Energetický audit z pohledu praxe

5.4.2

Energetický audit z pohledu praxe

Ing. Tomáš Pavlis, Ing. František Zoul

Energetický audit znamená pro zadavatele nejen povinnosti zadat si jeho zpracování, a to podle zákona č. 406/2000 Sb., ale i uvědomění si, že pohled nezávislého energetického auditora (dále auditora), který musí být podle výše citovaného zákona zapsán v seznamu energetických auditorů na portálu www.mpo.cz , může vnést, a také obvykle vnáší, do činnosti provozu energetického hospodářství auditovaného objektu jiný (než je současný) pohled na způsob chování osob a zařízení při využívání paliv a energie.

Snahou auditora není za každou cenu snižovat energetickou náročnost spotřeby, ale současně musí auditor respektovat ustanovení zákonů a vyhlášek, jež jsou k dané problematice platné. Pokud by tak neučinil, vystavuje objednatele auditu riziku možných sankcí, které jsou zákonem definovány.

Proto má soubor doporučení, který musí auditor ze zákona uvést ve dvou variantách řešení na konci závěrečné zprávy z auditu, za úkol zajistit legislativní bezpečnost a zvýšit efektivitu využití dodávaných a spotřebovávaných paliv a energie.

Po projednání variantních řešení s managementem auditovaných objektů auditor vybírá vhodná opatření k realizaci, včetně určení jejich ekonomické návratnosti a výpočtů vlivů na životní prostředí.

Úkolem zadavatele auditu je pak v co nejkratší době realizovat navržená opatření, protože ta znamenají energetický, ekonomický a environmentální (vliv úspor paliv a energie na životní prostředí) přínos jak pro objednavatele, tak i pro společnost.

Environmentální vyhodnocení navržených opatření je nedílnou součástí energetického auditu, protože posuzuje přínos úspor paliv a energie pro dopady na životní prostředí. Ale toto vyhodnocení má svá rizika, neboť je třeba si uvědomit, že emise škodlivin unikající do ovzduší při výrobě elektřiny vznikají v místě výroby elektřiny a nikoliv v místě její spotřeby, jak bývá často mylně v praxi prezentováno. Například firmy informují zákazníky: "Přímotopné elektrické vytápění je ekologické.“ – Ano je, ale pouze v místě jeho aplikace, nikoliv na straně uhelné elektrárny. Proto v energetických auditech auditor přistupuje, při opatřeních navrhovaných v oblasti elektrické energie, k výpočtům vlivu na životní prostředí z celkového globálního hlediska. Pro vypracování závěrečné zprávy z realizovaného energetického auditu je nezbytné realizovat hodně praktických i teoretických prací a složitých výpočtů v mnoha odborných technických profesích.

Stavební inženýři a technici zpracovávají stavební část auditu, při které měří geometrické rozměry obvodových konstrukcí budov a hodnotí kvalitu provedení stavební obvodové konstrukce budov z pohledu tepelných ztrát budov. Obecně řečeno: "Stavební odborníci výpočty zkoumají, kolik tepelné energie uniká v topném období, a případně, pokud budova nesplňuje požadovaná kritéria, navrhují opatření pro snížení tepelných ztrát z budov.“

Ekologičtí odborníci obvykle zpracovávají část auditu, jež se týká environmentálního hodnocení, které musí posoudit vliv stavby na životní prostředí, ekonom provádí ekonomické vyhodnocení navržených opatření.

Ekonomové hledají, navrhují a hodnotí nejekonomičtější cesty pro realizaci navržených opatření tak, aby audit mohl být nedílnou součástí dokumentace předkládané bance v případech žádosti o finanční podpory. Součástí těchto výpočtů je hodnocení doby návratnosti investice, finanční zisk vyjádřený procentuálně mírou vnitřního výnosového procenta a další ekonomické parametry.

Proto je pro realizaci energetického auditu výhodné sestavení realizačního odborného týmu. Zkušenější auditoři si obvykle zajišťují práce na některých částech auditu dodavatelským způsobem.

Vzhledem k tomu, že audit je velmi náročné odborné dílo, často obsahující až stovky stran dokumentace a desítky fotografií, je pro získání dokumentů potřebných a nezbytných pro realizaci auditu a zpracování následné Zprávy o energetickém auditu nutná spolupráce mezi zadavatelem auditu a jeho zpracovatelem.

Činnost auditora, nebo lépe řečeno auditorského týmu, při nezbytném získávání informací o předmětu auditu je možno rozdělit do následujících částí:

Auditorský tým v čele s auditorem musí při vstupních prohlídkách a konzultacích s majiteli nebo provozovateli objektu získat pro realizaci auditu následující údaje o:

1. energetických a ekonomických vstupech,

2. stávajícím stavebním stavu auditovaného objektu nebo areálu budov, jejich geometrických rozměrech, tepelně technických vlastnostech materiálů a dalších podrobnostech,

3. stávajícím stavu energetických (obnovitelných i neobnovitelných) zdrojů v objektu nebo v areálu budov,

4. technickému stavu a stáří rozvodů a dopravě paliv a energie v auditovaných objektech,

5. instalovaných (elektrických a tepelných) příkonech a výkonech spotřebičů všech forem energie v auditovaných objektech,

6. elektrické instalaci a způsobech, kvalitě a množství umělého elektrického nebo plynového světla a osvětlovaných prostorech v auditovaných objektech.

Realizaci a obsah výše uvedených činností popíšeme podrobněji podle realizovaných činností profesními odborníky. V podrobném popisu činnosti uvedeme i potřebu spolupráce pracovníků zadavatele s pracovníky provádějícími audit.

ad a) Získání informací o energetických vstupech

Pro svou práci auditorský tým potřebuje, k provedení energetických výpočtů, doložit kopie dokladů (faktur) o dodávkách veškerých energií, případně množství studené a teplé vody, pro všechny auditované objekty zadavatele auditu. Tyto údaje je třeba pro zajištění vyšší spolehlivosti výpočtů doložit za poslední tři, případně více, ukončená období (obvykle roky, přesněji fakturační roční období) ke dni podpisu smlouvy o provedení auditu (nebo dle dohodnutého jiného termínu). Obvykle se nebere v úvahu probíhající období (rok). Získaná data jsou zpracována do přehledných tabulek, definovaných vyhláškou č. 213/2001 Sb., ve kterých uvede po jednotlivých objektech i souhrnně celkové množství nakoupené energie a paliv včetně pořizovacích (nákupních) nákladů. Pokud není možné pro některé budovy v areálu získat fakturační údaje nebo údaje z podružných měřidel, stanoví auditor jednotlivé spotřeby odborným odhadem nebo na základě technických výpočtů.

Při vyhodnocování spotřeby energie posuzuje auditor jejich ceny i vhodnost dohodnutých tarifů za dodávku elektřiny, plynu nebo tepla. Z praktické zkušenosti vyplývá, že při kontrole fakturace, zejména v odběru elektrické energie, může dát zkušený auditor (např. revizní technik el. zařízení nebo energetik) podnět k návrhům na realizaci opatření, k nimž například patří změna sazby nebo změna maximální výše odebíraného elektrického výkonu, tzv. čtvrthodinového maxima. K obvyklým návrhům na opatření v oblasti nákupu paliv a elektřiny patří po liberalizaci trhu s plynem a elektřinou také návrh auditora na realizaci některého typu výběrového řízení na změnu dodavatele plynu nebo elektřiny. Přínosem pro každého odběratele je, že po realizaci neinvestičního opatření ušetří minimálně 5–8 % z provozních nákladů. Není neobvyklé, že některé obce a města ušetřily po realizaci změny dodavatele energie až 30 % provozních nákladů.

Při realizaci auditů v praxi auditoři zjišťují, že do současnosti mnozí odběratelé elektřiny nezaregistrovali, že platí zbytečně vysoké paušální částky za proudovou hodnotu (rezervovaný elektrický příkon) hlavního jističe před elektroměrem na vstupu do odběrné soustavy, nebo mají nevhodně stanovený tarif v případě odběrů elektřiny typu B (domácnosti) nebo C (podnikatelské subjekty).

ad b) Získání údajů o stavebním stavu auditovaného objektu nebo areálu budov Auditor v této části realizace potřebuje ke zjištění stavebního stavu stavební výkresy auditovaného objektu nebo areálu.

Důkladnou prohlídkou jednotlivých prostor a stavebních konstrukcí získá podklady pro výpočet tepelných ztrát, jenž naznačí, zda auditovaný objekt splňuje požadavky současně platných norem na měrnou spotřebu energie. Výpočet tepelných ztrát, pokud to nevyžaduje jiný předpis, podrobně provádí auditor tzv. obálkovou metodou. Pro tento výpočet je dále nezbytné stanovit průměrnou vnitřní teplotu objektu, kterou auditor stanoví z půdorysů jednotlivých podlaží a ze známých výpočtových vnitřních teplot jednotlivých vnitřních prostor, a tyto hodnoty porovná s hodnotami…