4.2.2.7
Distribuční sítě velmi vysokého napětí 07: Metoda výpočtu
Doc. Ing. Petr Toman, Ph.D. a kolektiv autorů
Velikost zkratového proudu v jakémkoli místě trojfázových sítí závisí především na konfiguraci sítě, generátorů či elektrárenských bloků nebo chodu motorů a na stavu sítě před poruchou. Podle normy ČSN EN 60909-0 existují dvě základní metody výpočtu počátečních rázových zkratových proudů. Jedná se o metodu superpozice a metodu používající náhradní napěťový zdroj v místě zkratu.
NahoruMetoda ekvivalentního napěťového zdroje
Jelikož norma ČSN EN 60909 užívá metodou zavedení ekvivalentního napěťového zdroje v místě zkratu (2.46), bude při výpočtu zkratových poměrů použita tato metoda.
(kV, -, kV),
kde c je napěťový součinitel a Un je sdružená hodnota jmenovitého napětí sítě.
Tento ekvivalentní napěťový zdroj je jediným aktivním napětím soustavy. Všechny napájecí body sítě, synchronní stroje a asynchronní motory jsou zkratované za jejich vnitřními (rázovými) reaktancemi. Všechny paralelní kapacity a admitance (zátěže) kromě kapacit a admitancí motorů se v sousledné a zpětné složce zanedbávají. Kapacity v netočivém složkovém systému se musí brát v úvahu (zanedbávají se v nn soustavách a ve vn účinně uzemněných systémech). Pro potřeby této výpočtové metody byl zaveden napěťový součinitel, který udává napěťový poměr mezi napětím ekvivalentního napěťového zdroje a jmenovitým napětím sítě Un děleným odmocninou tří.
Výpočet se může vykonávat dvěma způsoby:
-
ve skutečných hodnotách – celý výpočet probíhá ve skutečných fyzikálních hodnotách – veličiny se označují velkými písmeny,
-
v poměrných hodnotách – veličiny se počítají v poměrných hodnotách. Přepočet na tyto hodnoty se provádí pomocí vztažných hodnot (UV, SV). Veličiny se označují malými písmeny.
Pokud je místo zkratu elektricky vzdáleno od zdrojů zkratového proudu, nebo pokud je…