2022/869, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU), kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2022/869

ze dne 30. května 2022,

kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě, mění nařízení (ES) č. 715/2009, (EU) 2019/942 a (EU) 2019/943 a směrnice 2009/73/ES a (EU) 2019/944 a zrušuje nařízení (EU) č. 347/2013

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 172 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Ve svém sdělení ze dne 11. prosince 2019 nazvaném "Zelená dohoda pro Evropu" (dále jen "Zelená dohoda pro Evropu") vytyčila Komise novou strategii růstu, jejímž cílem je transformovat Unii ve spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která nejpozději do roku 2050 naplní svůj cíl klimatické neutrality a ve které nebude mít hospodářský růst vazbu na využívání zdrojů. Ve svém sdělení ze dne 17. září 2020 nazvaném "Zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030 – Investice do klimaticky neutrální budoucnosti ve prospěch našich občanů" Komise navrhla zvýšit cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň na 55 %. Tuto ambici potvrdila Evropská rada dne 11. prosince 2020 a posouzení dopadů připojené k uvedenému sdělení potvrzuje, že budoucí skladba zdrojů energie se bude velmi lišit od skladby současné a že bude nutné přezkoumat a v případě potřeby revidovat právní předpisy v oblasti energetiky. Stávající investice do energetické infrastruktury zjevně nepostačují k transformaci a výstavbě energetické infrastruktury budoucnosti. To rovněž znamená, že musí existovat infrastruktura, která podpoří evropskou transformaci energetiky, a to včetně rychlé elektrifikace, rozšíření výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů bez využití fosilních paliv, většího využívání plynů z obnovitelných zdrojů a nízkouhlíkových plynů, integrace energetického systému a většího využívání inovativních řešení.

(2) Stávající závazný cíl Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2030 ve výši nejméně 32 % konečné spotřeby energie a hlavní cíl Unie v oblasti energetické účinnosti ve výši nejméně 32,5 % budou revidovány s°ohledem na vyšší ambici Unie formulovanou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (4) a v Zelené dohodě pro Evropu.

(3) Pařížská dohoda přijatá na základě Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (5) (dále jen "Pařížská dohoda") stanoví dlouhodobý cíl udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2°°C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby tento nárůst nepřesáhl 1,5°°C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, a zdůrazňuje, že je důležité přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a sladit finanční toky s°nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu. Dne 12. prosince 2019 potvrdila Evropská rada cíl dosáhnout do roku 2050 klimaticky neutrální Evropské unie v souladu s cíli Pařížské dohody.

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 (6) stanoví hlavní směry pro včasný rozvoj a interoperabilitu prioritních koridorů a oblastí transevropské energetické infrastruktury, aby se dosáhlo cílů energetické politiky uvedených ve Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen "Smlouva o fungování EU"), kterými je zajistit fungování vnitřního trhu s energií, bezpečnost dodávek energie a konkurenční trhy s energií v Unii, podporovat energetickou účinnost, úspory energie, rozvoj nových a obnovitelných forem energie a podporovat propojení energetických sítí. Nařízení (EU) č. 347/2013 zavádí rámec pro spolupráci členských států a příslušných zúčastněných stran v regionálním prostředí za účelem rozvoje lépe propojených energetických sítí, jehož cílem je propojit regiony, které jsou v současnosti izolovány od evropských trhů s energií, posílit stávající a prosazovat nová přeshraniční propojení a napomoci integraci energie z obnovitelných zdrojů. Sledováním těchto cílů přispívá nařízení (EU) č. 347/2013 k inteligentnímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění a přináší celé Unii výhody v podobě konkurenceschopnosti a hospodářské, sociální a územní soudržnosti.

(5) Hodnocení nařízení (EU) č. 347/2013 jasně ukázalo, že tento rámec účinně zlepšil integraci sítí členských států a stimuloval obchod s energií, a přispěl tudíž ke konkurenceschopnosti Unie. Projekty společného zájmu v oblasti elektřiny a plynu výrazně přispěly k bezpečnosti dodávek energie. Pokud jde o plyn, je infrastruktura nyní lépe propojena a odolnost dodávek se od roku 2013 podstatně zlepšila. Regionální spolupráce v regionálních skupinách a prostřednictvím přeshraničního přidělování nákladů je důležitým faktorem umožňujícím provádění projektů. V°mnoha případech však přeshraniční přidělování nákladů nevedlo ke zmenšení mezery ve financování projektů, jak bylo zamýšleno. Ačkoli většina povolovacích řízení byla zkrácena, v některých případech tento postup stále trvá dlouho. Důležitým činitelem byla finanční pomoc z Nástroje pro propojení Evropy zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 (7), neboť granty na studie pomohly projektům snížit rizika v raných fázích vývoje, zatímco granty na práce podpořily projekty zaměřené na hlavní úzká místa, která nemohlo dostatečně vyřešit tržní financování.

(6) Evropský parlament vyzval ve svém usnesení ze dne 10. července 2020 o revizi hlavních směrů pro transevropské energetické infrastruktury (8) k revizi nařízení (EU) č. 347/2013, která by zohlednila zejména cíle Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a cíl klimatické neutrality do roku 2050 a naplnění zásady "energetická účinnost v první řadě".

(7) Politika transevropských energetických sítí je ústředním nástrojem rozvoje vnitřního trhu s energií a je nezbytná pro dosažení cílů Zelené dohody pro Evropu. K dosažení vyšší míry snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 a klimatické neutrality nejpozději do roku 2050 Evropa potřebuje integrovanější energetický systém založený na vyšší míře elektrifikace na základě dalších obnovitelných a nízkouhlíkových zdrojů a na dekarbonizaci plynárenského odvětví. Politika transevropských energetických sítí může zajistit, aby rozvoj energetické infrastruktury Unie podporoval požadovaný energetický přechod ke klimatické neutralitě v souladu se zásadou "energetická účinnost v první řadě" a se zásadou technologické neutrality, přičemž bere v úvahu také potenciál snižování emisí v konečném využití energie. Může rovněž zajistit propojení, energetickou bezpečnost, integraci trhu a systému a hospodářskou soutěž ve prospěch všech členských států, jakož i energie pro domácnosti a podniky za dostupnou cenu.

(8) Ačkoli cíle nařízení (EU) č. 347/2013 zůstávají z velké části platné, současný rámec transevropských energetických sítí dosud plně neodráží očekávané změny energetického systému, které vyplynou z nových politických souvislostí, a zejména z posílených cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030, jakož i z cíle klimatické neutrality do roku 2050 na základě Zelené dohody pro Evropu. Proto je zapotřebí, aby se do revidovaného rámce transevropských energetických sítí odpovídajícím způsobem mimo jiné aspekty promítly i cíle v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se jí. Vedle nových politických souvislostí a cílů byl v posledním desetiletí rychlý i technologický rozvoj. Tento vývoj by měl být zohledněn v kategoriích energetické infrastruktury, na něž se vztahuje toto nařízení, v kritériích pro výběr projektů společného zájmu, jakož i v prioritních koridorech a tematických oblastech. Současně by se ustanovení tohoto nařízení neměla dotknout práva členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií, jak je stanoveno v článku 194 Smlouvy o fungování EU.

(9) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES (9) and (EU) 2019/944 (10) stanoví vnitřní trh s energií. Jakkoli bylo dosaženo velmi významného pokroku při dokončování tohoto trhu, stále existuje prostor pro zlepšení prostřednictvím lepšího využívání stávající energetické infrastruktury, integrace narůstajících objemů energie z obnovitelných zdrojů a integrace systému.

(10) Energetická infrastruktura Unie by měla být modernizována, aby se předešlo technickým selháním a aby se zvýšila odolnost infrastruktury vůči těmto selháním, ať už přírodním, nebo člověkem způsobeným katastrofám, nepříznivým účinkům změny klimatu a hrozbám pro bezpečnost Unie, zejména pokud jde o evropské kritické infrastruktury stanovené ve směrnici Rady 2008/114/ES (11).

(11) Energetická infrastruktura Unie by měla být odolná vůči nevyhnutelným dopadům, které podle očekávání změna klimatu v Evropě vyvolá navzdory úsilí o její zmírnění. Je tudíž zásadní zvýšit úsilí v oblasti přizpůsobování se změně klimatu a jejího zmírňování, budování odolnosti vůči této změně a prevence katastrof a připravenosti na ně.

(12) Rozvoj transevropské energetické infrastruktury by měl zohledňovat tam, kde je to technicky možné a nejúčinnější, možnost změny účelu využití stávající infrastruktury a zařízení.

(13) Bezpečnost dodávek energie, která je jedním z hlavních motivačních faktorů přijetí nařízení (EU) č. 347/2013, se díky projektům společného zájmu výrazně zlepšila. Kromě toho podle posouzení dopadů vypracovaného Komisí, které doplňuje sdělení Komise ze dne 17. září 2020 nazvané "Zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030 – Investice do klimaticky neutrální budoucnosti ve prospěch našich občanů", se očekává, že spotřeba zemního plynu výrazně poklesne, neboť jeho využívání ve stávající míře není slučitelné se zásadou uhlíkové neutrality. Na druhé straně se očekává, že se do roku 2050 výrazně zvýší spotřeba bioplynu, vodíku z obnovitelných zdrojů, nízkouhlíkového vodíku a syntetických plynných paliv. Pokud jde o plyn, je infrastruktura nyní lépe propojena a odolnost dodávek se od roku 2013 podstatně zlepšila. Plánování energetické infrastruktury by mělo odrážet tuto měnící se situaci v oblasti plynárenství. Ne všechny členské státy jsou však již dostatečně napojeny na evropskou plynárenskou síť a zejména ostrovní členské státy se nadále potýkají se značnými problémy, pokud jde o bezpečnost dodávek a energetickou izolaci. Přestože se očekává, že 78 % plynárenských projektů, které jsou projekty společného zájmu, budou zadány do konce roku 2025, řada z nich se potýká se značným zpožděním způsobeným mimo jiné obtížemi při získávání povolení. Toto nařízení by proto nemělo mít negativní dopad na projekty společného zájmu, které ke dni jeho vstupu v platnost ještě nebyly dokončeny. U projektů společného zájmu uvedených na pátém unijním seznamu projektů společného zájmu sestaveném podle nařízení (EU) č. 347/2013, u nichž příslušný orgán přijal žádost k posouzení, by proto mělo být umožněno zachování práv a povinností souvisejících s povolováním po dobu čtyř let ode dne vstupu tohoto nařízení v°platnost.

(14) Význam inteligentních elektrických sítí, které ne vždy překračují fyzické hranice, pro dosažení cílů politiky Unie v oblasti energetiky a klimatu byl uznán ve sdělení Komise ze dne 8. července 2020 nazvaném "Cesta ke klimaticky neutrálnímu hospodářství: Strategie EU pro integraci energetického systému" (dále jen "strategie EU pro integraci energetického systému"). Kritéria pro tuto kategorii by měla být zjednodušena, měla by zahrnovat technologický vývoj z hlediska inovací a digitálních aspektů a měla by umožňovat integraci energetického systému. Dále by měla být vyjasněna úloha předkladatelů projektů. Vzhledem k očekávanému významnému nárůstu poptávky po energii v odvětví dopravy, zejména pro elektrická vozidla podél dálnic a v městských oblastech, by technologie inteligentních sítí měly rovněž pomoci zlepšit podporu související s energetickou sítí pro přeshraniční vysokokapacitní dobíjení na podporu dekarbonizace odvětví dopravy.

(15) Strategie EU pro integraci energetického systému rovněž zdůraznila potřebu plánování integrované energetické infrastruktury napříč různými nosiči energie, energetickými infrastrukturami a odběratelskými odvětvími. Tato integrace systému vychází z uplatňování zásady "energetická účinnost v první řadě" a z holistického přístupu k politice a z přístupu, který jde nad rámec jednotlivých odvětví. Řeší rovněž potřeby dekarbonizace v odvětvích, kde je obtížné snížit emise uhlíku, jako jsou části průmyslu nebo některé druhy dopravy, kde je přímá elektrifikace v současné době technicky nebo ekonomicky náročná. Tyto investice zahrnují vodík a elektrolyzéry, které postupně směřují ke komerčnímu rozsáhlému zavádění. Sdělení Komise ze dne 8. července 2020 nazvané "Vodíková strategie pro klimaticky neutrální Evropu" (dále jen "vodíková strategie") upřednostňuje výrobu vodíku z elektřiny z obnovitelných zdrojů, což je nejčistší řešení, které je nejvíce slučitelné s unijním cílem klimatické neutrality. V přechodné fázi jsou však zapotřebí jiné formy nízkouhlíkového vodíku, které povedou k rychlejší dekarbonizaci stávající produkce vodíku se zaměřením na širokou škálu čistých technologií a nastartování úspor z rozsahu.

(16) Ve své vodíkové strategii Komise mimoto dospěla k závěru, že pro požadované zavedení vodíku je důležitým prvkem rozsáhlá síť infrastruktury, kterou může nabídnout pouze Unie a vnitřní trh. V současné době existuje velmi omezená specializovaná infrastruktura pro přeshraniční přepravu vodíku a obchodování s vodíkem nebo pro vytvoření partnerství "Hydrogen Valleys". Tato infrastruktura by měla sestávat z významného podílu zařízení přeměněných ze zařízení pro zemní plyn, doplněných o nová zařízení určená pro vodík. Vodíková strategie dále stanoví strategický cíl zvýšit do roku 2030 instalovaný výkon elektrolyzérů na 40 gigawattů (GW), aby se zvýšila výroba vodíku z obnovitelných zdrojů a usnadnila dekarbonizace odvětví závislých na fosilních palivech, jako je průmysl nebo doprava. Politika transevropských energetických sítí by proto měla zahrnovat novou, přizpůsobenou infrastrukturu pro přepravu vodíku a skladovací zařízení, jakož i elektrolyzéry. Infrastruktura pro přepravu a skladování vodíku by měla být rovněž zahrnuta do desetiletého plánu rozvoje sítě pro celou Unii, aby bylo možné komplexně a důsledně posoudit její náklady a přínosy pro energetický systém, včetně příspěvku k integraci a dekarbonizaci sektoru, s cílem vytvořit pro Unii páteřní vodíkovou soustavu.

(17) Kromě toho by měla být na podporu investic vytvořena nová kategorie infrastruktury pro inteligentní plynárenské sítě, které do plynárenské soustavy začleňují rozmanitou škálu nízkouhlíkových plynů a zejména plynů z obnovitelných zdrojů, jako je bioplyn, biometan a vodík, a na základě inovativních digitálních technologií pomáhají řídit výsledný složitější systém.

(18) Dosažení klimatické neutrality nejpozději do roku 2050 předpokládá, že budou i nadále využívány průmyslové procesy, při nichž se uvolňuje oxid uhličitý. Tento oxid uhličitý se považuje za nevyhnutelný, pokud jeho vzniku nelze zamezit ani prostřednictvím optimalizace, například zvýšením energetické účinnosti nebo elektrifikací zahrnující obnovitelné zdroje energie. Rozvoj infrastruktury pro oxid uhličitý by měl vést k významnému čistému snížení jinak nevyhnutelných emisí při neexistenci vhodných alternativ. Zachycování oxidu uhličitého upravuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (12) pro účely toků oxidu uhličitého pocházejících ze zařízení, na něž se vztahuje uvedená směrnice, a pro účely geologického ukládání podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES (13).

(19) Nařízení (EU) č. 347/2013 vyžadovalo, aby kandidátský projekt společného zájmu prokázal významný přínos alespoň k jednomu kritériu ze souboru kritérií v rámci postupu sestavování unijního seznamu projektů společného zájmu, který mohl, ale nemusel zahrnovat udržitelnost. Tento požadavek v souladu s konkrétními potřebami vnitřního trhu s energií ve své době umožnil rozvoj projektů společného zájmu, které řešily pouze rizika pro bezpečnost dodávek energie, a to i pokud neprokazovaly přínosy z hlediska udržitelnosti. Vzhledem k vývoji potřeb unijní infrastruktury, k cílům v oblasti dekarbonizace a k závěrům Evropské rady přijatým dne 21. července 2020, podle nichž by "výdaje EU by měly být v souladu s cíli Pařížské dohody a se zásadou ‚nezpůsobovat škodu‚ obsaženou v Zelené dohodě pro Evropu", by však udržitelnost měla být posuzována z hlediska integrace obnovitelných zdrojů energie do rozvodné sítě, případně z°hlediska snižování emisí skleníkových plynů, s cílem zajistit, aby politika transevropských energetických sítí byla v souladu s cíli Unie v°oblasti energetiky a klimatu a s cílem klimatické neutrality do roku 2050 a aby při dosahování cíle klimatické neutrality zohledňovala specifika každého členského státu. Udržitelnost sítí pro přepravu oxidu uhličitého je posuzována z hlediska celkového očekávaného snižování emisí skleníkových plynů během celého životního cyklu projektu a neexistence alternativních technologických řešení k dosažení stejné úrovně snížení emisí oxidu uhličitého.

(20) Unie by měla usnadňovat infrastrukturní projekty, které propojují sítě Unie se sítěmi třetích zemí a jsou vzájemně prospěšné, nezbytné pro transformaci energetiky a dosažení cílů v oblasti klimatu a splňují i konkrétní kritéria příslušných kategorií infrastruktury podle tohoto nařízení, zejména se sousedními zeměmi a se zeměmi, s nimiž Unie navázala zvláštní spolupráci v oblasti energetiky. Toto nařízení by proto mělo do své oblasti působnosti zahrnout projekty ve společném zájmu, pokud jsou udržitelné a schopné prokázat významné čisté socioekonomické přínosy na úrovni Unie a pro alespoň jednu třetí zemi. Tyto projekty by měly být způsobilé k zařazení na unijní seznam projektů společného zájmu a projektů ve společném zájmu (dále jen "seznam Unie"), pokud daný rámec politiky vykazuje vysokou míru sblížení a je podpořen mechanismy vymáhání, a měly by prokazatelně přispívat k celkovým cílům politiky Unie a třetích zemí v°oblasti energetiky a klimatu, pokud jde o bezpečnost dodávek a dekarbonizaci.

Vysoká míra sblížení rámce politiky by měla být předpokládána u smluvních stran z Evropského hospodářského prostoru nebo Energetického společenství nebo ji lze v případě jiných třetích zemí prokázat prostřednictvím dvoustranných dohod, které obsahují příslušná ustanovení o cílech politiky v oblasti klimatu a energetiky týkajících se dekarbonizace, jež dále posoudí příslušná regionální skupina za podpory Komise. Kromě toho by třetí země, s níž Unie spolupracuje na vývoji projektů ve společném zájmu, měla usnadnit podobný harmonogram pro zrychlené provádění a další opatření na podporu politiky, jak stanoví toto nařízení. S projekty ve společném zájmu by proto mělo být nakládáno stejným způsobem jako s projekty společného zájmu, přičemž všechna ustanovení týkající se projektů společného zájmu se budou vztahovat i na projekty ve společném zájmu, není-li stanoveno jinak. Významné čisté socioekonomické přínosy na úrovni Unie by měly být chápány jako zlepšení interoperability a fungování vnitřního trhu, jež přesahuje rámec jednoho členského státu. Pokud jde o projekty pro ukládání oxidu uhličitého, měly by být způsobilé pouze projekty nezbytné k°umožnění přeshraniční přepravy a ukládání oxidu uhličitého, a to za předpokladu, že normy a záruky zabraňující jakýmkoli únikům a normy a záruky týkající se klimatu, lidského zdraví a ekosystémů, pokud jde o bezpečnost a účinnost trvalého uložení oxidu uhličitého, jsou přinejmenším na stejné úrovni jako v Unii. Je třeba předpokládat, že Evropský hospodářský prostor tyto normy a záruky splňuje.

(21) Projekty ve společném zájmu by měly být považovány za dodatečný nástroj k rozšíření oblasti působnosti tohoto nařízení na třetí země nad rámec těch projektů společného zájmu, které přispívají k realizaci prioritního koridoru nebo oblasti energetické infrastruktury, jak je stanoveno v příloze I. Pokud tedy projekt uskutečňovaný se třetí zemí přispívá k realizaci prioritního koridoru nebo oblasti energetické infrastruktury, měl by být způsobilý ucházet se o status projektu společného zájmu podle tohoto nařízení. Podle stejné zásady mohou být vybrány jakožto projekty společného zájmu projekty propojení elektroenergetických soustav uskutečňované se třetími zeměmi za podmínky, že získaly status projektu společného zájmu podle nařízení (EU) č. 347/2013, pokud uspějí ve výběrovém řízení a splňují kritéria pro projekty společného zájmu.

(22) K dosažení cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a jejího cíle klimatické neutrality do roku 2050 musí také Unie výrazně zvýšit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Stávající kategorie energetické infrastruktury pro přenos a ukládání elektřiny mají zásadní význam pro začlenění významného nárůstu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů do elektrické rozvodné sítě. Kromě toho to vyžaduje zvýšení investic do energie z obnovitelných zdrojů na moři s cílem dosáhnout výkonu větrných elektráren instalovaných na moři alespoň v objemu 300 GW v souladu se strategií Komise pro energii z obnovitelných zdrojů na moři stanovenou ve sdělení Komise ze dne 19. listopadu 2020 nazvaném "Strategie EU pro využití potenciálu obnovitelné energie na moři pro klimaticky neutrální budoucnost". Tato strategie zahrnuje radiální propojení nových větrných elektráren na moři, jakož i hybridní integrované projekty. Rovněž je třeba se zabývat koordinací dlouhodobého plánování a rozvoje elektrizačních soustav na moři a na pevnině. Zvláště by plánování infrastruktury na moři mělo ustoupit od přístupu založeného na jednotlivých projektech ve prospěch koordinovaného komplexního přístupu zajišťujícího udržitelný rozvoj integrovaných elektrizačních soustav na moři v souladu s potenciálem příbřežních obnovitelných zdrojů jednotlivých přímořských oblastí, ochranou životního prostředí a dalšími způsoby využití moře. Měl by být uplatňován přístup dobrovolné spolupráce mezi členskými státy. Členské státy by měly i nadále odpovídat za schvalování projektů společného zájmu, které se týkají jejich území, a souvisejících nákladů.

(23) Příslušné členské státy by měly být schopny posoudit přínosy a náklady prioritních koridorů elektrizačních soustav na moři z hlediska energie z obnovitelných zdrojů a provést předběžnou analýzu sdílení nákladů na úrovni jednotlivých prioritních koridorů elektrizačních soustav na moři, aby podpořily společné politické závazky k rozvoji energie z obnovitelných zdrojů na moři. Komise by spolu s členskými státy a příslušnými provozovateli přenosových soustav a vnitrostátními regulačními orgány měla vypracovat pokyny pro konkrétní náklady a přínosy a sdílení nákladů pro účely zavádění plánů rozvoje integrovaných sítí na moři, které by měly členským státům umožnit provedení odpovídajícího posouzení.

(24) Proces desetiletého plánu rozvoje sítě pro celou Unii jako základ pro určení projektů společného zájmu v kategoriích elektřiny a plynu se osvědčil jako účinný. Ačkoli Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav, Evropská síť provozovatelů plynárenských přepravních soustav a provozovatelé přenosových soustav hrají v tomto procesu důležitou úlohu, je zapotřebí větší kontroly, aby se posílila důvěra v tento postup, zejména pokud jde o vymezení scénářů pro budoucnost, určení dlouhodobých nedostatků a úzkých míst v infrastruktuře a posuzování jednotlivých projektů. Vzhledem k potřebě nezávislého ověřování by proto měla hrát v uvedeném postupu větší úlohu Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (dále jen "agentura") a Komise, a to i v postupu vypracovávání desetiletých plánů rozvoje sítě pro celou Unii podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 (14) a (EU) č. 2019/943 (15). Proces desetiletého plánu rozvoje sítě pro celou Unii by měl využívat objektivní, vědecky podložené vstupy od nezávislého vědeckého orgánu, jako je Evropský vědecký poradní výbor pro změnu klimatu, a měl by být organizován co nejefektivněji.

(25) Při plnění svých úkolů před přijetím desetiletých plánů rozvoje sítě pro celou Unii by Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav a Evropská síť provozovatelů plynárenských přepravních soustav měly vést rozsáhlé konzultace se všemi příslušnými zainteresovanými stranami. Konzultace by měly být otevřené a transparentní a měly by být uskutečněny včas, aby umožnily získání zpětné vazby od zainteresovaných stran při přípravě klíčových fází desetiletých plánů rozvoje sítě pro celou Unii, jako je vypracování scénářů, zjišťování nedostatků v infrastruktuře a metodika analýzy nákladů a přínosů pro posuzování projektů. Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav a Evropská síť provozovatelů plynárenských přepravních soustav by měly náležitě zohlednit podněty získané od zainteresovaných stran během konzultací a měly by vysvětlit, jak tyto podněty zohlednily.

(26) V souladu se závěry Fóra pro energetickou infrastrukturu 2020 je nezbytné zajistit, aby v procesech plánování všech infrastruktur na pevnině i na moři pro přenos a distribuci byla uceleně zohledněna všechna příslušná odvětví, jako je plyn, elektřina a doprava. Za účelem naplnění Pařížské dohody a dosažení cílů Unie v oblasti klimatu pro rok 2030, cílů rozvoje energie na moři do roku 2040 a v souladu s cílem Unie dosáhnout klimatické neutrality nejpozději do roku 2050 by se měl rámec transevropských energetických sítí opírat o inteligentnější, integrovanější, dlouhodobější a optimalizovanější koncepci "jednotného energetického systému" prostřednictvím vytvoření rámce, který umožní lépe koordinovat plánování infrastruktury v různých odvětvích a vytvoří příležitost k optimální integraci různých řešení, která budou zahrnovat různé prvky sítě mezi různými infrastrukturami. To by mělo být zajištěno vytvořením postupně integrovaného modelu, který umožní soulad mezi odvětvovými metodikami založenými na společných předpokladech a bude odrážet vzájemnou propojenost.

(27) Je důležité zajistit, aby status projektu společného zájmu mohly získat pouze projekty infrastruktury, pro které neexistují přiměřená alternativní řešení. Za tímto účelem by měla být ve zprávě o zjišťování nedostatků v infrastruktuře vypracované v souladu s tímto nařízením a při práci regionálních skupin při sestavování regionálních seznamů navrhovaných projektů zohledněna zásada "energetická účinnost v první řadě". V souladu se zásadou "energetická účinnost v první řadě" by měly být pro zajištění budoucích potřeb v oblasti infrastruktury zváženy všechny relevantní alternativy k nové infrastruktuře, které by mohly přispět k řešení nedostatků v infrastruktuře.

Regionální skupiny, jimž jsou nápomocny vnitrostátní regulační orgány, by měly zvážit předpoklady a výsledky posouzení nedostatků infrastruktury vypracovaného v souladu s tímto nařízením a zajistit, aby se zásada "energetická účinnost v první řadě" plně promítla do procesu výběru projektů společného zájmu. Kromě toho by předkladatelé projektů měli během provádění projektů podávat zprávy o souladu s právními předpisy v oblasti životního prostředí a prokazovat, že projekty nepůsobí významné poškozování životního prostředí ve smyslu článku 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 (16). U stávajících projektů společného zájmu, které dosáhly dostatečné vyspělosti, bude tento aspekt zohledněn regionálními skupinami při výběru projektů pro následný seznam Unie.

(28) K zajištění stability napětí a kmitočtu je nutné věnovat zvláštní pozornost stabilitě evropské elektrické rozvodné sítě za měnících se podmínek, zejména s ohledem na narůstající možnosti flexibility, jako je udržitelné ukládání energie, a podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů. Upřednostňovat je třeba zvláště úsilí o zachování a zajištění uspokojivé úrovně plánované nízkouhlíkové výroby energie s cílem zajistit bezpečnost dodávek pro občany a podniky.

(29) Komise po důkladných konzultacích se všemi členskými státy a zúčastněnými stranami určila čtrnáct priorit transevropské energetické infrastruktury, jejichž provedení je zásadní pro dosažení cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a cíle klimatické neutrality do roku 2050. Tyto priority se týkají různých zeměpisných regionů nebo tematických oblastí, pokud jde o přenos a ukládání elektřiny, elektrizačních soustav na moři pro energii z obnovitelných zdrojů, přepravy a skladování vodíku, elektrolyzérů, inteligentních plynárenských sítí, inteligentních elektrických rozvodných sítí a přepravy a ukládání oxidu uhličitého.

(30) Projekty společného zájmu by měly splňovat společná, transparentní a objektivní kritéria s ohledem na jejich přínos pro cíle energetické politiky. Aby byly projekty v oblasti elektřiny a vodíku způsobilé k zařazení na seznamy Unie, měly by být součástí nejnovějšího dostupného desetiletého plánu rozvoje sítě pro celou Unii. Vzhledem k tomu, že vodíková infrastruktura není v současnosti zahrnuta do desetiletého plánu rozvoje sítě pro celou Unii, měl by se tento požadavek na vodíkové projekty uplatňovat až od 1. ledna 2024 pro účely druhého seznamu Unie sestaveného podle tohoto nařízení.

(31) Měly by být zřízeny regionální skupiny za účelem navrhování a přezkoumávání projektů společného zájmu, což povede k vypracování regionálních seznamů projektů společného zájmu. Za účelem zajištění široké shody by tyto regionální skupiny měly zajišťovat úzkou spolupráci mezi členskými státy, vnitrostátními regulačními orgány, předkladateli projektů a příslušnými zúčastněnými stranami. V rámci této spolupráce by měly vnitrostátní regulační orgány v případě potřeby poskytovat regionálním skupinám poradenství, mimo jiné ohledně proveditelnosti regulačních aspektů navrhovaných projektů a proveditelnosti navrhovaného harmonogramu schválení regulačními orgány.

(32) Za účelem zvýšení účinnosti tohoto procesu by měla být prohloubena a dále podporována spolupráce mezi regionálními skupinami. Je třeba, aby při usnadňování této spolupráce hrála aktivní úlohu Komise s cílem řešit možný dopad projektů na jiné regionální skupiny.

(33) Nový seznam Unie by měl být vypracován každé dva roky. Projekty společného zájmu, které byly dokončeny nebo které již nesplňují příslušná kritéria a požadavky stanovené v tomto nařízení, by v příštím seznamu Unie už neměly být uvedeny. Z tohoto důvodu by stávající projekty společného zájmu, které mají být zařazeny na následující seznam Unie, měly podléhat stejnému výběrovému procesu pro sestavení regionálních seznamů a seznamu Unie, jaký se používá na navrhované projekty. Administrativní zátěž by však měla být co nejvíce snížena, například díky využití dříve předložených informací a zohlednění výročních zpráv předkladatelů projektů. Stávající projekty společného zájmu, které dosáhly významného pokroku, by proto měly využívat zjednodušeného postupu integrace do desetiletého plánu rozvoje sítě pro celou Unii.

(34) Projekty společného zájmu by měly být prováděny co nejrychleji a měly by být pečlivě sledovány a vyhodnocovány s náležitým ohledem na dodržování požadavků na zapojení zainteresovaných stran a právních předpisů v oblasti životního prostředí a minimální administrativní zátěž pro předkladatele projektů. Komise by měla jmenovat evropské koordinátory projektů, u kterých se vyskytnou obzvláštní nesnáze nebo zpoždění. U těchto projektů by měl být ve výběrovém procesu pro následné seznamy Unie zohledněn pokrok při provádění konkrétních projektů, jakož i plnění povinností vyplývajících z tohoto nařízení.

(35) Povolovací postup by neměl vést k administrativní zátěži neúměrné rozsahu nebo složitosti projektu ani by neměl vytvářet překážky rozvoje transevropských sítí a přístupu na trh.

(36) Plánování a provádění unijních projektů společného zájmu v oblasti energetické, dopravní a telekomunikační infrastruktury by se mělo koordinovat s cílem vytvořit synergie tam, kde je to z celkového ekonomického, technického nebo environmentálního hlediska nebo z hlediska klimatu či územního plánování proveditelné, přičemž se řádně zohlední příslušné bezpečnostní aspekty. Při plánování jednotlivých evropských sítí by tedy mělo být možné upřednostňovat integraci dopravních, komunikačních a energetických sítí s cílem zajistit, aby byla zabrána co nejmenší plocha. Pro integraci energetického systému v různých odvětvích je nezbytná společná vize sítí, přičemž je třeba, pokud možno, zajistit opětovné využití stávajících nebo bývalých tras s cílem minimalizovat veškeré sociální, ekonomické, environmentální, klimatické a finanční negativní dopady.

(37) Projektům společného zájmu by měl být na vnitrostátní úrovni přidělen "prioritní status", aby se zajistilo jejich rychlé administrativní zpracování a aby byl zajištěn bezodkladný režim ve všech soudních řízeních a postupech řešení sporů, které se jich týkají. Příslušné orgány by je měly považovat za projekty ve veřejném zájmu. Z důvodů převažujícího veřejného zájmu by měly být projekty, které mají nepříznivý dopad na životní prostředí, povoleny za předpokladu, že jsou splněny všechny podmínky stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (17) a ve směrnici Rady 92/43/EHS (18).

(38) Je nezbytné, aby byly informovány zainteresované strany, včetně občanské společnosti, a aby s nimi byly vedeny konzultace s cílem zajistit úspěch projektů a omezit případné námitky vůči projektům.

(39) Měl by existovat příslušný orgán nebo orgány, které by integrovaly nebo koordinovaly všechny povolovací postupy s cílem omezit složitost, zvýšit účinnost a transparentnost a napomoci posílení spolupráce mezi členskými státy.

(40) Za účelem zjednodušení a urychlení povolovacího postupu pro elektrizační soustavy na moři pro energii z obnovitelných zdrojů by měla být určena jednotná kontaktní místa pro přeshraniční projekty na moři na seznamu Unie, čímž se sníží administrativní zátěž pro tvůrce projektů. Jednotná kontaktní místa by měla rovněž snížit složitost, zvýšit účinnost a urychlit povolovací postup pro přenosová zařízení na moři, jež často zasahují do mnoha jurisdikcí.

(41) Navzdory existenci zavedených norem zajišťujících účast veřejnosti při rozhodovacích postupech týkajících se životního prostředí, které v plném rozsahu platí pro projekty společného zájmu, jsou stále zapotřebí další opatření podle tohoto nařízení, která zajistí co možná nejvyšší standardy transparentnosti a účasti veřejnosti ve všech relevantních otázkách povolovacího postupu pro projekty společného zájmu. Pokud se na ně již vztahují vnitrostátní předpisy na základě stejných nebo vyšších standardů, které stanoví toto nařízení, měla by se předběžná konzultace před povolovacím řízením stát nepovinnou, což by zabránilo zdvojování právních požadavků.

(42) Správné a koordinované provádění směrnic Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES (19) a 2011/92/EU (20) a případně Úmluvy Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (21) podepsané v Aarhusu dne 25. června 1998 (dále jen "Aarhuská úmluva") a Úmluvy o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států (22) podepsané dne 25. února 1991 v Espoo (dále jen "úmluva z Espoo") by mělo zajistit harmonizaci hlavních zásad posuzování vlivů na životní prostředí a klima, včetně přeshraničních souvislostí. Komise vydala pokyny podporující členské státy při vymezování a provádění přiměřených legislativních a nelegislativních opatření s cílem zjednodušit u energetické infrastruktury postupy posuzování vlivů na životní prostředí a zajistit soudržné uplatňování postupů posuzování vlivů na životní prostředí vyžadovaných pro projekty společného zájmu podle práva Unie. Členské státy by měly koordinovat svá posuzování projektů společného zájmu, a je-li to možné, měly by poskytovat společná hodnocení. Členské státy by měly být v souvislosti s povolovacími postupy podněcovány k výměně osvědčených postupů a budování administrativních kapacit.

(43) Je důležité zefektivnit a zlepšit povolovací postup a současně v největší možné míře a při řádném zohlednění zásady subsidiarity respektovat pravomoci členských států a postupy uplatňované při budování nové energetické infrastruktury. Vzhledem k naléhavosti rozvoje energetických infrastruktur by mělo zjednodušení povolovacích postupů stanovit jasnou lhůtu pro vydání rozhodnutí příslušných orgánů o výstavbě projektu. Tato lhůta by měla stimulovat účinnější vymezení a vyřizování postupů a za žádných okolností by neměla ohrozit vysoké standardy ochrany životního prostředí v souladu s environmentálními právními předpisy a účast veřejnosti. Toto nařízení by mělo stanovit maximální lhůty. Členské státy však mohou usilovat o zkrácení lhůt tam, kde je to proveditelné, zejména pak u projektů, jako jsou inteligentní sítě, které nemusí vyžadovat tak složité povolovací postupy jako přenosová infrastruktura. Příslušné orgány by měly být povinny zajistit dodržování lhůt.

(44) Je-li to vhodné, měly by mít členské státy možnost zahrnout do komplexních rozhodnutí rovněž rozhodnutí učiněná v rámci jednání s jednotlivými vlastníky pozemků zaměřená na udělení přístupu k pozemku, jeho vlastnictví nebo právo tento pozemek obsadit v kontextu územního plánování, které obecně vymezuje využívání půdy určité oblasti, včetně dalšího rozvoje, jako jsou např. dálnice, železnice, budovy a ochrana chráněných krajinných oblastí, a není prováděno konkrétně pro účely plánovaného projektu a udělování provozních povolení. V rámci povolovacího postupu by mělo být možné, aby projekt společného zájmu zahrnoval rovněž přidruženou infrastrukturu, a to do té míry, do níž je to základním předpokladem pro vybudování nebo fungování projektu. Toto nařízení, zejména ustanovení o udělování povolení, účasti veřejnosti a provádění projektů společného zájmu, by mělo platit, aniž jsou dotčeny právo Unie a mezinárodní právo, včetně ustanovení o ochraně životního prostředí a lidského zdraví a ustanovení přijatých v rámci společné rybářské politiky a integrované námořní politiky, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/89/EU (23).

(45) Náklady na rozvoj, výstavbu, provoz a údržbu projektů společného zájmu by měli obvykle plně nést uživatelé dané infrastruktury. Při rozdělování nákladů by mělo být zajištěno, aby koncoví uživatelé nebyli nepřiměřeně zatěžováni, zejména pokud by to mělo vést k energetické chudobě. Pokud z vyhodnocení tržní poptávky nebo očekávaných dopadů na příslušné tarify vyplývá, že nelze očekávat, že budou náklady pokryty tarify placenými uživateli infrastruktury, měly by být projekty obecného zájmu způsobilé pro přeshraniční přidělení nákladů.

(46) Východiskem k diskusi o vhodném přidělení nákladů by měla být analýza nákladů a přínosů projektu infrastruktury provedená na základě harmonizované metodiky pro analýzu energetického systému v celé šíři za pomoci všech relevantních scénářů vypracovaných v rámci desetiletých plánů rozvoje sítě pro celou Unii připravených podle nařízení (ES) č. 715/2009 a (EU) 2019/943 a přezkoumaných agenturou a dalších scénářů pro plánování rozvoje sítě, což umožní důkladnou analýzu přínosu projektu společného zájmu k energetické politice Unie v oblasti dekarbonizace, integrace trhu, hospodářské soutěže, udržitelnosti a bezpečnosti dodávek. Uvedená analýza může pro účely srovnání jednotkových investičních nákladů zohlednit ukazatele a odpovídající referenční hodnoty. Jsou-li použity další scénáře, měly by být v souladu s cíli Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a s jejím cílem klimatické neutrality do roku 2050 a podléhat komplexnímu procesu konzultací a kontroly.

(47) Na stále více integrovaném vnitřním trhu s energií jsou zapotřebí jasná a transparentní pravidla přeshraničního přidělování nákladů s cílem urychlit investice do přeshraniční infrastruktury a projektů s přeshraničním dopadem. Je nezbytné zajistit stabilní rámec financování pro rozvoj projektů společného zájmu a zároveň minimalizovat potřebu finanční podpory a povzbudit potenciální investory pomocí vhodných pobídek a finančních mechanismů. Při rozhodování o přeshraničním přidělování nákladů by vnitrostátní regulační orgány měly tyto investiční náklady v celém rozsahu rozdělovat efektivně a v souladu se svými vnitrostátními postupy a metodikami uplatňovanými u podobné infrastruktury a zahrnovat je do vnitrostátních sazeb a následně případně určit, zda by jejich dopad na vnitrostátní tarify mohl představovat nepřiměřenou zátěž pro spotřebitele v daném členském státě. Vnitrostátní regulační orgány by měly zabránit vzniku rizika, že dojde ke zdvojenému poskytnutí podpory projektů, a to zohledněním skutečných či odhadovaných nákladů a výnosů. Tyto náklady a výnosy by měly být zohledněny pouze v tom rozsahu, v němž se vztahují k projektům a jsou určeny ke krytí příslušných nákladů.

(48) Jsou zapotřebí přeshraniční projekty, které by měly pozitivní dopad na energetickou síť Unie, jako jsou inteligentní elektrické sítě nebo elektrolyzéry, aniž by zahrnovaly společnou fyzickou hranici.

(49) Právní předpisy pro vnitřní trh s energií vyžadují, aby tarify za přístup k sítím poskytovaly vhodné investiční pobídky. Několik typů projektů společného zájmu však pravděpodobně přinese externality, které nemusí být plně zachyceny a získány zpět prostřednictvím systému řádných tarifů. Při uplatňování právních předpisů pro vnitřní trh s energií by vnitrostátní regulační orgány měly zajistit stabilní a předvídatelný regulační a finanční rámec, jehož součástí budou pobídky pro projekty společného zájmu, včetně dlouhodobých pobídek, které budou přiměřené úrovni zvláštních rizik daného projektu. Tento rámec by se měl vztahovat zejména na přeshraniční projekty, inovativní technologie přenosu elektřiny, které umožňují rozsáhlou integraci energie z obnovitelných zdrojů, distribuovaných zdrojů energie nebo odezvu strany poptávky v propojených sítích, a na projekty v oblasti energetických technologií a digitalizace, které pravděpodobně budou buď vystaveny vyšším rizikům než podobné projekty prováděné v jednom členském státě, nebo slibují vyšší přínosy pro Unii. Kromě toho by projekty s vysokými provozními výdaji měly mít rovněž přístup k vhodným investičním pobídkám. Především elektrizační soustavy na moři pro energii z obnovitelných zdrojů, které mají dvojí funkci jako propojovací vedení elektřiny a propojení projektů výroby energie z obnovitelných zdrojů na moři, budou pravděpodobně vystaveny vyšším rizikům než srovnatelné projekty infrastruktury na pevnině, a to vzhledem ke své vnitřní vazbě na výrobní zařízení, jež s sebou nese rizika v oblasti regulace, rizika v oblasti financování, např. potřebu předběžných investic, tržní rizika a rizika spojená s využíváním nových inovativních technologií.

(50) Toto nařízení by se mělo vztahovat pouze na povolování projektů společného zájmu, účast veřejnosti v těchto projektech a na jejich regulaci. Členské státy by nicméně měly mít možnost přijmout vnitrostátní ustanovení, jejichž prostřednictvím budou uplatňovat stejná nebo podobná pravidla na jiné projekty, které nemají status projektů společného zájmu ve smyslu tohoto nařízení. Pokud se jedná o regulační pobídky, měly by mít členské státy možnost přijmout vnitrostátní ustanovení, jejichž prostřednictvím budou uplatňovat stejná nebo podobná pravidla na projekty společného zájmu spadající do kategorie ukládání elektřiny.

(51) Členské státy, které projektům energetické infrastruktury v současné době nepřikládají nejvyšší možný národní význam, pokud jde o povolovací postup, by měly být vybízeny, aby zvážily zavedení takto vysokého národního významu, a to zejména na základě vyhodnocení toho, zda by to vedlo k urychlení povolovacího postupu.

(52) Členské státy, které v současné době nemají zrychlená nebo bezodkladná soudní řízení vztahující se na projekty energetické infrastruktury, by měly být vybízeny, aby zavedení takových postupů zvážily, a to zejména na základě vyhodnocení toho, zda by to vedlo k rychlejšímu provádění těchto projektů.

(53) Nařízení (EU) č. 347/2013 prokázalo přidanou hodnotu posílení pákového efektu soukromého financování prostřednictvím rozsáhlé finanční podpory EU při provádění projektů evropského významu. S ohledem na hospodářskou a finanční krizi a rozpočtová omezení by v příštím víceletém finančním rámci měla pokračovat cílená podpora prostřednictvím grantů a finančních nástrojů s cílem maximalizovat přínosy pro občany Unie a přilákat nové investory do prioritních koridorů a oblastí energetické infrastruktury vymezených v příloze tohoto nařízení s minimálním příspěvkem z rozpočtu Evropské unie.

(54) Projekty společného zájmu by měly být způsobilé pro přidělení finanční pomoci Unie v případě studií a za určitých podmínek i v případě prací podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1153 (24), a to ve formě grantů nebo inovativních finančních nástrojů, aby bylo zajištěno, že projektům společného zájmu, které nejsou životaschopné podle stávajícího regulačního rámce a tržních podmínek, bude možné poskytnout cílenou přizpůsobenou podporu. Je důležité předejít tomu, aby zejména mezi projekty, které přispívají k realizaci téhož prioritního koridoru Unie, docházelo k narušování podmínek hospodářské soutěže. Tato finanční pomoc by měla zajistit nezbytné synergie se strukturálními fondy za účelem financování inteligentních energetických rozvodných sítí a s mechanismem Unie pro financování energie z obnovitelných zdrojů vytvořeným prováděcím nařízením Komise (EU) 2020/1294 (25) podle čl. 33 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (26).

Na investice do projektů společného zájmu by se měla uplatňovat logická rovnice o třech stupních. Za prvé, trh by měl mít při investování přednost. Za druhé, nevyvolá-li příslušné investice trh, je třeba přezkoumat regulační řešení, a je-li to nezbytné, příslušný regulační rámec by měl být přizpůsoben a mělo by být zajištěno řádné uplatňování příslušného regulačního rámce. Za třetí, nejsou-li první dva kroky dostatečné pro zajištění nezbytných investic do projektů společného zájmu, mělo by být možné poskytnout finanční podporu Unie, pokud daný projekt společného zájmu splňuje platná kritéria způsobilosti. Projekty společného zájmu mohou být způsobilé i v rámci programu InvestEU, který doplňuje grantové financování.

(55) Unie by měla usnadnit projekty v oblasti energetiky ve znevýhodněných, méně propojených, okrajových, nejvzdálenějších nebo izolovaných regionech s cílem umožnit přístup k transevropským energetickým sítím s cílem urychlit proces dekarbonizace a snížit závislost na fosilních palivech.

(56) Pokud v členském státě není žádný provozovatel přenosové či přepravní soustavy, vztahují se odkazy na provozovatele přenosových či přepravních soustav v celém znění tohoto nařízení obdobně na provozovatele distribučních soustav.

(57) Granty na práce související s projekty ve společném zájmu by měly být k dispozici za stejných podmínek jako u jiných kategorií, pokud přispívají k celkovému cíli Unie v oblasti energetiky a klimatu a pokud jsou cíle dané třetí země v oblasti dekarbonizace v souladu s Pařížskou dohodou.

(58) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009, (EU) 2019/942 (27) a (EU) 2019/943 a směrnice 2009/73/ES a (EU) 2019/944 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(59) Vzhledem k tomu, že změna účelu využití infrastruktury pro zemní plyn má za cíl dekarbonizovat plynárenské sítě a umožnit využití čistého vodíku, přeprava nebo skladování předem definované směsi vodíku se zemním plynem nebo biometanem by mohly být umožněny během přechodného období. Mísení vodíku se zemním plynem nebo biometanem by mohlo být použito pro zvýšení kapacity pro výrobu vodíku a pro usnadnění přepravy vodíku. Aby byl zajištěn přechod na vodík, měl by předkladatel projektu prokázat, a to i prostřednictvím obchodních smluv, jakým způsobem budou do konce přechodného období zařízení pro zemní plyn přeměněna na zařízení určená pro vodík a jak bude během přechodného období zvýšeno využívání vodíku. V souvislosti s monitorováním by agentura měla ověřit včasný přechod projektu na zařízení určené pro vodík. Jakékoli financování těchto projektů podle nařízení (EU) 2021/1153 během přechodného období by mělo podléhat podmínce uvedené v grantové dohodě, že financování bude v případě, že nedojde k včasnému přechodu projektu na zařízení určené pro vodík, vráceno, a odpovídajícím ustanovením umožňujícím vymáhání této podmínky.

(60) V souladu se závěry Evropské rady ze dne 4. února 2011, že po roce 2015 by žádný členský stát neměl zůstat izolován od evropských plynárenských a elektroenergetických sítí ani by jeho energetická bezpečnost neměla být ohrožena nedostatkem vhodných propojení, je cílem tohoto nařízení zajistit přístup k transevropským energetickým sítím ukončením energetické izolace Kypru a Malty, které dosud nejsou s transevropskou plynárenskou sítí spojeny. Tohoto cíle by mělo být dosaženo umožněním toho, aby si připravované nebo plánované projekty, kterým byl udělen status projektu společného zájmu podle nařízení (EU) č. 347/2013, dokud nebudou Kypr a Malta propojeny s transevropskou plynárenskou sítí, zachovaly svůj status. Kromě toho, že tyto projekty přispějí k rozvoji trhu s energií z obnovitelných zdrojů, flexibilitě a odolnosti energetického systému a bezpečnosti dodávek, zajistí rovněž přístup na budoucí trhy s energií, včetně vodíku, a přispějí k dosažení celkových cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu.

(61) Projekty společného zájmu by neměly být způsobilé získat finanční pomoc Unie, pokud se předkladatelé projektů, provozovatelé nebo investoři nacházejí v některé ze situací zakládajících vyloučení uvedených v článku 136 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (28), například v případech odsouzení za podvod, korupci nebo jednání související se zločinným spolčením. Projekt společného zájmu by mělo být možné odstranit ze seznamu Unie, pokud bylo jeho zařazení na tento seznam založeno na nesprávných informacích, které byly rozhodujícím faktorem pro toto zařazení, nebo pokud nedodržuje platné právo Unie. V případě projektu společného zájmu nacházejícího se v členských státech, na které se vztahuje výjimka podle tohoto nařízení, by tyto členské státy měly při podpoře žádostí o financování těchto projektů podle nařízení (EU) 2021/1153 zajistit, aby z projektů neměly přímý ani nepřímý prospěch osoby nebo subjekty, které se nacházejí v některé ze situací zakládajících vyloučení podle článku 136 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046.

(62) S cílem zajistit včasný rozvoj projektů základní energetické infrastruktury pro Unii by měl pátý unijní seznam projektů společného zájmu zůstat v platnosti, dokud nevstoupí v platnost první unijní seznam projektů společného zájmu a projektů ve společném zájmu vytvořený podle tohoto nařízení. Kromě toho, s cílem umožnit realizaci, monitorování a financování projektů společného zájmu na pátém seznamu Unie, by měla zůstat v platnosti a účinnosti až do vstupu v platnost prvního unijního seznamu projektů společného zájmu a projektů ve společném zájmu vytvořeného podle tohoto nařízení rovněž některá ustanovení nařízení (EU) č. 347/2013.

(63) Nařízení (EU) č. 347/2013 by proto mělo být zrušeno.

(64) K zajištění toho, aby byl seznam Unie omezen na projekty, které nejvíce přispívají k provádění strategických prioritních koridorů a oblastí energetické infrastruktury vymezených v příloze tohoto nařízení, by měla být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, které pozmění přílohy tohoto nařízení za účelem sestavení a přezkumu seznamu Unie při respektování práva členských států schvalovat projekty uvedené na seznamu Unie týkající se jejich území. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (29). Při přípravě a vypracování aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě. Jestliže to považují za nezbytné, mohou Evropský parlament i Rada vysílat odborníky na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci, na něž jsou pozváni odborníci z členských států.

Diskuse v regionálních skupinách mají pro Komisi zásadní význam při přijímání aktů v přenesené pravomoci, kterými se stanoví seznamy Unie. Je proto vhodné, aby v mezích možností a v souladu s rámcem tohoto nařízení byly Evropský parlament a Rada informovány o zasedáních regionálních skupin a mohly na ně v souladu s interinstitucionální dohodou o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016 vyslat odborníky. Vzhledem k potřebě zajistit dosažení cílů tohoto nařízení a vzhledem k počtu projektů dosud zařazených na seznamy Unie by celkový počet projektů uvedených na seznamu Unie měl zůstat zvládnutelný, a proto by neměl výrazně překročit 220.

(65) Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž rozvoje a interoperability transevropských energetických sítí a napojení na tyto sítě, které přispívají k zajištění zmírňování změny klimatu, zejména dosažení cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a jejího cíle klimatické neutrality nejpozději do roku 2050, jakož i k zajištění propojení, energetické bezpečnosti, integrace trhu a systému, hospodářské soutěže ve prospěch všech členských států a dostupných cen energie, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků navrhované činnosti, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

 NahoruKAPITOLA I
Obecná ustanovení

Článek 1

 NahoruPředmět, cíle a oblast působnosti

1. Toto nařízení stanoví hlavní směry pro včasný rozvoj a interoperabilitu prioritních koridorů a oblastí transevropské energetické infrastruktury stanovených v příloze I(dále jen "prioritní koridory a oblasti energetické infrastruktury"), které přispívají k zajištění zmírňování změny klimatu, totiž k dosažení cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a jejího cíle dosažení klimatické neutrality nejpozději do roku 2050, a k zajištění propojení, energetické bezpečnosti, integrace trhu a systému, hospodářské soutěže ve prospěch všech členských států, jakož i dostupných cen energie.

2. Toto nařízení zejména:

a) určuje projekty společného zájmu uvedené na unijním seznamu projektů společného zájmu a projektů ve společném zájmu sestaveném podle článku 3 (seznam Unie);

b) usnadňuje včasné provádění projektů uvedených na seznamu Unie racionalizací, užší koordinací a urychlením povolovacího postupu a zvyšováním transparentnosti a účasti veřejnosti;

c) stanoví pravidla přeshraničního přidělování nákladů a pobídek spojených s riziky u projektů uvedených na seznamu Unie;

d) určuje podmínky pro způsobilost projektů uvedených na seznamu Unie z hlediska finanční pomoci Unie.

Článek 2

 NahoruDefinice

Kromě definic stanovených v nařízeních (ES) č. 715/2009, (EU) 2018/1999, (EU) 2019/942 a (EU) 2019/943 a ve směrnicích 2009/73/ES, (EU) 2018/2001 (30) a (EU) 2019/944, se pro účely tohoto nařízení rozumí:

1) "energetickou infrastrukturou" jakékoli fyzické zařízení nebo nástroj spadající do kategorií energetické infrastruktury nacházející se v Unii nebo propojující Unii a jednu nebo více třetích zemí;

2) "úzkým místem energetické infrastruktury" omezení fyzických toků v určitém energetickém systému, které je způsobeno nedostatečnou přenosovou kapacitou, což zahrnuje mj. absenci infrastruktury;

3) "komplexním rozhodnutím" rozhodnutí nebo soubor rozhodnutí orgánu či orgánů členského státu, s výjimkou soudů či jiných soudních orgánů, které určují, zda má předkladatel projektu povolení pro výstavbu energetické infrastruktury k realizaci projektu společného zájmu nebo projektu ve společném zájmu, či nikoli, neboť má možnost zahájit nebo zadat a zahájit nezbytné stavební práce (dále jen "fáze připravenosti k výstavbě"), aniž by byla dotčena jakákoli rozhodnutí přijatá v souvislosti se správním odvolacím řízením;

4) "projektem" jedno nebo více vedení, potrubí, zařízení, vybavení nebo instalací spadající do kategorií energetické infrastruktury stanovených v příloze II;

5) "projektem společného zájmu" projekt, který je nezbytný pro realizaci prioritních koridorů a oblastí energetické infrastruktury stanovených v příloze I a který je uveden na seznamu Unie;

6) "projektem ve společném zájmu" projekt, který podporuje Unie ve spolupráci s třetími zeměmi na základě dopisů o podpoře od vlád přímo dotčených zemí nebo jiných nezávazných dohod, který spadá do jedné z kategorií energetické infrastruktury vymezených v příloze II bodě 1 písm. a) nebo f), bodě 3 písm. a), nebo v bodě 5 písm. a) nebo c), který přispívá k dosažení cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a jejího cíle klimatické neutrality do roku 2050 a který je uveden na seznamu Unie;

7) "konkurenčními projekty" projekty, které se zcela nebo zčásti zabývají stejným zjištěným nedostatkem v infrastruktuře nebo stejnou potřebou v oblasti regionální infrastruktury

8) "předkladatelem projektu":

a) provozovatel přenosové či přepravní soustavy, provozovatel distribuční soustavy či jiný provozovatel nebo investor rozvíjející projekt uvedený na seznamu Unie;

b) v případě více než jednoho takového provozovatele přenosové či přepravní soustavy, provozovatele distribuční soustavy, jiného provozovatele nebo investora či jejich skupiny, osoby s právní subjektivitou podle platného vnitrostátního práva, která byla určena na základě smluvního ujednání mezi nimi a která je způsobilá převzít právní závazky a finanční odpovědnost za strany smluvního ujednání;

9) "inteligentní elektrickou rozvodnou sítí" elektrická rozvodná síť, včetně sítí na ostrovech, jež nejsou vzájemně propojeny nebo dostatečně spojeny s transevropskými energetickými sítěmi, která umožňuje nákladově efektivní integraci a aktivní ovlivňování chování a akce všech uživatelů na ni napojených, včetně výrobců, spotřebitelů a konzumentů, s cílem zajistit ekonomicky efektivní a udržitelnou energetickou soustavu s nízkými ztrátami a vysokou úrovní integrace obnovitelných zdrojů energie, bezpečnosti dodávek a zabezpečení, a v níž může provozovatel sítě digitálně monitorovat akce uživatelů na ni napojených a informační a komunikační technologie pro komunikaci se souvisejícími provozovateli sítí, výrobci, zařízeními pro ukládání energie a spotřebiteli nebo konzumenty, za účelem přenosu a distribuce elektřiny udržitelným, nákladově efektivním a bezpečným způsobem;

10) "inteligentní plynárenskou sítí" plynárenská síť, která využívá inovativní a digitální řešení s cílem nákladově efektivním způsobem integrovat různé nízkouhlíkové a zejména obnovitelné zdrojů plynu v souladu s potřebami spotřebitelů a požadavky na kvalitu plynu a snížit tak uhlíkovou stopu související spotřeby plynu, umožnit vyšší podíl plynů z obnovitelných zdrojů a nízkouhlíkových plynů a vytvořit vazby s dalšími nosiči energie a odvětvími, včetně souvisejících fyzických modernizací, jsou-li nezbytné pro fungování vybavení a zařízení pro integraci nízkouhlíkových plynů a zejména plynů z obnovitelných zdrojů;

11) "dotčeným orgánem" orgán, který je podle vnitrostátního práva příslušný vydávat různá povolení a oprávnění související s plánováním, projektováním a výstavbou nemovitostí, včetně energetické infrastruktury;

12) "vnitrostátním regulačním orgánem" vnitrostátní regulační orgán určený v souladu s čl. 39 odst. 1 směrnice 2009/73/ES nebo regulační orgán na vnitrostátní úrovni určený v souladu s článkem 57 směrnice (EU) 2019/944;

13) "příslušným vnitrostátním regulačním orgánem" vnitrostátní regulační orgán v členských státech, v nichž jsou projekty prováděny, a v členských státech, na které má projekt významný pozitivní dopad;

14) "pracemi" nákup, dodávka a zavedení součástí, systémů a služeb, včetně softwaru, provádění rozvojových, stavebních a instalačních činností a změny účelu využití v souvislosti s projektem, přejímka zařízení a zahájení projektu;

15) "studiemi" činnosti potřebné pro přípravu provádění projektu, např. přípravné studie, studie proveditelnosti, hodnotící, ověřovací a validační studie, včetně softwaru, a jakákoli jiná technická podpůrná opatření, včetně opatření předcházejících úplnému definování a vypracování projektu a rozhodnutí o jeho financování, jako jsou obhlídky příslušných areálů a příprava finančního balíčku;

16) "uvedením do provozu" proces uvádění určitého projektu do provozu poté, co byl vybudován;

17) "zařízeními určenými pro vodík" infrastruktura, která může bez dalších úprav přijímat čistý vodík, včetně potrubních sítí nebo skladovacích zařízení, která jsou nově vybudována nebo která vznikla ze zařízení pro zemní plyn změnou účelu využití nebo obojí;

18) "změnou účelu využití" technická modernizace nebo změna stávající infrastruktury pro zemní plyn s cílem zajistit, aby byla vyhrazena pro používání pro čistý vodík;

19) "přizpůsobením se změně klimatu" proces, který zajišťuje, aby bylo dosaženo odolnosti energetické infrastruktury vůči potenciálním nepříznivým dopadům změny klimatu prostřednictvím posouzení klimatické zranitelnosti a rizik, a to i prostřednictvím příslušných adaptačních opatření;

 NahoruKAPITOLA II
Projekty společného zájmu a projekty ve společném zájmu

Článek 3

 NahoruUnijní seznam projektů společného zájmu a projektů ve společném zájmu

1. Zřizují se regionální skupiny (dále jen "skupiny") v souladu s postupem stanoveným v příloze III oddíle 1. Členství v každé skupině vychází z každého prioritního koridoru a oblasti a jejich příslušného zeměpisného pokrytí stanoveného v příloze I. Rozhodovací pravomoc ve skupinách přísluší členským státům a Komisi (rozhodovací orgán) a zakládá se na konsensu.

2. Každá skupina přijme svůj jednací řád s přihlédnutím k ustanovením přílohy III.

3. Rozhodovací orgán každé skupiny přijme regionální seznam projektů vypracovaný postupem stanoveným v příloze III oddíle 2 podle přínosu každého projektu k provádění prioritních koridorů a oblastí energetické infrastruktury uvedených v příloze I a podle toho, jak splňují kritéria stanovená v článku 4.

Při vypracovávání regionálního seznamu skupinou:

a) každý jednotlivý návrh projektu vyžaduje souhlas členských států, k jejichž území se projekt vztahuje; pokud určitý členský stát neposkytne svůj souhlas, řádně svůj postoj odůvodní dotčené skupině;

b) se zohlední poradenství poskytnuté Komisí za tím účelem, aby celkový počet projektů na seznamu Unie zůstal zvládnutelným.

4. Komise je zmocněna přijímat v souladu s článkem 20 tohoto nařízení akty v přenesené pravomoci s cílem sestavit seznam Unie, s výhradou druhého pododstavce článku 172 Smlouvy o fungování EU.

Při výkonu své pravomoci Komise zajistí, aby byl tento seznam Unie přijímán každé dva roky, a to na základě regionálních seznamů přijatých rozhodovacími orgány skupin podle oddílu 1 bodu 1 přílohy III postupem stanoveným v odstavci 3 tohoto článku.

Komise přijme akt v přenesené pravomoci, kterým sestaví první seznam Unie podle tohoto nařízení do 30. listopadu 2023.

Pokud některý akt v přenesené pravomoci přijatý Komisí podle tohoto odstavce nemůže vstoupit v platnost z důvodu námitky Evropského parlamentu nebo Rady podle čl. 20 odst. 6, svolá Komise neprodleně skupiny za účelem vypracování nových regionálních seznamů s přihlédnutím k důvodům dané námitky. Komise co nejdříve přijme nový akt v přenesené pravomoci, kterým sestaví seznam Unie.

5. Při přijímání seznamu Unie na základě spojení regionálních seznamů uvedených v odstavci 3 Komise s řádným přihlédnutím k poradám skupin:

a) zajistí, aby obsahoval pouze projekty, které splňují kritéria uvedená v článku 4;

b) zajistí přeshraniční soudržnost, přičemž zohlední stanovisko agentury uvedené v oddíle 2 bodě 14 přílohy III;

c) zohlední stanoviska členských států uvedená v oddíle 2 bodě 10 přílohy III;

d) se zaměří na zajištění toho, aby zůstal celkový počet projektů na seznamu Unie zvládnutelným.

6. Projekty společného zájmu spadající do kategorií energetické infrastruktury vymezených v bodě 1 písm. a), b), c), d) a f) přílohy II tohoto nařízení se stanou nedílnou součástí příslušných regionálních investičních plánů podle článku 34 nařízení (EU) 2019/943 a příslušných vnitrostátních desetiletých plánů rozvoje sítě podle článku 51 směrnice (EU) 2019/944 a podle potřeby i dalších příslušných národních plánů infrastruktury. Těmto projektům společného zájmu je udělena nejvyšší možná priorita v rámci každého z těchto plánů. Tento odstavec se nepoužije na konkurenční projekty, na projekty, které nedosáhly dostatečného stupně zralosti k tomu, aby mohla být poskytnuta analýza nákladů a přínosů konkrétního projektu uvedená v oddílu 2 bodu 1 písm. d) přílohy III, ani na projekty ve společném zájmu.

7. Projekty společného zájmu, které spadají do kategorií energetické infrastruktury stanovených v bodě 1 písm. a), b), c), d) a f) přílohy II a jsou konkurenčními projekty nebo projekty, které nedosáhly dostatečného stupně zralosti k tomu, aby mohla být poskytnuta analýza nákladů a přínosů konkrétního projektu uvedená v oddílu 2 bodu 1 písm. d) přílohy III, mohou být zahrnuty do příslušných regionálních investičních plánů, vnitrostátních desetiletých plánů rozvoje sítě a dalších národních plánů infrastruktury podle potřeby jakožto zvažované projekty.

Článek 4

 NahoruKritéria pro posouzení projektů skupinami

1. Projekt společného zájmu splňuje tato obecná kritéria:

a) projekt je nezbytný pro nejméně jeden z prioritních koridorů a oblastí energetické infrastruktury uvedených v příloze I;

b) potenciální celkový přínos projektu posouzeného podle příslušných kritérií uvedených v odstavci 3 převažuje nad jeho náklady, a to i v dlouhodobějším horizontu;

c) projekt splňuje alespoň jedno z těchto kritérií:

i) týká se alespoň dvou členských států, a to tak, že přímo či nepřímo, prostřednictvím propojení se třetí zemí, překračuje hranice dvou nebo více členských států;

ii) nachází se na území jednoho členského státu, buď ve vnitrozemí, nebo na moři včetně ostrovů, a má výrazný přeshraniční dopad, jak je stanoveno v bodě 1 přílohy IV.

2. Projekt ve společném zájmu splňuje tato obecná kritéria:

a) projekt významně přispívá k cílům uvedeným v čl. 1 odst. 1 a k cílům třetí země, zejména tím, že této třetí zemi nebrání postupně vyřazovat výrobní zařízení používající fosilní paliva pro svou domácí spotřebu, a k udržitelnosti, mimo jiné integrací energie z obnovitelných zdrojů do rozvodné sítě a přenosem a distribucí energie z obnovitelných zdrojů do hlavních míst spotřeby a úložišť;

b) potenciální celkový přínos projektu na úrovni Unie posouzeného podle příslušných kritérií uvedených v odstavci 3 převažuje nad jeho náklady v rámci Unie, a to i v dlouhodobějším horizontu;

c) projekt se nachází na území nejméně jednoho členského státu a na území nejméně jedné třetí země a má výrazný přeshraniční dopad, jak je stanoveno v bodě přílohy IV 2;

d) pokud jde o část nacházející se na území členského státu, je projekt v souladu se směrnicemi 2009/73/ES a (EU) 2019/944, pokud spadá do kategorií infrastruktury uvedených v bodech 1 a 3 přílohy II k tomuto nařízení;

e) existuje vysoká úroveň sbližování rámce politiky dotčené třetí země nebo dotčených třetích zemí a jsou prokázány mechanismy prosazování práva na podporu cílů politiky Unie, a to zejména s cílem zajistit:

i) dobře fungující vnitřní trh s energií;

ii) bezpečnost dodávek na základě např. rozmanitých zdrojů, spolupráce a solidarity;

iii) energetický systém, včetně výroby, přenosu a distribuce na cestě k cíli klimatické neutrality v souladu s Pařížskou dohodou a cíli Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a jejím cílem klimatické neutrality do roku 2050, a zejména zabránit úniku uhlíku;

f) dotčená třetí země nebo dotčené třetí země podporuje nebo podporují prioritní status projektu, jak je stanoven v článku 7, a zavazují se dodržovat podobný harmonogram pro zrychlené provádění a další politická a regulační podpůrná opatření, jaká platí pro projekty společného zájmu v Unii.

Pokud jde o projekty týkající se ukládání oxidu uhličitého, které spadají do kategorie energetické infrastruktury stanovené v bodě 5 písm. c) přílohy II, projekt je nezbytný k umožnění přeshraniční přepravy a ukládání oxidu uhličitého a třetí země, v níž je projekt umístěn, a má odpovídající právní rámec založený na prokázaných účinných mechanismech prosazování práva, což zajistí, aby se na tento projekt vztahovaly normy a záruky zabraňující jakýmkoli únikům oxidu uhličitého a normy a záruky týkající se klimatu, lidského zdraví a ekosystémů, pokud jde o bezpečnost a účinnost trvalého uložení oxidu uhličitého, které jsou přinejmenším na stejné úrovni jako normy a záruky stanovené právem Unie.

3. Na projekty společného zájmu spadající do zvláštních kategorií energetické infrastruktury se vztahují tato zvláštní kritéria:

a) pokud jde o projekty přenosu, distribuce a ukládání elektřiny spadající do kategorií energetické infrastruktury stanovené v bodě 1 písm. a), b), c), d) a f) přílohy II, přispívá projekt významně k udržitelnosti integrací energie z obnovitelných zdrojů do sítě, přenosem nebo distribucí energie z obnovitelných zdrojů do hlavních míst spotřeby a úložišť a případně ke snížení omezení distribuce energie a dále přispěje alespoň k jednomu z těchto zvláštních kritérií:

i) integrace trhu, mimo jiné odstraněním energetické izolovanosti nejméně jednoho členského státu a omezením počtu úzkých míst energetické infrastruktury, hospodářská soutěž, interoperabilita a pružnost systému;

ii) bezpečnost dodávek, mimo jiné prostřednictvím interoperability, pružnosti systému, kybernetické bezpečnosti, vhodných propojení a bezpečného a spolehlivého provozu systému;

b) pokud jde o projekty inteligentních elektrických rozvodných sítí spadající do kategorie energetické infrastruktury stanovené v bodě 1 písm. e) přílohy II, přispívá projekt významně k udržitelnosti integrací energie z obnovitelných zdrojů do rozvodné sítě a dále přispívá alespoň ke dvěma z těchto zvláštních kritérií:

i) bezpečnost dodávek, mimo jiné prostřednictvím účinnosti a interoperability přenosu a distribuce elektřiny v každodenním provozu, předcházení přetížení sítě a integrace a zapojení uživatelů sítě;

ii) integrace trhu, mimo jiné prostřednictvím účinného provozu systému a využití propojovacích vedení;

iii) bezpečnost sítě, flexibilita a kvalita dodávek, mimo jiné prostřednictvím většího využívání inovací v oblasti vyrovnávání systému, trhů s flexibilitou, kybernetické bezpečnosti, sledování, kontroly systému a opravy chyb;

iv) inteligentní integrace odvětví, buď v rámci energetického systému propojením různých nosičů energie a odvětví, nebo v širším smyslu upřednostněním synergií a koordinace mezi energetikou, dopravou a telekomunikacemi;

c) pokud jde o projekty přepravy a ukládání oxidu uhličitého spadající do kategorií energetické infrastruktury stanovených v bodě 5 přílohy II, přispívá projekt významně k udržitelnosti snížením emisí oxidu uhličitého v propojených průmyslových zařízeních a přispívá ke každému z těchto zvláštních kritérií:

i) zamezení emisím oxidu uhličitého při zachování bezpečnosti dodávek;

ii) zvýšení odolnosti a bezpečnosti přepravy a ukládání oxidu uhličitého;

iii) účinné využívání zdrojů na základě připojení více zdrojů a úložišť oxidu uhličitého přes společnou infrastrukturu a minimalizace environmentální zátěže a rizik;

d) pokud jde o vodíkové projekty spadající do kategorií energetické infrastruktury stanovených v bodě 3 přílohy II, přispěje projekt významně k udržitelnosti, mimo jiné snížením emisí skleníkových plynů, posílením zavádění vodíku z obnovitelných zdrojů nebo z nízkouhlíkových zdrojů, s důrazem na vodík z obnovitelných zdrojů zejména v konečném použití, např. v těžko dekarbonizovatelných odvětvích, v nichž nejsou proveditelná energeticky účinnější řešení, a podporou variabilní výroby energie z obnovitelných zdrojů nabídkou řešení v oblasti flexibility, ukládání, nebo obojího, a dále projekt významně přispívá alespoň k jednomu z těchto zvláštních kritérií:

i) integrace trhu, mimo jiné propojením stávajících nebo nových vodíkových sítí členských států, nebo jinak přispívá ke vzniku sítě pro přepravu a skladování vodíku pro celou Unii a zajišťuje interoperabilitu propojených soustav;

ii) bezpečnost dodávek a flexibilita, mimo jiné prostřednictvím vhodných propojení a usnadnění bezpečného a spolehlivého provozu systému;

iii) hospodářská soutěž, mimo jiné umožněním přístupu pro více zdrojů dodávek a uživatelů sítě na transparentním a nediskriminačním základě;

e) pokud jde o elektrolyzéry spadající do kategorie energetické infrastruktury stanovené v bodě 4 přílohy II, přispívá projekt významně ke každému z těchto zvláštních kritérií:

i) udržitelnost, mimo jiné snížením emisí skleníkových plynů a posílením využívání vodíku z obnovitelných zdrojů nebo z nízkouhlíkových zdrojů, zejména z obnovitelných zdrojů, a také syntetických paliv tohoto původu;

ii) bezpečnost dodávek, mimo jiné přispíváním k bezpečnému, účinnému a spolehlivému provozu systému nebo nabídkou řešení v oblasti ukládání, flexibility či obojího, jako je odezva strany poptávky a vyrovnávací služby;

iii) umožnění služeb flexibility, jako je odezva strany poptávky a ukládání usnadněním inteligentní integrace odvětví energetiky prostřednictvím vytvoření vazeb na jiné nosiče energie a jiná odvětví;

f) pokud jde projekty inteligentních plynárenských sítí spadající do kategorie energetické infrastruktury stanovené v bodě 2 přílohy II, přispívá projekt významně k udržitelnosti tím, že zajišťuje integraci různých plynů z nízkouhlíkových a zejména obnovitelných zdrojů, např. z místních zdrojů, jako je biometan nebo obnovitelný vodík, do plynárenských přepravních, distribučních či skladovacích soustav za účelem snížení emisí skleníkových plynů, a tento projekt přispívá významně alespoň k jednomu z těchto zvláštních kritérií:

i) bezpečnost sítě a kvalita dodávek, a to zlepšením účinnosti a interoperability plynárenských přepravních, distribučních nebo skladovacích soustav v každodenním provozu sítě, mimo jiné řešením problémů vyplývajících ze vstřikování plynů různé kvality;

ii) fungování trhu a služby zákazníkům;

iii) usnadnění inteligentní integrace energetiky vytvořením vazeb na jiné nosiče energie a odvětví a umožněním odezvy strany poptávky.

4. Pokud jde o projekty spadající do kategorií energetické infrastruktury stanovených v příloze II, jsou kritéria uvedená v odstavci 3 tohoto článku posuzována v souladu s ukazateli stanovenými v příloze IV bodech 3 až 8.

5. S cílem usnadnit posouzení všech projektů, které by mohly být způsobilé jakožto projekty společného zájmu a které by mohly být zařazeny na regionální seznam, posoudí každá skupina transparentním a objektivním způsobem přínos každého projektu k provádění téhož prioritního koridoru nebo oblasti energetické infrastruktury. Každá skupina vymezí svou metodu posouzení na základě celkového přínosu ke splnění kritérií uvedených v odstavci 3. Toto posouzení povede k seřazení projektů pro interní použití v rámci skupiny. Ani regionální seznam, ani seznam Unie neobsahují žádné seřazení ani se seřazení nepoužije pro žádný jiný účel, s výjimkou účelu uvedeného v příloze III oddíle 2 bodě 16.

S cílem zajistit jednotný přístup k posuzování v různých skupinách každá skupina při posouzení projektů řádně přihlédne k:

a) naléhavosti a příspěvku každého navrhovaného projektu za účelem plnění cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a jejího cíle klimatické neutrality do roku 2050, integraci trhu, hospodářské soutěži, udržitelnosti a bezpečnosti dodávek;

b) komplementaritě každého navrhovaného projektu s jinými navrhovanými projekty, včetně konkurenčních nebo potenciálně konkurenčních projektů;

c) možným synergiím s prioritními koridory a tematickými oblastmi určenými v rámci transevropských dopravních a telekomunikačních sítí;

d) u navrhovaných projektů, které jsou v okamžiku posuzování projekty na seznamu Unie, k pokroku při jejich provádění a plnění povinností v oblasti předkládání zpráv a transparentnosti.

U projektů inteligentních elektrických rozvodných sítí a inteligentních plynárenských sítí, které spadají do kategorií energetické infrastruktury stanovených v bodě 1 písm. e) a bodě 2 přílohy II, se řazení týká projektů, které se dotýkají dvou stejných členských států, a náležitou pozornost je třeba věnovat rovněž počtu uživatelů, jichž se projekt dotkne, roční spotřebě energie a podílu energie z jiných než nastavitelných zdrojů v oblasti pokryté těmito uživateli.

Článek 5

 NahoruProvádění a sledování projektů na seznamu Unie

1. Předkladatelé projektů vypracují pro projekty na seznamu Unie prováděcí plán, včetně harmonogramu pro:

a) studie proveditelnosti a přípravné studie, včetně studií v oblasti přizpůsobení se změně klimatu a souladu s právními předpisy v oblasti životního prostředí a se zásadou "významně nepoškozovat";

b) schválení vnitrostátními regulačními orgány nebo jakýmkoli jiným příslušným orgánem;

c) výstavbu a uvedení do provozu a

d) povolovací postup podle čl. 10 odst. 6 písm. b).

2. Provozovatelé přenosových či přepravních soustav, provozovatelé distribučních soustav a jiní provozovatelé vzájemně spolupracují s cílem usnadnit rozvoj projektů na seznamu Unie ve své oblasti.

3. Agentura a dotčené skupiny sledují pokrok dosažený při provádění projektů na seznamu Unie a v případě potřeby vydávají doporučení s cílem usnadnit jejich provádění. Skupiny si mohou vyžádat další informace v souladu s odstavci 4, 5 a 6, svolávat jednání s příslušnými stranami a vybízet Komisi k ověření poskytnutých informací na místě.

4. Do dne 31. prosince každého roku následujícího po roce zařazení projektu na seznam Unie předloží předkladatelé projektů příslušnému vnitrostátnímu orgánu uvedenému v čl. 8 odst. 1 výroční zprávu o každém projektu spadajícím do kategorií energetické infrastruktury stanovených v příloze II.

Tato zpráva uvede podrobnosti o:

a) pokroku dosaženém v oblasti rozvoje a výstavby projektu a jeho uvedení do provozu, zejména s ohledem na povolovací postup a postup konzultací, jakož i na soulad s právními předpisy v oblasti životního prostředí, se zásadou, že projekt významně nepoškozuje životní prostředí, a o přijatých opatřeních pro přizpůsobení se změně klimatu;

b) případných zpožděních oproti prováděcímu plánu, důvodech těchto zpoždění a dalších nastalých obtížích;

c) ve vhodných případech o revidovaném plánu zaměřeném na překonání zpoždění.

5. Do 28. února každého roku následujícího po roce, kdy musel předkladatel projektu předložit zprávu uvedenou v odstavci 4 tohoto článku, předloží příslušné orgány uvedené v čl. 8 odst. 1 agentuře a příslušné skupině zprávu uvedenou v odstavci 4 tohoto článku, doplněnou o informace o pokroku a případně o zpožděních při provádění projektů na seznamu Unie nacházejících se na jejich příslušném území z hlediska povolovacích postupů, a o důvodech těchto zpoždění. Příspěvek příslušných orgánů ke zprávě se jako takový jasně označí a vypracuje tak, aniž by měnil text uvedený předkladateli projektu.

6. Do dne 30. dubna každého roku, v němž má být přijat nový seznam Unie, předloží agentura skupinám konsolidovanou zprávu o projektech na seznamu Unie, které spadají do pravomoci vnitrostátních regulačních orgánů, v níž vyhodnotí dosažený pokrok a očekávané změny v nákladech na projekt a případně uvede doporučení, jak překonat nastalá zpoždění a obtíže. Tato konsolidovaná zpráva rovněž v souladu s čl. 11 písm. b) nařízení (EU) 2019/942 vyhodnotí, zda dochází k důslednému provádění plánů rozvoje sítě pro celou Unii s ohledem na prioritní koridory a oblasti energetické infrastruktury uvedené v příloze I.

V řádně odůvodněných případech může agentura požádat o další informace nezbytné pro plnění svých úkolů stanovených v tomto odstavci.

7. Pokud se uvedení projektu na seznamu Unie do provozu opozdí oproti prováděcímu plánu, s výjimkou převažujících důvodů, za něž předkladatel projektu nenese odpovědnost, použijí se tato opatření:

a) pokud jsou opatření uvedená v čl. 22 odst. 7 písm. a), b) nebo c) směrnice 2009/73/ES a v čl. 51 odst. 7 písm. a), b) nebo c) směrnice (EU) 2019/944 použitelná podle příslušných vnitrostátních právních předpisů, zajistí vnitrostátní regulační orgány uskutečnění investice;

b) pokud opatření vnitrostátních regulačních orgánů podle písmene a) nejsou použitelná, předkladatel projektu do 24 měsíců od data uvedení do provozu uvedeného v prováděcím plánu vybere třetí stranu, která bude projekt financovat nebo realizovat, a to úplně nebo zčásti;

c) pokud není vybrána třetí strana v souladu s písmenem b), jmenuje členský stát, nebo pokud tak členský stát stanovil, vnitrostátní regulační orgán do dvou měsíců od uplynutí lhůty uvedené v písmenu b) třetí stranu, která bude financovat nebo realizovat projekt a kterou předkladatel projektu akceptuje;

d) pokud je zpoždění oproti datu uvedení do provozu uvedenému v prováděcím plánu delší než 26 měsíců, může Komise – za předpokladu, že s tím dotčené členské státy souhlasí a plně s ní spolupracují – vyhlásit výzvu k předkládání návrhů na výstavbu projektu v souladu s dohodnutým časovým harmonogramem otevřenou pro všechny třetí strany schopné stát se předkladatelem projektů;

e) pokud se použijí opatření uvedená v písmenech c) nebo d), poskytne provozovatel soustavy, v jehož oblasti se investice nachází, provozovatelům nebo investorům uskutečňujícím investici nebo třetí straně veškeré informace nutné pro uskutečnění investice, připojí nová aktiva k přenosové či přepravní síti nebo případně distribuční síti a obecně vyvine co největší úsilí s cílem usnadnit provedení investice a bezpečný, spolehlivý a účinný provoz a údržbu projektu na seznamu Unie.

8. Projekt na seznamu Unie může být odstraněn ze seznamu Unie v souladu s postupem stanoveným v čl. 3 odst. 4, pokud bylo jeho zařazení na tento seznam založeno na nesprávných informacích, které byly rozhodujícím faktorem pro toto zařazení, nebo pokud není v souladu s právem Unie.

9. Projekty, které již nejsou na seznamu Unie, ztrácejí veškerá práva a povinnosti spojené se statusem projektu společného zájmu nebo projektu ve společném zájmu stanovené v tomto nařízení.

Projekt, který již není uveden na seznamu Unie, avšak příslušný orgán již u něj přijal k přezkoumání příslušnou dokumentaci k žádosti, si zachovává práva a povinnosti stanovené v kapitole III, s výjimkou případů, kdy byl projekt odstraněn ze seznamu Unie z důvodů uvedených v odstavci 8 tohoto článku.

10. Tímto článkem není dotčena jakákoli finanční pomoc Unie poskytnutá projektu na seznamu Unie před jeho vyřazením ze seznamu Unie.

Článek 6

 NahoruEvropští koordinátoři

1. Nastanou-li při provádění projektu společného zájmu závažné obtíže, může Komise po dohodě s dotčenými členskými státy jmenovat evropského koordinátora na dobu až jednoho roku, přičemž toto období lze dvakrát prodloužit.

2. Evropský koordinátor:

a) podporuje projekty, pro které byl jmenován evropským koordinátorem, a přeshraniční dialog mezi předkladateli projektu a všemi dotčenými zúčastněnými stranami;

b) pomáhá všem stranám podle potřeby při konzultacích s dotčenými zúčastněnými stranami, případně při diskuzích o alternativních trasách a při získávání nezbytných povolení pro projekty;

c) ve vhodných případech radí předkladatelům projektu v otázkách jeho financování;

d) zajistí odpovídající podporu a strategické řízení ze strany dotčených členských států při přípravě a provádění projektů;

e) předkládá každoročně a ve vhodných případech rovněž po dokončení svého mandátu Komisi zprávu o pokroku projektů a o jakýchkoli obtížích a překážkách, které by mohly významně oddálit datum uvedení projektů do provozu.

Komise předá zprávu evropského koordinátora uvedenou v písm. e) Evropskému parlamentu a dotčeným skupinám.

3. Evropský koordinátor je vybírán na základě otevřeného, nediskriminačního a transparentního procesu a na základě zkušeností kandidáta se specifickými úkoly, které mu jsou v rámci dotčených projektů přiděleny.

4. Rozhodnutí o jmenování evropského koordinátora stanoví podmínky s podrobným vymezením doby trvání mandátu, konkrétních úkolů a termínů a příslušné metodiky, kterou je třeba dodržovat. Úsilí vynaložené na koordinaci je přiměřené složitosti projektů a odhadovaným nákladům na projekty.

5. Dotčené členské státy v plné míře spolupracují s evropským koordinátorem při plnění úkolů uvedených v odstavcích 2 a 4.

 NahoruKAPITOLA III
Udělování povolení a účast veřejnosti

Článek 7

 NahoruPrioritní status projektů na seznamu Unie

1. Přijetí seznamu Unie určuje pro účely veškerých rozhodnutí vydaných v průběhu povolovacího postupu nezbytnost projektů na seznamu Unie z hlediska energetické politiky a klimatu bez ohledu na přesné umístění, trasu či technologii projektu.

Tento odstavec se nepoužije na konkurenční projekty nebo na projekty, které nedosáhly dostatečného stupně zralosti k tomu, aby mohla být poskytnuta analýza nákladů a přínosů konkrétního projektu uvedená v oddíle 2 bodě 1 písm. d) přílohy III.

2. Za účelem zajištění účinného administrativního zpracování dokumentace žádostí týkajících se projektů na seznamu Unie zajistí předkladatelé projektu a všechny dotčené orgány, aby byla tato dokumentace vyřízena nejrychlejším možným způsobem v souladu s unijním a vnitrostátním právem.

3. Aniž jsou dotčeny povinnosti stanovené v právu Unie, je projektům na seznamu Unie přiznán status nejvyššího možného národního významu, pokud tento status ve vnitrostátním právu existuje, a při povolovacích postupech a, pokud tak stanoví vnitrostátní právo, při územním plánovaní, včetně postupů týkajících se posuzování dopadů na životní prostředí, je s nimi náležitě nakládáno, a to v takovém případě a do takové míry, do níž je toto nakládání určeno vnitrostátním právem platným pro příslušný typ energetické infrastruktury.

4. Veškeré postupy řešení sporů, soudní řízení, odvolání a opravné prostředky týkající se projektů na seznamu Unie u vnitrostátních soudů, tribunálů, panelů, včetně mediace nebo rozhodčího řízení, pokud existují ve vnitrostátním právu, se považují za bezodkladné, pokud tyto postupy pro naléhavé případy upravuje vnitrostátní právo a v rozsahu, v němž je upravuje.

5. Členské státy při řádném zohlednění stávajících pokynů vydaných Komisí pro zjednodušení postupů posuzování vlivů projektů na seznamu Unie na životní prostředí posoudí, která legislativní a nelegislativní opatření jsou nezbytná pro zjednodušení postupů posuzování vlivů na životní prostředí a pro zajištění jejich soudržného uplatňování, a o výsledku tohoto posouzení informují Komisi.

6. Do 24. března 2023 přijmou členské státy nelegislativní opatření, která určily podle odstavce 5.

7. Do 24. června 2023 přijmou členské státy legislativní opatření, která určily podle odstavce 5. Těmito legislativními opatřeními nejsou dotčeny povinnosti stanovené v právu Unie.

8. Pokud jde o důsledky pro životní prostředí, kterými se zabývá čl. 6 odst. 4 směrnice 92/43/EHS a čl. 4 odst. 7 směrnice 2000/60/ES, za předpokladu, že jsou splněny všechny podmínky uvedené v těchto směrnicích, jsou projekty na seznamu Unie považovány z hlediska energetické politiky za projekty ve veřejném zájmu a lze je považovat za projekty v převažujícím veřejném zájmu.

Je-li v souladu se směrnicí 92/43/EHS vyžadováno stanovisko Komise, Komise a příslušný vnitrostátní orgán uvedený v článku 9 tohoto nařízení zajistí, aby rozhodnutí týkající se převažujícího veřejného zájmu projektu bylo přijato ve lhůtách stanovených v čl. 10 odst. 1 a 2 tohoto nařízení.

Tento odstavec se nepoužije na konkurenční projekty nebo na projekty, které nedosáhly dostatečného stupně zralosti k tomu, aby mohla být poskytnuta analýza nákladů a přínosů konkrétního projektu uvedená v oddíle 2 bodě 1 písm. d) přílohy III.

Článek 8

 NahoruOrganizace povolovacího postupu

1. Do 23. června 2022 aktualizuje každý členský stát určení jednoho příslušného vnitrostátního orgánu, který odpovídá za usnadňování a koordinaci povolovacího postupu pro projekty na seznamu Unie.

2. U projektu na seznamu Unie nebo konkrétní kategorie projektů na seznamu Unie mohou být povinnosti příslušného vnitrostátního orgánu uvedeného v odstavci 1 nebo související úkoly přeneseny na jiný orgán nebo mohou být jiným orgánem vykonány, a to za předpokladu, že:

a) příslušný vnitrostátní orgán informuje Komisi o tomto přenesení a informace o něm je zveřejněna buď příslušným vnitrostátním orgánem, nebo předkladatelem projektu na internetové stránce podle čl. 9 odst. 7;

b) pouze jeden orgán je odpovědný za projekt na seznamu Unie, je jediným kontaktním místem pro předkladatele projektu v procesu vedoucímu ke komplexnímu rozhodnutí pro daný projekt na seznamu Unie a koordinuje předkládání veškerých příslušných dokumentů a informací.

Příslušný vnitrostátní orgán si může ponechat odpovědnost za stanovení lhůt, aniž by tím byly dotčeny lhůty stanovené v čl. 10 odst. 1 a 2.

3. Aniž jsou dotčeny příslušné požadavky podle mezinárodního a unijního práva a v rozsahu, v němž s nimi není v rozporu, i vnitrostátního práva, usnadní příslušný vnitrostátní orgán vydání komplexního rozhodnutí. Komplexní rozhodnutí se vydává ve lhůtách uvedených v čl. 10 odst. 1 a 2 a podle jednoho z následujících systémů:

a) integrovaný systém:

komplexní rozhodnutí, které vydá příslušný vnitrostátní orgán, je jediným právně závazným rozhodnutím vyplývajícím ze zákonného povolovacího postupu. Jsou-li projektem dotčeny další orgány, mohou v souladu s vnitrostátním právem vyjádřit svůj názor ve formě vstupu do daného řízení a příslušný vnitrostátní orgán ho zohlední;

b) koordinovaný systém:

komplexní rozhodnutí zahrnuje více jednotlivých právně závazných rozhodnutí vydaných několika dotčenými orgány, jež jsou koordinovány příslušným vnitrostátním orgánem. Příslušný vnitrostátní orgán může zřídit pracovní skupinu, v níž jsou zastoupeny všechny dotčené orgány, s cílem vypracovat podrobný harmonogram pro povolovací postup v souladu s čl. 10 odst. 6 písm. b) a sledovat a koordinovat jeho provádění. Příslušný vnitrostátní orgán po konzultaci s dalšími dotčenými orgány, případně v souladu s vnitrostátním právem, a aniž by byly dotčeny lhůty stanovené v čl. 10 odst. 1 a 2, stanoví pro každé jednotlivé rozhodnutí přiměřenou lhůtu, během níž jsou vydána jednotlivá rozhodnutí. Příslušný vnitrostátní orgán může přijmout jednotlivé rozhodnutí v zastoupení jiného dotčeného vnitrostátního orgánu, pokud tento orgán nevydá toto rozhodnutí ve stanovené lhůtě a pokud toto zpoždění nelze dostatečně odůvodnit nebo pokud tak stanoví vnitrostátní právo, a v rozsahu, v němž je to v souladu s právem Unie, se může příslušný vnitrostátní orgán domnívat, že jiný dotčený vnitrostátní orgán buď projekt schválil, nebo zamítl, pokud rozhodnutí daného orgánu není vydáno ve stanovené lhůtě. Pokud tak stanoví vnitrostátní právo, nemusí příslušný vnitrostátní orgán na jednotlivé rozhodnutí jiného vnitrostátního orgánu brát zřetel, domnívá-li se, že rozhodnutí není dostatečně podloženo základními podklady předloženými dotčeným vnitrostátním orgánem; příslušný vnitrostátní orgán v tom případě zajistí dodržování příslušných požadavků podle práva Unie a mezinárodního práva a své rozhodnutí odůvodní;

c) systém spolupráce:

přijetí komplexního rozhodnutí koordinuje příslušný vnitrostátní orgán. Příslušný vnitrostátní orgán po konzultaci s dalšími dotčenými orgány, případně v souladu s vnitrostátním právem, a aniž jsou dotčeny lhůty stanovené v čl. 10 odst. 1 a 2, stanoví pro každé jednotlivé rozhodnutí přiměřenou lhůtu, během níž se vydají jednotlivá rozhodnutí. Sleduje dodržování lhůt dotčenými orgány.

Členské státy tyto systémy provedou způsobem, který podle vnitrostátního práva přispěje k nejúčinnějšímu a včasnému vydání komplexního rozhodnutí.

Pravomoc dotčených orgánů může být buď začleněna do pravomoci příslušného vnitrostátního orgánu určeného v souladu s odstavcem 1, nebo si dotčené orgány do určité míry mohou zachovat svou nezávislou pravomoc v souladu s příslušným povolovacím režimem, který členský stát zvolil v souladu s tímto odstavcem s cílem usnadnit vydání komplexního rozhodnutí a odpovídajícím způsobem spolupracovat s příslušným vnitrostátním orgánem.

Pokud dotčený orgán neočekává, že jednotlivé rozhodnutí vydá ve stanovené lhůtě, okamžitě o tom informuje příslušný vnitrostátní orgán a toto zpoždění odůvodní. Následně příslušný vnitrostátní orgán stanoví další lhůtu, ve které musí být dané jednotlivé rozhodnutí vydáno, přičemž stále dodržuje celkové lhůty stanovené v čl. 10 odst. 1 a 2.

Členské státy si zvolí mezi třemi systémy uvedenými v prvním pododstavci písm. a), b) a c) s cílem usnadnit a koordinovat své postupy a provedou systém, který je pro ně nejúčinnější z hlediska vnitrostátních specifik v plánování a povolovacích postupech. Pokud členský stát zvolí systém spolupráce, uvědomí Komisi o důvodech své volby.

4. Členské státy mohou použít systémy stanovené v odstavci 3 na projekty na seznamu Unie na pevnině i na moři.

5. Pokud projekt na seznamu Unie vyžaduje, aby bylo rozhodnutí přijato ve dvou nebo více členských státech, přijmou relevantní příslušné vnitrostátní orgány veškerá nezbytná opatření umožňující jejich vzájemnou účinnou a efektivní spolupráci a komunikaci včetně opatření uvedených v čl. 10 odst. 6. Členské státy usilují o zajištění společných postupů, zejména pokud jde o posouzení dopadů na životní prostředí.

6. Relevantní příslušné vnitrostátní orgány členských států zapojených do projektu na seznamu Unie, který spadá do jednoho z prioritních koridorů elektrizačních soustav na moři stanovených přílohy I, si společně ze svých řad určí pro předkladatele projektů pro každý projekt jednotné kontaktní místo, které odpovídá za usnadňování výměny informací mezi příslušnými vnitrostátními orgány ohledně povolovacího postupu projektu, s cílem usnadnit tento povolovací postup, jakož i vydávání rozhodnutí relevantními příslušnými vnitrostátními orgány. Jednotná kontaktní místa mohou fungovat jako úložiště shromažďující stávající dokumenty k projektům.

Článek 9

 NahoruTransparentnost a účast veřejnosti

1. Do 24. října 2023 zveřejní členský stát nebo příslušný vnitrostátní orgán, případně ve spolupráci s jinými dotčenými orgány, aktualizovanou příručku postupů upravujících povolovací postup, který se vztahuje na projekty na seznamu Unie, jež bude zahrnovat alespoň údaje upřesněné v bodě 1 přílohy VI. Příručka není právně závazná, ale odkazuje na příslušné právní předpisy nebo je cituje. Příslušné vnitrostátní orgány případně spolupracují a hledají synergie s orgány sousedních zemí s cílem vyměňovat si osvědčené postupy a usnadňovat povolovací postup, zejména při vypracovávání příručky postupů.

2. Aniž je dotčeno environmentální právo a jakékoli požadavky podle Aarhuské úmluvy, úmluvy z Espoo a relevantního práva Unie, dodržují všechny strany, které se podílejí na povolovacím postupu, zásady pro účast veřejnosti stanovené v bodě 3 přílohy VI.

3. Předkladatel projektu v orientační lhůtě tří měsíců od zahájení povolovacího postupu podle článku 10 odst. 3 vypracuje a předloží příslušnému vnitrostátnímu orgánu koncepci účasti veřejnosti v návaznosti na postup nastíněný v příručce uvedené v odstavci 1 tohoto článku a v souladu s obecnými zásadami uvedenými v příloze VI. Příslušný vnitrostátní orgán požádá o změny nebo schválí koncepci účasti veřejnosti do tří měsíců od obdržení koncepce, přičemž uváží jakoukoli formu účasti veřejnosti a konzultací s ní, které se uskuteční před zahájením povolovacího postupu, v rozsahu, v němž tato účast a konzultace veřejnosti splňují požadavky tohoto článku.

Pokud má předkladatel projektu v úmyslu provést podstatné změny ve schválené koncepci účasti veřejnosti, informuje o tom příslušný vnitrostátní orgán. V tom případě může příslušný vnitrostátní orgán požadovat změny.

4. Pokud to již nepožaduje vnitrostátní právo na základě stejných nebo vyšších standardů, uskuteční předkladatel projektu nebo, příslušný vnitrostátní orgán, stanoví-li tak vnitrostátní právo, před tím, než předkladatel projektu předloží konečnou a úplnou dokumentaci žádosti příslušnému vnitrostátnímu orgánu podle článku 10 odst. 7, alespoň jednu veřejnou konzultaci. Touto veřejnou konzultací není dotčena žádná veřejná konzultace, jež má být uskutečněna po předložení žádosti o povolení podle čl. 6 odst. 2 směrnice 2011/92/EU. Veřejná konzultace informuje zúčastněné strany uvedené v bodě 3 písm. a) přílohy VI o daném projektu v rané fázi a pomůže určit nejvhodnější umístění, dráhu nebo technologii, a to případně i s ohledem na odpovídající aspekty daného projektu v oblasti přizpůsobování se změně klimatu, veškeré dopady relevantní podle unijního a vnitrostátního práva, a příslušné otázky, které bude třeba v dokumentaci žádosti řešit. Veřejná konzultace splňuje minimální požadavky stanovené v bodě 5 přílohy VI. Aniž jsou dotčena procesní pravidla a pravidla transparentnosti uplatňovaná v členských státech, předkladatel projektu zveřejní na internetových stránkách podle odstavce 7 tohoto článku zprávu s vysvětlením, jak byla zohledněna stanoviska vyjádřená při veřejných konzultacích, v níž uvede, jaké změny byly provedeny, pokud jde o místo, dráhu a návrh projektu, nebo zdůvodní, proč tato stanoviska nebyla zohledněna.

Předkladatel projektu vypracuje před podáním dokumentace žádosti zprávu shrnující výsledky činností souvisejících s účastí veřejnosti, včetně činností, které se uskutečnily před zahájením povolovacího postupu.

Předkladatel projektu předloží zprávy podle prvního a druhého pododstavce společně s dokumentací žádosti příslušnému vnitrostátnímu orgánu. Komplexní rozhodnutí náležitě zohlední výsledky těchto zpráv.

5. U přeshraničních projektů, do nichž jsou zapojeny dva nebo více členských států, se veřejné konzultace prováděné podle odstavce 4 v každém z dotčených členských států uskuteční nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy byla zahájena první veřejná konzultace.

6. U projektů, které mohou mít významný přeshraniční dopad na jeden nebo více sousedících členských států a na které se použije článek 7 směrnice 2011/92/EU a úmluva z Espoo, jsou příslušné informace poskytnuty příslušným vnitrostátním orgánům dotčených sousedících členských států. Příslušné vnitrostátní orgány dotčených sousedících členských států uvedou, případně v rámci oznamovacího postupu, zda si ony nebo jakýkoli další dotčený orgán přejí podílet se na příslušných postupech veřejné konzultace.

7. Předkladatel projektu zřídí a pravidelně aktualizuje specializované internetové stránky projektu s příslušnými informacemi o projektu společného zájmu, propojené s internetovými stránkami Komise a platformou pro transparentnost uvedenou v článku 23 a splňující požadavky uvedené v bodě 6 přílohy VI. Obchodně citlivé informace jsou považovány za důvěrné.

Předkladatelé projektu příslušné informace rovněž zveřejní prostřednictvím dalších vhodných informačních prostředků volně přístupných veřejnosti.

Článek 10

 NahoruDoba trvání a realizace povolovacího postupu

1. Povolovací postup se skládá ze dvou postupů:

a) postup před podáním žádosti, který zahrnuje období mezi zahájením povolovacího postupu a přijetím předložené dokumentace žádosti příslušným vnitrostátním orgánem a který proběhne v orientační době 24 měsíců; a

b) zákonný povolovací postup, který zahrnuje dobu uplynulou mezi datem přijetí podané dokumentace žádosti a vydáním komplexního rozhodnutí a který nepřekročí 18 měsíců.

S ohledem na písmeno b) prvního pododstavce mohou členské státy v případě potřeby stanovit zákonný povolovací postup, který je kratší než 18 měsíců.

2. Příslušný vnitrostátní orgán zajistí, že celková doba trvání obou postupů uvedených v odstavci 1 nepřekročí dobu 42 měsíců.

Pokud se však příslušný vnitrostátní orgán domnívá, že se jeden nebo oba tyto postupy nedokončí ve lhůtách stanovených v odstavci 1, může prodloužit jednu nebo obě lhůty před jejich uplynutím a v každém jednotlivém případě. S výjimkou mimořádných okolností nemůže příslušný vnitrostátní orgán celkovou dobu trvání obou postupů prodloužit o více než devět měsíců.

Pokud příslušný vnitrostátní orgán lhůty prodlouží, informuje dotčenou skupinu a předloží jí opatření, která byla či mají být přijata pro dokončení povolovacího postupu s nejmenším možným zpožděním. Skupina může požádat, aby příslušný vnitrostátní orgán pravidelně podával zprávy o pokroku dosaženém v tomto směru a o důvodech případného zpoždění.

3. Pro účely stanovení začátku povolovacího postupu zašlou předkladatelé projektu příslušnému vnitrostátnímu orgánu každého dotčeného členského státu písemné oznámení o projektu, které obsahuje přiměřeně podrobný popis projektu.

Do tří měsíců od přijetí tohoto oznámení příslušný vnitrostátní orgán, a to i jménem jiných dotčených orgánů, toto oznámení písemně uzná nebo zamítne, domnívá-li se, že projekt není pro zahájení povolovacího postupu dostatečně zralý. V případě zamítnutí příslušný orgán své rozhodnutí odůvodní i jménem dalších dotčených orgánů. Datum podpisu potvrzení o přijetí tohoto oznámení příslušným vnitrostátním orgánem označuje začátek povolovacího postupu. Pokud se jedná o dva nebo více členských států, označuje začátek povolovacího postupu datum posledního potvrzení o přijetí tohoto oznámení vydaného dotčeným příslušným vnitrostátním orgánem.

Příslušné vnitrostátní orgány zajistí, aby byl povolovací postup urychlen v souladu s touto kapitolou pro každou kategorii projektů společného zájmu. Za tímto účelem upraví příslušné vnitrostátní orgány své požadavky na zahájení povolovacího postupu a přijetí předložené dokumentace žádosti, tak aby byly vhodné pro projekty, které mohou vzhledem ke své povaze, rozsahu nebo neexistenci požadavku na posouzení vlivů na životní prostředí podle vnitrostátních právních předpisů vyžadovat méně povolení a schválení pro dosažení fáze připravenosti k výstavbě. Členské státy mohou rozhodnout, že u projektů uvedených v tomto pododstavci není zapotřebí postup před podáním žádosti uvedený v odstavcích 1 a 6 tohoto článku.

4. Příslušné vnitrostátní orgány během povolovacího postupu zohlední veškeré platné provedené studie a povolení nebo oprávnění vydaná pro daný projekt na seznamu Unie předtím, než projekt vstoupil do povolovacího postupu podle tohoto článku, a nebudou vyžadovat duplicitní studie a povolení nebo oprávnění.

5. V členských státech, v nichž určení trasy nebo umístění provedené výhradně pro zvláštní účel plánovaného projektu, včetně plánování zvláštních koridorů pro síťové infrastruktury, nemůže být zahrnuto do procesu vedoucího ke komplexnímu rozhodnutí, odpovídající rozhodnutí se přijme v samostatné lhůtě šesti měsíců, počínaje datem předložení konečné a úplné dokumentace žádosti předkladatelem.

Za okolností uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce se prodloužení lhůty uvedené v odst. 2 druhém pododstavci zkrátí s výjimkou mimořádných okolností na šest měsíců, a to i v případě postupu uvedeného v tomto odstavci.

6. Postup před podáním žádosti zahrnuje tyto kroky:

a) co nejdříve a nejpozději do šesti měsíců po přijetí oznámení podle odstavce 3 prvního pododstavce určí příslušný vnitrostátní orgán na základě kontrolního seznamu uvedeného v bodě 1 písm. e) přílohy VI a v úzké spolupráci s ostatními dotčenými orgány, případně na základě návrhu předkladatele projektu, rozsah zpráv a dokumentů a úroveň podrobnosti informací, které má předkladatel projektu předložit jako součást dokumentace žádosti o komplexní rozhodnutí;

b) příslušný vnitrostátní orgán vypracuje v úzké spolupráci s předkladatelem projektu a s ostatními dotčenými orgány a s ohledem na výsledky činností provedených podle písmene a) tohoto odstavce podrobný harmonogram povolovacího postupu v souladu s obecnými zásadami uvedenými v bodě 2 přílohy VI;

c) po obdržení návrhu dokumentace žádosti si příslušný vnitrostátní orgán v případě potřeby vlastním jménem nebo jménem dalších dotčených orgánů vyžádá od předkladatele projektu doplnění chybějících informací týkajících se požadovaných prvků uvedených v písmenu a).

Součástí postupu před podáním žádosti je dle potřeby vypracování veškerých zpráv předkladatelů projektu o vlivech na životní prostředí, včetně dokumentace týkající se přizpůsobení se změně klimatu.

Příslušný orgán písemně nebo na digitálních platformách potvrdí přezkum žádosti do tří měsíců od předložení chybějících informací uvedených v písm. c) prvního pododstavce, čímž zahájí zákonný povolovací postup uvedený v odst. 1 písm. b). Požádat o dodatečné informace lze pouze tehdy, pokud je to odůvodněno novými okolnostmi.

7. Předkladatel projektu zajistí, aby byla dokumentace žádosti úplná a odpovídající a v rámci povolovacího postupu co nejdříve požádá o stanovisko v této věci příslušný vnitrostátní orgán. Předkladatel projektu plně spolupracuje s příslušným vnitrostátním orgánem na dodržení lhůt stanovených v tomto nařízení.

8. Členské státy usilují o zajištění toho, aby žádné změny vnitrostátního práva nevedly k prodlužování žádného povolovacího postupu zahájeného před vstupem těchto změn v platnost. V zájmu zachování rychlého povolovacího postupu pro projekty na seznamu Unie příslušné vnitrostátní orgány odpovídajícím způsobem upraví harmonogram stanovený v souladu s odst. 6 písm. b) tohoto článku, aby v maximální možné míře zajistily nepřekračování lhůt pro povolovací postup stanovených v tomto článku.

9. Lhůtami stanovenými tímto článkem nejsou dotčeny ani povinnosti vyplývající z práva Unie a mezinárodního práva, ani správní odvolací řízení a opravné prostředky před soudem nebo jiným soudním orgánem.

Lhůtami stanovenými tímto článkem pro veškeré povolovací postupy nejsou dotčeny žádné kratší lhůty stanovené členskými státy.

 NahoruKAPITOLA IV
Meziodvětvové plánování infrastruktury

Článek 11

 NahoruAnalýza nákladů a přínosů energetického systému v celé šíři

1. Síť ENTSO pro elektřinu a síť ENTSO pro zemní plyn vypracují konzistentní jednotné odvětvové návrhy metodiky, včetně modelu energetické sítě a trhu uvedeného v odstavci 10 tohoto článku, pro harmonizovanou analýzu nákladů a přínosů energetického systému v celé šíři na úrovni Unie u projektů na seznamu Unie, které spadají do kategorií energetické infrastruktury stanovených v bodě 1 písm. a), b), d) a f) a v bodě 3 přílohy II.

Metodiky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce jsou zpracovány v souladu se zásadami stanovenými v příloze V, založeny na společných předpokladech umožňujících srovnávání projektů a jsou v souladu cíli Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a jejím cílem klimatické neutrality do roku 2050, jakož i s pravidly a ukazateli stanovenými v příloze IV.

Metodiky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce se použijí pro přípravu každého následujícího desetiletého plánu rozvoje sítě pro celou Unii vyvinutého sítí ENTSO pro elektřinu podle článku 30 nařízení (EU) 2019/943 nebo sítí ENTSO pro zemní plyn podle článku 8 nařízení (ES) č. 715/2009.

Do 24. dubna 2023 síť ENTSO pro elektřinu a síť ENTSO pro zemní plyn poté, co během konzultačního procesu uvedeného v odstavci 2 shromáždí informace od příslušných zúčastněných stran, zveřejní své konzistentní jednotné odvětvové návrhy metodik a předloží je členským státům, Komisi a agentuře.

2. Před předložením svých návrhů metodik členským státům, Komisi a agentuře v souladu s odstavcem 1 zveřejní síť ENTSO pro elektřinu a síť ENTSO pro zemní plyn předběžné návrhy metodik a uspořádají rozsáhlé konzultace a požádají o doporučení členské státy a alespoň organizace zastupující všechny příslušné zúčastněné strany, včetně subjektu pro provozovatele distribučních soustav v Unii zřízeného podle článku 52 nařízení (EU) 2019/943 (subjekt EU DSO), sdružení zapojených do trhů s elektřinou, plynem a vodíkem, vytápěním a chlazením a zachycováním a ukládáním uhlíku, zúčastněných stran v oblasti zachycování a využívání uhlíku, nezávislých agregátorů, subjektů odezvy na poptávku, organizací zapojených do řešení energetické účinnosti, sdružení spotřebitelů energie, zástupců občanské společnosti, a pokud to bude považováno za vhodné, vnitrostátní regulační orgány a další vnitrostátní orgány.

Do tří měsíců od zveřejnění předběžných návrhů metodik podle prvního pododstavce může kterákoliv zúčastněná strana uvedená v uvedeném pododstavci předložit doporučení.

Evropský vědecký poradní výbor pro změnu klimatu zřízený podle článku 10a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 401/2009 (31) může z vlastního podnětu předložit stanovisko k návrhům metodik.

Členské státy a zúčastněné strany uvedené v prvním pododstavci případně předloží a zveřejní svá doporučení a Evropský vědecký poradní výbor pro změnu klimatu předloží své stanovisko agentuře a případně síti ENTSO pro elektřinu nebo síti ENTSO pro zemní plyn a zpřístupní jej veřejnosti.

Proces konzultace je otevřený, včasný a transparentní. Síť ENTSO pro elektřinu a síť ENTSO pro zemní plyn vypracují a zveřejní zprávu o tomto procesu konzultace.

Pokud síť ENTSO pro elektřinu a síť ENTSO pro zemní plyn doporučení členských států, zúčastněných stran nebo vnitrostátních orgánů či stanovisko Evropského vědeckého poradního výboru pro změnu klimatu nezohlední nebo je zohlední pouze částečně, odůvodní to.

3. Do tří měsíců ode dne obdržení návrhů metodik spolu se vstupy získanými v rámci procesu konzultace a zprávou o této konzultaci poskytne agentura stanovisko síti ENTSO pro elektřinu a síti ENTSO pro zemní plyn Agentura sdělí své stanovisko síti ENTSO pro elektřinu, síti ENTSO pro zemní plyn, členským státům a Komisi a zveřejní je na svých internetových stránkách.

4. Do tří měsíců od obdržení návrhů metodik mohou členské státy předložit svá stanoviska síti ENTSO pro elektřinu nebo síti ENTSO pro zemní plyn a Komisi. V zájmu usnadnění konzultací může Komise uspořádat zvláštní zasedání skupin za účelem projednání návrhů metodik.

5. Do tří měsíců ode dne obdržení stanovisek agentury a členských států podle odstavců 3 a 4 pozmění síť ENTSO pro elektřinu a síť ENTSO pro zemní plyn své metodiky tak,…