírodních stanovišť chráněných Evropskou unií, jejich ekologii, rozmístění a stavu z hlediska ochrany. Proto je nezbytné posuzovat každý plán nebo projekt jednotlivě, případ od případu. Následuje přehled nejčastějších typů dopadů, ke kterým může dojít:
3.3.1 Ztráta, poškození nebo fragmentace přírodního stanoviště
Projekty infrastruktury pro přenos energie mohou vyžadovat odlesnění území a odstranění povrchové vegetace (často označované jako přímý zábor půdy). Tento proces může způsobit pozměnění, poškození, fragmentaci nebo zničení přírodních stanovišť. Rozsah ztráty a poškození přírodních stanovišť závisí na velikosti, umístění a koncepci projektu a na citlivosti dotčených přírodních stanovišť.
Je důležité poznamenat, že i když se skutečná míra záborů půdy může zdát omezená, nepřímé účinky by mohly být mnohem rozsáhlejší, zejména tam, kde rozvojové projekty zasahují do hydrologických režimů nebo geomorfologických procesů a ovlivňují kvalitu vody nebo půdy. Takové nepřímé účinky mohou způsobit závažné poškození, fragmentaci a ztrátu přírodního stanoviště, někdy dokonce i v poměrně velké vzdálenosti od skutečného místa realizace projektu.
Významnost ztráty rovněž závisí na vzácnosti a citlivosti dotčených přírodních stanovišť nebo na jejich důležitosti jako míst příjmu potravy či rozmnožování nebo zimovišť pro živočichy. Při posuzování významnosti případné ztráty nebo poškození přírodních stanovišť je nutno vzít v úvahu také potenciální úlohu některých přírodních stanovišť jako součástí koridorů nebo útočišť důležitých pro šíření a migraci a pro více lokálních přeletů například mezi místy shánění potravy a hnízdišti.
3.3.2 Vyrušování a vytlačování
Vyrušování živočišných druhů v místech jejich obvyklého rozmnožování, příjmu potravy nebo odpočinku, jakož i na migračních trasách může vést k jejich vytlačení, a tím ke ztrátě možnosti využívat dané přírodní stanoviště. K vytlačování biologických druhů z určité oblasti může docházet v místě realizace projektu i kolem něho, například v důsledku zvýšené dopravy, přítomnosti lidí, jakož i kvůli hluku, prachu, znečištění, umělému osvětlení nebo vibracím způsobovaným během výstavby nebo po jejím dokončení.
Rozsah a míra vyrušování a také citlivost dotčených biologických druhů určuje významnost dopadu stejně jako dostupnost a kvalita jiných vhodných přírodních stanovišť v blízkosti, kam se mohou vytlačení živočichové uchýlit. V případě vzácných a ohrožených druhů mohou mít i malé nebo dočasné případy vyrušování vážné dopady na jejich dlouhodobé přežití v daném regionu.
3.3.3 Nebezpečí kolize a zásahu elektrickým proudem
Ptáci a případně netopýři mohou narážet do různých částí nadzemních elektrických vedení a dalších nadzemních elektrických zařízení. Míra rizika kolize velmi závisí na umístění dané lokality a na přítomných druzích živočichů, jakož i na faktorech počasí a viditelnosti a konkrétním návrhu samotných elektrických vedení (zejména pokud jde o zásah elektrickým proudem). Zvláště ohroženy mohou být ty druhy zvířat, které se dožívají vysokého věku, mají nízkou míru reprodukce nebo jsou vzácné, případně se již nacházejí ve zranitelném stavu z hlediska ochrany (např. orli, supi a čápi).
Nebezpečím kolize a zásahu ptáků elektrickým proudem se dále zabývají kapitoly 4 a 5. Co se týče netopýrů, bohužel existuje obecný nedostatek studií o možných rizicích a dopadech kolizí s nadzemními elektrickými vedeními, a to v důsledku potíží s monitorováním úmrtí malých zvířat podél tak dlouhých liniových infrastruktur.
3.3.4 Bariérové účinky
V případě elektřiny mohou velké infrastruktury pro přenos, příjem a ukládání nutit živočišné druhy, aby se dané oblasti zcela vyhýbaly, a to jak při migraci, tak – v lokálnějším měřítku – i při běžném shánění potravy. To, zda se jedná o problém, či nikoli, závisí na řadě faktorů, jako jsou velikost rozvodny, vzájemné rozestupy a směrování elektrických kabelů, rozsah vytlačování živočišných druhů a jejich schopnost kompenzovat zvýšený energetický výdej, jakož i stupeň narušení spojnic mezi místy příjmu potravy, místy hřadování a místy rozmnožování.
Několik vědeckých týmů nově přišlo s důkazy o tom, že by živočichy mohlo elektrické vedení plašit, protože vydává ultrafialové záblesky pro člověka neviditelné. Mezinárodní tým výzkumníků provedl studii (21) inspirovanou postřehy, že sobi se vyhýbají elektrickým vedením, která protínají arktickou tundru. I když jsou naše znalosti v některých případech stále ještě velmi omezené, tento typ vyhýbání se určitým místům a fragmentace přírodních stanovišť je důležitý při určování významnosti dopadů energetických infrastruktur.
3.4 Rozlišování mezi významnými a nevýznamnými vlivy
Určení biologických druhů a přírodních stanovišť, jež může plán nebo projekt infrastruktury pro přenos energie nepříznivě ovlivnit, je prvním krokem jakéhokoli posouzení dopadů, ať už se provádí podle článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť (jestliže projekt nepříznivě ovlivňuje lokalitu sítě Natura 2000), nebo podle směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) či směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (SEA) (jestliže nepříznivě ovlivňuje chráněné biologické druhy mimo síť Natura 2000). Poté je nutno určit, zda je daný dopad významný, nebo ne. Právní postup pro stanovení významnosti u plánů nebo projektů, které konkrétně ovlivňují lokality sítě Natura 2000, je popsán v kapitole 7. Pro lepší celkové pochopení této koncepce jsou zde stručně vysvětleny některé obecné zásady, které se uplatňují při určování úrovně významnosti v případě volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (bez ohledu na to, zda se jedná o lokalitu sítě Natura 2000, či nikoli).
Posouzení významnosti je nutno provádět případ od případu a s ohledem na potenciálně dotčené biologické druhy a přírodní stanoviště. Ztráta několika jedinců může být pro některé druhy nevýznamná, ale u jiných druhů může mít vážné důsledky. Významnost vlivů bude záviset na velikosti, rozmístění, areálu rozšíření, reprodukční strategii a životnosti populace. Tyto faktory se pravděpodobně budou lišit v závislosti na konkrétní lokalitě.
Rovněž je nutno vzít v úvahu vzájemnou provázanost jednotlivých vlivů. Například zábor půdy sám o sobě nemusí být pro určitý druh významný, ale v kombinaci se závažnými riziky vyrušování nebo vytlačování může významně snížit zdatnost a v konečném účinku i míru přežití daného biologického druhu.
Posouzení významnosti je také nutno provádět ve vhodném zeměpisném měřítku. U stěhovavých druhů, které překonávají dlouhé vzdálenosti, může dopad na určitou lokalitu mít důsledky pro daný druh v mnohem větší zeměpisné oblasti. Podobně u nemigrujících druhů s velkými areály výskytu nebo s proměnlivými způsoby využívání přírodních stanovišť může být i tak nutné zvažovat možné dopady v regionálním, spíše než v lokálním měřítku.
A konečně by výše uvedené úvahy měly vycházet z nejlepších dostupných údajů. To může vyžadovat specializované terénní průzkumy nebo monitorovací programy s určitým předstihem před zahájením projektu.
3.5 Kumulativní účinky
Při určování dopadů na lokality sítě Natura 2000 by se měly zohledňovat také kumulativní účinky, jak to vyžaduje čl. 6 odst. 3 směrnice o ochraně přírodních stanovišť. Kumulativní účinky plánů a projektů mohou být často velmi významné a je nutno je posuzovat pečlivě. Mohou vzniknout v případě, že se v určité oblasti nebo v určitém ptačím migračním koridoru nachází několik energetických infrastruktur, nebo když se projekt energetické infrastruktury realizuje ve stejné oblasti jako jiný typ plánu nebo projektu (např. jiné průmyslové stavby). Kumulativní účinek je kombinovaný vliv všech těchto činností posuzovaných společně. Může se stát, že jeden projekt energetické infrastruktury sám o sobě nebude mít významný účinek, ale pokud se jeho účinky přidají k účinkům jiných plánů nebo projektů v dané oblasti, jejich kombinované dopady by mohly být významné.
Například projekt ropovodu, který protíná část mokřadu, může vést k malé, ale přijatelné úrovni dočasného poškození přírodního stanoviště, se kterou se toto stanoviště dokáže vyrovnat. Ale pokud se v tomto mokřadu provede také odvodnění půdy nebo se tam postaví silnice, hydrologické účinky všech těchto projektů dohromady by mohly vést k jeho trvalé ztrátě, fragmentaci nebo vysušení. V tomto případě, zatímco dopad prvního a druhého projektu – každého zvlášť – není znatelný, dopad obou projektů posuzovaných dohromady by mohl být významný. A to má vliv při plánovacích rozhodnutích u obou návrhů dotyčných projektů.
Kumulativní dopady je nutno brát v úvahu i v rámci postupů EIA/SEA.
Jelikož rozvoj energetické infrastruktury probíhá v celé EU rychlým tempem, je důležité vyhodnocovat kumulativní účinky již v počátečních fázích posuzování vlivů na životní prostředí, a ne si na to "vzpomenout" až na konci celého procesu, a tím zpožďovat rozhodnutí o slučitelnosti návrhů daných projektů s ustanoveními právních předpisů EU.
Nahoru4. MOŽNÉ DOPADY INFRASTRUKTUR ELEKTRICKÉ SÍTĚ NA VOLNĚ ŽIJÍCÍ PTÁKY
4.1 Úvod
Předchozí kapitola poskytla obecný přehled o typech možných vlivů, jimž je nutno věnovat pozornost při vypracovávání projektů energetické infrastruktury, a to zejména v lokalitách sítě Natura 2000 a v jejich okolí a také v blízkosti dalších citlivých oblastí využívaných biologickými druhy chráněnými podle výše uvedených dvou směrnic EU na ochranu přírody.
Tato kapitola se zaměřuje na analýzu možných vlivů elektrické infrastruktury především na volně žijící evropské ptáky. Jedná se o téma, jemuž je v posledních letech věnována značná pozornost, přičemž v tomto případě mohou být vlivy častější a významnější než u jiných typů pozemních energetických infrastruktur.
4.2 Infrastruktury elektrické sítě
Na rozdíl od jiných komodit nelze elektřinu skladovat, takže je nutno ji vyrábět a přenášet k uživatelům v reálném čase. Elektrická přenosová soustava je tudíž složitější a dynamičtější než systémy dodávky jiných komodit, například vody anebo zemního plynu. Jakmile je elektrická energie vyrobena v elektrárně, vysokonapěťová přenosová vedení (v Evropě 110–750 kV, ENTSO, 2012) ji přenášejí ve velkém množství na dlouhé vzdálenosti až do rozvoden. Z rozvoden se elektřina rozvádí do domácností a podniků prostřednictvím distribučních elektrických vedení o středním napětí (1–60 kV) a nízkém napětí (<1 kV).
Obrázek 3
(USDA, 2009)
Elektrická soustava je vysoce provázaná, podobná pavučině. Přenosová síť zahrnuje nejen přenosová vedení, která vedou z elektráren do středisek zatížení, ale také propojovací vedení mezi různými částmi přenosového vedení, čímž vzniká systém, který pomáhá zajistit plynulý tok energie. Pokud je přenosová linka v jedné části elektrické sítě vyřazena z provozu, energie se normálně přesměruje na jiná elektrická vedení, takže dodávka zůstane nepřerušena (PSCW, 2009).
Elektrickou energii lze přenášet prostřednictvím nadzemních vedení nebo podzemních kabelů za použití střídavého nebo stejnosměrného proudu. Ve všech případech jsou hodnoty napětí vysoké, protože poskytují větší účinnost na dlouhé vzdálenosti (obvykle více než 600 km). Tradičním způsobem přenosu elektrické energie jsou nadzemní vedení střídavého proudu (EASAC, 2009).
Výhodou nadzemních vedení oproti podzemním kabelům je to, že náklady na výstavbu nadzemních vedení jsou dosud podstatně nižší než na instalaci podzemních kabelů a jejich kapacita je vyšší. Předpokládaná životnost nadzemních vedení je vysoká a může dosahovat až 70 nebo 80 let. Hlavními nedostatky nadzemních vedení jsou zábory půdy, jejich vizuální a různé environmentální dopady (EASAC, 2009) (22).
Konstrukce přenosového vedení umožňují použít alespoň jeden třífázový obvod. Mají tři napájené vodiče (v případně svazkového vedení i více) a mohou mít jeden nebo dva uzemněné vodiče (obvykle označované jako kombinovaná zemnicí lana), které jsou nainstalované nad fázovými vodiči a zajišťují ochranu před blesky. Konstrukce distribučního vedení mohou umožňovat použití různých konfigurací vodičů (APLIC, 2006).
Většina komerčních nadzemních vedení střídavého proudu používá nějakou formu nosné konstrukce, ke které jsou připojeny izolátory a elektrické vodiče. Nosné konstrukce mohou tvořit dřevěné sloupy, duté nebo příhradové ocelové konstrukce, železobetonové sloupy nebo kompozitní sloupy vyrobené ze skelného laminátu nebo jiných materiálů. Izolátory se vyrábějí z porcelánu nebo polymerních materiálů, které běžně nevedou elektřinu. Elektrické vodiče jsou obvykle vyrobeny z mědi nebo hliníku (Bayle, 1999; Janss, 2000; APLIC, 2006).
Třífázové systémy se používají jak pro distribuční, tak pro přenosová vedení. Jednou z hlavních výhod třífázových systémů je schopnost dodávat velké množství energie na dlouhé vzdálenosti (APLIC, 2006).
4.3 Možné nepříznivé dopady elektrické infrastruktury na volně žijící ptáky
V následující části uvádíme přehled hlavních typů dopadů na druhy volně žijících ptáků. Některé chráněné druhy evropských ptáků jsou zcela zřejmě v důsledku své velikosti, stavby těla, chování a rozšíření více ohroženy určitými typy dopadů – zejména zásahy elektrickým proudem a kolizemi.
Tabulka v příloze 2 představuje systematický přehled dopadů interakcí ptačích populací s elektrickými vedeními, uspořádaný podle závažnosti (Birdlife, 2013). Tato tabulka neznamená, že k těmto dopadům dochází popsaným způsobem za všech okolností. Hodně bude záviset na konkrétních druzích a konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a na dostupnosti nápravných opatření k jejich zmírnění.
Proč jsou některé druhy ptáků zranitelnější elektrickým vedením než jiné?
Často je to způsobeno následujícími fyziologickými, behaviorálními a ekologickými charakteristikami:
— velké tělesné rozměry,
— špatně vidí směrem dopředu,
— jsou aktivnější v noci,
— méně obratní letci (kolize),
— nezkušení, mladí jedinci (zásah elektrickým proudem a kolize),
— pro hřadování, posed nebo pro hnízdění upřednostňují vyvýšená místa,
— dávají přednost otevřeným prostranstvím beze stromů (zásah elektrickým proudem),
— shlukování do hejn a společenské chování,
— druhy, kterým více vadí vyrušování,
— upřednostňují přírodní stanoviště v malých nadmořských výškách (kde bývá vyšší hustota elektrické sítě),
— vzácné a ohrožené druhy (v kombinaci s nízkou hustotou populace, nízkou plodností atd., viz níže),
— druhy s nízkou hustotou populace (s nižším potenciálem nahrazení uhynulých jedinců),
— druhy s nízkou schopností reprodukce (v důsledku zvýšené úmrtnosti dospělých jedinců trvá déle, než se populace zotaví z početních ztrát),
— druhy s nízkou plodností, nízkou úmrtností, dlouhou střední délkou života (v důsledku snížení rozmnožovacího potenciálu při stálém snižování početnosti populace),
— druhy, které migrují na dlouhé vzdálenosti mezi kontinenty (rozšíření ve velkém areálu a velmi odlišné úrovně zmírňování dopadů elektrických vedení).
4.3.1 Zásah elektrickým proudem
Zásah elektrickým proudem může mít závažný dopad na několik druhů ptáků a každoročně způsobuje smrt tisíců ptáků (23). K zásahu elektrickým proudem může dojít, pokud se pták dotkne současně dvou fázových vodičů nebo jednoho vodiče a uzemněného zařízení, zvláště když má vlhké peří (Bevanger, 1998). Zvláště často dochází k zásahu elektrickým proudem u ptáků z řádu brodivých; sokolů, sov a pěvců (Bevanger, 1998) – viz tabulka níže.
Existuje silná shoda, že riziko pro ptáky závisí na technické konstrukci a detailním návrhu energetických zařízení. Nebezpečí zásahu elektrickým proudem je zvlášť vysoké u "špatně zkonstruovaných" sloupů a stožárů elektrických vedení o středním napětí ("zabijácké sloupy") (BirdLife International, 2007).
Mezi faktory, které ovlivňují pravděpodobnost zásahu ptáků elektrickým proudem, patří:
— Stavba těla ptáků: Velcí ptáci jsou zranitelnější, protože pravděpodobnost, že svými roztaženými křídly nebo jinými částmi těla propojí různé elektrické součásti, je vyšší než u malých ptáků (Olendorff et al., 1981; APLIC, 2006).
— Chování ptáků: Ptáci, kteří používají elektrické sloupy a stožáry k posedům, hřadování a hnízdění, jsou zranitelnější (Bevanger, 1998). Zdá se, že druhy hnízdící na zemi (motáci a některé sovy) jen zřídka utrpí zásah elektrickým proudem, protože obvykle loví za letu a kořist vyhlížejí ze země nebo z míst nízko nad zemí (Benson, 1981).
— Typ a uspořádání sloupu či stožáru:
— Většina případů úmrtí ptáků v důsledku zásahu elektrickým proudem se vyskytuje na sloupech a stožárech distribučních vedení o středním napětí (1 kV až 60 kV), což je způsobeno malými vzdálenostmi mezi jednotlivými částmi konstrukce (Haas & Nipkow, 2006).
— Stožáry se speciální funkcí (kotevní stožáry, stožáry s křížením fází, odbočné či křižovatkové stožáry nebo transformační jednotky) mají mnohem více obětí než jednoduché tangenciální konstrukce (Demeter et al., 2004).
— López-López a jeho kolegové (2011) prokázali, že počty úmrtí ptáků by se daly podstatně snížit dodatečnými úpravami nebezpečných, špatně navržených sloupů a stožárů.
— Faktory související s životním prostředím:
— Hojnost kořisti: počet dravců zasažených elektrickým proudem se zvyšuje s růstem počtu zvířat, která tito ptáci loví (Benson, 1981; Guil et al., 2011).
— Vegetační kryt a jeho struktura: struktura vegetace může ovlivnit dostupnost kořisti a loveckou výkonnost dravců (Guil et al., 2011).
— Přírodní stanoviště: ptáci častěji využívají sloupy a stožáry elektrického vedení a utrpí zásah elektrickým proudem v oblastech, kde jsou jiné posedy, odkud by při lovu mohli vyhlížet kořist, vzácná, např. na travnatých pláních nebo v mokřadech (Haas et al., 2005; Lehman et al., 2007).Guil et al.., 2007).
— Topografie: V případě zásahu elektrickým proudem ovlivňuje topografie, kde práci usedají a hřadují, a výška vegetace má vliv na dostupnost přírodních posedů v dané oblasti. Míra úmrtnosti u orlů v důsledku zásahu elektrickým proudem je tím vyšší, čím větší je sklon okolních svahů, pravděpodobně kvůli zvyku orlů lovit z posedů. Studie ukázaly, že v případě stožárů umístěných v dominantních lokalitách, obklopených vysokými svahy, bývá míra zásahů elektrickým proudem vyšší. (Guil et al., 2011)
— Pohlaví: V rámci jednoho druhu jsou samice, které bývají větší, více ohroženy zásahem elektrickým proudem (Ferrer & Hiraldo, 1992).
— Stáří: Mladí a nedospělí ptáci jsou náchylnější k tomu, že utrpí zásah elektrickým proudem, než dospělí jedinci. Pravděpodobně je to způsobeno nedostatkem zkušeností s přistáváním a vzlétáním (Benson, 1981; Harness, 1997; Bevanger, 1998; Harness & Wilson, 2001; Janss & Ferrer, 2001; González et al., 2007).
— Prostorové faktory: V některých oblastech, které jsou pro ptáky rozhodující, je míra zásahů elektrickým proudem vyšší než v oblastech s nízkou hustotou populací ptáků (např. v místech rozmnožování, kde bývá hustota populace vysoká, v oblastech, odkud se rozlétají "do světa", na shromaždištích, v zúžených migračních koridorech apod.) (González et al., 2006; Cadahia et al., 2010).
— Sezónní faktory: Většina obětí je hlášena od konce léta, tedy od doby při či po výletu z hnízda. Velcí orli jsou více ohroženi na podzim a v zimě, možná proto, že se jim za nepříznivého počasí (déšť, sníh) namočí peří, což je v souvislosti s rizikem zásahu elektrickým proudem velmi důležité. (Benson, 1981; Bevanger, 1998; Lasch et al., 2010; Manville, 2005; Lehman et al., 2007)
— Převažující směr větru vzhledem ke směru ramen na stožárech může rovněž přispívat k zásahům dravců elektrickým proudem. Existuje podezření, že stožáry s rameny, která jsou kolmá na převládající směr větru, způsobily méně úmrtí orlů než ty, jejichž ramena jsou vůči převládajícímu směru větru diagonální nebo rovnoběžná, a to kvůli potížím spojeným se vzlétáním a přistáváním v bočním větru. (Nelson and Nelson (1976))
Následující tabulka poskytuje přehled o řádech a čeledích evropských ptáků, u nichž bylo zjištěno, že jim hrozí zásah elektrickým proudem nebo kolize (Birdlife, 2013).
Tabulka 1
Závažnost dopadů úmrtnosti způsobené zásahy elektrickým proudem a kolizemi s elektrickými vedeními na populace různých řádů a čeledí ptáků v Eurasii
4.3.2 Kolize
Kolize s elektrickým vedením způsobují smrt milionů ptáků po celém světě a mohou u některých druhů ptáků vést k vysoké úmrtnosti (Bevanger 1994, 1998; Janss 2000; APLIC, 2006; Drewitt & Langston, 2008; Jenkins et al., 2010; Martin, 2011; Prinsen et al., 2011). Empirické údaje a teoretické úvahy naznačují, že druhy s vysokým zatížením křídel a nízkým poměrem stran křídel mají vysoké riziko srážky s elektrickým vedením. Tito ptáci se vyznačují rychlým letem a kombinace těžkého těla a malých křídel omezuje rychlé reakce na neočekávané překážky (Bevanger, 1998). Pokud se počet hlášených úmrtí v důsledku kolize uváží v poměru k hojnosti a velikosti populace dotyčných druhů, zdá se, že u některých druhů z řádu hrabavých, krátkokřídlých, veslonohých a brodivých jsou tyto počty neúměrně vysoké (Bevanger, 1998) – viz Tabulka 1.
Mezi faktory ovlivňující míru výskytu kolizí patří mimo jiné například:
— Stavba těla ptáků: Nejvíce jsou ohroženi kolizí ptáci s vysokou tělesnou hmotností a relativně krátkými křídly a ocasem, označovaní jako "špatní letci" (Bevanger, 1998; Janss, 2000).
— Fyziologie ptáků: Některé druhy ptáků jsou při pohledu ve směru letu přinejmenším dočasně slepí (Martin, 2011).
— Chování ptáků:
— Shlukování do hejn, přičemž druhy, které denně přelétají v hejnech kolem elektrických vedení do a z míst shánění potravy, hnízdění a hřadování, jsou obzvláště zranitelné (Janss, 2000).
— Druhy ptáků, které pravidelně létají nízko nad zemí v noci nebo za soumraku, jsou náchylnější ke kolizím než druhy, které většinou létají ve dne.
— V úvahu je nutno brát i další faktory, jako jsou povětrnostní podmínky, konfigurace a trasy vedení, využívání přírodních stanovišť, vegetace podél vedení, topografie, vyrušování, volba migračních tras a míst odpočinku.
Zásahy ptáků elektrickým proudem a kolize s elektrickým vedením způsobují hospodářské ztráty
Výpadky dodávek elektřiny způsobené ptáky snižují spolehlivost dodávek a zvyšují náklady na dodávku elektrické energie. Některé výpadky mohou dočasně ovlivnit pouze několik zákazníků, přesto mohou mít nepříznivý dopad na spolehlivost této veřejné služby a na záruky poskytované zákazníkům. Větší výpadky mohou mít dramatické důsledky a mohou způsobit významné hospodářské ztráty na straně společností zajišťujících dodávky elektřiny i na straně spotřebitelů (APLIC, 2006).
Mezi náklady v důsledku výpadků souvisejících s ptáky patří například náklady, které se týkají:
— ztrát příjmů,
— obnovení dodávek elektřiny,
— oprav vybavení,
— odstraňování hnízd a jiných opatření za účelem omezení škod způsobovaných zvířaty,
— času vynaloženého správními orgány a vedoucími pracovníky,
— přerušení dodávek služby zákazníkům a negativního obrazu v očích veřejnosti a
— snížené spolehlivosti elektrické soustavy (APLIC, 2006).
4.3.3 Ztráta a fragmentace přírodního stanoviště
Koridory tvořené zábory pozemků na trase elektrického vedení mohou způsobovat fragmentaci lesů a jiných přírodních stanovišť. Elektrické vedení může také způsobit ztrátu přírodního stanoviště v důsledku náhodného lesního požáru (Rich et al., 1994). Ačkoli skutečný rozsah záboru půdy pro elektrickou infrastrukturu může být poměrně malý, může být přesto významný, pokud ke ztrátě dojde v klíčovém přírodním stanovišti určitého biologického druhu nebo pokud existují kumulativní účinky vyplývající z jiných projektů v téže oblasti, a proto se musí zkoumat případ od případu.
4.3.4 Vyrušování a vytlačování
Během fáze výstavby a při údržbě elektrických vedení dochází k nevyhnutelnému zničení a změnám některých přírodních stanovišť (van Rooyen, 2004; McCann, 2005). Nadzemní elektrické vedení může ubírat prostor, který mohou ptáci využívat jako oblasti pro příjem potravy, rozmnožování, odpočinek a přezimování. Nedávné studie například ukázaly, že přítomnost elektrického vedení ovlivnila směr letu dropa velkého a omezila využití vhodných přírodních stanovišť (Raab et al., 2010) a že drop malý se vyhýbá přenosovým vedením, což je nejdůležitější faktor určující hustotu populace v období rozmnožování v lokalitách s vhodným přírodním stanovištěm pro tento druh (Silva, 2010; Silva et al., 2010).
4.3.5 Elektromagnetická pole
Každý elektrický proud včetně těch, které probíhají elektrickým vedením, vytváří elektromagnetické pole. Proto je mnoho druhů ptáků, stejně jako lidé, po celý život vystaveno elektromagnetickým polím (Fernie and Reynolds, 2005). Existuje mnoho výzkumů a polemik o tom, zda vystavení elektromagnetickému poli ovlivňuje buněčné, endokrinní, imunitní a reprodukční soustavy obratlovců. Výzkum, který se zabývá účinky elektromagnetických polí na ptáky, naznačuje, že vystavení ptáků elektromagnetickému poli obecně mění, ačkoli ne vždy stejně, jejich chování, reprodukční úspěšnost, růst a vývoj, fyziologické a endokrinologické procesy a také oxidační stres (Fernie, 2000; Fernie and Reynolds, 2005).
4.4 Možné příznivé účinky elektrických infrastruktur na volně žijící ptáky
Elektrická vedení, stožáry a rozvodné sloupy mohou mít také mnoho příznivých účinků na druhy volně žijících ptáků. Například mohou nabízet:
— Místa pro hnízdění a odchov mláďat: Existuje řada důvodů, proč ptáci někdy hnízdí na konstrukcích elektrického vedení, například včetně nedostatku jiných hnízdišť, jako jsou stromy a útesy, nebo proto, že konstrukce elektrického vedení představují pevné místo pro stavbu ptačího hnízda, které je v bezpečí před šelmami (van Rooyen, 2004; McCann, 2005). Konstrukce inženýrských sítí mohou poskytovat místa ke hnízdění v prostředích, kde jsou přírodní prvky vzácné, a nabízejí určitou ochranu, čímž usnadňují rozšíření některých druhů ptáků nebo zvyšují místní hustotu jejich populací (APLIC, 2006).
— Místa pro posed, hřadování a vyhlížení kořisti při lovu: Supi a čápi často vyhledávají konstrukce elektrického vedení za účelem hřadování, protože na nich jsou více chráněni před drsným počasím a pozemskými predátory. Přítomnost elektrických stožárů a sloupů v přírodních stanovištích, která se nacházejí v otevřené krajině, je přínosem pro některé dravce tím, že poskytuje posedy s výborným přehledem po celé oblasti, kde loví svou kořist. Konstrukce elektrického vedení v poměrně nezalesněných oblastech umožňují dravcům, kteří loví z vyvýšených míst, využívat miliony kilometrů čtverečních vhodných přírodních stanovišť (Olendoff et al., 1980).
— Správa přírodních stanovišť: Elektrická vedení mohou také poskytovat nepřetržité stanoviště pro druhy, které potřebují nízkou vegetaci. Výzkum provedený ve Spojených státech ukázal, že otevřená krajina v záborech půdy podél inženýrských sítí poskytují stanoviště mizejícím druhům ptáků (Confer & Pascoe, 2003; Askins, 2012).
Projekt ELIA / RTE LIFE+: přínosy pro přírodu (24)
Firmy ELIA (provozovatel přenosové soustavy o vysokém napětí v Belgii) a RTE (provozovatel přenosové soustavy ve Francii) stály v čele pětiletého projektu (2011–2017) zaměřeného na správu a obnovu více než 300 hektarů ploch pod nadzemními vedeními středního a vysokého napětí ve Valonsku a ve Francii.
Tento projekt ilustruje opatření na ochranu přírody a také to, jak mohou zúčastněné strany v oblasti energetiky využívat rozvoj infrastruktury jako příležitost k opatřením ve prospěch biologické rozmanitosti.
Jezírka (cíl 100 jezírek na úseku o délce 130 km)
Všude, kde je vhodná půda (přítomnost nepropustné vrstvy: rašeliny, jíl a oglejené jílovité půdy) a především v oblastech, které nabízejí dobrý potenciál pro některé vzácné biologické druhy, byla vykopána jezírka nebo postaveny hráze na odvodňovacích kanálech s cílem zatopit vždy plochu alespoň 25 m2 (minimální velikost, aby se omezilo přirozené zanášení jezírek listy okolních stromů). Síť jezírek v lesích umožní kolonizaci obojživelníků, vážek, motýlic, potápníkovitých a mokřadních druhů ptáků a zabrání vzájemné izolaci jednotlivých populací.
Sady (cíl: 20 hektarů s 8 000 stromů)
Pod nadzemním elektrickým vedením bylo vysázeno množství ovocných stromů velmi vzácných a lokálních druhů, hlavně hrušně polničky (Pyrus pyraster), jabloně lesní (Malus sylvestris) a mišpule obecné (Mespilus germanica) a jiných druhů nízkého vzrůstu. Jejich přítomnost přináší do lesních porostů rozmanitost a také úkryt a potravu pro celou řadu místních živočichů (velká zvířata, ptáky i hmyz).
Prosté kvetoucí louky (cíl 20 hektarů)
Na přístupových trasách k vysokonapěťovým elektrickým vedením byly znovu vytvořeny prosté kvetoucí louky, které slouží jako útočiště pro vzácnou flóru, hmyz, ptáky a malé savce. Pravidelné sečení a odstraňování pokosené vegetace sníží obsah živin v půdě a umožní návrat vzácných nebo již vymizelých rostlin. V extrémních případech byly kvetoucí louky obnoveny zasetím semen místních odrůd rostlin.
Rašeliniště a slatiny (cíl: obnovit nebo řádně spravovat dalších 20 hektarů)
Mokřady a slatiny lze pod elektrickým vedením obnovit tak, že se odstraní nejvrchnější vrstva půdy, díky čemuž začnou z hlouběji ležících dormantních semen vzcházet pionýrské druhy rostlin. V některých oblastech byla také místně obnovena hladina spodní vody zahrazením odtoků, revitalizací mokřin a rašelinišť. Cílem je zachovat a zlepšit výměnu rostlin a živočichů mezi existujícími rašeliništi a slatinami včetně těch nedávno obnovených.
Pastva (cíl: spravovat 20 ha prostřednictvím pastvy a 20 ha sečením)
Pastva podpořila obnovu poškozených rašelinišť, slatin, řídce porostlých luk a údolí, což pomohlo vyřešit problém dominantních druhů, jako jsou bezkolence nebo pěchavy. V jiných případech (louky určené ke sklizni sena, vyschlé mokřady, řídce porostlé louky) kosení (na základě smluv s místními zemědělci) ve správných obdobích a intervalech pomohlo zachovat vegetaci na vhodné úrovni pro celou řadu různých druhů rostlin, hmyzu a plazů.
Invazivní biologické druhy (cíl: správa 20 až 30 hektarů)
V rámci tohoto projektu byly zcela nebo částečně vymýceny druhy rostlin, které jsou na valonském seznamu invazních druhů, zejména střemcha pozdní (Prunus serotina), komule Davidova (Buddleja davidii), bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), netýkavka žlaznatá (Impatiens glandulifera), křídlatka japonská (Fallopia japonica), starček úzkolistý (Senecio inaequidens) a do určité míry také trnovník akát (Robinia pseudoacacia).
Fragmentace (cíl: nově vytvořit okrajovou vegetaci na úseku 30 km (ploše 90 ha) a obnovit ji na úseku 40 km (ploše 120 ha))
V současnosti v oblastech, které jsou předmětem projektu, mají koridory pro elektrické vedení vytvořené v lesích hlavně tvar písmene U: uprostřed je nízká, pravidelně sečená tráva, která po obou stranách náhle přechází v les s vysokými stromy. Mezi koridorem a lesem projekt vytvořil okrajové pruhy vegetace, takže koridor má pak tvar písmene V.
Tyto okraje s dosti vzrostlými stromy různých druhů, které slouží jako ekotony (neboli přechodné zóny mezi dvěma biotopy), mohou poskytovat potravu a úkryt celé škále různých druhů hmyzu, savců a ptáků, které v koridorech, kde jsou okolní plochy "vyčištěné" a pravidelně udržované, chybějí. Les je obohacen sekundárními druhy stromů, které v něm často chybějí. Tyto okrajové pruhy také snižují škody, které může způsobit vítr na lesním porostu, protože vytvářejí svažitou plochu. Tyto okrajové pruhy mohou být také velmi bohaté na mrtvé dřevo, které poskytuje úkryt obrovskému množství hmyzu a nabízí užitečná přírodní stanoviště pro ptáky a netopýry. Jakmile se hustota vegetace na těchto okrajích zvýší, růst vysokých stromů (bříz, smrků, buků), které představují nebezpečí pro elektrické vedení, se zpomalí.
Počáteční situace a situace po realizaci projektu
Nahoru5. MOŽNÁ OPATŘENÍ KE ZMÍRNĚNÍ DOPADŮ INFRASTRUKTUR ELEKTRICKÉ SÍTĚ NA VOLNĚ ŽIJÍCÍ PTÁKY
5.1 Co jsou zmírňující opatření?
Když se v rámci posouzení plánu nebo projektu energetické infrastruktury prováděných podle článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť zjistí řada nepříznivých vlivů na lokalitu sítě Natura 2000, plán nebo projekt není automaticky zamítnut. V závislosti na závažnosti potenciálních dopadů může být možné zavést zmírňující opatření, která potenciální nepříznivé dopady plánu nebo projektu odstraní, zabrání jim nebo je sníží na nevýznamnou úroveň.
Ačkoli se tato kapitola zaměřuje na lokality sítě Natura 2000, s opatřeními, která snižují nepříznivé dopady plánů a projektů, u nichž není nutno provádět odpovídající posouzení, ale které by měly nepříznivý dopad na chráněné druhy, je nutno počítat také v rámci postupů EIA/SEA.
Aby bylo možné rozhodnout, která zmírňující opatření jsou nezbytná, je nutno nejprve posoudit vlivy plánu nebo projektu na biologické druhy a typy přírodních stanovišť chráněných Evropskou unií v lokalitě sítě Natura 2000 (samostatně nebo v kombinaci s jinými projekty nebo plány). Tím se určí povaha a rozsah nepříznivých vlivů a stanoví se výchozí stav, podle něhož lze určit typ potřebných zmírňujících opatření.
Stručně řečeno, k účinnému zmírnění nepříznivých vlivů na lokality sítě Natura 2000 může dojít teprve po úplném poznání, vyhodnocení a nahlášení možných nepříznivých vlivů. Určení zmírňujících opatření, podobně jako samotné posouzení dopadů, musí vycházet z důkladného porozumění příslušným biologickým druhům a přírodním stanovištím.
Zmírňující opatření mohou zahrnovat změny velikosti, umístění, návrhu a konfigurace jednotlivých aspektů plánu nebo projektu energetické infrastruktury (např. izolace vodičů, aby se zabránilo zásahu elektrickým proudem). Nebo mohou mít podobu časových úprav během fází výstavby a provozu (např. rozhodnutí neprovádět stavební práce v období rozmnožování).
Po určení a podrobném rozpracování vhodných zmírňujících opatření může být plán nebo projekt schválen podle článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť za předpokladu, že se tato zmírňující opatření provedou v souladu s pokyny příslušného orgánu.
Obrázek 4
Hierarchický přístup k přijímání zmírňujících opatření. Zmírňující opatření by se měla vždy soustředit na horní patra hierarchie zmírňování (tzn. předcházet dopadům u zdroje)
Pokud i po zavedení zmírňujících opatření stále existuje významný zbytkový účinek na danou lokalitu, je nutno spíše zvážit alternativní řešení (např. odlišné umístění projektu, různá měřítka nebo koncepce výstavby či rozvoje, případně alternativní postupy). Pokud žádná neexistují, může být plán nebo projekt ve výjimečných případech i přesto schválen, a to za předpokladu, že jsou dodrženy podmínky čl. 6 odst. 4 a přijata vhodná kompenzační opatření, která vyváží zbývající nepříznivé vlivy (podrobnosti viz kapitola 7), aby síť Natura 2000 nebyla ohrožena.
U každého navrženého zmírňujícího opatření je důležité:
— vysvětlit, jak opatření zabrání zjištěným nepříznivým dopadům na lokalitu nebo jak je sníží na nevýznamnou úroveň,
— poskytnout důkazy o tom, jak budou opatření zajištěna a prováděna a kým,
— poskytnout informace o míře důvěry v jejich pravděpodobný úspěch,
— poskytnout časový rozvrh realizace projektu nebo plánu,
— poskytnout důkazy o tom, jak se budou tato opatření sledovat a jak se budou zavádět další opatření, pokud se ukáže, že zmírnění dopadů není dostatečné.
Projekt EcoMOL (Ecological Management of Overhead Lines = Ekologická správa nadzemních vedení) (25)
V rámci německého projektu "Jihozápadní propojovací vedení / Durynské energetické propojení" byla provedena studie (Erfurt University of Applied Sciences et al., 2010), která představuje interdisciplinární koncepci ekologické správy koridorů nadzemních elektrických vedení (EcoMOL). Ta by se dala přizpůsobit a aplikovat na různé evropské regiony.
Studie uznává, že provozovatelé mají určité technické požadavky, jako jsou bezpečnostní odstupy a stavební práce v koridoru, aby byla zajištěna spolehlivost přenosu vysokonapěťového nadzemního elektrického vedení. Poskytuje metody ke zmírnění dopadů, jako je ztráta nebo poškození přírodního stanoviště během výstavby, a k realizaci kompenzačních opatření. Klasifikuje typy biotopů v koridoru podle tříd výšky porostu, odvozených z přirozených růstových charakteristik jednotlivých druhů rostlin a případně upravených podle typu správy dané plochy. Proto při navrhování tras vedení studie rozčleňuje koridor na oblasti, které nebudou v budoucnu zalesněné, na zalesněné oblasti a na oblasti, kde nebude nutné kácení stromů.
Kombinace potřeby kácení a současných a potenciálních zón s různou výškou porostu definuje rozsah možných opatření k vypěstování nové vegetace nebo k její obnově. Podrobné plánování by se mělo provádět pro každou ze tří složek okrajového pásu lesa (vnější okraj, ochranný lesní pás a větrolam o nízké hustotě) zvlášť, a to podle výšky porostu.
Obrázek 5
Ideálně odstupňované složení okrajového pásu lesa podél koridoru nadzemních elektrických vedení (FVA, 1996 upraveno) se schematickým stožárem
5.2 Možná opatření ke zmírnění nepříznivých vlivů plánů nebo projektů elektrických infrastruktur na druhy volně žijících ptáků
Zbývající část této kapitoly se zabývá řadou možných opatření ke zmírnění dopadů, která lze používat pro plány a projekty elektrické infrastruktury, zejména v souvislosti s druhy volně žijících ptáků. Zmírňující opatření je možno zavádět na úrovni plánu nebo v různých fázích projektového cyklu.
5.2.1 Zavedení proaktivních opatření na úrovni plánování
Již na začátku rozhodovacího procesu, zejména v počáteční fázi plánování, lze zavést řadu opatření, aby se zabránilo nebo předešlo riziku možných dopadů na lokality sítě Natura 2000 a na druhy volně žijících ptáků nebo aby se toto riziko snížilo. Může se jednat například o tato opatření:
Právní předpisy
Vytvořit a schválit zvláštní vnitrostátní právní nástroje nebo změnit stávající s cílem zajistit, aby:
— ptáci byli chráněni před nepříznivými vlivy elektrických vedení (např. prostřednictvím povinnosti používat v citlivých oblastech podzemní kabely),
— nová a plně rekonstruovaná elektrická vedení byla pro ptáky konstrukčně bezpečná, a aby nepotřebovala další úpravy nebo dodatečné vybavení,
— dodatečné úpravy stávajících elektrických vedení a zejména "zabijáckých" elektrických stožárů a sloupů proběhly v dohledné době.
Plánování
— Prostřednictvím odpovídajících posouzení (Appropriate Assessment, AA) vnitrostátních plánů rozvoje infrastruktury elektrických vedení nebo prostřednictvím strategického posouzení vlivů na životní prostředí (SEA) zajistit, aby byly při rozhodování hned od počátku plně zohledněny úvahy a priority týkající se sítě Natura 2000 a ochrany volně žijících ptáků, a
— pokud možno upravit plány tak, aby se jejich realizace vyhnula citlivým lokalitám sítě Natura 2000 a dalším lokalitám důležitým pro druhy ptáků uvedené v kapitole 4.
— Určit zvláště citlivé druhy ptáků podle toho, jak moc jsou ohroženi elektrickými vedeními, podle jejich stavu z hlediska ochrany, podle velikosti populace a jejího rozšíření v rámci dané země.
— Určit nejdůležitější oblasti a lokality na základě rozšíření, hustoty populace a hojnosti prioritních druhů ptáků a na základě stávající i plánované infrastruktury a vypracovat vnitrostátní mapu citlivosti pro určení hlavních konfliktních bodů a dalších prioritních (vysoce rizikových) lokalit, kde je nezbytné přijmout preventivní a zmírňující opatření.
— Klasifikovat elektrická vedení podle toho, v jaké míře je u nich nezbytné zavést zmírňující opatření, a to na základě údajů o úmrtnosti ptáků a o jejich rozšíření.
— Při plánování infrastruktury a určování tras se pokud možno vyhýbat prioritním oblastem a lokalitám (jako jsou oblasti pro rozmnožování a zimoviště, zúžené migrační koridory, hnízdní kolonie, shromaždiště, pobřeží či mokřady).
— Vypracovat pokyny pro technická řešení ke zmírnění nebezpečí nárazů ptáků do elektrického vedení nebo jejich zásahu elektrickým proudem (např. Haas et al. 2005, Haas & Nikow, 2006, Prinsen et al., 2011).
— Předběžně vyhodnocovat možnou účinnost plánovaných preventivních a reaktivních strategií, aby se zajistilo, že zásahy v oblasti řízení budou založeny na důkazech.
— Vypracovat plán provádění zmírňujících opatření.
— Vytvořit vnitrostátní databázi a systém GIs pro správu údajů o interakcích ptáků s elektrickými vedeními a pro vhodné územní plánování včetně optimálního směrování vedení na základě ekologických, technických a ekonomických kritérií.
Monitorování, průzkum, hodnocení a hlášení pokroku v provádění
— Posuzovat pokroky v porovnání se stanovenými cíli, milníky a časovým rámcem strategických plánů.
— Vyhodnocovat získané zkušenosti za účelem zlepšování dalšího provozu.
— Vypracovávat zprávy o provádění pro klíčové zúčastněné strany.
— Podporovat mezinárodní výměnu zkušeností.
— Spolupracovat při úsilí o ochranu ohrožených druhů ptáků migrujících na dlouhé vzdálenosti před nepříznivými vlivy elektrických vedení.
— Iniciovat a podporovat důležité výzkumné projekty týkající se preventivních a zmírňujících opatření a vývoje a výroby produktů přispívajících k bezpečnosti ptáků.
— Vypracovat soubor monitorovacích protokolů standardizovaných pro různé podmínky.
Navrhovaná všeobecná koncepce stanovení pořadí důležitosti jednotlivých oblastí a lokalit
Existuje řada kroků, jež mohou vnitrostátní orgány přijmout za účelem stanovení důležitosti oblastí, ve kterých je nutno přednostně dbát na bezpečnostní opatření týkající se elektrických vedení. Obecným principem tohoto přístupu je, že oblasti, kde se vyskytuje větší počet prioritních biologických druhů a rovněž významná část populace těchto druhů nebo které jsou pro jejich výskyt příhodné, by měly být přednostně vybírány jako celostátní prioritní oblasti pro zavádění preventivních a zmírňujících opatření.
Úroveň důležitosti vyhlášených i nevyhlášených oblastí a lokalit se musí stanovovat podle jejich významu (přechodné nebo trvalé hustoty a hojnosti populací) pro prioritní druhy, na základě kterého se dělí na oblasti s vysokou, střední a nízkou prioritou.
Pokyny pro předcházení nebo zmírňování dopadů elektrických sítí podle Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků
Pokyny pro předcházení nebo zmírňování dopadů elektrických rozvodných sítí na stěhovavé ptáky v africko-eurasijském regionu přijaté v roce 2012 v rámci Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA) doporučují sedm zásadních kroků (Prinsen et al., (2012):
-
Krok 1: Rozvíjet a podporovat strategické dlouhodobé plánování celostátních sítí elektrické sítě, včetně instalování vedení o nízkém až středním napětí pod zem. Provádět příslušné postupy SEA za účelem rozhodnutí o potřebě elektrických vedení v celostátním měřítku a uplatňovat podobné příslušné postupy EIA na výstavbu elektrických vedení, jakmile se rozhodne, že je takové vedení nezbytné. Do postupů EIA je nutno začlenit aspekty rizika kolize ptáků s elektrickým vedením a jejich zásahu elektrickým proudem.
-
Krok 2: Rozvíjet a podporovat spolupráci mezi všemi zúčastněnými stranami (provozovateli elektrických sítí, ochranáři, vládními organizacemi) například podporováním dobrovolných memorand o porozumění, nebo v případě potřeby uložit prostřednictvím právních předpisů provozovatelům elektrických sítí povinnost součinnosti při strategickém plánování a zmírňování nepříznivých vlivů na ptáky.
-
Krok 3: Vypracovat vědecky založené databáze a soubory prostorových údajů o přítomnosti chráněných oblastí a dalších klíčových ptačích oblastí a o přítomnosti citlivých druhů ptáků včetně údajů o letových trasách těchto druhů mezi oblastmi rozmnožování, oblastmi příjmu potravy a oblastmi odpočinku a také důležitými migračními koridory. Tyto soubory údajů zlepšují strategické plánování podle kroků 1 a 2 a definují priority uvedené v kroku 4. Pokud nejsou například z pravidelných vnitrostátních projektů monitorování ptáků žádné údaje k dispozici, musí se terénní údaje shromažďovat po dobu nejméně jednoho roku.
-
Krok 4: Vést trasy nových nadzemních elektrických vedení mimo klíčové oblasti pro ptáky, s přihlédnutím k přítomnosti chráněných oblastí (s vnitrostátním nebo mezinárodním statusem), abiotických faktorů, které ovlivňují střety ptáků s elektrickým vedením a citlivost příslušných druhů ptáků.
-
Krok 5: Vypracovat prioritní seznamy klíčových chráněných oblastí a druhů s cílem určit priority pro zmírňující opatření na nových úsecích elektrických vedení a pro dodatečné úpravy stávajících elektrických vedení.
-
Krok 6: Uplatňovat zmírňující opatření na problematické úseky elektrických vedení, jak stávajících, tak plánovaných, aby se za použití nejmodernějších postupů minimalizovaly následky zásahu ptáků elektrickým proudem a jejich kolizí s elektrickým vedením.
-
Krok 7: Rozvíjet a podporovat programy hodnocení, které využívají standardizované protokoly k monitorování účinnosti zmírňujících opatření, jakož i ke zlepšování postupů zmírňování dopadů, včetně sledování incidentů (zásahů elektrickým proudem a kolizí) a přítomnosti a pohybu ptáků za účelem posouzení (druhově specifické) míry dopadů.
5.2.2 Zkoumání možných zmírňujících a preventivních opatření na úrovni jednotlivých projektů
Na úrovni jednotlivých projektů se při provádění odpovídajícího posouzení (AA) nebo při posuzování dopadů v rámci postupu EIA u projektů, které mohou mít nepříznivé účinky na chráněné druhy mimo lokalitu sítě Natura 2000 (viz článek 5 směrnice o ochraně ptáků a článek 12 směrnice o ochraně přírodních stanovišť), doporučuje brát v úvahu níže uvedené aspekty.
Fáze I. Před výstavbou
— V rámci postupu EIA a odpovídajícího posouzení (AA) u nových elektrických vedení a rekonstrukcí stávajících vedení prozkoumejte různé možnosti zmírnění střetů ptáků s elektrickým vedením.
— V rámci přenosových i distribučních vedení plánujte řešení bezpečná pro ptáky (podzemní kabel, kabel typu PAs s vodiči opatřenými plastovou izolací), pokud je to technicky a finančně možné, ale především v oblastech, které jsou pro ptáky vysoce důležité.
— Zajistěte, aby nová nadzemní vedení byla pro ptáky bezpečná již ze své konstrukční podstaty.
— Trasy jednotlivých vedení veďte společně.
— Pokud možno umísťujte vedení mimo zřejmé letové trasy, oblasti pro hřadování nebo jiné oblasti soustředění ptáků.
— Do plánů začleňujte vegetaci, topografické prvky nebo stavby, která vedení odstiňují od okolí.
— Naplánujte posouzení dopadů před a po opatření (Before-After Control-Impact, BACI) a podpůrné monitorování.
— Namísto následných opatření, kdy se stožáry a sloupy nebo nadzemní vedení upravují až po nálezu usmrcených ptáků, uplatňujte strukturovaný proaktivní program, který zabrání většině úmrtí dříve, než k nim dojde.
Fáze II. Výstavba nových vedení
— Zajistěte, aby plně rekonstruovaná vedení byla pro ptáky bezpečná již z podstaty své konstrukce (např. podzemní kabel, kabel obalený plastovou izolací (kabel typu PAS), bezpečně konstruované hlavy sloupů a stožárů).
— U nových nadzemních vedení neprojektujte stožáry a sloupy s podpěrnými izolátory.
— Používejte stožáry a sloupy se závěsnými izolátory.
— Pokud možno nepoužívejte nulový (zemnicí) kabel nad vodiči pod proudem.
Fáze III. Provoz – údržba, modernizace, rekonstrukce a následné úpravy stávajících vedení
— Zajistěte, aby plně rekonstruovaná vedení byla pro ptáky bezpečná již z podstaty své konstrukce (např. podzemní kabel, kabel typu PAs s plastovou izolací, bezpečně konstruované hlavy sloupů a stožárů).
— Zajistěte, aby elektrická vedení, která jsou z hlediska ochrany a rozšíření ptáků nejvýznamnější, byla upravena tak, aby byla pro ptáky bezpečná, a aby většina nejnebezpečnějších typů stožárů a sloupů u všech vedení byla opatřena dodatečným vybavením nebo zaměněna za typy stožárů a sloupů odpovídající nejnovějším technickým normám z hlediska bezpečnosti pro ptáky.
— Provádějte standardizované sledování dopadů elektrických vedení na ptáky a monitorování s cílem vyhodnotit účinnost zmírňujících opatření.
— Zlepšujte přírodní stanoviště tak, aby se zmírnily dopady elektrických vedení na biologickou rozmanitost.
— Vytvářejte přírodní stanoviště na stejné straně elektrického vedení, aby se minimalizovalo množství nezbytných přeletů z jedné strany vedení na druhou.
— Omezte na minimum lidské činnosti a vyrušování v blízkosti vedení (zde hraje důležitou úlohu vzdělávání).
— Pravidelně vypracovávejte zprávy o výsledcích monitorovacích a zmírňujících činností a sdílejte je s klíčovými zúčastněnými stranami.
Fáze IV. Vyřazování z provozu
— Zjistěte, aby na trasách bývalého elektrického vedení nebyla ponechána žádná infrastruktura.
— Zajistěte nedotčenost přírodních stanovišť na trasách bývalého elektrického vedení.
5.3 Podrobná technická doporučení pro nápravná a zmírňující opatření
Aby byla zajištěna bezpečnost přenosových a distribučních elektrických vedení pro ptáky, doporučují se následující zmírňující opatření a technické parametry:
5.3.1 Zmírnění nebezpečí zásahu elektrickým proudem
Zásady zmírňování dopadů
1. Ocelové sloupy nahraďte méně nebezpečnými betonovými nebo dřevěnými sloupy.
2. Jelikož dočasné izolační materiály erodují a z rekonstruovaných stožárů se mohou časem stát smrtící konstrukce, musí se před dočasnými řešeními upřednostňovat používání bezpečnějších konstrukcí stožárů (například se závěsnými izolátory a se vzdálenostmi, které přesahují minimální bezpečné rozestupy, viz níže).
3. Podpěrné izolátory dodatečně nahraďte závěsnými izolátory nebo je v dostatečné délce opatřete izolačními kryty nejnovější generace.
4. Zajistěte, aby mezi jednotlivými vodiči navzájem a také mezi vodiči a uzemněním nebo konstrukcí byl dostatečný odstup.
5. Zajistěte, aby vzdálenost mezi vodiči nebyla menší než 1 400 mm.
6. Ujistěte se, že vzdálenosti mezi místy, na která ptáci usedají (příčné rameno, vrchol sloupu či stožáru), a prvky pod napětím nejsou menší než 600 mm.
7. Odrazujte ptáky před posedem na nebezpečných místech.
Doporučené metody zmírňování dopadů
Sloupy s podpěrnými izolátory
— Izolátory a vodiče odizolujte plastovými izolačními kryty o délce 1 400 mm.
— Používejte kabelové trubky o délce 1 400 mm.
— Odizolujte středový vodič připojený k podpěrnému izolátoru na sloupech s vodorovným uspořádáním bez vodivého příčného ramene, aby bylo dosaženo potřebné vzdušné vzdálenosti mezi vnějšími vodiči.
Stožáry se závěsnými izolátory
— Používejte takové typy stožárů, u nichž je vzdálenost mezi středním závěsným izolátorem a vrcholem stožáru nejméně 1 000 mm.
— U stožárů (s hlavou trojúhelníkové nebo klenuté konstrukce) se závěsnými izolátory se doporučuje odizolovat střední vodič v celkové délce 2 000 mm, pokud se pod prostředním izolátorem v horní části stožáru nachází nebezpečné místo posedu ptáků.
Kotevní stožáry a křižovatkové nebo odbočné stožáry
— Používejte talířové izolátory o délce nejméně 700 mm.
— Nejméně dva propojovací vodiče veďte pod příčným ramenem a odizolujte třetí propojovací vodič.
— Používejte izolované propojovací vodiče.
Transformátory a koncové konstrukce
— Navrhujte koncové konstrukce s dostatečnou izolací na propojovacích vodičích a chráničích proti přepětí.
Stožáry s přepínacím zařízením
— Stožáry s přepínacím zařízením konstruujte tak, aby bylo nepravděpodobné, že ptáci budou usedat na přepínací zařízení, nebo tak, že všechny nebezpečné součásti budou izolované.
— Přepínací zařízení instalujte pod příčným ramenem (konzolou) a propojovací vodiče musí mít izolaci.
— Používejte kryty (izolačních) průchodek.
— Nad přepínací zařízení po celé délce nebo po stranách hlavy stožáru nainstalujte izolovaná (nevodivá) bidla, která splňují minimální požadované vzdálenosti z hlediska bezpečnosti ptáků.
— Na nebezpečných místech používejte účinné prvky zabraňující posedu ptáků.
Rekonstrukce vedení
— Pokud je to možné, nahraďte nadzemní vedení podzemním vedením.
— U nových nadzemních vedení neprojektujte stožáry a sloupy s podpěrnými izolátory.
— Používejte stožáry a sloupy se závěsnými izolátory.
5.3.2 Zmírnění rizika kolize
— Snižte počet kolizních rovin (svisle oddělený počet vodičů).
— Pokud možno nepoužívejte nulový (zemnicí) kabel nad vodiči pod proudem.
— Na vodiče pod proudem i zemnicí vodiče instalujte jasně viditelné, dostatečně velké vysoce kontrastní (tj. černobílé) výstražné prvky nebo pohybující se a světelně odrazivé prvky, které ptáky přimějí ke změně směru letu.
Nahoru6. DŮLEŽITOST STRATEGICKÉHO PŘÍSTUPU K PLÁNOVÁNÍ
6.1 Přínosy integrovaného plánování
Neúčinným způsobem, jak vypracovat plán nebo projekt, ať už jde o infrastruktury pro přenos energie nebo o jakékoli jiné rozvojové činnosti, je nejdříve navrhnout plán nebo projekt pro daný účel a teprve poté zvažovat jeho širší dopady na životní prostředí a další důsledky jeho realizace. To znamená, že se potenciální konflikty berou v úvahu v poměrně pozdním stadiu procesu plánování, tedy v okamžiku, kdy je k dispozici méně možností.
Pokud už je koncepce návrhu v tak pokročilém stadiu, posouzení vlivů na životní prostředí se nutně stává činností zaměřenou jen na omezení škod a přestože se důsledně dodrží všechna pravidla pro posuzování vlivů na životní prostředí, neexistuje žádná záruka úspěchu. Tento typ přístupu k navrhování a plánování projektů může také vést k dlouhým debatám s plánovacími orgány, jinými zájmovými skupinami a nevládními organizacemi ve fázi veřejné konzultace, což může zase způsobit významné zpoždění procesu plánování a také další náklady.
Integrovaný a předvídavý přístup k plánování infrastruktury pro přenos energie, při kterém se společně zvažují jak potřeby přenosu energie, tak také ekologické potřeby hned na začátku a během počáteční fáze koncipování projektu nebo plánu, má řadu důležitých výhod:
— Přispívá k interaktivnějšímu a transparentnějšímu procesu plánování a podporuje včasný a opakovaný dialog, který může výrazně snížit celkovou dobu potřebnou pro povolovací řízení.
— Správně provedené strategické (prostorové) plánování může pomoci vyhnout se v pozdějších fázích procesu rozvoje, kdy už jsou na projekt vyhrazeny finanční a právní zdroje a existuje menší manévrovací prostor, možným konfliktům týkajícím se konkrétních lokalit nebo alespoň omezit jejich počet.
— To zase může rovněž poskytnout předkladatelům projektů transparentnější a stabilnější právní prostředí a nabídnout jim větší jistotu ohledně pravděpodobného úspěchu jejich žádosti o povolení, protože již při počátečním koncipování projektu byly zohledněny obavy týkající se životního prostředí.
— Z dlouhodobého hlediska to může být také rentabilnější. Pokud byla možná opatření k zabránění nepříznivým dopadům nebo k jejich zmírnění zohledněna již v počáteční fázi navrhování nebo plánování, je pravděpodobné, že bude technicky snadnější a méně nákladné tato opatření do projektu začlenit.
— To může vést k vývoji nových, kreativních a inovativních řešení a vzniku potenciálních situací přínosných pro všechny, které pravděpodobně dosud nebyly v rámci konvenčnějšího odvětvového přístupu k plánování projektů zkoumány.
— Může to přispět k lepšímu obrazu projektu a odpovědných institucí v očích veřejnosti.
Ačkoli může příprava a realizace takového integrovaného procesu plánování vyžadovat podstatnější počáteční investice, existují přesvědčivé důkazy, že tento typ přístupu téměř vždy přináší značné výhody, které daleko převažují nezbytné vyšší počáteční investice.
Integrovanější přístup k plánování bude mít rovněž velký vliv na povolovací řízení podle čl. 6 odst. 3 směrnice o ochraně přírodních stanovišť v případě lokalit sítě Natura 2000. Ačkoli nemusí zaručovat úspěšnost žádosti o povolení projektu, je pravděpodobné, že značně usnadní proces schvalování.
Zkušenosti ukazují, že zohlednění environmentálních hledisek v počáteční fázi rozhodovacího procesu může vést k tomu, že se podaří nalézt řešení, ještě dokud je k dispozici široký výběr možností.
Pokud se naopak tento meziodvětvový dialog ponechá až na poslední stadia povolovacího řízení podle čl. 6 odst. 3, škála možných řešení je mnohem užší (a jejich realizace nákladnější) a existuje větší tendence, že bude diskuse polarizovaná a více konfrontační.
To platí zejména v případě, že odvětvová politika nebo rozvojová strategie dostala zelenou na vysoké vládní úrovni bez ohledu na další politické důsledky. Když pak dojde na podrobnější plány a projekty, lidé obtížně chápou, proč může řízení podle čl. 6 odst. 3 zablokovat něco, co již bylo politicky odsouhlaseno na nejvyšších úrovních (i bez jakýchkoli prostorových údajů).
Mohou však existovat situace, kdy by projekt prostě nebyl slučitelný s cíli ochrany lokalit sítě Natura 2000 nebo by byl pro některé druhy volně žijících ptáků nezvratně škodlivý. Nicméně díky integrovanému přístupu k plánování by se tento závěr projevil velmi brzy, a je tudíž možné podniknout potřebné kroky, aby se takovým dopadům pokud možno zabránilo.
6.2 Určování vhodného umístění zařízení pro přenos energie
Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak se vyhnout možným střetům se zájmy lokalit sítě Natura 2000 a biologických druhů chráněných Evropskou unií, je zvažovat umístění nové infrastruktury pro přenos energie na úrovni strategického plánování – například prostřednictvím regionálního nebo celostátního plánu rozvoje – což umožňuje plně zohlednit zranitelné stránky lokalit sítě Natura 2000. Pomůže to určit nejlepší místa pro přenosová vedení a zároveň minimalizovat riziko možných střetů se zájmy lokalit sítě Natura 2000 na úrovni jednotlivých projektů.
Dohoda "Nebe bez překážek" v Maďarsku (26)
Na základě dlouhodobé spolupráce podepsaly Maďarská ornitologická společnost a společnost na ochranu přírody (MME / BirdLife Hungary) dne 26. února 2008 s ministerstvem životního prostředí a vody a příslušnými elektroenergetickými společnostmi v Maďarsku dohodu "Nebe bez překážek". Cílem této dohody je poskytnout dlouhodobé řešení problematiky rizik zasažení ptáků elektrickým proudem.
Na základě této dohody vytvořila MME v roce 2008 mapu, která znázorňuje klíčové oblasti, kde v Maďarsku dochází ke střetům populací ptáků s elektrickými vedeními. Elektroenergetické společnosti slíbily, že do roku 2020 přemění všechna nebezpečná elektrická vedení v Maďarsku tak, aby ptáky neohrožovala, a že u nově budovaných elektrických vedení bude využívat takové metody správy, které jsou pro ptáky příznivé.
Priority ochrany ptáků podél elektrických vedení sítě o středním napětí v Maďarsku
Koordinační výbor se zástupci jednotlivých signatářů zaručuje pravidelnou a strukturovanou spolupráci. Elektroenergetické společnosti a odborníci na ochranu životního prostředí společně vypracovávají průběžně aktualizované pokyny ohledně příslušných nejlepších dostupných technologií a v terénu testují nová řešení. Tuto spolupráci dále posílila novela zákona o ochraně přírody.
Jedním z ponaučení plynoucích z provádění dohody je to, že koordinace, sledování pokroku a hodnocení provádění právně nezávazných dohod vyžadují značné kapacity, nejlépe na straně hlavního partnera zajišťujícího ochranu přírody. Největším problémem i nadále zůstává získávání dostatečných finančních prostředků na prioritní opatření. Nedávná opatření se uskutečnila díky dobrovolnému závazku provozovatelů elektrických sítí poskytnout 25 % spolufinancování projektům Evropské unie v rámci programu LIFE na ochranu přírody.
Vnitrostátní plánování ve Slovinsku
Ve Slovinsku spolupracoval provozovatel přenosové soustavy (Elektro-Slovenija, d.o.o.) s nevládní organizací na ochranu přírody (DOPPs – BirdLife Slovenija) při plánování a výstavbě takových přenosových elektrických vedení, která neohrožují ptáky.
Příslušná studie zkoumá několik témat úzce souvisejících s ochranou ptáků a přenosovými vedeními: [1] koncepce ohrožených druhů a faktorů ohrožujících populace ptáků ve Slovinsku, [2] druhy ptáků ve Slovinsku a jejich stav z hlediska ochrany, [3] právní předpisy a právní praxe týkající se elektrických vedení a ochrany ptáků ve Slovinsku [4] dopady přenosových elektrických vedení na ptáky, [5] možná opatření ke zmírnění nepříznivých a posílení příznivých účinků přenosových vedení na ptáky, [6] posouzení účinnosti možných zmírňujících opatření.
Elektro-Slovenija, provozovatel přenosové soustavy ve Slovinsku, nedávno financoval rozsáhlou revizní studii o interakcích ptáků s přenosovými vedeními, jejímž cílem je nalézt způsoby, jak přenosovou soustavu provozovat nejen ve prospěch spotřebitelů elektřiny, ale také ve prospěch ptáků. Studii vypracovala organizace DOPPs – BirdLife Slovenija.
Téměř 242 km stávajících přenosových vedení protíná ve Slovinsku zvláště chráněné oblasti (sítě Natura 2000) a dalších 123 km plánovaných přenosových vedení má tyto oblasti přetínat. Ne všechny druhy ptáků v těchto oblastech jsou náchylné ke střetům s přenosovými vedeními, ale ve většině z těchto oblastí se vyskytují důležité populace ptáků, které by mohla přenosová vedení ohrožovat.
Proto jsou jako výsledek jejich spolupráce navrženy následující pokyny pro instalaci přenosových elektrických vedení, která neohrožují ptáky:
— od počátku projektu spolupracovat s institucemi, které se zabývají ochranou ptáků (přírody),
— plánovat trasy přenosových vedení s ohledem na zvláštní okolnosti v dané oblasti na základě konkrétních celoročních údajů o ptácích, kteří se v dané oblasti vyskytují,
— neinstalovat přenosová vedení v oblastech s vysokými koncentracemi, pravidelnými letovými trasami a migračními koridory ptáků náchylných ke kolizím,
— využívat stávající trasy elektrických vedení a slučovat elektrická vedení s jinými již existujícími liniovými stavbami,
— vhodně upravit konfiguraci vodičů pod proudem a zemnicích vodičů,
— opatřit elektrická vedení výstražnými prvky, které zvyšují viditelnost vodičů a zejména zemnicích vodičů,
— jestliže se nelze vyhnout velmi zranitelným místům, je nutno umístit kabely pokud možno pod zem,
— za účelem podpory určitých hnízdních ptáků umísťovat na stožáry elektrického vedení bezpečné plošiny pro hnízdění a hnízdní budky.
Německé řízení SEA týkající se desetiletého plánu rozvoje elektrické sítě
Německá federální agentura pro sítě (Bundesnetzagentur) provedla strategické posouzení vlivů německého desetiletého plánu rozvoje elektrické sítě na životní prostředí. Posouzení se týkalo následujících zařízení pro přenos elektřiny: vysokonapěťových pozemských elektrických vedení pro přenos stejnosměrného a střídavého proudu (nadzemních i podzemních), podmořských kabelů, hybridních sítí a souvisejících součástí.
Toto řízení SEA mělo následující cíle:
— dostatečně brzy určit, popsat a vyhodnotit přímé i nepřímé dopady plánu rozvoje na životní prostředí (především na živočichy, rostliny a biologickou rozmanitost, a zejména na lokality sítě Natura 2000),
— systematizovat a posílit začleňování environmentální problematiky do rozhodovacího procesu,
— zlepšit transparentnost zvažování různých faktorů v rámci rozhodovacího procesu, zejména hospodářských, společenských a environmentálních otázek.
Pro účely řízení SEA byla shromážděna a použita různá hodnocení vlivů jednotlivých projektů na životní prostředí, která byla iniciována a navržena různými institucemi, jako jsou ministerstva, federální orgány, univerzity, poradenské společnosti a provozovatelé sítí. Proběhla rovněž veřejná konzultace ohledně rozsahu analýzy a vypracování společné metodiky, která má zabránit tomu, aby se hodnocení vlivů jednotlivých projektů rozvoje sítě na životní prostředí prováděla zcela od nuly.
V důsledku toho byl však rozsah posouzení výrazně širší a spolková agentura pro energetické sítě poprvé zkoumala dopady na životní prostředí nejen u pobřežních projektů, ale také u projektů v teritoriálních vodách. V některých případech byly rovněž zvažovány environmentální dopady projektů využívajících podzemní kabely.
Kromě toho je analýza alternativních možností ve zprávě o dopadech na životní prostředí rozsáhlejší. Byly posuzovány alternativy jednotlivých projektů, jakož i alternativní soustava síťových připojení v teritoriálních vodách a různé technologie přenosu. Agentura navíc vyhodnotila i dopady různých scénářů vývoje na životní prostředí, což jí pomohlo informovaně zvolit takové projekty, které nejméně poškozují životní prostředí.
6.3 Hledání způsobů racionalizace postupů vydávání povolení v případě zařízení pro přenos energie
Dalším přínosem strategičtějšího přístupu k plánování infrastruktury pro přenos energie je to, že takový přístup pomáhá efektivněji organizovat různá povolovací řízení a postupy posuzování vlivů na životní prostředí.
Tento proces racionalizace byl v případě projektů společného zájmu formálně vymezen podle nařízení o transevropských energetických sítích a Komise vypracovala zvláštní pokyny, jak zavádět takové mechanismy racionalizace v praxi a současně zajistit maximální úroveň ochrany životního prostředí v souladu s právními předpisy EU na ochranu životního prostředí.
Pokyny obsahují řadu doporučení, která, ačkoli jsou navržena se zaměřením na projekty společného zájmu, jsou velmi důležitá i pro všechny další plány nebo projekty infrastruktury pro přenos energie. Proto zde znovu uvádíme jejich přehled (27).
Doporučení se zaměřují zejména na:
— včasné plánování a stanovení harmonogramu a rozsahu posouzení,
— včasnou a účinnou integraci posuzování vlivů na životní prostředí a dalších environmentálních požadavků,
— koordinaci jednotlivých postupů a stanovení lhůt,
— shromažďování a sdílení údajů a kontrolu kvality,
— přeshraniční spolupráci a
— včasnou a účinnou účast veřejnosti.
6.3.1 Včasné plánování, stanovení strategie a rozsahu posouzení
Jak již bylo uvedeno v této kapitole výše, včasné plánování a stanovení harmonogramu různých posouzení a dalších environmentálních požadavků, které je nutno splnit, je zásadní pro úspěšnou racionalizaci postupů posuzování vlivů na životní prostředí. V ideálním případě se tak stane ve velmi rané fázi koncipování plánu nebo projektu (např. při vymezování připojovacích bodů) a povede k vytvoření stručného harmonogramu hodnocení, ve kterém bude uvedeno, který typ hodnocení by se měl uskutečnit ve kterém bodě v rámci celkového posouzení či povolovacího řízení. Toto vypracování harmonogramu by mělo být hlavním úkolem zadavatele projektu, který by přitom měl postupovat v úzké spolupráci s koordinačním orgánem.
V případě postupného posouzení by harmonogram také uváděl, které aspekty by mohly být posuzovány v které fázi procesu, aby se zajistila komplementarita a aby se zabránilo tomu, že některé prvky nebudou zohledněny, a také aby se snížilo riziko opakovaných posouzení. Harmonogram by mohl také stanovit, jak a kdy by měly být v rámci celého procesu splněny další environmentální požadavky.
Aby bylo možné vhodně stanovit harmonogram jednotlivých požadovaných posouzení a dalších environmentálních požadavků, doporučuje se již v koncepčním stadiu provést velmi včasné stanovení rozsahu všech potenciálních dopadů projektu na životní prostředí. Podrobnější určení rozsahu by se mohlo uskutečnit v souladu s dalším vývojem projektu, např. ve fázi před podáním žádosti (jak požaduje čl. 10 odst. 4 písm. a) nového nařízení o transevropských energetických sítích) nebo v rámci postupu EIA či odpovídajícího posouzení.
Stanovení rozsahu podněcuje včasný dialog, pomáhá určit příslušné právní předpisy nebo potřebná posouzení a regulační zásahy nebo potenciální dopady, které sice mohou být u daného projektu relevantní, ale předkladatel projektu si jich nemusí hned všimnout. Stanovení rozsahu také pomáhá určit relevantní údaje, možné alternativy, metody shromažďování informací a jejich rozsah a úroveň podrobností, jakož i otázky, které jsou předmětem značného zájmu dotčených zúčastněných stran a veřejnosti. Díky tomu, že se předkladatel projektu hned na počátku dohodne s příslušnými orgány na tom, co lze od posouzení očekávat, může s dostatečným předstihem, s jistotou a efektivně naplánovat shromažďování informací o životním prostředí.
6.3.2 Včasná a účinná integrace posuzování vlivů na životní prostředí a dalších environmentálních požadavků
Důrazně se doporučuje provádět posuzování vlivů na životní prostředí co nejpodrobněji a co nejdříve v rámci celkového procesu. Je nutno uplatňovat (28) (29) efektivní rozřazení do tříd (hierarchické propojení), aby se zajistilo, že jednotlivá posouzení vyžadovaná různými právními předpisy EU nebo prováděná v různých fázích celého procesu na sebe budou navazovat a vzájemně se doplňovat. Jiné environmentální požadavky než posouzení (např. pokud jde o režim přísné ochrany biologických druhů podle výše uvedených dvou směrnic na ochranu přírody) by také mohly být začleněny do celého procesu co nejdříve, aby bylo možné určit a napravit problémy již v počáteční fázi, a vyhnout se tak zpožděním a problémům, pokud jde o akceptování projektu veřejností, ještě před povolovacím řízením.
Pokud jde o včasnou integraci posouzení vlivů na životní prostředí, důrazně se doporučuje, aby strategická posouzení vlivů na životní prostředí (SEA) – a případně také odpovídající posouzení (AA) – byla povinná již ve fázi plánování vnitrostátních energetických programů a plánů (např. plánů rozvoje energetické soustavy předkládaných provozovateli přenosových soustav a schvalovaných příslušnými orgány v souladu se směrnicí 2009/72/ES (30)). Umožňuje to hodnotit hned od počátku environmentální vhodnost různých typů zdrojů energie, jakož i různých umístění energetických projektů.
Podporuje to integrovanější a efektivnější přístup k územnímu plánování, kdy jsou v rámci procesu plánování brány environmentální aspekty v úvahu mnohem dříve a na mnohem strategičtější úrovni. Zajišťuje to rovněž, aby úroveň posouzení vždy odpovídala úrovni plánování nebo rozhodování a aby se zabránilo vytváření faits accomplis tím, že se do vnitrostátních energetických plánů přiřazují projekty, u nichž nebyla provedena žádná příslušná posouzení. Povede to k menšímu počtu konfliktů na úrovni jednotlivých projektů, a to jak z hlediska věcné podstaty projektu, tak z hlediska jeho akceptování veřejností.
Integrace odpovídajícího posouzení na různých úrovních procesu plánování a povolování
Odpovídající posouzení na úrovni celostátního plánování energetiky nebo rozvodné sítě se zaměří na to, aby se plány vyhýbaly citlivým místům, tzn. takovým místům, kde by umístění navrhované energetické infrastruktury mohlo ohrozit cíle ochrany sítě Natura 2000, jakož i biologické druhy chráněné Evropskou unií mimo lokality sítě Natura 2000. Neznamená to, že energetickou infrastrukturu nelze budovat v lokalitách sítě Natura 2000 ani, že energetická infrastruktura mimo lokality sítě Natura 2000 nepoškodí cíle ochrany lokalit sítě Natura 2000. Toto je nutno posuzovat případ od případu.
Na úrovni územního plánování v souvislosti s daným projektem se odpovídající posouzení podrobněji zaměří na možné dopady úžeji vymezených alternativ umístění projektu na síť Natura 2000. Může jít o alternativní trasy, které se liší jen o několik kilometrů nebo i méně. V některých případech umožní odpovídající posouzení na této úrovni zjistit potřebu kompenzačních opatření a dokonce i umístění těchto opatření.
A konečně, odpovídající posouzení v rámci procesu povolování konkrétního projektu se zaměří na další upřesnění typu a významnosti dopadů a případných nezbytných opatření k jejich zmírnění. Toto upřesnění může zahrnovat vymezení vhodnějšího umístění a také stanovení přesného charakteru opatření ke snížení dopadů projektu. Pokud v případě projektů odůvodněných naléhavými důvody převažujícího veřejného zájmu vznikne potřeba změnit trasu nebo přijmout kompenzační opatření teprve v poslední fázi procesu plánování a povolování, může to způsobit značné ztráty času. Proto je nezbytné zvažovat tyto otázky již v počáteční fázi.
6.3.3 Koordinace jednotlivých postupů a stanovení lhůt
Podle nového nařízení o transevropských energetických sítích si při zavádění režimu povolování projektů společného zájmu za použití tzv. jednotného kontaktního místa mají členské státy zvolit buď integrovaný systém, koordinovaný systém nebo systém spolupráce. Zatímco uspořádání celkového povolovacího řízení přímo nesouvisí s racionalizací příslušných postupů posuzování vlivů na životní prostředí, důrazně se doporučuje, aby si členské státy zvolily buď integrovaný, nebo koordinovaný přístup k povolovacímu řízení, jelikož se oba tyto přístupy vyznačují úrovní celkové koordinaci, která může maximalizovat racionalizační účinky i při koordinování příslušných postupů posuzování vlivů na životní prostředí.
Dalším účinným nástrojem racionalizace postupů posuzování vlivů na životní prostředí by mohlo být stanovení lhůt pro celkové postupy posuzování vlivů na životní prostředí nebo pro jejich jednotlivé části. Vzhledem k velmi specifickým vědeckým a technickým zkoumáním potřebným pro odpovídající posouzení podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť je nezbytné stanovovat lhůty pro taková posouzení případ od případu, v závislosti na povaze a trvání terénních průzkumů požadovaných u dotyčných biologických druhů a typů přírodních stanovišť chráněných Evropskou unií, které se v daném místě vyskytují.
Je také důležité připomenout, že lhůty by mohly sloužit pouze ke snížení zbytečných zpoždění v postupech posuzování a přispět k vytváření synergií mezi jednotlivými posouzeními tam, kde je to možné, ale v žádném případě nemohou snížit kvalitu prováděných posouzení vlivů na životní prostředí.
Revidovaná směrnice 2014/52/EU o posuzování vlivů na životní prostředí zavedla konkrétní povinnosti, pokud jde o uplatňování časových rámců a postupů za použití jednotného kontaktního místa.
6.3.4 Kvalita dokumentace
Využívání externích odborníků s vhodnou kvalifikací a nezávislá kontrola kvality může také zajistit, aby dokumentace vlivů na životní prostředí byla robustní a aby použité údaje byly platné a relevantní. To pomůže zamezit zpožděním v důsledku neúplného nebo nekvalitního posouzení. Kromě toho musí členské státy podle přepracované směrnice 2014/52/EU o posuzování vlivů na životní prostředí zajistit úplnost a kvalitu dokumentace vlivů na životní prostředí.
Tato otázka je zvlášť důležitá v případě povolovacího řízení podle článku 6, které má prokázat neexistenci nepříznivých vlivů (spíše než jejich přítomnost) a v jehož rámci jsou závěry odpovídajícího posouzení pro příslušný orgán závazné.
6.3.5 Přeshraniční spolupráce
U přeshraničních projektů budou muset členské státy spolupracovat a navzájem koordinovat své činnosti, zejména pokud jde o vymezení rozsahu a míry podrobnosti informací, které má předkladatel projektu předkládat, a harmonogramu povolovacího řízení. Toho lze dosáhnout prostřednictvím společného postupu, zejména pokud se jedná o posouzení dopadů na životní prostředí a pravděpodobnost jejich přeshraniční povahy. Takové postupy by mohly společně organizovat příslušné orgány dotyčných členských států nebo by mohl být zřízen třetí subjekt (koordinační orgán) se zvláštním zaměřením na přeshraniční koordinaci.
Evropská unie je stranou Úmluvy o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států (Úmluva z Espoo) a Protokolu o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (Protokol SEA) (31). Ty spolu se směrnicí o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a směrnicí o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (SEA) stanoví, že v případě plánů a projektů, které mohou mít významné účinky na životní prostředí jiného členského státu, nebo pokud o to požádá členský stát, který by mohl být významně postižen, potom členský stát, na jehož území se plán, program nebo projekt připravuje nebo má být proveden, o něm musí druhý členský stát co nejdříve informovat (32). V roce 2013 vypracovala Komise pokyny k uplatňování postupu posuzování vlivů na životní prostředí u rozsáhlých přeshraničních projektů, které mají usnadnit schvalování a efektivní provádění takových projektů v budoucnosti (33).
Podle nového nařízení o transevropských energetických sítích je taková přeshraniční spolupráce u přeshraničních projektů společného zájmu povinná (viz čl. 8 odst. 3). Navíc v případě, že projekt společného zájmu čelí významným obtížím při provádění, může Komise po dohodě s dotyčnými členskými státy jmenovat evropského koordinátora, který má mimo jiné pomáhat při veřejné konzultaci a povolovacím řízení a tyto procesy usnadňovat (viz článek 6). Takového koordinátora by také mohly určit samotné členské státy v dřívější fázi tohoto procesu a vyhnout se případným problémům s prováděním v pozdější fázi.
6.3.6 Včasná a účinná účast veřejnosti
Právní předpisy EU upravující posuzování vlivů na životní prostředí (např. směrnice EIA a směrnice SEA) a další příslušné nástroje EU a mezinárodní nástroje (Aarhuská úmluva) kladou požadavky na účast veřejnosti v procesu schvalování projektů společného zájmu. V případě směrnice o ochraně přírodních stanovišť není veřejná konzultace povinná, ale důrazně se doporučuje ji provádět, pokud je to vhodné.
Bude důležité, aby členské státy určily ideální rozsah a načasování zapojení veřejnosti do procesů přípravy a povolování. Včasné plánování a stanovení harmonogramu postupů posuzování vlivů na životní prostředí doporučených výše musí zahrnovat také včasné plánování a stanovení harmonogramu účasti veřejnosti. Podobně by se i včasné stanovení rozsahu mohlo zabývat nejen možnými dopady budoucího projektu na životní prostředí, ale také jeho specifiky a možnými problémy, pokud jde o účast veřejnosti.
Doporučuje se informovat veřejnost a zapojit ji do včasného stanovení rozsahu a harmonogramu již ve fázi koncipování projektu. Veřejné akce týkající se stanovení rozsahu projektu mohou být velmi užitečné pro informování a získání včasné zpětné vazby od veřejnosti.
Nahoru7. POVOLOVACÍ ŘÍZENÍ PODLE ČLÁNKU 6 SMĚRNICE O OCHRANĚ PŘÍRODNÍCH STANOVIŠŤ
7.1 Úvod
Jak již bylo uvedeno výše, právní předpisy EU na ochranu přírody nevylučují rozvojové aktivity v lokalitách sítě Natura 2000 a v jejich okolí. Místo toho vyžadují, aby každý plán nebo projekt, který by mohl mít významný nepříznivý vliv na jednu nebo více lokalit sítě Natura 2000, podléhal odpovídajícímu posouzení (Appropriate Assessment, AA) v souladu s čl. 6 odst. 3 směrnice o ochraně přírodních stanovišť za účelem posouzení důsledků takového plánu nebo projektu na danou lokalitu (lokality).
Tato kapitola vysvětluje, jak provádět odpovídající posouzení podle článku 6, přičemž věnuje zvláštní pozornost plánům a projektům infrastruktury pro přenos energie.
Jelikož se síť Natura 2000 týká nejcennějších a nejohroženějších přírodních stanovišť a biologických druhů Evropy, postupy schvalování plánů nebo projektů výstavby či rozvoje území, které pravděpodobně budou mít na tyto lokality významný nepříznivý vliv, jsou dostatečně přísné, aby nedošlo k podkopání celkových cílů směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť.
Zpoždění v rámci procesu schvalování jsou velmi často způsobena nekvalitními posouzeními, která příslušným orgánům neumožňují jednoznačně vyhodnotit dopady daného plánu či projektu. Zvláštní pozornost se proto věnuje potřebě přijímat rozhodnutí na základě spolehlivých vědeckých informací a odborných znalostí.
Rovněž je důležité zabránit nejasnostem ohledně posouzení dopadů prováděných podle směrnice EIA a směrnice SEA a ohledně odpovídajících posouzení prováděných podle čl. 6 odst. 3 směrnice o ochraně přírodních stanovišť. Ačkoli se tato posouzení velmi často provádějí v rámci integrovaného postupu společně, každé z nich má jiný účel a posuzuje dopady na jiné aspekty životního prostředí. Z toho vyplývá, že SEA ani EIA nemohou nahradit odpovídající posouzení (Appropriate Assessment, AA).
Výsledek každého postupu posuzování je rovněž odlišný. V případě posouzení v rámci postupu EIA nebo SEA musí orgány zjištěné dopady zohlednit. Avšak v případě odpovídajícího posouzení (AA) je výsledek pro příslušný orgán právně závazný a podmiňuje jeho konečné rozhodnutí. Pokud tedy nelze v rámci odpovídajícího posouzení konstatovat, že nedojde k nepříznivému vlivu na celistvost lokality sítě Natura 2000, a to ani navzdory zavedení zmírňujících opatření, lze plán nebo projekt schválit pouze tehdy, pokud budou splněny podmínky stanovené v čl. 6 odst. 4.
V příloze 6 je uvedeno vzájemné porovnání posouzení vlivů prováděných podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť, podle směrnice EIA a podle směrnice SEA.
Ustanovení čl. 6 odst. 3 směrnice o ochraně přírodních stanovišť
Jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, podléhá odpovídajícímu posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany. S přihlédnutím k výsledkům uvedeného hodnocení důsledků pro lokalitu a s výhradou odstavce 4 schválí příslušné orgány příslušného státu tento plán nebo projekt teprve poté, co se ujistí, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality, a co si v případě potřeby opatří stanovisko široké veřejnosti.
7.2 Oblast působnosti povolovacího řízení podle článku 6
Povolovací řízení, a tedy i odpovídající posouzení (AA), se zaměřuje na biologické druhy a typy přírodních stanovišť chráněných směrnicí o ochraně ptáků a směrnicí o ochraně přírodních stanovišť, a zejména na ty biologické druhy a přírodní stanoviště, pro něž je daná lokalita sítě Natura 2000 určena.
Znamená to, že odpovídající posouzení nemusí posuzovat dopad na jiné druhy živočichů a rostlin, pokud nejsou ekologicky relevantní pro biologické druhy a přírodní stanoviště chráněné Evropskou unií, jež se v dané lokalitě nacházejí. Odpovídající posouzení podle čl. 6 odst. 3 má tedy užší rozsah než posouzení podle směrnic EIA a SEA, a omezuje se pouze na dopady, které se týkají lokalit sítě Natura 2000 vzhledem k cílům jejich ochrany.
Pokud jde o jeho místní působnost, ustanovení čl. 6 odst. 3 se neomezují jen na plány a projekty prováděné výlučně v lokalitách sítě Natura 2000; zaměřují se i na rozvojové činnosti, které probíhají mimo lokality sítě Natura 2000, ale které by na ně mohly mít významný vliv. Rozhodnutí, že se má takové posouzení provést, není založeno na tom, zda se projekt nachází uvnitř lokality sítě Natura 2000, nebo nikoli, ale na tom, zda může mít na lokalitu sítě Natura 2000 a na cíle její ochrany významný vliv.
To zahrnuje i zvážení případných přeshraničních vlivů. Pokud bude plán nebo projekt v jedné zemi mít pravděpodobně významný vliv na lokalitu sítě Natura 2000 v druhé zemi, ať už jednotlivě, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, potom bude nutno posoudit dopady na celistvost lokalit sítě Natura 2000 i v této druhé zemi. To je v souladu s úmluvou z Espoo a s jejím protokolem o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí, které se v rámci EU provádějí prostřednictvím směrnic EIA a SEA (viz bod 6.3.5 této příručky).
Vlivy je nutno určit v závislosti na biologických druzích a typech přírodních stanovišť, pro které je daná lokalita určena. Na tom bude záviset, jak daleko od oblasti realizace projektu by se měly zkoumat jeho možné vlivy. Například na vzácnou rostlinu, která má velmi lokalizovaný výskyt a roste pouze v podmínkách, které existují na specializovaných přírodních stanovištích, mohou mít vliv jen projekty v bezprostřední blízkosti, než v případě stěhovavého druhu, který má širší požadavky na přírodní stanoviště, a může být proto ovlivněn i plány nebo projekty, které se realizují dále od oblasti jeho výskytu.
Obrázek 6
Vývojový diagram postupu podle čl. 6 odst. 3 a 4 (na základě metodické příručky Komise k článku 6)
7.3 Podrobný postup provádění odpovídajících posouzení
Postup stanovený v čl. 6 odst. 3 se musí provádět po jednotlivých krocích. Každý krok určuje, zda je další krok postupu nezbytný. Pokud se například po výběru záměru, který je nutno posoudit, dojde k závěru, že daný záměr nebude mít na lokalitu sítě Natura 2000 žádné nepříznivé dopady, lze plán nebo projekt schválit bez nutnosti dalšího posouzení.
Jedná se o následující kroky (viz diagram):
— První krok: výběr záměru, který je nutno posoudit – tento počáteční krok má určit, zda je nezbytné nějaký plán nebo projekt podrobit odpovídajícímu posouzení, nebo ne. Pokud je pravděpodobné, že bude mít významný nepříznivý vliv na lokalitu sítě Natura 2000, je nutné provést odpovídající posouzení.
— Druhý krok: odpovídající posouzení – jakmile se rozhodne, že je odpovídající posouzení nezbytné, musí se provést podrobná analýza možných dopadů plánu nebo projektu, samostatně nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, na celistvost lokalit(y) sítě Natura 2000 s ohledem na cíle jejich/její ochrany.
— Třetí krok: rozhodnutí – pokud z odpovídajícího posouzení vyplývá, že plán nebo projekt má nepříznivé dopady na celistvost lokality a že tyto dopady nelze zmírnit, musí příslušné orgány dotyčný plán nebo projekt zamítnout.
Ustanovení čl. 6 odst. 4 stanoví určité odchylky od tohoto obecného pravidla. Pokud se totiž dospěje k závěru, že plán nebo projekt bude mít nepříznivý vliv na lokalitu sítě Natura 2000, lze jej za výjimečných okolností i přesto schválit, a to za předpokladu, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 6 odst. 4. Z výše uvedeného je zřejmé, že tento rozhodovací proces vychází ze zásady předběžné opatrnosti. Důraz se klade na objektivní prokázání skutečnosti, a to na základě spolehlivých důkazů, že plán nebo projekt nebude mít na lokalitu sítě Natura 2000 žádné nepříznivé dopady.
7.3.1 První krok: Výběr záměru, který je nutno posoudit
Prvním krokem v postupu podle čl. 6 odst. 3 je určit, zda je odpovídající posouzení (AA) skutečně nezbytné, tzn., zda plán nebo projekt pravděpodobně bude mít významný vliv na lokalitu sítě Natura 2000. Pokud lze s dostatečnou jistotou konstatovat, že plán nebo projekt pravděpodobně nebude mít významný vliv, ať už jednotlivě, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, pak jej lze schválit bez dalšího posouzení.
Pokud však existují jakékoli pochybnosti, musí se provést odpovídající posouzení, aby bylo možno tyto vlivy plně prozkoumat. To potvrdil i Soudní dvůr ve svém rozhodnutí ve věci Waddenzee (C-127/02), v němž konstatoval, že: "[p]oužití mechanismu ochrany životního prostředí stanoveného v čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích [...] nepředpokládá, jak to ostatně vyplývá z pokynů k výkladu tohoto článku vypracovaných Komisí, s názvem ‚Péče o lokality Natura 2000 – Ustanovení článku 6 směrnice o ‚stanovištích (92/43/EHS), jistotu, že předmětný plán nebo projekt budou mít významný vliv na dotčenou lokalitu, ale vyplývá z pouhé pravděpodobnosti, že se zmíněným plánem nebo projektem je spojen takový účinek." V témže rozhodnutí Soudní dvůr potvrdil, že v případě pochybností ohledně významného vlivu, je namístě přistoupit k takovému posouzení, aby bylo možné účinně vyloučit povolení plánů nebo projektů, které budou mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality.
Je nutno zaznamenat důvody konečného rozhodnutí o tom, zda se má odpovídající posouzení provést, či nikoli, a také je nutno uvést dostatečné informace, které takový závěr zdůvodňují.
7.3.2 Druhý krok: odpovídající posouzení
Jestliže se dospělo k závěru, že je nezbytné provést odpovídající posouzení, musí se takové posouzení provést dříve, než příslušný orgán rozhodne o tom, zda dotyčný plán nebo projekt schválí, nebo ne. Jak bylo uvedeno výše, účelem odpovídajícího posouzení je posoudit důsledky plánu nebo projektu na danou lokalitu s ohledem na cíle její ochrany, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány či projekty.
Výraz "odpovídající" v zásadě znamená, že posouzení musí být přiměřené svému účelu stanovenému směrnicí o ochraně ptáků a směrnicí o ochraně přírodních stanovišť, který spočívá v ochraně biologických druhů a typů přírodních stanovišť uvedených v obou těchto směrnicích. Výraz "odpovídající" rovněž znamená, že posouzení musí být odůvodněné. Pokud dokumentace neobsahuje dostatečně podrobné posouzení vlivů na lokalitu sítě Natura 2000 nebo neuvádí dostatečné důkazy, které umožňují vyvodit jednoznačné závěry o tom, zda je celistvost lokality nepříznivě ovlivněna, či nikoli, potom takové posouzení nesplňuje svůj účel a nelze jej považovat za "odpovídající".
Posouzení, která se omezují na obecné popisy a uvádějí jen povrchní přehled existujících údajů o přírodě v dané oblasti, se pro účely čl. 6 odst. 3 nepovažují za "odpovídající". To potvrdil i Soudní dvůr, který rozhodl, že "[odpovídající posouzení by mělo obsahovat] úplné, přesné a konečné [...] závěry, na jejichž základě by byla odstraněna jakákoli důvodná vědecká pochybnost ohledně účinků prací, které byly v dotčené [lokalitě] plánovány" (Komise v. Itálie, C-304/05).
Soudní dvůr rovněž zdůraznil důležitost využívání nejlepších vědeckých poznatků při provádění odpovídajícího posouzení, aby příslušné orgány mohly s dostatečnou mírou jistoty konstatovat, že nedojde k nepříznivým dopadům na celistvost dané lokality. V tomto ohledu uvedl, že "všechny stránky plánu nebo projektu, které mohou samostatně nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty ovlivnit zmíněné cíle, [je nutno identifikovat] s přihlédnutím k nejlepším vědeckým poznatkům v dané oblasti." (C-127/02, bod 54).
Vzhledem ke specializované povaze odpovídajícího posouzení se důrazně doporučuje, aby hodnocení vycházelo z analýz provedených vhodně kvalifikovanými ekology.
A konečně je nutno poznamenat, že ačkoli odpovídající posouzení může provést nebo zadat navrhovatel projektu, je odpovědností příslušných orgánů zajistit, aby bylo odpovídající posouzení správně provedeno a schopno objektivně prokázat, že projekt nebo plán nebude mít žádné nepříznivé dopady na celistvost lokality sítě Natura 2000 s ohledem na cíle její ochrany.
— Posouzení vlivů z hlediska cílů ochrany dané lokality
Jak bylo uvedeno výše, posouzení vyhodnotí možné důsledky plánu nebo projektu na danou lokalitu z hlediska cílů její ochrany. Abychom pochopili, jaké jsou cíle ochrany, je nutno si zpětně uvědomit, jakým způsobem se lokality sítě Natura 2000 vybírají. Jak bylo vysvětleno výše, každá lokalita je zařazena do sítě Natura 2000 proto, že je cenná z hlediska ochrany jednoho nebo více typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I či biologických druhů uvedených v příloze II směrnice o ochraně přírodních stanovišť nebo biologických druhů uvedených v příloze I směrnice o ochraně ptáků, jakož i pravidelně se vyskytujících druhů tažných ptáků.
Hodnota lokality z hlediska ochrany přírody v okamžiku jejího vyhlášení se zaznamená do standardního datového formuláře (SDF). Ten obsahuje oficiální identifikační kód lokality, její název, umístění a velikost a také podrobnou mapu. Také jsou v něm zaznamenány ekologické charakteristiky lokality, které vedly k jejímu vyhlášení jako lokality sítě Natura 2000, a poskytuje obecné zhodnocení stavu jednotlivých biologických druhů nebo typů přírodních stanovišť v dané lokalitě z hlediska ochrany (klasifikované písmeny A až D).
Standardní datový formulář je proto referenčním základem pro stanovení cílů ochrany lokality v souladu s celkovými cíli směrnice o ochraně přírodních stanovišť (viz čl. 6 odst. 1). Cílem ochrany lokality je přinejmenším zachovat biologické druhy a přírodní stanoviště, pro něž je lokalita určena, ve stejném stavu (jaký je zaznamenán v SDF). To znamená zajistit, že se jejich stav nezhoršil pod tuto úroveň.
Celkové cíle směrnice o ochraně přírodních stanovišť a směrnice o ochraně ptáků však přesahují pouhou prevenci dalšího zhoršování. Mají zajistit, aby biologické druhy a typy přírodních stanovišť chráněné Evropskou unií dosáhly z hlediska ochrany příznivého stavu v celém svém přirozeném areálu rozšíření v EU. Proto lze za účelem obnovy a zlepšení stavu biologických druhů a typů přírodních stanovišť chráněných Evropskou unií, které se v dané lokalitě nacházejí (podle čl. 6 odst. 1) požadovat ambicióznější cíle ochrany.
Pokud byly stanoveny ambicióznější cíle ochrany, musí se dopady plánu nebo projektu posuzovat vzhledem k těmto ambicióznějším cílům. Pokud je například cílem obnovit populaci orlosupa bradatého během 8 let na určitou úroveň, musí se posoudit, zda daný plán či projekt brání, nebo nebrání splnění tohoto cíle, a nikoli jen to, zda populace orlosupa zůstane stabilní.
Doporučuje se, aby navrhovatel projektu co nejdříve konzultoval s orgány zodpovědnými za lokality sítě Natura 2000, aby se dozvěděl více o samotné lokalitě, cílech její ochrany a stavu biologických druhů a typů přírodních stanovišť, pro které je určena, z hlediska ochrany. Bude také moci určit, zda jsou k dispozici podrobnější zdroje informací o těchto aspektech – například plán péče přijatý pro danou lokalitu nebo zprávy o monitorování a studie o stavu biologických druhů a typů přírodních stanovišť v daném regionu nebo zemi z hlediska ochrany.
— Shromáždění informací potřebných k odpovídajícímu posouzení
Mezi potenciální zdroje informací o lokalitách sítě Natura 2000 patří:
— standardní datové formuláře sítě Natura 2000,
— plány péče sítě Natura 2000,
— aktuální údaje publikované v technické a vědecké literatuře,
— odborníci na ochranu přírody, vědečtí pracovníci a odborníci na biologické druhy nebo přírodní stanoviště, organizace zabývající se ochranou přírody, místní odborníci,
— zprávy o stavu biologických druhů a typů přírodních stanovišť z hlediska ochrany podle článku 12 směrnice o ochraně ptáků a článku 17 směrnice o ochraně přírodních stanovišť.
Obrázek 7
Kroky, které je nutno provést v rámci odpovídajícího posouzení
Důležitým počátečním krokem odpovídajícího posouzení je shromáždění všech potřebných informací o daném projektu i dotyčné lokalitě sítě Natura 2000. Obvykle se jedná o iterativní proces. Pokud první identifikace a analýza odhalí, že existují významné mezery v poznatcích, které jsou k dispozici, může být nezbytné provést další základní ekologické šetření a terénní průzkum za účelem doplnění stávajících údajů.
Jak bylo uvedeno výše, je důležité, aby odpovídající posouzení vycházelo z nejlepších vědeckých poznatků v dané oblasti a bylo schopno odstranit jakékoli důvodné vědecké pochybnosti ohledně účinků prací navrhovaných v dotčené lokalitě. To potvrdilo i několik rozsudků Soudního dvora. Ve věci Waddenzee (C-127/02) soudní dvůr potvrdil, že "příslušné vnitrostátní orgány povolí [plán nebo projekt] pouze za podmínky, že se ujistily, že [...] nebude mít škodlivé účinky na celistvost této lokality. O takový případ jde, pokud neexistuje z vědeckého hlediska žádná důvodná pochybnost o nepřítomnosti takových účinků."
Podrobné průzkumy a terénní práce se musí zaměřit na přírodní stanoviště a biologické druhy, které mohou být citlivé na vlivy činností v rámci daného projektu. Tuto citlivost je nutno analyzovat s ohledem na možné interakce mezi činnostmi v rámci projektu (povaha, rozsah, metody atd.) a dotyčnými přírodními stanovišti a biologickými druhy (místo, ekologické požadavky, životně důležité oblasti, chování atd.).
Případné terénní studie musí být dostatečně robustní a dlouhodobé, aby zohlednily skutečnost, že se ekologické podmínky mohou výrazně lišit v závislosti na ročních obdobích. Například provedení terénního průzkumu určitého biologického druhu v trvání jen několika dní během zimy neposkytne dostatečný obrázek o tom, jak tento druh využívá své přírodní stanoviště během jiných, důležitějších období roku (např. během migrace nebo rozmnožování).
Včasné konzultace s orgány ochrany přírody, dalšími vědeckými pracovníky a ochranářskými organizacemi pomohou zajistit vytvoření co možná nejkomplexnější představy o dané lokalitě, biologických druzích a přírodních stanovištích, které se tam vyskytují, a také o typech vlivů, které je nutno analyzovat. Mohou také nabídnout rady ohledně aktualizovaných vědeckých informací, jež jsou k dispozici o dané lokalitě a biologických druzích a typech přírodních stanovišť chráněných Evropskou unií, které se tam vyskytují, (včetně plánů péče o jednotlivé lokality sítě Natura 2000) a také o tom, jaké další základní studie a terénní průzkumy mohou být potřebné k posouzení pravděpodobných dopadů daného projektu.
Další zúčastněné strany, jako jsou nevládní organizace zabývající se ochranou životního prostředí, výzkumné instituce nebo místní organizace, mohou být rovněž schopny poskytnout další místní poznatky a ekologické informace užitečné pro odpovídající posouzení.
— Určení nepříznivých dopadů
Po shromáždění všech potřebných základních údajů a zkontrolování jejich úplnosti může začít posouzení dopadů plánu nebo projektu na lokalitu sítě Natura 2000. Popis možných nepříznivých dopadů plánů a projektů infrastruktury pro přenos energie uvedený v kapitolách 3 a 4 by měl pomoci určit typ dopadů, jimž je nutno věnovat pozornost.
Může se jednat především o tyto dopady:
— ztráta, poškození nebo fragmentace přírodního stanoviště,
— zásah elektrickým proudem nebo kolize s elektrickým vedením,
— vyrušování a vytlačování biologických druhů,
— bariérové účinky.
Vlivy každého projektu budou jedinečné a musí se hodnotit případ od případu. To je v souladu s rozsudkem Soudního dvora ve věci Waddenzee, který konstatuje, že: "při posouzení účinků, které jsou spojeny se zmíněným plánem nebo projektem, musí být význam těchto účinků [...] určen zejména ve světle zvláštních vlastností a podmínek životního prostředí lokality dotčené plánem nebo projektem."
Prvním krokem je určit, která přírodní stanoviště a biologické druhy chráněné Evropskou unií, jež se v každé lokalitě vyskytují, by mohly být postiženy a musí být předmětem dalšího posouzení. To je důležité, jelikož každý biologický druh a typ přírodního stanoviště má vlastní ekologický životní cyklus a požadavky na ochranu. Dopady na každý z nich se budou také lišit v závislosti na jejich stavu z hlediska ochrany a na základních ekologických podmínkách dané lokality.
U každého zjištěného účinku se bude posouzení zabývat také závažností dopadu, typem dopadu, jeho rozsahem, trváním, intenzitou a načasováním.
Součástí odpovídajícího posouzení je rovněž analýza všech aspektů daného plánu nebo projektu, které by mohly mít dopady na dotyčnou lokalitu. Je nutno postupně posoudit každý prvek plánu nebo projektu a jeho možné účinky je nezbytné zvážit nejprve ve vztahu ke každému z biologických druhů nebo typů přírodních stanovišť, pro které je daná lokalita určena. Poté se účinky různých aspektů projektu nebo plánu posoudí společně a také ve vztahu jednoho k druhému, aby bylo možno určit vzájemné interakce mezi nimi.
Ačkoli by se měl klást důraz na přírodní stanoviště a biologické druhy, které jsou předmětem zájmu EU a které byly důvodem vyhlášení dané lokality jako chráněného území, nemělo by se zapomínat, že tyto cílové rysy také úzce interagují s jinými biologickými druhy a přírodními stanovišti, jakož i s fyzickým prostředím, a to mnoha složitými způsoby. Je proto důležité zkoumat všechny prvky považované za zásadní pro strukturu, fungování a dynamiku daného ekosystému, neboť jakákoli změna by mohla mít nepříznivý vliv na biologické druhy a typy přírodních stanovišť, které se tam vyskytují.
Dopady je nutno predikovat co nejpřesněji, přičemž se v odpovídajícím posouzení musí jasně uvést, z čeho takové predikce vycházejí (to znamená i včetně určitého vysvětlení ohledně míry jistoty dotyčné predikce dopadů).
Stejně jako u všech posouzení dopadů by se mělo i odpovídající posouzení provádět za použití strukturovaného rámce, aby mohly být predikce co nejobjektivnější a pokud možno založené na kvantifikovatelných kritériích. Tím se také velmi usnadní úkol navrhnout zmírňující opatření, která mohou pomoci předpokládané dopady odstranit nebo je snížit na nevýznamnou úroveň.
Predikce pravděpodobných dopadů může být složitým úkolem, protože člověk musí mít dobrou znalost ekologických procesů a požadavků z hlediska ochrany konkrétních biologických druhů nebo typů přírodních stanovišť, které by mohly být daným projektem ovlivněny. Proto se důrazně doporučuje zajistit si při provádění odpovídajícího posouzení potřebné odborné rady a pomoc vědeckých pracovníků.
Běžně používané metody predikce dopadů:
Při odpovídajícím posouzení by se měly používat nejvhodnější dostupné postupy a metody predikce rozsahu případných dopadů. Některé z běžně používaných postupů jsou uvedeny v tomto rámečku.
— Přímá měření, například rozlohy ztracených nebo poškozených přírodních stanovišť, poměrných ztrát populací jednotlivých druhů, přírodních stanovišť a komunit.
— Vývojové diagramy, síťové diagramy a systémové diagramy, které umožňují určit řetězce dopadů vyplývajících z přímých dopadů, přičemž nepřímé dopady se nazývají sekundární, terciární atd. podle toho, jak jsou způsobeny. Při ilustraci vzájemných vztahů a procesních toků bývají systémové diagramy pružnější než síťové diagramy.
— Kvantitativní prediktivní modely poskytující matematicky odvozené predikce na základě údajů a předpokladů o síle a směru dopadů. Modely mohou extrapolovat predikce, které jsou v souladu s minulými a současnými údaji (analýza trendů, scénáře, analogie, které přenášejí informace z jiných relevantních míst) a intuitivní prognózování. Normativní přístupy k modelování postupují zpětně od požadovaného výsledku, aby se vyhodnotilo, zda navrhovaný projekt tyto cíle splní.
— Studie úrovní populací jsou potenciálně přínosné například pro stanovení účinků dopadů na úrovně populací různých druhů ptáků, netopýrů nebo mořských savců.
— Geografické informační systémy (GIS) slouží k vytváření modelů prostorových vztahů, například vzájemného překrývání různých omezení, nebo k mapování citlivých oblastí a míst, kde dochází ke ztrátě přírodních stanovišť. Systémy GIs jsou kombinací počítačové kartografie, která slouží k ukládání mapových údajů, a systému správy databází, který slouží k ukládání takových atributů, jako jsou typy využití území nebo svažitost terénu. Systémy GIs umožňují rychlé zobrazení, kombinování a analýzu uložených proměnných.
— Informace z předchozích podobných projektů mohou být užitečné, zejména pokud byly vypracovány kvantitativní predikce a jejich výsledky byly monitorovány v reálném provozu.
— Odborná stanoviska a úsudky odvozené z předchozích zkušeností a konzultací v případě podobných rozvojových projektů.
— Popis a korelace: fyzické faktory (např. vodní režim, proud, substrát) mohou přímo souviset s rozšířením a hojností jednotlivých druhů živočichů a rostlin. Pokud lze predikovat budoucí fyzické podmínky, je možné na tomto základě predikovat budoucí vývoj přírodních stanovišť a populací nebo reakce biologických druhů a přírodních stanovišť.
— Analýzy kapacity zahrnují určení prahové hodnoty environmentální zátěže, pod kterou lze funkce ekosystémů a populací udržet ve stávajícím stavu. Patří sem určování potenciálně omezujících faktorů, přičemž příslušné matematické rovnice se sestavují tak, aby popisovaly kapacitu zdroje nebo systému ve smyslu prahové úrovně, která je dána každým limitujícím faktorem.
Převzato z: Metodické pokyny k ustanovením čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice o ochraně přírodních stanovišť (Methodological guidance on the provisions of Article 6(3) and (4) of the Habitats Directive), http://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/management/docs/art6/natura_2000_assess_en.pdf
— Posouzení možných kumulativních účinků
Při posuzování se nesmějí přehlížet kumulativní účinky. Nejenže je to zákonný požadavek podle čl. 6 odst. 3 směrnice o ochraně přírodních stanovišť, ale může to mít rovněž významné důsledky pro daný plán nebo projekt, jakož i další následné plány nebo projekty předložené v téže oblasti.
Rozvoj energetické infrastruktury probíhá v celé EU rychlým tempem, a je proto důležité vyhodnocovat kumulativní účinky v plném rozsahu již v počátečních fázích posouzení, a ne si na to "vzpomenout" až na konci celého procesu.
Ustanovení čl. 6 odst. 3 výslovně neurčuje, na které další plány a projekty se ustanovení o kombinovaných účincích vztahuje, ale základním záměrem je zohledňovat kumulativní dopady, ke kterým může v průběhu času docházet. V této souvislosti je nutno zvažovat jak plány nebo projekty, které jsou dokončené, tak i ty, které jsou schválené, ale dosud nedokončené, nebo které jsou momentálně navrhovány.
Zvažováním navrženého plánu nebo projektu členské státy nevytvářejí žádné předpoklady ve prospěch jiných podobných, ale dosud nepředložených plánů nebo projektů. Naopak, pokud byl v určité oblasti schválen jeden nebo více projektů, může se tím snížit ekologická prahová hodnota, pokud jde o významnost dopadů budoucích plánů nebo projektů v téže oblasti.
Pokud jsou například projekty elektrické infrastruktury v rámci řady lokalit sítě Natura 2000 nebo v jejich okolí předkládány jeden po druhém, mohlo by se stát, že posouzení prvního nebo druhého projektu dospěje k závěru, že na síť Natura 2000 nebudou mít nepříznivý dopad, avšak pozdější projekty možná již nebudou schváleny, protože jejich dopady v kombinaci s dopady předchozích projektů již budou natolik významné, že bude nepříznivě ovlivněna celistvost dané lokality.
V této souvislosti je důležité posuzovat projekty energetické infrastruktury ze strategického hlediska a v jejich vzájemné kombinaci v rámci širší zeměpisné oblasti, a nepohlížet na ně jen jako na jednotlivé izolované projekty.
— Kroky při posuzování kumulativních účinků
Obrázek 8
(Převzato z: "Methodological guidance on the provisions of Article 6(3) and (4) of the Habitats Directive 92/43/EEC" (Metodické pokyny k ustanovením čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť)
http://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/management/docs/art6/natura_ 2000_assess_en.pdf)
— Určení významnosti vlivů
Jakmile jsou zjištěny potenciální vlivy, je nutno posoudit významnost jejich působení na lokalitu a její cílové rysy. Při posuzování významnosti lze brát v úvahu následující parametry:
— Kvantitativní parametry: například, jaká část přírodního stanoviště je ztracena pro daný biologický druh nebo typ stanoviště. U některých z nich se bude za významný dopad považovat už ztráta dokonce jen několika málo jedinců nebo malých oblastí výskytu v dané lokalitě sítě Natura 2000 (např. u prioritních typů přírodních stanovišť a biologických druhů). U jiných může být práh významnosti vyšší. Opět to závisí na konkrétních biologických druzích a na typech přírodních stanovišť, na jejich stavu z hlediska ochrany v dané lokalitě a na jejich vyhlídkách do budoucna.
— Kvalitativní parametry: posouzení významnosti dopadů by mělo zohledňovat také kvalitu typu přírodního stanoviště nebo biologického druhu v dané lokalitě. Může jít například o lokalitu s významným výskytem určitého druhu živočichů nebo rostlin (např. jádrová oblast výskytu, větší plochy reprezentativních porostů apod.) nebo o lokalitu, kde daný druh dosahuje okraje areálu svého stávajícího rozšíření. Přírodní stanoviště nebo biologické druhy mohou být v dané lokalitě z hlediska ochrany v dobrém stavu, nebo naopak ve špatném stavu a mohou potřebovat obnovu.
— Význam lokality z hlediska biologie druhů, např. místo rozmnožování (hnízdiště, trdliště apod.); oblast pro shánění potravy, možnosti úkrytu, migrační trasy.
— Ekologické funkce nezbytné pro zachování nebo obnovu přítomných biologických druhů a přírodních stanovišť a pro celkovou integritu lokality.
Pokud existují pochybnosti nebo rozpory ohledně míry významnosti, je nejlepší nalézt širší shodu mezi příslušnými odborníky, např. regionálními nebo celostátními odborníky na dotčený cílový rys, aby se v tomto směru mohlo dosáhnout konsensu.
— Zavedení opatření ke zmírnění nepříznivých vlivů
Jakmile jsou nepříznivé vlivy identifikovány, bude možné zvážit, zda lze zavést zmírňující opatření, která tyto vlivy odstraní, zabrání jim nebo je sníží na nevýznamnou úroveň (návrhy různých typů zmírňujících opatření, jež lze u projektů energetické infrastruktury použít, jsou uvedeny v kapitole 5). Při zkoumání vhodných zmírňujících opatření je důležité zvážit nejprve ta opatření, která mohou odstranit dopady u zdroje, a teprve pokud toto není možné, měla by se zkoumat další zmírňující opatření, která mohou alespoň významně snížit nebo utlumit nepříznivé vlivy projektu.
Zmírňující patření musí být speciálně navržena tak, aby eliminovala nebo omezila nepříznivé vlivy zjištěné během odpovídajícího posouzení. Nesmí se zaměňovat s kompenzačními opatřeními, jejichž účelem je vynahradit způsobenou škodu. Kompenzační opatření lze zvažovat pouze v případě, že byl plán nebo projekt přijat jako nezbytný z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu a že neexistují žádné alternativy (podle čl. 6 odst. 4 – viz níže).
Navrhovaná zmírňující opatření mohou obsahovat:
— podrobnosti o každém z navrhovaných opatření a vysvětlení, jak dané opatření odstraní nebo sníží zjištěné nepříznivé dopady,
— důkazy o tom, jak budou opatření prováděna a kým,
— časový rozvrh realizace ve vztahu k plánu nebo projektu (některá zmírňující opatření může být nutno realizovat dříve, než může výstavba pokračovat),
— podrobnosti o tom, jak bude opatření sledováno a jak budou výsledky zpětně přenášeny do každodenního fungování projektu (adaptivní řízení – viz níže).
Toto příslušnému orgánu umožní určit, zda zmírňující opatření dokážou odstranit zjištěné nepříznivé vlivy (a zda neúmyslně nezpůsobí další nepříznivé dopady na dotyčné biologické druhy a typy přírodních stanovišť). Pokud jsou zmírňující opatření považována za dostatečná, stanou se nedílnou součástí specifikace konečného plánu nebo projektu nebo je lze uvést jako podmínku schválení projektu.
— Určení, zda je nepříznivě ovlivněna celistvost lokality
Jakmile jsou co nejpřesněji předpovězeny vlivy projektu, je posouzena jejich významnost a jsou vyhodnocena všechna možná zmírňující opatření, musí odpovídající posouzení dospět ke konečnému závěru, zda budou mít nepříznivý vliv na celistvost lokality sítě Natura 2000.
Výraz "celistvost" se jednoznačně týká ekologické neporušenosti. Pojem "celistvost lokality" lze užitečně vymezit jako soudržnou množinu ekologické struktury, funkcí a ekologických procesů lokality v celé oblasti, kterou lokalita zaujímá, nebo přírodních stanovišť, komplexu přírodních stanovišť a/nebo populací biologických druhů, pro které je lokalita určena. O lokalitě lze konstatovat, že má vysokou míru celistvosti, pokud se zde naplňuje její inherentní potenciál pro dosažení cílů ochrany dané lokality, udržuje se schopnost samoregulace a samoobnovy za dynamických podmínek a pokud je zde zapotřebí jen minimální podpora prostřednictvím vnější péče.
Pokud plán nebo projekt nepříznivě ovlivňuje celistvost lokality pouze z vizuálního hlediska nebo má významné účinky na jiné typy přírodních stanovišť nebo biologické druhy, než ty, pro něž bylo lokalita vyhlášena jako součást sítě Natura 2000, nejedná se pro účely čl. 6 odst. 3 o nepříznivý účinek. Na druhou stranu, pokud je významně ovlivněn jeden z biologických druhů nebo typů přírodních stanovišť, pro něž je lokalita určena, pak je nutně také nepříznivě ovlivněna celistvost lokality.
Výraz "celistvost lokality" ukazuje, že důraz je kladen na konkrétní lokalitu. Nelze tudíž přijmout argumentaci, že poškození lokality nebo její části lze ospravedlnit tím, že stav typů přírodních stanovišť a biologických druhů, které se zde vyskytují, zůstane na evropském území členského státu z hlediska ochrany přesto příznivý.
V praxi se posouzení celistvosti lokality zaměřuje zejména na zjištění, zda projekt:
— způsobuje změny významných ekologických funkcí nezbytných pro cílové rysy,
— výrazně snižuje oblast výskytu typů přírodních stanovišť (i těch s nižší kvalitou) nebo životaschopnost populací biologických druhů v dané lokalitě, které jsou jejími cílovými rysy;
— snižuje rozmanitost lokality,
— vede k fragmentaci lokality,
— vede ke ztrátě nebo snížení přítomnosti rozhodujících charakteristik lokality (např. stromového porostu, pravidelných každoročních záplav), na nichž stav daného cílového rysu závisí,
— brání plnění cílů ochrany dané lokality.
7.3.3 Třetí krok: schválení nebo zamítnutí plánu či projektu s ohledem na závěry odpovídajícího posouzení
Je na příslušných vnitrostátních orgánech, aby s ohledem na závěry odpovídajícího posouzení daný plán nebo projekt schválily. To lze provést až poté, co se ujistily, že nebude mít nepříznivý vliv na celistvost dotyčné lokality. Pokud jsou závěry kladné v tom smyslu, že již neexistují důvodné vědecké pochybnosti ohledně neexistence vlivů na danou lokalitu, mohou příslušné orgány plán nebo projekt schválit.
Jednoznačně platí, že prokázána musí být nepřítomnost nepříznivých vlivů, a nikoli jejich přítomnost. To potvrdilo i několik rozsudků Soudního dvora. Ve věci Waddenzee (C-127/02) Soudní dvůr potvrdil, že "povolení [...] plánu nebo projektu může být uděleno pouze za podmínky, že se příslušné vnitrostátní orgány ujistily, že tento plán nebo projekt nebude mít škodlivé účinky na celistvost dotčené lokality. Existuje-li nejistota ohledně nepřítomnosti škodlivých účinků na celistvost zmíněné lokality spojených s plánem nebo projektem, musí příslušný vnitrostátní orgán zamítnout povolení plánu nebo projektu."
Odpovídající posouzení a jeho závěry by měly být jasně zaznamenány a zpráva o odpovídajícím posouzení by měla být dostatečně podrobná a přesvědčivá, aby prokázala, jak bylo dosaženo konečného rozhodnutí a na jakých vědeckých základech bylo rozhodnutí přijato.
7.4 Postup uplatnění odchylky podle čl. 6 odst. 4
Ustanovení čl. 6 odst. 4
Pokud navzdory negativnímu výsledku posouzení důsledků pro lokalitu musí být určitý plán nebo projekt z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru, přesto uskutečněn a není-li k dispozici žádné alternativní řešení, zajistí členský stát veškerá kompenzační opatření nezbytná pro zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě NATURA 2000. O přijatých kompenzačních opatřeních uvědomí Komisi.
Jestliže se na dotyčné lokalitě vyskytují prioritní typy přírodních stanovišť a/nebo prioritní druhy, pak mohou být uplatněny pouze důvody související s ochranou lidského zdraví a veřejné bezpečnosti s nesporně příznivými důsledky mimořádného významu pro životní prostředí nebo jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu podle stanoviska Komise.
Ustanovení čl. 6 odst. 4 stanoví výjimky z obecného pravidla podle čl. 6 odst. 3. Nejedná se o automatický proces, záleží na navrhovateli projektu nebo plánu, zda se rozhodne požádat o výjimku. Ustanovení čl. 6 odst. 4 stanoví podmínky, které se musí v takových případech dodržet, a kroky, které je nutno provést, aby mohl příslušný vnitrostátní orgán podle čl. 6 odst. 3 povolit plán nebo projekt, jehož posouzení konstatuje, že má nepříznivý vliv na celistvost lokality.
Čl. 6 odst. 4 stanoví, že příslušné orgány musí zajistit splnění následujících podmínek, aby mohly rozhodnout, zda povolit či nepovolit plán nebo projekt, který by mohl nepříznivě ovlivnit určitou lokalitu:
— Alternativa předložená ke schválení je nejméně škodlivá pro přírodní stanoviště, biologické druhy a celistvost lokality sítě Natura 2000 a neexistuje žádná jiná proveditelná alternativa, která by celistvost lokality neovlivnila.
— Existují naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu, které odůvodňují schválení plánu nebo projektu, včetně zájmů společenské nebo hospodářské povahy.
— Byla přijata veškerá kompenzační opatření nezbytná k zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě Natura 2000.
Pořadí, ve kterém se tyto podmínky zkoumají, je důležité, protože každý krok určuje, zda je nezbytný další krok. Pokud se například zjistí, že existuje alternativa k dotyčnému plánu nebo projektu, nemá smysl zkoumat, zda je původní plán nebo projekt nezbytný z důvodu převažujícího veřejného zájmu, ani vyvíjet vhodná kompenzační opatření, jelikož tento plán nebo projekt by v žádném případě nemohl být schválen, pokud existuje nějaká proveditelná alternativa.
Obrázek 9
Vývojový diagram podmínek podle čl. 6 odst. 4
— Prokázání neexistence alternativních řešení
Hledání alternativ může být poměrně široké a mělo by souviset s cíli plánu nebo projektu, které se týkají veřejného zájmu. Může zahrnovat alternativní umístění, různé rozsahy nebo koncepce rozvojového projektu, různé metody výstavby nebo alternativní postupy a přístupy.
Ačkoli požadavek ohledně hledání alternativ spadá do působnosti čl. 6 odst. 4, v praxi je užitečné, aby plánovač co nejdříve zvážil všechny možné alternativy již při počátečním plánování svého rozvojového projektu. Pokud je v této fázi nalezena vhodná alternativa, která pravděpodobně nebude mít významný vliv na lokalitu sítě Natura 2000, může být okamžitě schválena a odpovídající posouzení nebude zapotřebí.
Pokud však byl projekt podroben odpovídajícímu posouzení, které dospělo k závěru, že bude mít nepříznivý vliv na celistvost dotyčné lokality, je na příslušném orgánu, aby zjistil, zda existují alternativní řešení. Měly by se analyzovat všechny proveditelné alternativy, a zejména by se měla vzájemně porovnat jejich funkčnost s ohledem na cíle ochrany lokality sítě Natura 2000 a na její celistvost.
Zvolená alternativní řešení také budou muset být podrobena novému odpovídajícímu posouzení, pokud je pravděpodobné, že budou mít významný vliv na tutéž nebo jinou lokalitu sítě Natura 2000. Obvykle, pokud je alternativa podobná původnímu návrhu, lze při novém posouzení čerpat množství potřebných informací z prvního odpovídajícího posouzení.
— Naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu
Pokud neexistují alternativní řešení nebo pokud existují řešení s ještě nepříznivějšími účinky na cíle ochrany nebo na celistvost dotyčné lokality, musí příslušné orgány přezkoumat, zda existují naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu, které odůvodňují schválení plánu nebo projektu, ačkoli může nepříznivě ovlivnit celistvost lokality sítě Natura 2000.
Pojem "naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu" není ve směrnici definován. Ze znění však vyplývá, že aby mohl být plán nebo projekt v souvislosti s čl. 6 odst. 4 schválen, musí splňovat všechny tři následující podmínky:
— Musí existovat naléhavé důvody pro realizaci plánu nebo projektu – v tomto smyslu se výrazem "naléhavé" zcela zřejmě rozumí, že projekt je pro společnost zásadní, a nikoli jen žádoucí nebo užitečný.
— Realizace plánu nebo projektu musí být nezbytná z důvodů převažujícího zájmu – neboli je nutno prokázat, že provedení plánu nebo projektu je ještě důležitější než splnění cílů směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť. Je zřejmé, že ne každý druh veřejného zájmu společenské nebo hospodářské povahy je dostačující, zvláště pokud se porovnávají se zvláštní důležitostí zájmů chráněných dotyčnou směrnicí. Je také opodstatněné předpokládat, že veřejný zájem může být převažující pouze v případě, že jde o dlouhodobý zájem. Krátkodobé hospodářské zájmy nebo jiné zájmy, které by poskytovaly pouze krátkodobé přínosy, by nestačily k převážení dlouhodobých zájmů ochrany přírody prosazovaných dotyčnou směrnicí.
— Musí se jednat o veřejný zájem – ze znění jasně vyplývá, že pouze veřejné zájmy mohou převážit nad cíli směrnice týkajícími se ochrany přírody. Projekty vypracované soukromými subjekty lze tudíž brát v úvahu pouze v případě, že prokazatelně splňují veřejné zájmy.
Jako příklady takových naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu uvádí čl. 6 odst. 4 druhý pododstavec lidské zdraví, veřejnou bezpečnost a příznivé důsledky mimořádného významu pro životní prostředí. Odkazuje také na "jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu" společenské nebo hospodářské povahy.
Pokud jde o projekty společného zájmu podle nařízení o transevropských energetických sítích, ty se považují za projekty veřejného zájmu z pohledu energetické politiky a lze je považovat za projekty převažujícího veřejného zájmu za předpokladu, že jsou splněny všechny podmínky stanovené v čl. 6 odst. 4.
Je nutno poznamenat, že podmínky převažujícího veřejného zájmu jsou ještě přísnější, pokud jde o realizaci plánu nebo projektu, který by mohl nepříznivě ovlivnit celistvost lokality sítě Natura 2000, ve které se vyskytují prioritní typy přírodních stanovišť a/nebo biologických druhů, pokud jsou tyto typy přírodních stanovišť a/nebo druhy nepříznivě zasaženy.
Takové projekty lze zdůvodnit pouze tehdy, pokud se naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu týkají:
— lidského zdraví a veřejné bezpečnosti nebo
— převažujících příznivých důsledků pro životní prostředí nebo
— jiných naléhavých důvodů, pokud se k nim před schválením plánu nebo projektu vyjádřila Komise.
— Kompenzační opatření
Jestliže jsou výše uvedené podmínky splněny, musí příslušné orgány rovněž zajistit, aby byla před zahájením projektu přijata a provedena kompenzační opatření. Kompenzační opatření jsou tudíž "poslední instancí" a používají se pouze tehdy, když bylo přijato rozhodnutí o pokračování plánu nebo projektu, protože bylo prokázáno, že neexistují žádná alternativní řešení a že projekt je nezbytný z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu za výše popsaných podmínek.
Kompenzační opatření podle čl. 6 odst. 4 se jednoznačně liší od zmírňujících opatření podle čl. 6 odst. 3. Zmírňující opatření jsou taková opatření, která mají minimalizovat nebo dokonce zcela zrušit nepříznivé dopady na lokalitu, které by mohly vzniknout v důsledku realizace plánu nebo projektu.
Oproti tomu kompenzační opatření jsou v užším smyslu na projektu nezávislá. Mají (po zavedení všech možných zmírňujících opatření do daného plánu nebo projektu) kompenzovat nepříznivé vlivy takového plánu nebo projektu, aby byla zachována celková ekologická soudržnost sítě Natura 2000. Kompenzační opatření musí být schopna plně kompenzovat škody způsobené dané lokalitě i přírodním stanovištím a biologickým druhům chráněným Evropskou unií a musí být dostatečná k zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě Natura 2000.
Aby byla zajištěna ochrana celkové soudržnosti sítě Natura 2000, musí kompenzační opatření navrhovaná k danému plánu nebo projektu zejména:
— přispívat k ochraně dotčených typů přírodních stanovišť a biologických druhů v dotyčném biogeografickém regionu nebo v rámci téhož areálu výskytu, migrační trasy nebo zimoviště pro biologické druhy v dotyčném členském státě,
— poskytovat funkce srovnatelné s funkcemi, které odůvodnily výběr původní lokality, zejména pokud jde o přiměřené zeměpisné rozšíření,
— doplňovat normální povinnosti podle dotyčné směrnice, tzn., nemohou nahrazovat stávající závazky, jako je provádění plánů péče o lokality sítě Natura 2000.
Podle stávajících pokynů Komise (34) mohou být kompenzační opatření podle čl. 6 odst. 4 jedním nebo několika následujícími body:
— nové vytvoření srovnatelného přírodního stanoviště nebo biologické zdokonalení nestandardního stanoviště v rámci stávající vyhlášené lokality za předpokladu, že to přesahuje cíle ochrany dané lokality,
— rozšíření sítě Natura 2000 o novou lokalitu podobné nebo lepší kvality a stavu ve srovnání s původní lokalitou,
— nové vytvoření srovnatelného přírodního stanoviště nebo biologické zdokonalení nestandardního stanoviště mimo vyhlášenou lokalitu, přičemž toto nově vytvořené nebo zdokonalené přírodní stanoviště se následně zařadí do sítě Natura 2000.
Nepříznivě ovlivněné typy přírodních stanovišť a biologické druhy se musí přinejmenším vykompenzovat ve srovnatelných poměrech, ale vzhledem k vysokým rizikům a nedostatečné míře vědecké jistoty spojené s pokusy o vytvoření nových stanovišť nebo obnovu nestandardních stanovišť se důrazně doporučuje používat značně vyšší poměr než 1: 1 nebo více, aby se zajistilo, že opatření skutečně povedou k potřebné kompenzaci.
Považuje se za vhodné přijímat kompenzační opatření co nejblíže postižené oblasti, aby se maximalizovala pravděpodobnost ochránění celkové soudržnosti sítě Natura 2000. Proto je upřednostňovanou volbou provádět kompenzační opatření uvnitř dotyčné lokality sítě Natura 2000 nebo v její blízkosti, a to v místě, které vykazuje vhodné podmínky k tomu, aby byla opatření úspěšná. To však není vždy možné a je nezbytné stanovit řadu priorit, které se mají uplatňovat při vyhledávání míst, jež splňují požadavky směrnice o ochraně přírodních stanovišť. Vzájemně hodnocené vědecké studie trendů ukazují, že za těchto okolností je pravděpodobnost dlouhodobé úspěšnosti nejvyšší.
Členské státy musí věnovat zvláštní pozornost případům, kdy nepříznivé účinky plánu nebo projektu působí ve vzácných přírodních stanovištích nebo v přírodních stanovištích, u nichž trvá dlouhou dobu, než mohou začít poskytovat stejnou ekologickou funkčnost. U některých přírodních stanovišť a biologických druhů může být prostě nemožné kompenzovat případné ztráty v přiměřeném časovém rámci, neboť jejich rozvoj může trvat několik desetiletí nebo je prostě technicky nemožný.
A konečně, kompenzační opatření musí být zavedena a plně funkční ještě před zahájením práce na plánu nebo projektu. To napomůže zmírnit škodlivé účinky projektu na dotyčné biologické druhy a přírodní stanoviště tím, že jim nabízí vhodná alternativní místa v kompenzační oblasti. Pokud toho nelze plně dosáhnout, měly by příslušné orgány požadovat dodatečnou kompenzaci za dočasné ztráty, k nimž by mezitím došlo.
O kompenzačních opatřeních je nutno informovat Komisi před jejich provedením a před realizací dotyčného plánu nebo projektu. Proto se doporučuje předložit informace o kompenzačních opatřeních Komisi co nejdříve poté, co byly v rámci procesu plánování přijaty, aby Komise mohla posoudit, zda jsou ustanovení směrnice správně uplatňována.
Nahoru8. INFRASTRUKTURA PRO PŘENOs ENERGIE V MOŘSKÉM PROSTŘEDÍ
Tato část tohoto dokumentu se zabývá dopady souvisejícími s instalací a provozem infrastruktury pro přenos energie v mořském prostředí a s jejím vyřazováním z provozu, jakož i dopady jejího napojení na energetickou síť na pobřeží přes přílivové oblasti. Hlavní součásti této infrastruktury jsou podmořské kabely a potrubí. Tento dokument se nezabývá dopady elektrických rozvoden a terminálů pro zkapalněný zemní plyn (LNG) v pobřežních vodách ani dopady přepravy ropy a zemního plynu loděmi a přidružených infrastruktur, jako jsou přístavní zařízení, nebo dopady těžebních plošin v pobřežních vodách. Jsou k dispozici informace o možných dopadech na životní prostředí spojených s těmito činnostmi a infrastrukturou a je nutno poznamenat, že tyto dopady mohou být významné, například rozsáhlé úniky ropy a dopady na mořská přírodní stanoviště a biologické druhy v lokalitách sítě Natura 2000. K dispozici jsou také příslušné pokyny z řady zdrojů včetně Evropské komise, Úmluvy o ochraně mořského prostředí severovýchodního Atlantiku (OSPAR), Úmluvy o ochraně mořského prostředí v oblasti Baltského moře (HELCOM) a Mezinárodní námořní organizace (IMO) ohledně možných zmírňujících opatření (35).
Environmentální dopady přenosu energie v mořském prostředí Evropy související s infrastrukturami ropného a plynárenského průmyslu v pobřežních vodách jsou předmětem rozsáhlého studia již déle než 50 let. Získané poznatky, nové technologie a lepší chápání dopadů vedly za tu dobu k vytvoření značného objemu informací o tom, jak se možným dopadům vyhnout a/nebo je zmírnit. Tyto informace se týkají nejen ropného a plynárenského průmyslu, ale také novějších energetických technologií v mořském prostředí, jako jsou příbřežní větrné elektrárny, turbíny využívající mořské proudy a potenciální budoucí infrastruktura spojená se zachycováním a ukládáním uhlíku (Carbon Capture and Storage, CCS). V této části tohoto dokumentu jsou uvedeny příležitosti a přístupy ke zmírňování účinků na základě zkušeností s osvědčenými postupy z celé EU i z jiných částí světa a rovněž je zde obsažen přehled dalších zdrojů informací o této problematice.
8.1 Přehled stávající energetické infrastruktury v mořských vodách EU
Nerovnoměrné celosvětové rozložení energetických zdrojů, jako jsou ropa, zemní plyn, uhlí a dokonce i některé obnovitelné zdroje energie, ve srovnání s oblastmi, kde je po energii největší poptávka, znamená, že dochází ke značné přepravě energie ve všech formách po celém světě. Významný podíl infrastruktury, která byla vybudována pro přepravu potřebných materiálů, se nachází v mořském prostředí. V Evropě se jedná nejen o poměrně mělké vody kontinentálního šelfu, Baltského moře, Irského moře a Severního moře, ale také o hlubší vody Středozemního moře, Norského příkopu a Atlantiku na severu a západě od Britských ostrovů.
Hlavní infrastrukturu představují kabely a potrubí a existují také možné nové způsoby využití stávajících potrubí, například v rámci činností týkajících se zachycování a ukládání uhlíku (CCS).
8.1.1 Ropa a zemní plyn
Ropa a zemní plyn jsou hlavními pilíři energetického průmyslu v evropských pobřežních vodách již téměř 50 let, od objevení polí Brent a Forties v Severním moři v šedesátých letech 20. století. Potrubí různých velikostí a z různých konstrukčních materiálů poskytují nezbytnou infrastrukturu pro přepravu tekutin souvisejících s těžbou ropy a zemního plynu (tabulka 2). Mezi pomocná zařízení, která tvoří součást infrastruktury, patří matrace z betonových bloků, které zajišťují potrubí na mořském dně, a přechody, které mohou být zhotoveny s použitím matrací, pytlů vyplněných cementovou kaší a litých betonových konstrukcí s ochranným kamenným násypem. Odhaduje se například, že v britském sektoru Severního moře je na podmořské infrastruktuře pro přepravu ropy a zemního plynu rozmístěno asi 35 000 až 45 000 betonových matrací a nachází se tam více než 45 000 km potrubí a kabelů (Oil & Gas UK, 2013).
Tabulka 2
Kategorizace nejvyšší úrovně potrubí provozovaných v Severním moři
(obrázek 1 z dokumentu Oil & Gas UK, 2013)
Ropovody a plynovody se nacházejí ve všech regionálních mořích Evropy. Ve Středomoří přepravují tři plynovody zemní plyn přímo ze severní Afriky do Španělska a Itálie. Potrubí a kabely související s hlavními rozvojovými projekty v odvětví ropy a zemního plynu v severních oblastech Severního moře, v odvětví zemního plynu v jižních oblastech Severního moře a také s produkčními vrty v Irském moři, Keltském moři, Biskajském zálivu a Cadizském zálivu rovněž tvoří součásti přenosové infrastruktury (OSPAR, 2010).
Další součástí jsou podmořské kabely související s těžbou ropy a zemního plynu v pobřežních vodách. Pro přenos střídavého proudu se používají čtyři různé typy: jednovodičové nebo třívodičové kabely izolované olejem a jedno nebo třívodičové kabely s izolací z polyethylenu (PEX). Nejenže vzrostl v souvislosti s rozvojem tohoto odvětví během posledních 50 let jejich počet, ale zvýšila se i jejich technická složitost, a to takovým způsobem, že některá zařízení v pobřežních vodách, například výrobní, skladovací a vykládací plavidla (FPSO), lze napájet ze zařízení na pobřeží prostřednictvím podmořských kabelů.
8.1.2 Výroba energie v pobřežních vodách s využitím větru, mořských vln a přílivových proudů
V posledních dvou desetiletích došlo v rámci růstu odvětví výroby energie z obnovitelných zdrojů v Evropě k expanzi do mořského prostředí. Zpočátku byl poblíž pobřeží v Severním moři a v Baltském moři vybudován malý počet větrných turbín s kapacitou nižší než 1 MW. Rozměry turbín i rozsah projektů se postupně zvýšily a změny v technologii a ekonomice výroby elektrické energie z větru v pobřežních vodách umožnily výstavbu v hlubších vodách, někdy i více než 20 km od pobřeží. Většina současné kapacity větrných elektráren v evropských pobřežních vodách se nachází v Severním moři (obrázek 10, tabulka 3) (36). Největší z nich, London Array ve vnější oblasti ústí Temže (175 turbín s celkovým výkonem 630 MW), je v současné době největší pobřežní větrnou elektrárnou na světě.
Obrázek 10
Instalovaný výkon – Podíl jednotlivých zemí na celkovém instalovaném výkonu (MW)
Největsší část instalovaného výkonu větrných elektráren v pobřežních vodách Evropy má Spojené království, a to 40,8 % instalovaného výkonu všech zařízení. Následuje Německo, které má 32,5 %. Ačkoli v roce 2016 nezprovoznilo žádné další turbíny, zůstává Dánsko třetím největším trhem v Evropě s podílem 10,1 % a za ním následuje Nizozemsko (8,8 %), které na třetí příčce nahradilo Belgii (5,6 %). Image
Tabulka 3
Instalovaný výkon evropských větrných elektráren v pobřežních vodách do konce roku 2016 (Wind Europe, 2016)
Infrastruktura související s přenosem energie z větrných elektráren na moři zahrnuje podmořské přenosové kabely spolu s příbřežními a přechodovými šachtami. Jelikož vzrostl počet i velikost těchto zařízení, došlo k odpovídajícímu navýšení hustoty kabelových sítí u pobřeží a také hustoty kabeláže v rámci pole turbín. Například větrná elektrárna Horns Rev 2 v pobřežních vodách má v rámci pole 70 km kabelů (37) (obrázek 11) a pro příbřežní elektrárnu London Array bylo v rámci pole turbín položeno více než 200 km kabelů. V závislosti na požadavcích na přenos a na aspektech týkajících se finančních nákladů se používají kabely pro přenos střídavého proudu (AC) a kabely pro přenos stejnosměrného proudu o vysokém napětí (HVDC).
Obrázek 11
Kabeláž v rámci pole větrných turbín Horns Rev 2 v pobřežních vodách
Ve srovnání s výrobou elektřiny z větru na moři je technologie pro přeměnu energie z vln a přílivových proudů v poměrně rané fázi komerčního vývoje. Nicméně již dosáhla bodu, kdy se rozmísťují prototypová zařízení velkých rozměrů a v některých případech už dokonce dodávají energii do sítě. Patří mezi ně zařízení, která se vznášejí na vodě, jsou částečně ponořená a upevněná k mořskému dnu pomocí kotev, tyčí a základů, které drží na dně díky gravitaci (38). V členských státech EU jsou předkladatelům projektů v Irsku, Dánsku, Velké Británii, Portugalsku, Finsku, Španělsku, Francii a Itálii k dispozici speciální rozvojové zóny včetně zkušebních zařízení, infrastruktury rozvodných sítí a příslušných provozních povolení. Ke konci roku 2016 (39) dosáhl instalovaný výkon v Evropě více než 14 MW, z něhož většina se nacházela ve vodách Spojeného království. Evropské centrum pro výzkum mořské energie (European Marine Energy Centre, EMEC) na Orknejských ostrovech představuje první plnohodnotné zkušební a akreditační zařízení připojené k elektrizační sítí v reálných mořských podmínkách a zařízení "Wave Hub" u pobřeží severního Cornwallu představuje sdílenou infrastrukturu v pobřežních vodách pro předvádění a zkoušení polí zařízení určených k využívání energie mořských vln.
Potřebná infrastruktura pro přenos elektřiny ze zařízení využívajících energii mořských vln a proudů bude nejspíše podobná infrastruktuře pro přenos střídavého proudu z větrných elektráren, i když v budoucnu by se mohlo zvážit i použití HVDC kabelů. Vzhledem k dynamičtějšímu prostředí, v němž je nutno tyto kabely instalovat, včetně skalnatého mořského dna omývaného mořskými proudy, však mohou být potřebné sofistikovanější způsoby kotvení. V této fázi vývoje se výrobní zařízení nacházejí v blízkosti pobřeží, takže ve srovnání s vyspělejším odvětvím větrných elektráren potřebují méně kabelů a mají menší nároky na infrastrukturu rozvoden.
8.1.3 Zachycování a ukládání uhlíku (CCS)
Zachycování CO2 ze spalování fosilních paliv a jeho přeprava a ukládání do geologických útvarů pod mořským dnem představuje relativně nedávný vývoj v odvětví energetiky. Tento proces může zahrnovat přepravu CO2 potrubím z podniků na pevnině do skladovacích nádrží na moři, jakož i z výrobních zařízení v pobřežních vodách ke zpracování na pevnině a poté opět k uložení v pobřežních vodách. Mezi zdroje dosavadních relevantních zkušeností z mořského prostředí patří terciární těžba ropy (Enhanced Oil Recovery, EOR) (v norském nalezišti zemního plynu Sleipner West v severní části Severního moře) a zachycování a ukládání CO2 z naleziště zemního plynu Sohvit, který se přepravuje na vzdálenost 152 km zpět do naleziště, kde se vhání do hlubinného slaniskového útvaru pod mořským dnem (40). CO2 se stlačí do podoby hustého skupenství (tzn. do tekutého nebo superkritického skupenství), aby mohl účinně proudit.
8.1.4 Přenosové soustavy
Několik středních a velkých propojovacích HVDC vedení přetíná Baltské moře. Patří mezi ně vedení mezi Finskem a Švédskem, Švédskem a Polskem, Dánskem a Německem, Švédskem a Německem. Celkem 580 km dlouhé vedení NorNed v Severním moři, které propojuje…