NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/941
ze dne 5. června 2019
o rizikové připravenosti v odvětví elektroenergetiky a o zrušení směrnice 2005/89/ES
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 194 odst. 2 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),
s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),
v souladu s řádným legislativním postupem (3),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Odvětví elektroenergetiky v Unii prochází významnou transformací, jež se vyznačuje decentralizovanějšími trhy, na kterých působí více subjektů, větším podílem energie z obnovitelných zdrojů a lépe propojenými soustavami. Cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 (4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 (5) je proto aktualizovat právní rámec upravující vnitřní trh Unie s elektřinou tak, aby trhy a sítě fungovaly optimálně a ku prospěchu podniků a občanů Unie. Toto nařízení má přispět k provádění cílů energetické unie, jejíž nedílnou součástí je energetická bezpečnost, solidarita, důvěra a ambiciózní politika v oblasti klimatu.
(2) Dobře fungující trhy a soustavy s adekvátním propojením jsou nejlepší zárukou bezpečnosti dodávek elektřiny. Riziko elektroenergetické krize vzniklé v důsledku přírodních katastrof jako například extrémních povětrnostních podmínek, úmyslných útoků nebo nedostatku paliva však není možné nikdy vyloučit, ani v případě, že trhy a soustavy fungují dobře a jsou vzájemně propojené. Důsledky elektroenergetické krize často přesahují hranice jednoho členského státu. I v případě, že má krize v počátku lokální rozměr, mohou se její důsledky rychle rozšířit přes hranice. Extrémní okolnosti, např. vlna mrazů, vlna veder či kybernetické útoky, mohou současně ovlivnit celé regiony.
(3) V kontextu propojených trhů s elektřinou a elektroenergetických soustav není možné považovat předcházení elektroenergetickým krizím a jejich řízení za čistě vnitrostátní úkol. Je třeba lépe využít potenciál účinnějších a přitom méně nákladných opatření založených na regionální spolupráci. Je třeba zavést společný rámec pravidel a lépe koordinovaných postupů, aby členské státy a další subjekty mohly účinně spolupracovat přes hranice v duchu větší transparentnosti, důvěry a solidarity mezi členskými státy.
(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/89/ES (6) stanovila nezbytná opatření, která mají členské státy přijmout, aby obecně zajistily bezpečnost dodávek elektřiny. Ustanovení této směrnice již byla do značné míry nahrazena následnými legislativními akty, které upravují zejména to, jak by měly být organizovány trhy s elektřinou, aby byla zajištěna dostupnost dostatečných kapacit, jak by měli provozovatelé přenosových soustav vzájemně spolupracovat s cílem zaručit stabilitu systému a jak zajistit zavedení vhodné infrastruktury. Nařízení se dotýká konkrétních otázek předcházení elektroenergetickým krizím a jejich řízení.
(5) Nařízení Komise (EU) 2017/1485 (7) a (EU) 2017/2196 (8) obsahují podrobná pravidla pro jednání a spolupráci provozovatelů přenosových soustav a dalších příslušných zúčastněných stran, jež mají zajistit bezpečnost soustavy. Tyto technické předpisy by měly zajistit, že většina elektroenergetických incidentů bude vyřešena efektivně a na provozní úrovni. Toto nařízení se zaměřuje na elektroenergetické krize, které mají větší rozsah a dopad. Stanoví, co by měly členské státy dělat, aby těmto krizím předcházely, a jaká opatření mohou přijmout, nebudou-li pravidla pro provozování soustavy již sama o sobě stačit. Nicméně i v případě elektroenergetických krizí by měla být plně dodržována pravidla pro provozování soustavy a toto nařízení by mělo být v souladu s nařízením (EU) 2017/2196.
(6) Toto nařízení stanoví společný rámec pravidel pro předcházení elektroenergetickým krizím, k přípravě na ně a k jejich řízení, vnáší větší transparentnost do přípravné fáze a do období elektroenergetické krize a zajišťuje, že opatření jsou přijímána koordinovaně a účinně. Vyžaduje, aby členské státy spolupracovaly na regionální a případně na bilaterální úrovni v duchu solidarity. Dále stanoví rámec pro efektivní sledování bezpečnosti dodávek elektřiny v Unii prostřednictvím Koordinační skupiny pro otázky elektrické energie (ECG), zřízené rozhodnutím Komise ze dne 15. listopadu 2012 (9) jako fórum pro výměnu informací a upevňování spolupráce mezi členskými státy, zejména v oblasti bezpečnosti dodávek elektřiny. Cílem rámce pro spolupráci mezi členskými státy a monitoring je dosáhnout lepší rizikové připravenosti s nižšími náklady. Toto nařízení by mělo rovněž posílit vnitřní trh s elektřinou zvýšením důvěry napříč členskými státy a odstraněním nevhodných státních zásahů v elektroenergetických krizích, zejména zamezením nepřiměřenému omezování přeshraničních toků energie a přeshraničních přenosových kapacit mezi zónami, čímž se sníží riziko negativních vedlejších dopadů na sousední členské státy.
(7) Zatímco směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 (10) stanoví obecná pravidla pro bezpečnost sítí a informačních systémů, specifická pravidla pro kybernetickou bezpečnost budou vypracována v rámci kodexu sítě podle nařízení (EU) 2019/943. Toto nařízení doplňuje směrnici (EU) 2016/1148 tím, že zajištuje, aby kybernetické incidenty byly náležitě označeny za riziko a aby opatření přijatá k jejich řešení byla náležitě zahrnuta do plánů rizikové připravenosti.
(8) Směrnice Rady 2008/114/ES (11) stanoví postup, který má posílit bezpečnost určené evropské kritické infrastruktury včetně určité elektroenergetické infrastruktury. Směrnice 2008/114/ES společně s tímto nařízením přispívají k tvorbě komplexního přístupu k energetické bezpečnosti Unie.
(9) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU (12) ukládá členským státům povinnost, aby každé tři roky provedly na celostátní nebo odpovídající nižší úrovni posouzení rizik a rozvinuly a zdokonalily na celostátní nebo odpovídající nižší úrovni své plánování zvládání rizik katastrof. Konkrétní opatření k předcházení rizikům, připravenosti na ně a plánování jejich řízení uvedená v tomto nařízení musí být v souladu s obecnějším posouzením širší škály vnitrostátních rizik, které rozhodnutí č. 1313/2013/EU požaduje.
(10) Členské státy odpovídají za bezpečnost dodávek elektřiny na svých územích, která je však rovněž společným úkolem Komise a jiných unijních subjektů v jejich oblastech činnosti a působnosti. Bezpečnost dodávek elektřiny předpokládá účinnou spolupráci mezi členskými státy, orgány, institucemi, úřady a agenturami Unie a příslušnými zúčastněnými stranami. Klíčovou úlohu při zajišťování bezpečné, spolehlivé a účinné elektrizační soustavy v souladu s články 31 a 40 směrnice (EU) 2019/944 hrají provozovatelé distribučních soustav a provozovatelé přenosových soustav. Významnou úlohu při zajišťování a monitorování bezpečnosti dodávek elektřiny také hrají regulační orgány a ostatní příslušné vnitrostátní orgány v rámci úkolů, které jsou jim svěřeny článkem 59 směrnice (EU) 2019/944. Členské státy by měly určit stávající nebo nový subjekt jako svůj jednotný příslušný národní vládní nebo regulační orgán s cílem zajistit transparentní a inkluzivní účast všech aktérů, účinnou přípravu a řádné plnění plánů rizikové připravenosti a usnadňovat prevenci a následné hodnocení elektroenergetických krizí a výměnu informací o nich.
(11) Společný přístup k předcházení elektroenergetickým krizím a k jejich řízení vyžaduje, aby členské státy definovaly elektroenergetickou krizi stejným způsobem. Toto nařízení by mělo zejména přispět ke koordinaci mezi členskými státy za účelem zjištění situace, v níž hrozí nebo v bezprostřední budoucnosti bude hrozit významný nedostatek elektřiny nebo nemožnost doručit elektřinu odběratelům. Jak Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (ENTSO pro elektřinu), tak členské státy by měly určit konkrétní regionální a vnitrostátní scénáře elektroenergetických krizí. Tento přístup by měl zajistit, aby byly pokryty veškeré relevantní elektroenergetické krize s ohledem na regionální a vnitrostátní specifika, jako je topografie sítě, skladba zdrojů elektrické energie, velikost výroby a spotřeby a hustota obyvatelstva.
(12) Společný přístup k předcházení elektroenergetickým krizím a jejich řízení také vyžaduje, aby členské státy používaly stejné metody a definice ke zjišťování rizik spojených s bezpečností dodávek elektřiny a aby byly schopny účinně porovnávat svou výkonnost v této oblasti s výkonností sousedních členských států. Toto nařízení určuje dva ukazatele ke sledování bezpečnosti dodávek elektřiny v Unii: "očekávaná nedodaná energie", vyjadřovaná v GWh/rok, a "předpokládané nepokrytí zatížení", vyjadřované v h/rok. Tyto ukazatele jsou součástí evropského posouzení přiměřenosti zdrojů, které provádí ENTSO pro elektřinu podle článku 23 nařízení (EU) 2019/943. ECG by měla pravidelně sledovat bezpečnost dodávek na základě výsledků těchto ukazatelů. Tyto ukazatele by měla používat také Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (dále jen "ACER") při podávání hlášení o výkonnosti jednotlivých členských států v oblasti bezpečnosti dodávek elektřiny ve svých výročních zprávách o monitorování trhu s elektřinou podle článku 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/942 (13).
(13) S cílem zajistit jednotnost posuzování rizik způsobem, jenž vybuduje důvěru mezi členskými státy v období elektroenergetické krize, je zapotřebí společný přístup ke zjišťování rizikových scénářů. ENTSO pro elektřinu by proto měla po konzultaci s relevantními zúčastněnými stranami ve spolupráci s ACER a s ECG ve složení tvořeném pouze zástupci členských států vypracovat a aktualizovat společnou metodiku pro zjišťování rizik. Návrh metodiky by měla vypracovat ENTSO pro elektřinu a ACER by jej měla schválit. Při konzultaci s ECG by ACER měla brát její názory v potaz v nejvyšší možné míře. Společnou metodiku pro zjišťování rizik by měla ENTSO pro elektřinu aktualizovat, kdykoli se objeví významné nové informace.
(14) Na základě této společné metodiky by měla ENTSO pro elektřinu pravidelně vypracovávat a aktualizovat regionální scénáře pro elektroenergetické krize a stanovovat nejrelevantnější rizika v jednotlivých regionech, jako jsou extrémní povětrnostní podmínky, přírodní katastrofy, nedostatek paliva nebo úmyslné útoky. Při zvažování krizového scénáře způsobeného nedostatkem plynného paliva by mělo být posuzováno riziko narušení dodávek plynu na základě scénářů narušení dodávek plynu a plynárenské infrastruktury vypracovaných Evropskou sítí provozovatelů plynárenských přepravních soustav (ENTSO pro zemní plyn) podle článku 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1938 (14). ENTSO pro elektřinu by měla mít možnost přenést úkoly týkající se zjišťování regionálních scénářů elektroenergetických krizí na regionální koordinační centra zřízená podle článku 35 nařízení (EU) 2019/943. Tyto přenesené úkoly by měly být prováděny pod dohledem ENTSO pro elektřinu. Členské státy by měly na základě regionálních scénářů elektroenergetických krizí vytvářet a aktualizovat své vnitrostátní scénáře elektroenergetických krizí v zásadě každé čtyři roky. Tyto scénáře by měly tvořit základ pro plány rizikové připravenosti. Při zjišťování rizik na vnitrostátní úrovni by měly členské státy také popsat všechna rizika, která vnímají v souvislosti s vlastnictvím infrastruktury, jež má význam pro bezpečnost dodávek elektřiny, jakož i všechna opatření k řešení těchto rizik (např. obecné nebo odvětvové právní předpisy na prověřování investic, zvláštní práva určitých podílníků apod.) a uvést důvod, proč tato opatření považují za nezbytná a přiměřená.
(15) Regionální přístup ke zjišťování rizikových scénářů a tvorbě preventivních, přípravných a zmírňujících opatření by měl významně přispět k účinnosti opatření a optimálnímu využívání zdrojů. Koordinovaný a předem dohodnutý přístup v případě souběžné elektroenergetické krize navíc zajistí jednotnou reakci a sníží riziko negativních vedlejších účinků, které by čistě vnitrostátní přístupy mohly vyvolat v sousedních zemích. Toto nařízení proto vyžaduje, aby členské státy spolupracovaly na regionální úrovni.
(16) Regionální koordinační centra by měla plnit úkoly regionálního významu, které jsou jim svěřeny v souladu s nařízením (EU) 2019/943. Regionální spolupráce požadovaná podle tohoto nařízení by měla stavět na strukturách regionální spolupráce využívaných na technické úrovni, konkrétně na skupinách členských států sdílejících jedno regionální koordinační centrum, aby tyto struktury prováděly své úkoly efektivně a jednaly v úzké spolupráci s příslušnými vnitrostátními orgány s cílem předcházet rozsáhlým elektroenergetickým incidentům a zmírňovat je. Pro zjišťování regionálních scénářů elektroenergetických krizí a posouzení rizik jsou proto důležité geografické regiony regionálních koordinačních center. Členské státy by však měly mít možnost vytvářet v rámci regionů podskupiny pro účely spolupráce na konkrétních regionálních opatřeních nebo za tímto účelem spolupracovat na stávajících fórech regionální spolupráce, protože v případě elektroenergetické krize má zásadní význam technická schopnost poskytovat si vzájemnou pomoc. Důvodem je to, že ne všechny členské státy v určitém širším regionu jsou nutně schopny dodávat elektřinu jinému členskému státu, který se nachází v elektroenergetické krizi. Není proto nezbytné, aby všechny členské státy v regionu uzavíraly regionální dohody o konkrétních regionálních opatřeních. Namísto toho by měly takové dohody uzavírat členské státy, které jsou z technického hlediska schopné tuto vzájemnou pomoc poskytovat.
(17) Nařízení (EU) 2019/943 požaduje používání společné metodiky pro střednědobé až dlouhodobé evropské posouzení přiměřenosti zdrojů (prováděné na 10 let až jeden rok dopředu) s cílem zajistit, aby rozhodnutí členských států týkající se možných investičních potřeb byla přijímána transparentně a společně dohodnutým způsobem. Evropské posouzení přiměřenosti zdrojů má jiný účel než posouzení krátkodobé přiměřenosti, sloužící ke zjišťování možných problémů spojených s přiměřeností v rámci krátkých časových úseků, konkrétně posouzení sezónní přiměřenosti (na šest měsíců dopředu) a posouzení přiměřenosti nejméně na jeden den dopředu. Pro krátkodobé posouzení je třeba zavést společný přístup ke zjišťování možných problémů spojených s přiměřeností. ENTSO pro elektřinu by měla provádět zimní a letní posouzení přiměřenosti, aby upozornila členské státy a provozovatele přenosových soustav na rizika spojená s bezpečností dodávek elektřiny, jež by se mohla vyskytnout v následujících šesti měsících. ENTSO pro elektřinu by měla po konzultaci s příslušnými zúčastněnými stranami a ve spolupráci s ACER a ECG ve složení tvořeném pouze zástupci členských států vypracovat pro tato posouzení přiměřenosti společnou pravděpodobnostní metodiku, aby je zkvalitnila. ENTSO pro elektřinu by měla návrh této metodiky a její případné aktualizace předložit ACER, která návrh a aktualizace schválí. Při konzultaci s ECG by ACER měla co nejvíce zohledňovat názory ECG. Metodiku by měla ENTSO pro elektřinu aktualizovat, kdykoli se objeví významné nové informace. ENTSO pro elektřinu by měla mít možnost přenést úkoly týkající se posouzení sezónní přiměřenosti na regionální koordinační centra, přičemž přenesené úkoly by měly být prováděny pod jejím dohledem.
(18) Provozovatelé přenosových soustav by měli uplatňovat metodiku určenou k přípravě posouzení sezónní přiměřenosti i k vypracovávání jiných typů krátkodobých posouzení rizik, zejména pro prognózy přiměřenosti výrobních kapacit na týden až nejméně den dopředu, jež jsou upraveny nařízením (EU) 2017/1485.
(19) Aby byl zajištěn společný přístup k předcházení elektroenergetickým krizím a jejich řízení, měl by příslušný orgán každého členského státu vypracovat na základě regionálních a vnitrostátních scénářů elektroenergetických krizí plán rizikové připravenosti. Příslušné orgány by měly konzultovat se zúčastněnými stranami nebo se zástupci skupin zúčastněných stran, které jsou důležité pro prevenci a řešení elektroenergetických krizí, jako jsou zástupci výrobců nebo jejich obchodní organizace nebo zástupci provozovatelů distribučních soustav. Za tímto účelem by měly příslušné orgány přijmout vhodná pravidla pro průběh konzultací. Plány rizikové připravenosti by měly popisovat efektivní, přiměřená a nediskriminační opatření řešící všechny zjištěné elektroenergetické krizové scénáře. Měl by se vzít v úvahu environmentální dopad navrhovaných opatření na straně nabídky a poptávky. Tyto plány by měly být transparentní, zejména co se týče podmínek přijetí netržních opatření ke zmírnění elektroenergetických krizí. Veškerá předpokládaná netržní opatření by měla být v souladu s pravidly stanovenými v tomto nařízení. Plány rizikové připravenosti by měly být zveřejňovány, přičemž musí být zachována důvěrná povaha citlivých informací.
(20) Plány rizikové připravenosti by měly stanovit vnitrostátní, regionální a případně bilaterální opatření. Regionální a případně bilaterální opatření jsou nezbytná zejména v případě souběžné elektroenergetické krize, kdy je nutný koordinovaný a předem dohodnutý přístup k zajištění jednotné reakce a snížení rizika negativních vedlejších účinků. Příslušné orgány by proto měly před přijetím plánů rizikové připravenosti konzultovat s příslušnými orgány relevantních členských států. Relevantními členskými státy jsou ty, v nichž by mohlo dojít k negativním vedlejším účinkům nebo jiným vzájemným vlivům na jejich elektrizační soustavy, bez ohledu na to, zda se tyto členské státy nacházejí v témže regionu nebo jsou přímo propojeny. Plány by měly zohlednit relevantní vnitrostátní podmínky, včetně situace nejvzdálenějších regionů ve smyslu článku 349 Smlouvy o fungování Evropské unie a některých izolovaných mikrosoustav, které nejsou propojeny s vnitrostátními přenosovými soustavami. Členské státy by proto měly vyvodit odpovídající závěry, mimo jiné pokud jde o ustanovení tohoto nařízení týkající se zjišťování regionálních scénářů elektroenergetických krizí a o zahrnutí dohodnutých regionálních a bilaterálních opatření stanovených v plánech rizikové připravenosti, jakož i o ustanovení o pomoci. Plány by měly jasně stanovit úlohy a povinnosti příslušných orgánů. Vnitrostátní opatření by měla plně zohlednit dohodnutá regionální a bilaterální opatření a plně využít příležitostí, které regionální spolupráce nabízí. Plány by měly být technické a provozní povahy a měly by pomoci zabránit výskytu či vyostření elektroenergetické krize a zmírnit její účinky.
(21) Plány rizikové připravenosti by měly být pravidelně aktualizovány. Aby se zaručilo, že plány jsou vždy aktuální a účinné, měly by příslušné orgány členských států každého regionu ve spolupráci s provozovateli přenosových soustav a dalšími příslušnými zúčastněnými stranami provádět každé dva roky simulace elektroenergetických krizí s cílem prověřit jejich vhodnost.
(22) Smyslem šablony stanovené tímto nařízením je usnadnit přípravu plánů a umožnit začlenění informací týkajících se jednotlivých členských států. Šablona má rovněž usnadnit konzultace s ostatními členskými státy v dotčeném regionu a s ECG. Konzultace v rámci regionu a prostřednictvím ECG by měla zajistit, aby opatření přijatá v jednom členském státě nebo regionu neohrozila zabezpečení dodávek elektřiny v jiných členských státech nebo regionech.
(23) Mají-li členské státy konkrétní, závažné a spolehlivé informace o tom, že může dojít k elektroenergetické krizi, je důležité, aby mezi nimi byla umožněna komunikace a transparentnost. V těchto případech by dotčené členské státy měly bez zbytečného odkladu informovat Komisi, sousední členské státy a ECG, a zejména jim poskytnout informace o příčinách zhoršení dodávek elektřiny, plánovaných opatřeních k zamezení elektroenergetické krize a o případné potřebě pomoci od jiných členských států.
(24) Nastane-li elektroenergetická krize, je k zajištění koordinovaného postupu a poskytnutí cílené pomoci klíčová výměna informací. Toto nařízení proto ukládá příslušnému orgánu povinnost, aby v případě, že čelí elektroenergetické krizi, bez zbytečného odkladu informoval členské státy v regionu, sousední členské státy a Komisi. Příslušný orgán by měl rovněž poskytnout informace o příčinách krize, opatřeních přijatých a plánovaných k jejímu zmírnění a případné potřebě pomoci od jiných členských států. V případě, že tato pomoc přesahuje rámec bezpečnosti dodávek elektřiny, měl by platným právním rámcem zůstat mechanismus civilní ochrany Unie.
(25) V případě elektroenergetické krize by členské státy měly spolupracovat v duchu solidarity. Vedle tohoto obecného pravidla by měla být přijata vhodná ustanovení, aby si členské státy v případě elektroenergetické krize vzájemně nabízely pomoc. Taková pomoc by měla být založena na předem dohodnutých koordinovaných opatřeních stanovených v plánech rizikové připravenosti. Toto nařízení ponechává členských státům rozsáhlou volnost při schvalování obsahu koordinovaných opatření, a tedy i obsahu nabízené pomoci. Je na členských státech, aby rozhodly o těchto koordinovaných opatřeních a dohodly se na nich s přihlédnutím k poptávce a nabídce. Zároveň toto nařízení zajišťuje, aby se pro účely dohodnuté pomoci dodávala elektřina koordinovaným způsobem. Členské státy by se měly dohodnout na nezbytných technických, právních a finančních ujednáních pro provedení dohodnutých regionálních a bilaterálních opatření. Podle těchto technických opatření by členské státy měly uvést maximální množství elektřiny určené k dodání, které by mělo být znovu posouzeno na základě technické proveditelnosti dodávání elektřiny, je-li požadována pomoc v průběhu elektroenergetické krize. Členské státy by měly přijmout veškerá nezbytná opatření pro provedení dohodnutých regionálních a bilaterálních opatření a technických, právních a finančních ujednání.
(26) Při dojednávání koordinovaných opatření a technických, právních a finančních ujednání a dalších prováděcích ustanovení týkajících se pomoci by měly vzít členské státy v úvahu společenské a hospodářské faktory, včetně bezpečnosti obyvatel, a proporcionalitu. Členské státy se vyzývají, aby sdílely osvědčené postupy a využívaly ECG jako diskusní platformu ke zjišťování dostupných možností pomoci, zejména pokud jde o koordinovaná opatření a nezbytná technická, právní a finanční ujednání, včetně spravedlivého vyrovnání. Komise může usnadňovat přípravu regionálních a bilaterálních opatření.
(27) Pomoc mezi členskými státy podle tohoto nařízení by měla být předmětem spravedlivého vyrovnání podle dohody mezi těmito státy. Toto nařízení neharmonizuje všechny aspekty takového spravedlivého vyrovnání mezi členskými státy. Členské státy by proto měly dohodnout ustanovení pro spravedlivé vyrovnání mezi sebou před tím, než je pomoc poskytnuta. Členský stát žádající o pomoc by měl bezodkladně vyplatit takovou vyrovnávací platbu členskému státu poskytujícímu solidární pomoc, nebo bezodkladné vyplacení takové vyrovnávací platby zajistit. Komise by měla poskytnout nezávazné pokyny týkající se hlavních prvků spravedlivého vyrovnání a dalších prvků technických, právních a finančních ujednání.
(28) Při poskytování pomoci podle tohoto nařízení uplatňují členské státy unijní právo, a jsou proto povinny respektovat základní práva zaručená unijním právem. Z poskytování pomoci podle tohoto nařízení proto může, v závislosti na opatřeních dohodnutých mezi členskými státy, členskému státu plynout povinnost platit vyrovnávací platby těm, jichž se jeho opatření dotknou. Členské státy by proto měly v případě nutnosti zajistit, aby existovala vnitrostátní pravidla vyrovnávání, která jsou v souladu s unijním právem, zejména se základními právy. Členský stát, který obdrží pomoc, by měl nést veškeré přiměřené náklady, které jiný členský stát vynaložil při poskytování pomoci podle těchto vnitrostátních pravidel vyrovnávání.
(29) V případě elektroenergetické krize by pomoc měla být poskytnuta i v případě, že členské státy dosud neuzavřely dohodu o koordinovaných opatřeních a o technických, právních a finančních ujednáních, jak požadují ustanovení tohoto nařízení o pomoci. Pokud koordinovaná opatření a technická, právní a finanční ujednání chybějí, měly by se členské státy dohodnout na ad hoc opatřeních a ujednáních, aby mohly poskytovat v takové situaci pomoc v souladu s ustanoveními tohoto nařízení.
(30) Toto nařízení zavádí takový mechanismus pomoci mezi členskými státy jako nástroj na předcházení nebo zmírňování elektroenergetické krize v Unii. Komise by proto měla přezkoumat mechanismus pomoci s ohledem na budoucí zkušenosti s jeho fungováním a v případě potřeby navrhnout jeho úpravy.
(31) Toto nařízení by mělo elektroenergetickým podnikům a odběratelům umožnit, aby se v případě elektroenergetické krize co nejdéle spoléhali na tržní mechanismy stanovené v nařízení (EU) 2019/943 a směrnici (EU) 2019/944. I v elektroenergetických krizích by měla být plně dodržována pravidla vnitřního trhu a pravidla pro provozování soustavy. Tato pravidla zahrnují čl. 22 odst. 1 bod i) nařízení (EU) 2017/1485 a článek 35 nařízení (EU) 2017/2196, které upravují omezování transakcí, omezování v poskytování kapacity mezi zónami v rámci přidělování kapacity nebo omezování v poskytování plánů. To znamená, že netržní opatření, jako je nucené odpínání nebo poskytování mimořádných dodávek mimo běžné fungování trhu, by měla být využívána až jako poslední možnost poté, co byly vyčerpány veškeré možnosti, které nabízí trh. Nucené odpínání by proto mělo být provedeno až poté, co byly vyčerpány všechny možnosti dobrovolného odpínání. Veškerá netržní opatření by měla být kromě toho nutná, přiměřená, nediskriminační a dočasná.
(32) Aby byla po elektroenergetické krizi zajištěna transparentnost, příslušný orgán, který vyhlásil elektroenergetickou krizi, by měl po skončení krize vypracovat její hodnocení a posouzení jejích dopadů. Toto hodnocení by mělo zohlednit mimo jiné i účinnost a přiměřenost přijatých opatření, jakož i jejich ekonomické náklady. Mělo by brát také v potaz přeshraniční aspekty, jako je například dopad daných opatření na jiné členské státy nebo úroveň pomoci, které od nich obdržel členský stát, jenž vyhlásil elektroenergetickou krizi.
(33) Povinnosti v oblasti transparentnosti zajistí, aby veškerá opatření přijatá za účelem předcházení elektroenergetickým krizím a jejich řízení byla v souladu s pravidly vnitřního trhu a se zásadami spolupráce a solidarity, na nichž stojí energetická unie.
(34) Toto nařízení posiluje úlohu ECG. ECG by měla vykonávat konkrétní úkoly, spojené zejména s vypracováváním metodiky pro zjišťování regionálních scénářů elektroenergetických krizí a metodiky pro posouzení krátkodobé a sezónní přiměřenosti a s přípravou plánů rizikové připravenosti, a měla by plnit klíčovou úlohu při sledování výkonnosti členských států v oblasti bezpečnosti dodávek elektřiny a při tvorbě osvědčených postupů na tomto základě.
(35) Může se stát, že elektroenergetická krize přesáhne hranice Unie a zasáhne i na území smluvních stran Energetického společenství. Jakožto jedna ze stran Smlouvy o Energetickém společenství by měla Unie prosazovat změny této smlouvy s cílem vytvořit integrovaný trh a jediný regulační prostor prostřednictvím odpovídajícího a stabilního regulačního rámce. Unie by měla v rámci předcházení elektroenergetickým krizím, přípravy na ně a jejich zvládání úzce spolupracovat se smluvními stranami Energetického společenství, aby bylo zajištěno účinné řízení krizí.
(36) Pokud Komise, ACER, ECG, ENTSO pro elektřinu, členské státy a jejich příslušné orgány, národní regulační orgány nebo kterékoli jiné orgány, subjekty nebo osoby obdrží důvěrné informace podle tohoto nařízení, měly by zachovávat důvěrnost těchto informací. Proto by důvěrné informace měly podléhat platným unijním a vnitrostátním předpisům o nakládání s důvěrnými informacemi a postupy.
(37) Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zajištění nejúčinnější a nejúčelnější rizikové připravenosti v Unii, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu jeho rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity, jak je stanoveno v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je pro dosažení uvedeného cíle nezbytné.
(38) Kypr je v současnosti jediným členským státem, který není přímo propojený s jiným členským státem. S ohledem na některá ustanovení tohoto nařízení by mělo být vyjasněno, že dokud tato situace bude trvat, uvedená ustanovení se nevztahují na Kypr, zejména ustanovení o zjišťování regionálních scénářů elektroenergetických krizí, ustanovení o zahrnutí dohodnutých regionálních a bilaterálních opatřeních stanovených v plánech rizikové připravenosti a ustanovení o pomoci. Kypr a příslušné další členské státy se vyzývají, aby za podpory Komise vyvinuly alternativní opatření a postupy v oblastech, na které se vztahují uvedená ustanovení, pokud taková alternativní opatření a postupy neovlivní účinné provádění tohoto nařízení mezi ostatními členskými státy.
(39) Směrnice 2005/89/ES by měla být zrušena,
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
NahoruKAPITOLA I
Obecná ustanovení
Článek 1
NahoruPředmět
Toto nařízení stanoví pravidla pro spolupráci členských států s cílem předcházet elektroenergetickým krizím, připravovat se na ně a zvládat je v duchu solidarity a transparentnosti a v plném souladu s požadavky konkurenceschopného vnitřního trhu s elektřinou.
Článek 2
NahoruDefinice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1) "bezpečností dodávek elektřiny" schopnost elektrizační soustavy zaručit dodávky elektřiny odběratelům na jasně stanovené úrovni výkonu, určená dotčenými členskými státy;
2) "provozovatelem přenosové soustavy" provozovatel přenosové soustavy ve smyslu čl.2 bodu 35 směrnice (EU) 2019/944;
3) "distribucí" distribuce ve smyslu čl. 2 bodu 28 směrnice (EU) 2019/944;
4) "přeshraničním tokem" přeshraniční tok ve smyslu čl. 2 bodu 3 nařízení (EU) 2019/943;
5) "kapacitou mezi zónami" schopnost propojeného systému zajistit přenos energie mezi nabídkovými zónami;
6) "zákazníkem" zákazník ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice (EU) 2019/944;
7) "provozovatelem distribuční soustavy" provozovatel distribuční soustavy ve smyslu čl. 2 bodu 29 směrnice (EU) 2019/944;
8) "výrobou" výroba ve smyslu čl. 2 bodu 37 směrnice (EU) 2019/944;
9) "elektroenergetickou krizí" situace, nastalá nebo bezprostředně hrozící, v níž dochází k významnému nedostatku elektřiny, jak jej určily a popsaly členské státy ve svých plánech rizikové připravenosti, nebo situace, v níž není možné dodávat elektřinu zákazníkům;
10) "souběžnou elektroenergetickou krizí" elektroenergetická krize s dopady na více než jeden členský stát současně;
11) "příslušným orgánem" národní vládní nebo regulační orgán určený členským státem v souladu s článkem 3;
12) "regulačními orgány" regulační orgány uvedené v čl. 57 odst. 1 směrnice (EU) 2019/944;
13) "krizovým koordinátorem" osoba, skupina osob, tým složený z příslušných vnitrostátních vedoucích pracovníků zabývajících se elektroenergetickými krizemi nebo orgán, jejichž úkolem je fungovat jako kontaktní bod a koordinovat tok informací v průběhu elektroenergetické krize;
14) "netržním opatřením" jakékoli opatření na straně nabídky nebo poptávky lišící se od tržních pravidel nebo obchodních dohod a přijaté s cílem zmírnit elektroenergetickou krizi;
15) "výrobcem" výrobce uvedený v čl. 2 bodě 38 směrnice (EU) 2019/944;
16) "regionem" skupina členských států, jejichž provozovatelé přenosových soustav sdílejí stejné regionální koordinační centrum ve smyslu článku 36 nařízení (EU) 2019/943;
17) "podskupinou" skupina členských států v rámci jednoho regionu, které jsou technicky schopny vzájemně si poskytovat pomoc v souladu s článkem 15;
18) "včasným varováním" poskytnutí konkrétních, závažných a spolehlivých informací, z nichž vyplývá, že může dojít k události, která pravděpodobně způsobí výrazné zhoršení dodávek elektřiny a pravděpodobně povede k elektroenergetické krizi;
19) "přenosem" přenos ve smyslu čl. 2 bodu 34 směrnice (EU) 2019/944;
20) "elektroenergetickým podnikem" podnik ve smyslu čl. 2 bodu 57 směrnice (EU) 2019/944;
21) "přidělováním kapacit" alokace kapacity mezi zónami;
22) "energií z obnovitelných zdrojů" energie z obnovitelných zdrojů nebo obnovitelná energie ve smyslu čl. 2 bodu 31 směrnice (EU) 2019/944.
Článek 3
NahoruPříslušný orgán
1. Každý členský stát určí co nejdříve, nejpozději však 5. ledna 2020, národní vládní nebo regulační orgán jako svůj příslušný orgán. Příslušné orgány odpovídají za plnění úkolů stanovených tímto nařízením a za tím účelem vyvíjejí vzájemnou spolupráci. Dokud není příslušný orgán určen, plní úkoly příslušného orgánu v souladu s tímto nařízením vnitrostátní subjekty odpovědné za bezpečnost dodávek elektřiny.
2. Členské státy neprodleně oznámí Komisi a ECG název a kontaktní údaje svých příslušných orgánů určených podle odstavce 1 a jejich případné změny a tyto údaje zveřejní.
3. Členské státy mohou příslušnému orgánu umožnit, aby provozní úkoly týkající se plánování rizikové připravenosti a řízení rizik, stanovené v tomto nařízení, přenesl na jiné subjekty. Přenesené úkoly se provádějí za dohledu příslušného orgánu a jsou podrobně stanoveny v plánu rizikové připravenosti v souladu s čl. 11 odst. 1 písm. b).
NahoruKAPITOLA II
Posouzení rizik
Článek 4
NahoruPosouzení rizik spojených s bezpečností dodávek elektřiny
Každý příslušný orgán zajistí, aby veškerá příslušná rizika spojená s bezpečností dodávek elektřiny byla posouzena v souladu s pravidly stanovenými tímto nařízením a v kapitole IV nařízení (EU) 2019/943. Za tímto účelem spolupracuje příslušný orgán s provozovateli přenosových soustav, provozovateli distribučních soustav, regulačními orgány, s ENTSO pro elektřinu, regionálními koordinačními centry a případně dalšími příslušnými zúčastněnými stranami.
Článek 5
NahoruMetodika pro zjišťování regionálních scénářů elektroenergetických krizí
1. Do 5. ledna 2020 ENTSO pro elektřinu předloží ACER návrh metodiky pro zjišťování nejrelevantnějších scénářů elektroenergetických krizí na regionální úrovni.
2. Navržená metodika stanoví scénáře elektroenergetických krizí, pokud jde o systémovou přiměřenost, bezpečnost soustavy a palivovou bezpečnost, a to na základě alespoň těchto rizik:
a) ojedinělá a extrémní přírodní nebezpečí;
b) nepředvídaná nebezpečí překračující bezpečnostní kritérium N-1 a mimořádné kontingence;
c) následná nebezpečí vzniklá v důsledku úmyslných útoků a nedostatku paliv.
3. Navržená metodika bude zahrnovat přinejmenším tyto prvky:
a) zohlednění veškerých relevantních vnitrostátních a regionálních okolností, včetně případných podskupin;
b) interakce a korelace přeshraničních rizik;
c) simulace scénářů souběžných elektroenergetických krizí;
d) vyhodnocení rizik na základě jejich dopadu a pravděpodobnosti;
e) zásady týkající se nakládání s citlivými informacemi způsobem zajišťujícím transparentnost vůči veřejnosti.
4. Při zvažování rizik narušení dodávek plynu v kontextu určování…
