2017/1938, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2017/1938 ze dne 25. října 2017 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení nařízení (EU) č. 994/2010

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 194 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Zemní plyn (plyn) zůstává důležitou složkou zásobování energií v Unii. Velký podíl tohoto plynu se do Unie dováží z třetích zemí.

(2) Vážné narušení dodávek plynu může mít dopad na všechny členské státy, Unii a smluvní strany Smlouvy o Energetickém společenství, podepsané v Aténách dne 25. října 2005. Může také vážně poškodit hospodářství Unie a mít závažný sociální dopad, a to zejména na zranitelné skupiny zákazníků.

(3) Toto nařízení má za cíl zaručit, aby pokud nastanou náročné klimatické podmínky nebo dojde k narušení dodávek plynu, byla přijata všechna nezbytná opatření k zajištění nepřerušených dodávek plynu v celé Unii, zejména pak chráněným zákazníkům. Těchto cílů by mělo být dosaženo prostřednictvím co nákladově nejefektivnějších opatření a bez narušení trhů s plynem.

(4) Právo Unie, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES (3), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES (4), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 (5), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 (6), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 (7) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 994/2010 (8), již měly významný příznivý dopad na bezpečnost dodávek plynu v Unii, a to jak z hlediska přípravy, tak zmírnění. Členské státy jsou nyní lépe připraveny čelit krizi dodávek, neboť se od nich vyžaduje, aby vypracovaly plány preventivních opatření a plány pro stav nouze, a jsou nyní také lépe chráněny, neboť musí splnit řadu povinností ohledně kapacity infrastruktury a dodávek plynu. Zpráva Komise o provádění nařízení (EU) č. 994/2010 z října 2014 však poukázala na oblasti, v nichž by zlepšením uvedeného nařízení mohla být bezpečnost dodávek plynu v Unii dále zvýšena.

(5) Ve sdělení Komise ze dne 16. října 2014 o schopnosti evropské plynárenské soustavy krátkodobě čelit výpadkům dodávek byly analyzovány účinky částečného či úplného narušení dodávek plynu z Ruska a závěrem bylo, že v případě závažného narušení nejsou čistě vnitrostátní přístupy vzhledem ke svému rozsahu, který je již z definice omezený, příliš účinné. Zátěžový test ukázal, jak by mohl přístup založený na intenzivnější spolupráci členských států výrazně snížit dopad mimořádně závažného narušení dodávek v nejzranitelnějších členských státech.

(6) Energetická bezpečnost je jedním z cílů strategie energetické unie, jak je uvedeno ve sdělení Komise ze dne 25. února 2015 o rámcové strategii k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu, která zdůraznila zásadu "energetické účinnosti v první řadě" a nutnost v plném rozsahu provést stávající právní akty Unie v oblasti energetiky. Ve sdělení byla zdůrazněna skutečnost, že energetická unie je založena na solidaritě, zakotvené v článku 194 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen "Smlouva o fungování EU"), a důvěře, které jsou nezbytnými rysy energetické bezpečnosti. Cílem tohoto nařízení je posílit solidaritu a důvěru mezi členskými státy a zavést opatření, která jsou k dosažení těchto cílů nezbytná. Při posuzování plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze vypracovaných členskými státy by Komise měla rovněž mít možnost upozornit členské státy na cíle energetické unie.

(7) Nejlepší zárukou pro zajištění bezpečnosti dodávek plynu v Unii a snížení vystavení jednotlivých členských států škodlivým účinkům narušení dodávek plynu je hladce fungující vnitřní trh s plynem. Je-li ohrožena bezpečnost dodávek plynu pro jeden členský stát, existuje riziko, že by jednostranná opatření uvedeného státu mohla ohrozit řádné fungování vnitřního trhu s plynem a poškodit dodávky plynu zákazníkům v jiných členských státech. Aby mohl vnitřní trh s plynem fungovat i v případě nedostatečných dodávek, je nezbytné zajistit solidaritu a koordinaci v reakci na krize v oblasti dodávek, a to jak z hlediska preventivních opatření, tak reakce na skutečné narušení dodávek plynu.

(8) Skutečně propojený vnitřní trh s energií s více vstupními body a zpětnými toky může být vytvořen pouze plným propojením jeho rozvodných sítí plynu, vybudováním uzlů pro zkapalněný zemní plyn (LNG) v jižních a východních regionech Unie, dokončením severojižního a jižního koridoru pro přepravu plynu a dalším rozvojem domácí těžby. Je tedy nezbytné urychleně budovat propojení a rozvíjet projekty zaměřené na diverzifikaci zdrojů dodávek, jejichž užší seznam je již uveden ve strategii energetické bezpečnosti.

(9) Dosud nebyl plně využit potenciál účinnějších a méně nákladných opatření založených na regionální spolupráci. To nesouvisí pouze s lepší koordinací vnitrostátních opatření ke zmírnění dopadů v případě nouze, ale také s vnitrostátními preventivními opatřeními, například pokud jde o vnitrostátní skladovací zařízení nebo politiky týkající se zkapalněného zemního plynu (LNG), která mohou mít v určitých regionech Unie strategický význam.

(10) V duchu solidarity by základní zásadou tohoto nařízení měla být regionální spolupráce, zahrnující veřejné orgány i plynárenské podniky, s cílem zmírnit zjištěná rizika a optimalizovat přínosy koordinovaných opatření a provádět co nákladově nejefektivnější opatření pro spotřebitele v Unii. Regionální spolupráce by měla být postupně doplněna silnější unijní perspektivou umožňující využít veškeré dostupné dodávky a nástroje v rámci celého vnitřního trhu s plynem. Do regionální spolupráce by mělo být začleněno celounijní posouzení koridorů pro nouzové dodávky.

(11) Přístup k posuzování bezpečnosti dodávek a ke stanovení preventivních a zmírňujících opatření, který je založen na rizicích, umožňuje koordinovat úsilí a je značně přínosný z hlediska účinnosti opatření a optimalizace zdrojů. To platí zejména pro opatření, která mají za velice náročných podmínek zaručit nepřetržité dodávky chráněným zákazníkům, a opatření, která mají zmírnit dopad stavu nouze. Posouzení provázaných rizik společně v rámci rizikových skupin, které je jak komplexnější, tak přesnější, zaručí lepší připravenost členských států na případné krize. Ve stavu nouze navíc koordinovaný a předem dohodnutý přístup k bezpečnosti dodávek zaručuje jednotnou reakci a snižuje riziko negativních vedlejších účinků, které by čistě vnitrostátní přístupy mohly vyvolat v sousedních členských státech.

(12) Pro účely přístupu založeného na rizicích by měly být rizikové skupiny vymezeny na základě závažných nadnárodních rizik pro bezpečnost dodávek plynu do Unie. Tato rizika byla určena na základě sdělení Komise ze dne 16. října 2014 o schopnosti evropské plynárenské soustavy krátkodobě čelit výpadkům dodávek a posouzení uvedeného v posledním desetiletém plánu rozvoje sítě vypracovaném Evropskou sítí provozovatelů plynárenských přepravních soustav (ENTSOG). S cílem umožnit přesnější a lépe zaměřené posouzení pro účely tohoto nařízení by rizikové skupiny měly být složeny na základě hlavních zdrojů dodávek plynu a jejich tras.

(13) S cílem poskytovat vstupní informace pro společná a vnitrostátní posouzení rizik by síť ENTSOG za konzultace s Koordinační skupinou pro otázky plynu (GCG) a Evropskou sítí provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (ENTSO-E) měla provést simulace scénářů narušení dodávek plynu a infrastruktury na úrovni celé Unie. Tato simulace by měla být opakována nejméně každé dva roky. Do provádění simulací by měl být v rámci posílení regionální spolupráce prostřednictvím poskytování informací o tocích plynu i technických a operativních odborných znalostí zapojen systém regionální koordinace v oblasti plynu zřízený sítí ENTSOG a sestávající ze stálých skupin odborníků. Síť ENTSOG by měla zajistit náležitou míru transparentnosti a přístup ke svým předpokladům modelování použitým v jejích scénářích.

(14) Je třeba zmocnit Komisi k aktualizaci složení rizikových skupin prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v závislosti na vývoji závažných nadnárodních rizik pro bezpečnost dodávek plynu do Unie a jeho dopadu na členské státy, a to s přihlédnutím k výsledku simulace na celounijní úrovni a diskusím v rámci skupiny GCG.

(15) V zájmu umožnění regionální spolupráce by se členské státy měly v rámci každé rizikové skupiny dohodnout na mechanismu spolupráce. Takový mechanismus je třeba vyvinout s dostatečným předstihem, aby bylo možné provést společné posouzení rizik a projednat a dohodnout se na náležitých a účinných přeshraničních opatřeních, která budou vyžadovat souhlas každého dotčeného členského státu a která budou po konzultaci s Komisí zahrnuta do regionálních kapitol plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze. Členské státy se mohou podle vlastního uvážení dohodnout na mechanismu spolupráce, který je pro danou rizikovou skupinu nejvhodnější. Komise by měla mít možnost celý proces usnadňovat a sdílet osvědčené postupy pro organizaci regionální spolupráce, jako je například rotující koordinační úloha v rámci rizikových skupin pro účely přípravy různých dokumentů nebo vytvoření specializovaných subjektů. Nebude-li dosaženo dohody o mechanismu spolupráce, měla by Komise navrhnout vhodný mechanismus spolupráce pro danou rizikovou skupinu.

(16) Při provádění společného posouzení rizik by příslušné orgány měly posoudit veškeré relevantní rizikové faktory, které by mohly přivodit závažné nadnárodní riziko, pro něž byla vytvořena riziková skupina, včetně rizika narušení dodávek plynu od jediného největšího dodavatele. Tyto rizikové faktory by měly být řešeny pomocí vhodných přeshraničních opatření schválených příslušnými orgány dotčených členských států. Přeshraniční opatření by měla být součástí regionálních kapitol plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze. Kromě toho by příslušné orgány měly provést komplexní vnitrostátní posouzení rizik a posoudit přírodní, technologická,obchodní, finanční, sociální, politická, tržní a jakákoli další příslušná rizika. Všechna rizika by měla být řešena pomocí účinných, přiměřených a nediskriminačních opatření, která budou rozpracována v plánech preventivních opatření a plánech pro stav nouze. Výsledky společných a vnitrostátních posouzení rizik by měly rovněž přispět k posouzení všech rizik nebezpečí podle článku 6 rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU (9) a měly by být plně zohledněny ve vnitrostátních posouzeních rizik.

(17) Aby se zaručila maximální připravenost v zájmu zamezení narušení dodávek a zmírnění jeho dopadů, pokud by i přesto nastalo, měly by příslušné orgány dané rizikové skupiny po konzultaci zúčastněných stran vypracovat plány preventivních opatření a plány pro stav nouze obsahující regionální kapitoly. Měly by být koncipovány tak, aby pro řešení vnitrostátních rizik plně využily příležitostí, které nabízí regionální spolupráce. Plány by měly mít technickou a provozní povahu a jejich účelem by mělo být pomoci zabránit výskytu či vyhrocení stavu nouze nebo zmírnit jeho účinky. Plány by měly zohledňovat bezpečnost elektroenergetických soustav a měly by být soudržné s nástroji energetické unie pro strategické plánování a podávání zpráv.

(18) Při sestavování a provádění plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze by příslušné orgány měly mít soustavně na paměti bezpečný provoz plynárenské soustavy na regionální i vnitrostátní úrovni. V těchto plánech by měly řešit a určit technická omezení, která mají vliv na provoz soustavy, včetně případných technických a bezpečnostních důvodů pro snížení toků během stavu nouze.

(19) Komise by měla plány preventivních opatření a plány pro stav nouze posoudit s náležitým ohledem na názory vyjádřené ve skupině GCG a doporučit jejich přezkum, zejména pokud účinně neřeší rizika zjištěná při posouzení rizik, narušují hospodářskou soutěž nebo brání fungování vnitřního trhu s energií, ohrožují bezpečnost dodávek plynu jiným členským státům nebo nedodržují ustanovení tohoto nařízení nebo jiných právních předpisů Unie. Příslušný orgán daného členského státu by měl doporučení Komise zohlednit. Pokud Komise na základě konečného postoje příslušného orgánu dojde k závěru, že dotčené opatření by ohrozilo bezpečnost dodávek plynu jiného členského státu nebo Unie, měla by dále vést dialog s dotčeným členským státem s cílem dosáhnout toho, aby dané opatření pozměnil nebo zrušil.

(20) Plány preventivních opatření a plány pro stav nouze by měly být pravidelně aktualizovány a zveřejňovány. Aby se zaručilo, že jsou plány pro stav nouze vždy aktuální a účinné, měly by členské státy mezi aktualizacemi plánů provést nejméně jednu zkoušku, a to simulací scénářů s vysokým a středním dopadem a reakcí v reálném čase. Příslušné orgány by měly výsledky zkoušek předkládat skupině GCG.

(21) Aby se usnadnilo posouzení rizik a příprava plánů a jejich hodnocení ze strany Komise, je nutné vytvořit povinné komplexní šablony, které budou obsahovat všechna rizika, na něž se má vztahovat posouzení rizik, a všechny složky plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze.

(22) Aby se usnadnila komunikace mezi členskými státy a Komisí, je třeba posouzení rizik, plány preventivních opatření, plány pro stav nouze a veškeré další dokumenty a vyměňované informace stanovené v tomto nařízení oznamovat pomocí bezpečného a standardizovaného elektronického systému pro oznamování.

(23) Určití zákazníci, včetně domácností a zákazníků, kteří poskytují klíčové sociální služby, jsou obzvláště zranitelní a mohou potřebovat ochranu před negativními dopady narušení dodávek plynu. Definice těchto chráněných zákazníků by neměla být v rozporu s mechanismy solidarity Unie.

(24) Je vhodné zúžit definici zákazníků chráněných podle mechanismu solidarity. Vyplývá to z povinnosti členských států poskytnout solidární pomoc v případě extrémních situací a pro zajištění klíčových potřeb. Definice zákazníků chráněných v rámci solidarity by proto měla být omezena na domácnosti, mělo by však stále být možné do ní za určitých podmínek zahrnout některé klíčové sociální služby a zařízení dálkového vytápění. Členské státy proto mohou v souladu s tímto rámcem přistupovat ke zdravotnickým službám, službám klíčové sociální péče, záchranným a bezpečnostním službám jako k zákazníkům chráněným v rámci solidarity, včetně případů, kdy tyto služby vykonává orgán veřejné správy.

(25) Odpovědnost za bezpečnost dodávek plynu by měly nést společně a v rámci svých příslušných pravomocí plynárenské podniky, členské státy, a to prostřednictvím svých příslušných orgánů, a Komise. Taková sdílená odpovědnost vyžaduje velmi těsnou spolupráci těchto stran. Odběratelé plynu, kteří jej využívají k výrobě elektřiny nebo k průmyslovým účelům, však mohou také hrát významnou úlohu při zajišťování bezpečnosti dodávek plynu tím, že jsou schopni reagovat na krizi opatřeními na straně poptávky, například přerušitelnými smlouvami a přechodem na jiné palivo, což má bezprostřední dopad na rovnováhu nabídky a poptávky. Kromě toho může být v některých případech považována za klíčovou rovněž bezpečnost dodávek plynu určitým zákazníkům, kteří využívají plyn k výrobě elektřiny. Ve stavu nouze by mělo být možné, aby členský stát za určitých podmínek upřednostnil dodávky plynu těmto zákazníkům i před dodávkami plynu chráněným zákazníkům. Ve výjimečných situacích mohou dodávky plynu některým z těchto zákazníků upřednostňovaných ve stavu nouze před chráněnými zákazníky být v členském státě, který poskytuje solidární pomoc, poskytovány i nadále s cílem zabránit vážnému poškození fungování elektroenergetické nebo plynárenské soustavy v tomto členském státě. Tímto zvláštním opatřením by neměla být dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/89/ES (10).

(26) Při plnění úkolů, jež stanoví toto nařízení, by měly příslušné orgány úzce spolupracovat s jinými relevantními vnitrostátními orgány, především s národními regulačními orgány.

(27) Standard pro infrastrukturu by měl členským státům uložit povinnost zachování minimální úrovně infrastruktury, aby se v systému zaručil určitý stupeň záložní kapacity pro případ narušení jediné největší plynárenské infrastruktury. Jelikož analýza provedená na základě vzorce N – 1 představuje přístup založený čistě na kapacitě, výsledky výpočtu podle vzorce N – 1 by měly být doplněny podrobnou analýzou, která zachycuje též toky plynu.

(28) Nařízení (EU) č. 994/2010 vyžaduje, aby provozovatelé přepravní soustavy umožnili permanentní fyzickou obousměrnou kapacitu ve všech přeshraničních propojeních mezi členskými státy, pokud jim nebyla z této povinnosti udělena výjimka. Cílem je zaručit, aby byly při plánování nového propojení vždy zohledněny možné přínosy permanentní obousměrné kapacity. Obousměrnou kapacitu lze však použít k dodávkám plynu jak do sousedního členského státu, tak do dalších států podél koridoru pro dodávky plynu. Přínosy, které má umožnění permanentní fyzické obousměrné kapacity pro bezpečnost dodávek plynu, je tudíž třeba v duchu solidarity a posílené spolupráce vnímat v širším kontextu. Při úvahách o tom, zda zavést obousměrnou kapacitu, by měla být provedena komplexní analýza nákladů a přínosů, která zohledňuje celý přepravní koridor. Od dotčených příslušných orgánů by se mělo vyžadovat, aby na základě výsledků společných posouzení rizik znovu přezkoumaly výjimky udělené podle nařízení (EU) č. 994/2010. Celkovým cílem by mělo být zajištění rostoucí obousměrné kapacity a omezení jednosměrné přeshraniční kapacity v budoucích přeshraničních projektech na minimum.

(29) Kapacita v bodě propojení s některým členským státem může konkurovat kapacitě v bodech výstupu z plynárenské sítě do zařízení na skladování plynu. V důsledku toho by mohla nastat situace, kdy trvale rezervovaná výstupní kapacita do skladovacího zařízení sníží technicky dostupnou kapacitu, která má být přidělena v bodě propojení. Pro zajištění vyšší míry energetické bezpečnosti ve stavu nouze by toto nařízení mělo stanovit jasné pravidlo přednosti. Veškerá rezervovaná kapacita v bodech propojení by měla mít přednost před konkurenční kapacitou v bodě výstupu do skladovacího zařízení, což provozovateli přepravní soustavy umožní přidělit v bodě propojení maximální technickou kapacitu, aby umožnil vyšší toky plynu do sousedního členského státu, který vyhlásil stav nouze. Mohlo by to vést k tomu, že vtláčení plynu do skladovacích zařízení nebude možné nebo bude možné jen v omezeném objemu, přestože se jedná o předem provedenou trvalou rezervaci. V zájmu kompenzace z toho vyplývající finanční ztráty by toto nařízení mělo stanovit spravedlivou kompenzaci, jež má být přímo a bezodkladně uplatněna mezi dotčenými uživateli systému. Aby bylo toto pravidlo přednosti uplatňováno, měli by dotčení provozovatelé přepravní soustavy spolupracovat v souladu s příslušnými právními akty.

(30) Směrnice Rady 2008/114/ES (11) stanoví postup, který má v Unii posílit bezpečnost označených evropských kritických infrastruktur, včetně určité plynárenské infrastruktury. Směrnice 2008/114/ES společně s tímto nařízením přispívají k vytvoření komplexního přístupu k energetické bezpečnosti Unie.

(31) Toto nařízení stanoví standardy pro bezpečnost dodávek, které jsou dostatečně harmonizované a pokrývají alespoň situaci, která nastala v lednu 2009, kdy byly narušeny dodávky plynu z Ruska. Tyto standardy zohledňují rozdíly mezi členskými státy, povinnosti veřejné služby a opatření na ochranu zákazníků podle článku 3 směrnice 2009/73/ES. Standardy pro bezpečnost dodávek by měly být stabilní, aby zajišťovaly nezbytnou právní jistotu, měly by být jasně definovány a neměly by pro plynárenské podniky představovat zbytečnou a nepřiměřenou zátěž. Měly by také zaručovat, že plynárenské podniky v Unii mají k zákazníkům v jednotlivých státech rovnocenný přístup. Členské státy by měly zavést opatření, která účinným a úměrným způsobem zajistí, aby plynárenské podniky splňovaly tento standard, včetně možnosti stanovit pokuty pro dodavatele, pokud to uznají za vhodné.

(32) Měly by být přesně vymezeny úlohy a odpovědnost všech plynárenských podniků a příslušných orgánů, aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu s plynem, a to zejména v případě narušení dodávek a v případě krizí. Tyto úkoly a odpovědnost by měly být stanoveny tak, aby se zajistilo, že je dodržován tříúrovňový přístup, který by zahrnoval zaprvé příslušné plynárenské podniky a průmysl, zadruhé členské státy na národní nebo regionální úrovni, a zatřetí Unii. Toto nařízení by mělo umožnit plynárenským podnikům a zákazníkům spoléhat se v případě narušení dodávek co nejdéle na tržní mechanismy. Mělo by však rovněž stanovit mechanismy, které lze použít, pokud již trhy samy nedokážou na narušení dodávek plynu přiměřeně reagovat.

(33) V případě narušení dodávek plynu by měly mít tržní subjekty dostatečnou příležitost reagovat na situaci prostřednictvím tržních opatření. Pokud byla tržní opatření vyčerpána a stále nejsou dostatečná, měly by členské státy a jejich příslušné orgány přijmout opatření s cílem odstranit nebo zmírnit dopady narušení dodávek plynu.

(34) Pokud členské státy hodlají zavést netržní opatření, mělo by být zavedení takových opatření doplněno popisem jejich hospodářského dopadu. Tím se zajistí, aby zákazníci měli potřebné informace o nákladech na takováto opatření a aby byla tato opatření transparentní, zejména pokud jde o jejich vliv na cenu plynu.

(35) Komise by měla mít pravomoc zajistit, aby nová preventivní netržní opatření členských států neohrožovala bezpečnost dodávek plynu jiných členských států nebo Unie. Vzhledem k tomu, že tato opatření mohou mít obzvláště škodlivý dopad na bezpečnost dodávek plynu, je vhodné, aby vstoupila v platnost, pouze pokud je schválí Komise nebo budou-li změněna v souladu s rozhodnutím Komise.

(36) Opatření na straně poptávky, jako je například přechod na jiné palivo nebo omezení dodávky plynu velkým průmyslovým odběratelům v ekonomicky efektivním pořadí, mohou sehrát cennou úlohu při zaručení bezpečnosti dodávek plynu, pokud je lze uplatnit rychle a mohou výrazně snížit poptávku v reakci na narušení dodávek plynu. Je třeba vyvinout větší úsilí o propagaci účinného využívání energie, a to zejména v případech, kdy je třeba přijmout opatření na straně poptávky. Měl by se zohlednit dopad všech navržených opatření na straně poptávky a nabídky na životní prostředí, přičemž se pokud možno upřednostní opatření, která mají na životní prostředí nejmenší dopad. Zároveň by měly být zohledněny aspekty týkající se bezpečnosti dodávek plynu a konkurenceschopnosti.

(37) Je nutné zaručit předvídatelnost opatření, které je třeba přijmout za stavu nouze, což všem účastníkům trhu poskytne dostatečný prostor k reakci a k tomu, aby se na takovéto okolnosti připravili. Obecně platí, že by příslušné orgány proto měly jednat v souladu se svým plánem pro stav nouze. V řádně odůvodněných mimořádných případech by jim však mělo být umožněno přijímat opatření, která se od těchto plánů odchylují. Je také důležité zvýšit transparentnost a předvídatelnost způsobu, jímž jsou stavy nouze ohlašovány. V tomto ohledu mohou sehrát důležitou úlohu informace o pozici vyrovnávání soustavy (celkový stav přepravní soustavy), pro něž je stanoven rámec nařízením Komise (EU) č. 312/2014 (12). Tyto informace by měly být k dispozici příslušným orgánům a v případě, že nejsou příslušnými orgány, rovněž národním regulačním orgánům, v reálném čase.

(38) Jak prokázal zátěžový test z října roku 2014, je k zabezpečení dodávek plynu v Unii nutná solidarita. Díky solidaritě se účinky šíří rovnoměrněji a omezuje se celkový dopad závažného narušení dodávek plynu. Mechanismus solidarity je navržen pro řešení extrémních situací, v nichž jsou v některém z členskýchstátů ohroženy dodávky zákazníkům chráněným v rámci solidarity představující klíčovou potřebu a nezbytnou prioritu. Solidarita zajišťuje spolupráci se zranitelnějšími členskými státy. Zároveň je solidarita krajním řešením, které se použije ve stavu nouze a jen za přísných podmínek. Pokud tedy některý členský stát vyhlásí stav nouze, měl by se k zajištění bezpečnosti dodávek plynu použít postupný a přiměřený přístup. Členský stát, který vyhlásil stav nouze, by měl nejprve zejména zavést veškerá mimořádná opatření stanovená v jeho plánu pro stav nouze, s cílem zajistit dodávky plynu svým zákazníkům chráněným v rámci solidarity. Zároveň by všechny členské státy, které zavedly zvýšený standard pro dodávky, měly v případě, že členský stát, který vyhlásil stav nouze, uvede, že je třeba přijmout přeshraniční opatření, tento standard dočasně snížit na normální úroveň, aby se zvýšila likvidita trhu s plynem. Nezajistí-li tyto dva soubory opatření nezbytné dodávky, měly by pak přímo propojené členské státy přijmout solidární opatření v zájmu zabezpečení dodávek plynu zákazníkům chráněným v rámci solidarity v členském státě, v němž stav nouze nastal, a to na žádost tohoto státu. Tato solidární opatření by měla spočívat v zajištění toho, že dodávky plynu zákazníkům jiným než chráněným v rámci solidarity budou na území členského státu poskytujícího solidární pomoc omezeny nebo nebudou pokračovat, aby bylo uvolněno nezbytné množství plynu na dobu potřebnou k uspokojení dodávek plynu zákazníkům chráněným v rámci solidarity v členském státě žádajícím o solidární pomoc. Žádná ustanovení tohoto nařízení by neměla být vykládána tak, že od členského státu vyžadují nebo mu umožňují, aby plnil funkci veřejného orgánu v jiném členském státě.

(39) Solidární opatření by měla být přijímána jako krajní řešení i v případě, že je členský stát propojen s jiným členským státem přes třetí zemi, ledaže jsou toky přes tuto třetí zemi omezeny a pokud existuje dohoda příslušných členských států o tom, kdo by měl případně zapojit dotčenou třetí zemi, přes niž jsou propojeny.

(40) Jsou-li přijata solidární opatření jako krajní řešení, mělo by být omezení nebo narušení dodávek plynu v členském státě poskytujícím solidární pomoc, je-li to nutné pro dodržení jeho povinností v oblasti solidarity a v zájmu zabránění diskriminujícímu zacházení, použitelné na všechny zákazníky, kteří nejsou zákazníky chráněnými v rámci solidarity, bez ohledu na to, zda je jim plyn dodáván přímo nebo ve formě tepla prostřednictvím zařízení dálkového vytápění chráněných v rámci solidarity. Totéž by mělo být zajištěno i obráceně, pokud jde o zákazníky, kteří nejsou zákazníky chráněnými v rámci solidarity v členském státě přijímajícím dodávky plynu na základě mechanismu solidarity.

(41) Jsou-li přijata solidární opatření jako krajní řešení, je vhodnější, aby spotřeba plynu v členském státě poskytujícím solidární pomoc byla v první fázi snížena na dobrovolném základě, to jest prostřednictvím tržních opatření, jako jsou dobrovolná opatření na straně poptávky nebo reverzní aukce, v jejichž rámci by někteří zákazníci, jako jsou průmysloví odběratelé, oznámili provozovateli přepravní soustavy nebo jinému odpovědnému orgánu cenu, při které by svou spotřebu plynu snížili nebo zastavili. Ukáže-li se, že tržní opatření nepostačují k vyrovnání deficitu potřebných dodávek plynu, a vzhledem k významu solidarity jako krajního řešení by členský stát poskytující solidární pomoc měl mít v druhé fázi možnost využít ke splnění svých povinností ohledně solidarity netržní opatření, včetně omezení u určitých skupin zákazníků.

(42) Solidární opatření jako krajní řešení by měla být poskytována na základě kompenzace. Členský stát přijímající solidární pomoc by měl bezodkladně vyplatit spravedlivou kompenzaci členskému státu, který mu solidární pomoc poskytl, a to i za plyn dodaný na jeho území a za veškeré další příslušné a přiměřené náklady, které při poskytování solidární pomoci vznikly. Solidární opatření jako krajní řešení by proto měla podléhat podmínce, že se členský stát žádající o solidární pomoc zaváže k vyplacení této spravedlivé a bezodkladné kompenzace. Toto nařízení však neharmonizuje všechny aspekty spravedlivé kompenzace. Dotčené členské státy by měly přijmout nezbytná opatření pro provádění ustanovení o bezodkladné a spravedlivé vzájemné kompenzaci, zejména technická, právní a finanční ujednání.

(43) Členské státy při přijímání solidárních opatření podle ustanovení tohoto nařízení provádějí právo Unie, a jsou proto povinny dodržovat základní práva zaručená právem Unie. V důsledku těchto opatření proto může členskému státu vzniknout povinnost vyplatit kompenzaci těm, kteří byli těmito opatřeními dotčeni. Členské státy by proto měly zajistit, aby byla zavedena vnitrostátní pravidla pro kompenzaci, jež jsou v souladu s právem Unie, zejména se základními právy. Dále by mělo být zajištěno, aby členský stát přijímající solidární pomoc v konečném důsledku nesl všechny přiměřené náklady, které vznikly v důsledku uvedené povinnosti vyplatit kompenzaci členskému státu poskytujícímu solidární pomoc, a další přiměřené náklady vzniklé v důsledku vyplacení kompenzace podle uvedených vnitrostátních pravidel pro kompenzace.

(44) Vzhledem k tomu, že solidární pomoc může žádajícímu členskému státu poskytnout více než jeden členský stát, měl by být zaveden mechanismus pro sdílení břemene. Podle tohoto mechanismu by členský stát žádající o solidární pomoc měl po konzultaci všech dotčených členských států usilovat o to, aby od jednotlivých členských států získal nejvýhodnější nabídku z hlediska nákladů, rychlosti dodání, spolehlivosti a diverzifikace dodávek plynu. Členské státy by měly tyto nabídky v co nejvyšší míře a co nejdéle poskytovat na základě dobrovolných opatření na straně poptávky a až poté přistoupit k netržním opatřením.

(45) Tímto nařízením se poprvé zavádí mechanismus solidarity mezi členskými státy jako nástroj pro zmírnění dopadů závažných případů nouze v Unii spolu s mechanismem pro sdílení břemene. Komise by proto měla mechanismus pro sdílení břemene a mechanismus solidarity obecně posoudit s ohledem na budoucí zkušenosti s jejich fungováním a případně navrhnout jejich úpravy.

(46) Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření pro provádění ustanovení týkajících se mechanismu solidarity, a to i prostřednictvím dohody dotčených členských států na technických, právních a finančních ujednáních. Členské státy by měly uvést podrobnosti těchto ujednání ve svých plánech pro stav nouze. Komise by měla vypracovat právně nezávazné pokyny týkající se klíčových prvků, které by tato ujednání měla obsahovat.

(47) Pokud může členský stát pokrýt spotřebu plynu svých zákazníků chráněných v rámci solidarity z vlastní těžby, a nemusí proto žádat o solidární pomoc, měl by být osvobozen od povinnosti uzavírat s jinými členskými státy technická, právní a finanční ujednání za účelem obdržení solidární pomoci. Tím by neměla být dotčena povinnost příslušného členského státu poskytovat solidární pomoc jiným členským státům.

(48) Měla by existovat záruka pro případ, že by Unii vznikly náklady v důsledku jiné odpovědnosti, než je odpovědnost za protiprávní úkony nebo protiprávní jednání podle čl. 340 druhého pododstavce Smlouvy o fungování EU, v souvislosti s opatřeními, která členské státy mají přijmout podle ustanovení tohoto nařízení o mechanismu solidarity. V takovýchto případech je vhodné, aby tyto náklady vzniklé Unii nahradil členský stát přijímající solidární pomoc.

(49) Solidarita by případně měla mít rovněž formu pomoci při civilní ochraně poskytované Unií a jejími členskými státy. Tato pomoc by měla být podporována a koordinována mechanismem civilní ochrany Unie zřízeným rozhodnutím č. 1313/2013/EU, který má posilovat spolupráci mezi Unií a členskými státy a usnadňovat koordinaci v oblasti civilní ochrany s cílem zlepšit účinnost systémů pro předcházení přírodním a člověkem způsobeným katastrofám, připravenost a odezvu na ně.

(50) Aby bylo možné posoudit bezpečnost dodávek plynu v členském státě nebo v části či v celé Unii, je nezbytné mít přístup k příslušným informacím. Členské státy a Komise potřebují zejména pravidelný přístup k informacím od plynárenských podniků o hlavních parametrech dodávek plynu, včetně přesných množství dostupných uskladněných rezerv, které představují základní vstup pro koncipování politik v oblasti bezpečnosti dodávek plynu. Z oprávněných důvodů a bez ohledu na to, zda byl vyhlášen stav nouze, by měl být umožněn také přístup k dodatečným informacím, které jsou nutné k posouzení celkové situace týkající se dodávek plynu. Tyto dodatečné informace jsou zpravidla informace o dodávkách plynu nesouvisející s cenou, jako jsou minimální a maximální objemy plynu, místa dodávky nebo podmínky pro pozastavení dodávek plynu.

(51) Účinný a cílený mechanismus pro přístup členských států a Komise ke klíčovým smlouvám o dodávkách plynu by měl zaručit komplexní posouzení příslušných rizik, která mohou způsobit narušení dodávek plynu nebo narušit nezbytná zmírňující opatření v případě, že by krize přece jen nastala. V rámci tohoto mechanismu by určité klíčové smlouvy o dodávkách plynu měly být automaticky oznámeny příslušnému orgánu nejvíce dotčeného členského státu, bez ohledu na to, zda plyn pochází z Unie nebo ze zemí mimo ni. Nové nebo pozměněné smlouvy by měly být oznámeny okamžitě po jejich uzavření. Stávající smlouvy by v zájmu zajištění transparentnosti a spolehlivosti měly být také oznámeny. Oznamovací povinnost by se měla vztahovat také na všechny obchodní dohody, jež mají význam pro plnění smluv o dodávkách plynu, včetně relevantních dohod, jež mohou souviset s infrastrukturou, skladováním a jakýmikoli jinými aspekty důležitými pro bezpečnost dodávek plynu.

(52) Každá povinnost týkající se automatického oznámení smlouvy příslušnému orgánu musí být přiměřená. Uplatnění této povinnosti na smlouvy mezi dodavatelem a kupujícím, které pokrývají ekvivalent alespoň 28 % nebo více roční spotřeby plynu na vnitrostátním trhu, nastoluje správnou rovnováhu z hlediska správní účinnosti a transparentnosti a stanoví jasné povinnosti pro účastníky trhu. Příslušný orgán by měl smlouvu posoudit pro účely bezpečnosti dodávek plynu a předložit výsledky posouzení Komisi. Má-li příslušný orgán pochybnosti, zdasmlouva neohrozí bezpečnost dodávek plynu v daném členském státě nebo regionu, oznámí tuto smlouvu Komisi k posouzení. To neznamená, že jiné smlouvy o dodávkách plynu nejsou pro bezpečnost dodávek plynu důležité. Pokud má proto příslušný orgán nejvíce dotčeného členského státu nebo Komise za to, že smlouva o dodávkách plynu, která nepodléhá automatickému oznámení podle tohoto nařízení, může vzhledem ke svým zvláštním rysům, ke skupině zákazníků, na které je zaměřena, nebo ke svému významu pro bezpečnost dodávek plynu představovat riziko pro bezpečnost dodávek plynu v některém členském státě, regionu nebo Unii, měly by mít příslušný orgán nebo Komise možnost vyžádat si tuto smlouvu, aby mohly posoudit její dopad na bezpečnost dodávek plynu. Tyto informace by mohly být požadovány například v případě změn v modelu dodávek plynu danému kupujícímu či kupujícím v členském státě, které by se neočekávaly, pokud by trhy fungovaly normálně, a které by mohly ovlivnit dodávky plynu v Unii nebo v jejích částech. Tento mechanismus zajistí, aby byl zaručen přístup k dalším klíčovým smlouvám o dodávkách plynu, které mají význam pro bezpečnost dodávek. Taková žádost by měla být odůvodněna, přičemž se zohlední potřeba v co největší míře omezit administrativní zátěž plynoucí z tohoto opatření.

(53) Komise může navrhnout, aby členské státy změnily posouzení rizik a plány preventivních opatření a plány pro stav nouze tak, aby zohledňovaly informace získané ze smluv. Ustanoveními tohoto nařízení by nemělo být dotčeno právo Komise zahájit řízení o nesplnění povinnosti v souladu s článkem 258 Smlouvy o fungování EU a prosazovat pravidla hospodářské soutěže včetně pravidel pro státní podporu.

(54) Všechny smlouvy nebo smluvní informace obdržené v tomto rámci, včetně posouzení provedených příslušným orgánem nebo Komisí, by měly zůstat důvěrné, zejména za účelem ochrany obchodně citlivých informací a integrity a řádného fungování systému výměny informací. Vzhledem k tomu, jak důležitá pro členské státy může být klíčová komodita, jako je plyn, může mít tato důvěrnost význam i pro veřejnou bezpečnost. Významná a komplexní posouzení ze strany příslušných orgánů nebo Komise navíc budou obsahovat zejména informace týkající se veřejné bezpečnosti, obchodní informace nebo odkazy na ně. Proto je nutné zajistit důvěrnost posouzení. Stejně tak je důležité, aby ti, kteří obdrží důvěrné informace v souladu s tímto nařízením, byli vázáni povinností dodržovat služební tajemství. Komise, příslušné orgány a národní regulační orgány, subjekty nebo osoby, jež obdrží důvěrné informace podle tohoto nařízení, by měly zajistit důvěrnost informací, které obdrží.

(55) Měl by být zaveden přiměřený systém pro řešení krizí a výměnu informací založený na třech krizových úrovních: včasné varování, výstraha a stav nouze. Pokud příslušný orgán členského státu vyhlásí jednu z krizových úrovní, měl by okamžitě informovat Komisi a příslušné orgány členských států, s nimiž je členský stát uvedeného příslušného orgánu přímo propojen. V případě vyhlášení stavu nouze by měly být informovány rovněž členské státy nacházející se v rizikové skupině. Komise by měla vyhlásit stav nouze na regionální úrovni nebo na úrovni Unie na žádost alespoň dvou příslušných orgánů, jež vyhlásily stav nouze. V zájmu zajištění náležité úrovně výměny informací a spolupráce v případě stavu nouze na regionální úrovni nebo na úrovni Unie by Komise měla koordinovat opatření příslušných orgánů a plně přitom zohlednit příslušné informace skupiny GCG a výsledky konzultací s ní. Komise by měla vyhlásit konec stavu nouze na regionální úrovni nebo na úrovni Unie, pokud na základě posouzení situace dospěje k závěru, že již neexistují důvody pro vyhlášení stavu nouze.

(56) Skupina GCG by měla být Komisi poradcem a měla by jí pomáhat koordinovat opatření v oblasti zabezpečení dodávek plynu v případě stavu nouze na úrovni Unie. Měla by rovněž sledovat přiměřenost a vhodnost opatření, která mají být přijata podle tohoto nařízení, včetně soudržnosti plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze vypracovaných v rámci různých rizikových skupin.

(57) Krize týkající se dodávek plynu by se mohla rozšířit i za hranice Unie do zemí, jež jsou smluvními stranami Energetického společenství. Unie by jakožto smluvní strana Smlouvy o Energetickém společenství měla prosazovat změny této smlouvy s cílem vytvořit prostřednictvím odpovídajícího a stabilního regulačního rámce integrovaný trh a jediný regulační prostor. Aby se zajistilo, že v mezičase bude existovat účinné řešení krizí na hranicích mezi členskými státy a smluvními stranami, vyzývají se, aby mezi sebou navzájem úzce spolupracovaly při předcházení krizím v dodávkách plynu, přípravě na ně a jejich zvládání.

(58) Vzhledem k tomu, že pro bezpečnost dodávek plynu v Unii jsou klíčové dodávky plynu ze třetích zemí, měla by Komise koordinovat své kroky ve vztahu ke třetím zemím a společně s dodavatelskými a tranzitními zeměmi by se měla podílet na ujednáních pro řešení krizových situací a zajištění stabilního toku plynu do Unie. Komise byměla být oprávněna, po konzultaci s členskými státy a se zúčastněnými třetími zeměmi, vyslat pracovní skupinu, která bude sledovat toky plynu do Unie v krizových situacích a při vzniku krize z důvodu obtíží ve třetí zemi jednat jako zprostředkovatel a usnadňovat jednání. Komise by měla pravidelně podávat zprávy skupině GCG.

(59) Pokud existují spolehlivé informace o situaci vně Unie, která ohrožuje zabezpečení dodávek plynu jednomu nebo více členským státům a mohla by spustit mechanismus včasného varování mezi Unií a třetí zemí, měla by Komise neprodleně informovat skupinu GCG a Unie by měla přijmout vhodná opatření s cílem pokusit se tuto situaci zklidnit.

(60) Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zajištění bezpečných dodávek plynu v Unii, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

(61) Aby mohla Unie rychle reagovat na měnící se okolnosti, pokud jde o bezpečnost dodávek plynu, měla by být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování EU týkající se složení rizikových skupin, jakož i šablon pro posouzení rizik a pro plány preventivních opatření a plány pro stav nouze. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti prováděla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby byly tyto konzultace vedeny v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (13). Konkrétně, pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(62) Právo členských států stanovit podmínky pro využití svých energetických zdrojů podle čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování EU není tímto nařízením dotčeno.

(63) Nařízení (EU) č. 994/2010 by mělo být zrušeno. Aby se však zabránilo právní nejistotě, měly by plány preventivních opatření a plány pro stav nouze, které byly vypracovány podle uvedeného nařízení, zůstat v platnosti, dokud nebudou poprvé přijaty nové plány preventivních opatření a plány pro stav nouze vypracované podle tohoto nařízení,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

 NahoruPředmět

Tímto nařízením se zavádějí ustanovení, jejichž cílem je zajistit bezpečnost dodávek plynu v Unii zajištěním řádného a nepřetržitého fungování vnitřního trhu se zemním plynem (dále jen "plyn"), umožněním provedení mimořádných opatření v situacích, v nichž trh požadované dodávky plynu již nemůže zajistit, včetně solidárního opatření jako krajního řešení, a jasným vymezením a rozdělením odpovědnosti mezi plynárenské podniky, členské státy a Unii, pokud jde o preventivní opatření a reakci na konkrétní narušení dodávek plynu. Toto nařízení také zavádí v duchu solidarity transparentní mechanismy týkající se koordinace plánování stavů nouze na národní, regionální a unijní úrovni a reakce na ně.

Článek 2

 NahoruDefinice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1) "bezpečností" bezpečnost ve smyslu čl. 2 bodu 32 směrnice 2009/73/ES;

2) "zákazníkem" zákazník ve smyslu čl. 2 bodu 24 směrnice 2009/73/ES;

3) "zákazníkem v domácnosti" zákazník v domácnosti ve smyslu čl. 2 bodu 25 směrnice 2009/73/ES;

4) "klíčovou sociální službou" služba vztahující se ke zdravotní péči, klíčové sociální péči, stavu nouze, bezpečnosti, vzdělávání nebo veřejné správě;

5) "chráněným zákazníkem" zákazník v domácnosti, který je připojen k plynárenské distribuční soustavě, a pokud tak dotčený členský stát rozhodne, může jím být i jeden nebo více následujících subjektů, pokud podniky nebo služby uvedené v písmenech a) a b) společně nepředstavují více než 20 % celkové roční konečné spotřeby plynu v daném členském státě:

a) malý nebo střední podnik, je-li připojen k plynárenské distribuční soustavě;

b) klíčová sociální služba, je-li připojena k plynárenské distribuční soustavě či přepravní soustavě;

c) zařízení dálkového vytápění poskytující teplo zákazníkům v domácnosti, malým nebo středním podnikům či klíčovým sociálním službám, pokud tato zařízení nemohou přejít na jiné palivo než plyn;

6) "zákazníkem chráněným v rámci solidarity" zákazník v domácnosti, který je připojen k plynárenské distribuční soustavě, což může navíc zahrnovat jedno nebo oboje z následujícího:

a) zařízení dálkového vytápění, jedná-li se v příslušném členském státě o chráněného zákazníka a pouze pokud dodává topení domácnostem nebo klíčovým sociálním službám, kromě vzdělávacích služeb a služeb veřejné správy;

b) klíčovou sociální službu, jedná-li se v příslušném členském státě o chráněného zákazníka, kromě vzdělávacích služeb a služeb veřejné správy;

7) "příslušným orgánem" ústřední orgán státní správy nebo národní regulační orgán určený členským státem, aby zajišťoval provádění opatření stanovených tímto nařízením;

8) "národním regulačním orgánem" národní regulační orgán určený podle čl. 39 odst. 1 směrnice 2009/73/ES;

9) "plynárenským podnikem" plynárenský podnik ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice 2009/73/ES;

10) "smlouvou na dodávky plynu" smlouva o dodávkách plynu ve smyslu čl. 2 bodu 34 směrnice 2009/73/ES;

11) "přepravou" přeprava ve smyslu čl. 2 bodu 3 směrnice 2009/73/ES;

12) "provozovatelem přepravní soustavy" provozovatel přepravní soustavy ve smyslu čl. 2 bodu 4 směrnice 2009/73/ES;

13) "distribucí" distribuce ve smyslu čl. 2 bodu 5 směrnice 2009/73/ES;

14) "provozovatelem distribuční soustavy" provozovatel distribuční soustavy ve smyslu čl. 2 bodu 6 směrnice 2009/73/ES;

15) "propojovacím vedením" propojovací vedení ve smyslu čl. 2 bodu 17 směrnice 2009/73/ES;

16) "koridory pro nouzové dodávky" trasy pro dodávky plynu v Unii, které členským státům pomáhají lépe zmírňovat účinky případných narušení dodávek nebo infrastruktury;

17) "skladovací kapacitou" skladovací kapacita ve smyslu čl. 2 bodu 28 nařízení (ES) č. 715/2009;

18) "technickou kapacitou" technická kapacita ve smyslu čl. 2 bodu 18 nařízení (ES) č. 715/2009;

19) "pevnou kapacitou" pevná kapacita ve smyslu čl. 2 bodu 16 nařízení (ES) č. 715/2009;

20) "přerušitelnou kapacitou" přerušitelná kapacita ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení (ES) č. 715/2009;

21) "kapacitou zařízení LNG" kapacita zařízení LNG ve smyslu čl. 2 bodu 24 nařízení (ES) č. 715/2009;

22) "zařízením LNG" zařízení LNG ve smyslu čl. 2 bodu 11 směrnice 2009/73/ES;

23) "skladovacím zařízením" skladovací zařízení ve smyslu čl. 2 bodu 9 směrnice 2009/73/ES;

24) "soustavou" soustava ve smyslu čl. 2 bodu 13 směrnice 2009/73/ES;

25) "uživatelem soustavy" uživatel soustavy ve smyslu čl. 2 bodu 23 směrnice 2009/73/ES;

26) "pomocnými službami" pomocné služby ve smyslu čl. 2 bodu 14 směrnice 2009/73/ES.

Článek 3

 NahoruOdpovědnost za zajištění bezpečnosti dodávek plynu

1. Zajištění bezpečnosti dodávek plynu je společným úkolem plynárenských podniků, členských států, zejména prostřednictvím jejich příslušných orgánů, a Komise v rámci jejich příslušných oblastí činnosti a pravomocí.

2. Každý členský stát určí příslušný orgán. Příslušné orgány při provádění tohoto nařízení navzájem spolupracují. Členské státy mohou příslušnému orgánu povolit, aby některé úkoly stanovené v tomto nařízení přenesl na jiné subjekty. Pokud příslušné orgány přenesou úkoly vyhlášení kterékoli z krizových úrovní uvedených v čl. 11 odst. 1, přenesou je pouze na veřejný orgán, provozovatele přepravní soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy. Přenesené úkoly se provádějí za dohledu příslušného orgánu a jsou upřesněny v plánu preventivních opatření a v plánu pro stav nouze.

3. Každý členský stát neprodleně oznámí Komisi a zveřejní název svého příslušného orgánu a jeho případné změny.

4. Při provádění opatření stanovených tímto nařízením vymezí příslušný orgán úlohy a povinnosti jednotlivých dotčených aktérů tak, aby se zajistil tříúrovňový přístup, který zahrnuje na prvním stupni příslušné plynárenské a případně též elektroenergetické podniky a průmysl, na druhém stupni členské státy na národní nebo regionální úrovni a na třetím stupni Unii.

5. Komise koordinuje opatření příslušných orgánů na regionální úrovni a na úrovni Unie podle tohoto nařízení, mimo jiné prostřednictvím skupiny GCG nebo, zejména v případě stavu nouze na regionální úrovni či na úrovni Unie podle čl. 12 odst. 1, prostřednictvím skupiny pro krizové řízení podle čl. 12 odst. 4.

6. V případě stavu nouze na regionální úrovni či na úrovni Unie provozovatelé přepravní soustavy spolupracují a vyměňují si informace prostřednictvím systému regionální koordinace v oblasti zemního plynu zřízeného sítí ENTSOG. Síť ENTSOG o tom informuje Komisi a příslušné orgány dotčených členských států.

7. V souladu s čl. 7 odst. 2 se mají identifikovat závažná nadnárodní rizika pro bezpečnost dodávek plynu v Unii, a na tomto základě se mají stanovit rizikové skupiny. Tyto rizikové skupiny slouží jako základ pro posílenou regionální spolupráci s cílem zvýšit bezpečnost dodávek plynu a umožňují, aby se všechny dotčené členské státy v rámci rizikových skupin nebo mimo tyto skupiny podél koridorů pro nouzové dodávky dohodly na vhodných a účinných přeshraničních opatřeních.

Seznam těchto rizikových skupin a jejich složení jsou uvedeny v příloze I. Složení rizikových skupin nebrání žádné jiné formě regionální spolupráce přispívající k bezpečnosti dodávek.

8. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 19 za účelem aktualizace složení rizikových skupin uvedených v příloze I, a to pozměněním této přílohy, aby se zohlednil vývoj závažných nadnárodních rizik pro bezpečnost dodávek plynu do Unie a jeho dopad na členské státy, přičemž zohlední výsledky simulace scénářů narušení dodávek plynu a infrastruktury pro celou Unii, prováděných sítí ENTSOG v souladu s čl. 7 odst. 1. Před provedením aktualizace Komise návrh aktualizace konzultuje se skupinou GCG ve složení podle čl. 4 odst. 4.

Článek 4

 NahoruKoordinační skupina pro otázky plynu

1. Zřizuje se Koordinační skupina pro otázky plynu ("skupina GCG") s cílem usnadnit koordinaci opatření v oblasti bezpečnosti dodávek plynu. Skupina GCG se skládá ze zástupců členských států, zejména zástupců jejich příslušných orgánů, a Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (dále jen "agentura"), sítě ENTSOG a subjektů zastupujících dotčené odvětví a ze zástupců příslušných zákazníků. Komise po konzultaci s členskými státy rozhodne o složení skupiny GCG tak, aby byla zaručena její plná reprezentativnost. Skupině GCG předsedá Komise. Skupina GCG přijme svůj jednací řád.

2. Skupina GCG konzultuje s Komisí a poskytuje jí pomoc zejména v oblasti:

a) bezpečnosti dodávek plynu, a to kdykoli a zvláště za stavu nouze;

b) všech informací, které mají význam pro bezpečnost dodávek plynu na úrovni národní, regionální a na úrovni Unie;

c) osvědčených postupů a možných pokynů pro všechny dotčené subjekty;

d) úrovně bezpečnosti dodávek plynu, srovnávacích kritérií a metodik posuzování;

e) národních, regionálních a unijních scénářů a testování úrovní připravenosti;

f) posouzení plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze, soudržnosti mezi různými plány a provádění opatření v nich stanovených;

g) koordinace opatření pro řešení stavu nouze v Unii, se smluvními stranami Energetického společenství a s jinými třetími zeměmi;

h) pomoci, kterou potřebují nejvíce dotčené členské státy.

3. Komise svolává skupinu GCG pravidelně a sdílí s ní informace, které obdržela od příslušných orgánů, přičemž zachovává důvěrnost obchodně citlivých informací.

4. Komise může svolat skupinu GCG ve složení, které bude omezeno na zástupce členských států, a zejména jejich příslušných orgánů. Komise svolá skupinu GCG v takto omezeném složení, jestliže o to požádá jeden nebo více zástupců členských států, a zejména jejich příslušných orgánů. V takovém případě se nepoužije čl. 16 odst. 2.

Článek 5

 NahoruStandard infrastruktury

1. Každý členský stát nebo jeho příslušný orgán, pokud tak členský stát stanoví, zajistí přijetí nezbytných opatření, aby v případě narušení jediné největší plynárenské infrastruktury technická kapacita zbývající infrastruktury, stanovená podle vzorce N – 1 stanoveného v bodě 2 přílohy II, byla schopna, aniž je dotčen odstavec 2 tohoto článku, uspokojit celkovou poptávku po plynu v oblasti výpočtu v den výjimečně vysoké poptávky po plynu, ke které dochází statisticky jednou za dvacet let. Tato poptávka se určí s přihlédnutím k trendům vývoje spotřeby plynu, dlouhodobým dopadům opatření v oblasti energetické účinnosti a míře využití stávající infrastruktury.

Povinností stanovenou v prvním pododstavci tohoto odstavce není dotčena povinnost provozovatelů přepravní soustavy učinit odpovídající investice ani povinnosti provozovatelů přepravní soustavy stanovené v nařízení (ES) č. 715/2009 a ve směrnici 2009/73/ES.

2. Povinnost zajistit, aby měla zbývající infrastruktura technickou kapacitu uspokojit celkovou poptávku po plynu, jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto článku, se též považuje za splněnou, pokud příslušný orgán v plánu preventivních opatření prokáže, že narušení dodávek plynu lze dostatečně a včas kompenzovat vhodnými tržními opatřeními na straně poptávky. Za tímto účelem se vzorec N – 1 vypočítá podle bodu 4 přílohy II.

3. V souladu s posouzeními rizik uvedenými v článku 7 se mohou příslušné orgány sousedních členských států ve vhodných případech dohodnout, že povinnost uvedenou v odstavci 1 tohoto článku splní společně. V tomto případě příslušné orgány uvedou v posouzení rizik výpočet vzorce N – 1 společně s vysvětlením obsaženým v regionálních kapitolách plánů preventivních opatření, jak dohodnutá ujednání tuto povinnost plní. Použije se bod 5 přílohy II.

4. Provozovatelé přepravní soustavy umožní ve všech propojeních mezi členskými státy permanentní fyzickou kapacitu k přepravě plynu oběma směry ("obousměrná kapacita"), s výjimkou těchto případů:

a) jedná se o připojení k těžebním zařízením, zařízením na zkapalněný zemní plyn (LNG) či distribučním soustavám, nebo

b) na základě důkladného posouzení a po konzultaci s dalšími členskými státy a s Komisí v souladu s přílohou III byla udělena výjimka z této povinnosti.

Na postup umožnění či posílení obousměrné kapacity v propojení nebo postup získání či prodloužení výjimky z této povinnosti se použije příloha III. Komise seznam výjimek zveřejní a pravidelně jej aktualizuje.

5. Návrh na umožnění nebo posílení obousměrné kapacity nebo žádost o udělení či prodloužení výjimky musí zahrnovat analýzu nákladů a přínosů vypracovanou na základě metodiky podle článku 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 (14) a musí vycházet z následujících prvků:

a) posouzení poptávky na trhu;

b) prognózy ohledně poptávky a nabídky;

c) možný ekonomický dopad na stávající infrastrukturu;

d) studie proveditelnosti;

e) náklady na vybudování obousměrné kapacity, včetně nezbytného posílení přepravní soustavy, a

f) přínosy pro zajištění bezpečnosti dodávky plynu, přičemž se přihlíží také k tomu, nakolik může obousměrná kapacita přispět ke splnění standardu pro infrastrukturu stanoveného v tomto článku.

6. Při transparentním a podrobném stanovování nebo schvalování sazeb nebo metodik v souladu s článkem 13 nařízení (ES) č. 715/2009 a čl. 41 odst. 8 směrnice 2009/73/ES národní regulační orgány zohlední účelně vynaložené náklady na splnění povinností stanovených v odstavci 1 tohoto článku a náklady na umožnění obousměrné kapacity tak, aby poskytly přiměřené pobídky.

7. Pokud trh nevyžaduje investice k umožnění nebo posílení obousměrné kapacity, ale tato investice je považována za nezbytnou pro účely bezpečnosti dodávek plynu, a vzniknou-li touto investicí náklady ve více než jednom členském státě anebo v jednom členském státě tak, že prospěch z nich má jiný členský stát, přijmou národní regulační orgány všech dotčených členských států koordinované rozhodnutí o alokaci nákladů, a to před přijetím jakéhokoli rozhodnutí o dané investici. Při rozhodování o alokaci nákladů se přihlíží k zásadám a prvkům popsaným a uvedeným v čl. 12 odst. 4 nařízení (EU) č. 347/2013, a zejména k tomu, do jaké míry investice do infrastruktury přispívají k větší bezpečnosti dodávek plynu do příslušných členských států, jakož i k investicím, které již byly do dotčené infrastruktury vloženy. Alokací nákladů se nesmí nepatřičně narušit hospodářská soutěž a účinné fungování vnitřního trhu a usiluje se o to, aby se zabránilo nepatřičnému narušení trhu.

8. Příslušný orgán zajistí, aby jakákoli nová přepravní infrastruktura přispívala k zajištění bezpečnosti dodávek plynu prostřednictvím rozvoje důkladně propojené sítě, a to případně i prostřednictvím dostatečného počtu hraničních vstupních a výstupních bodů v závislosti na požadavcích trhu a zjištěných rizicích.

Příslušný orgán v posouzení rizik uvede, zda z celkového hlediska zahrnujícího plynárenské i elektroenergetické soustavy existují na vnitrostátní úrovni problematická místa a zda jsou vstupní kapacity a infrastruktura jednotlivých členských států, zejména přepravní soustavy, schopny přizpůsobit vnitrostátní a přeshraniční toky plynu scénáři narušení jediné největší plynárenské infrastruktury na vnitrostátní úrovni a jediné největší plynárenské infrastruktury společného zájmu pro rizikové skupiny, které byly určeny v posouzení rizik.

9. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku a v souladu s podmínkami stanovenými v tomto odstavci nejsou Lucembursko, Slovinsko a Švédsko vázány povinností uvedenou v uvedeném odstavci při zajišťování dodávek plynu chráněným zákazníkům podle článku 6, avšak usilují o její splnění.

Výjimka platí pro Lucembursko, pokud:

a) má alespoň dvě propojovací vedení s jinými členskými státy;

b) má alespoň dva různé zdroje dodávek plynu a

c) nemá na svém území žádné zařízení na skladování plynu.

Výjimka platí pro Slovinsko, pokud:

a) má alespoň dvě propojovací vedení s jinými členskými státy;

b) má alespoň dva různé zdroje dodávek plynu a

c) nemá na svém území žádné zařízení na skladování plynu ani zařízení na LNG.

Výjimka platí pro Švédsko, pokud:

a) nepřepravuje na svém území plyn do jiného členského státu;

b) jeho vlastní roční hrubá spotřeba plynu nedosahuje 2 milionů tun ropného ekvivalentu a

c) plyn představuje méně než 5 % celkové spotřeby primární energie.

Lucembursko, Slovinsko a Švédsko informují Komisi o jakékoli změně ovlivňující podmínky stanovené v tomto odstavci. Výjimka stanovená v tomto odstavci pozbývá platnosti, jestliže přestala být splněna alespoň jedna z těchto podmínek.

V rámci vnitrostátního posouzení rizik provedeného v souladu s čl. 7 odst. 3 Lucembursko, Slovinsko a Švédsko popíší situaci, pokud jde o příslušné podmínky stanovené v tomto odstavci a vyhlídky na splnění povinnosti podle odstavce 1 tohoto článku, a to se zřetelem na ekonomický dopad splnění standardu pro infrastrukturu, rozvoj trhu s plynem a projekty plynárenské infrastruktury v rizikové skupině. Na základě informací poskytnutých ve vnitrostátním posouzení rizik, a pokud jsou i nadále plněny příslušné podmínky stanovené v tomto odstavci, může Komise rozhodnout, že daná výjimka může platit po dobu dalších čtyř let. V případě kladného rozhodnutí se postup stanovený v tomto pododstavci opakuje každé čtyři roky.

Článek 6

 NahoruStandard pro dodávky plynu

1. Příslušný orgán uloží plynárenským podnikům, které určí, povinnost přijmout opatření pro zajištění dodávek plynu chráněným zákazníkům členského státu v těchto případech:

a) při mimořádných teplotních hodnotách v průběhu sedmidenního období poptávkových špiček, ke kterým dochází statisticky jednou za dvacet let;

b) v jakémkoli období výjimečně vysoké poptávky po plynu v délce 30 dní, ke kterému dochází statisticky jednou za dvacet let;

c) v období v délce 30 dní v případě narušení jediné největší plynárenské infrastruktury za průměrných zimních podmínek.

Do 2. února 2018 oznámí každý členský stát Komisi svou definici chráněných zákazníků, roční objemy plynu spotřebované chráněnými zákazníky a procentní podíl, který tyto objemy spotřeby představují z celkové roční konečné spotřeby plynu v daném členském státě. Pokud členský stát do své definice chráněných zákazníků zahrne kategorie uvedené v čl. 2 bodě 5 písm. a) nebo b), uvede objemy plynu spotřebovaného zákazníky, kteří patří do těchto kategorií, a procentní podíl, který každá z těchto skupin zákazníků představuje z celkové roční konečné spotřeby plynu.

Příslušný orgán určí plynárenské podniky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce a jejich výčet uvede v plánu preventivních opatření.

Veškerá nová netržní opatření plánovaná k zajištění standardu pro dodávky plynu splňují postup stanovený v čl. 9 odst. 4 až 9.

Členské státy mohou splnit povinnost stanovenou v prvním pododstavci tím, že provedou opatření na zvyšování energetické účinnosti nebo plyn nahradí jiným zdrojem energie, mimo jiné energií z obnovitelných zdrojů, a to v takovém rozsahu, aby bylo dosaženo stejné úrovně ochrany.

2. Jakýkoli zvýšený standard pro dodávky plynu, který překračuje rámec období v délce 30 dní uvedeného v odst. 1 písm. b) a c), nebo jakékoli další povinnosti stanovené z důvodu zabezpečení dodávek plynu vycházejí z posouzení rizik, jsou zohledněny v plánu preventivních opatření a:

a) musí být v souladu s čl. 8 odst. 1;

b) nesmějí mít nepříznivý vliv na schopnost kteréhokoli jiného členského státu zásobovat v případě stavu nouze na národní úrovni, na regionální úrovni nebo úrovni Unie své chráněné zákazníky podle tohoto článku, a

c) musí splňovat čl. 12 odst. 5 v případě stavu nouze na regionální úrovni nebo na úrovni Unie.

Komise může požadovat zdůvodnění prokazující soulad kteréhokoli opatření uvedeného v prvním pododstavci s podmínkami, které jsou v něm stanoveny. Takové zdůvodnění musí být zveřejněno příslušným orgánem členského státu, který opatření zavádí.

Kromě toho musí být veškerá nová netržní opatření podle prvního pododstavce tohoto odstavce, jež budou přijata dne 1. listopadu 2017 nebo po tomto dni, v souladu s postupem stanoveným v čl. 9 odst. 4 až 9.

3. Po ukončení období, která příslušný orgán stanoví v souladu s odstavci 1 a 2, nebo za nepříznivějších podmínek, než jaké jsou stanoveny v odstavci 1, se příslušný orgán a plynárenské podniky vynasnaží v co nejvyšší míře zachovat dodávky plynu, zejména chráněným zákazníkům.

4. Povinnosti uložené plynárenským podnikům ke splnění standardu pro dodávky plynu podle tohoto článku nesmějí být diskriminující ani představovat pro tyto podniky neúměrnou zátěž.

5. Plynárenským podnikům je dovoleno, aby své povinnosti na základě tohoto článku případně splnily na regionální úrovni nebo na úrovni Unie. Příslušné orgány nepožadují, aby byly standardy pro dodávky plynu podle tohoto článku splněny pouze na základě infrastruktury nacházející se na jejich území.

6. Příslušné orgány zajistí, aby podmínky pro dodávky chráněným zákazníkům byly stanoveny, aniž by bylo dotčeno řádné fungování vnitřního trhu s energií a za cenu respektující tržní hodnotu těchto dodávek.

Článek 7

 NahoruPosouzení rizik

1. Do 1. listopadu 2017 provede síť ENTSOG simulaci scénářů narušení dodávek plynu a infrastruktury pro celou Unii. Tato simulace zahrnuje určení a posouzení koridorů pro nouzové dodávky plynu a rovněž určí, které členské státy mohou řešit zjištěná rizika, a to i v souvislosti s LNG. Síť ENTSOG vymezí scénáře narušení dodávek plynu a infrastruktury a metodiku pro simulaci ve spolupráci se skupinou GCG. Síť ENTSOG zajistí náležitou míru transparentnosti a přístup ke svým předpokladům modelování použitým v jejích scénářích. Simulace scénářů narušení dodávek plynu a infrastruktury pro celou Unii se opakují každé čtyři roky, pokud není vzhledem k okolnostem nutné provádět častější aktualizace.

2. Příslušné orgány v rámci každé rizikové skupiny uvedené v příloze I provedou na úrovni rizikové skupiny společné posouzení všech příslušných rizikových faktorů (dále jen "společné posouzení rizik"), jako jsou přírodní pohromy, technologická, obchodní, sociální, politická a jiná rizika, jež by mohly přivodit závažné nadnárodní riziko pro bezpečnost dodávek plynu, pro které byla riziková skupina vytvořena. Příslušné orgány zohlední výsledky simulace uvedené v odstavci 1 tohoto článku při přípravě posouzení rizik, plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze.

Příslušné orgány se v rámci každé rizikové skupiny dohodnou na mechanismu spolupráce pro provádění společného posouzení rizik a podají o tom zprávu skupině GCG jedenáct měsíců před uplynutím lhůty pro oznámení společného posouzení rizik a jeho aktualizací. Na žádost příslušného orgánu může Komise přípravu společného posouzení rizik usnadňovat, a to zejména pro účely zřízení mechanismu spolupráce. Pokud se příslušné orgány v rámci rizikové skupiny na mechanismu spolupráce nedohodnou, navrhne Komise po konzultaci s dotčenými příslušnými orgány mechanismus spolupráce pro tuto rizikovou skupinu. Dotčené příslušné orgány se dohodnou na mechanismu spolupráce pro tuto rizikovou skupinu, přičemž v co největší míře zohlední návrh Komise.

Deset měsíců před uplynutím lhůty pro oznámení společného posouzení rizik nebo jeho aktualizací každý příslušný orgán sdílí a aktualizuje, v rámci dojednaného mechanismu, všechny nezbytné vnitrostátní údaje, které jsou nutné pro přípravu společného posouzení rizik, zejména pro simulaci různých scénářů uvedených v odst. 4 písm. c).

3. Příslušný orgán každého členského státu provede vnitrostátní posouzení rizik (dále jen "vnitrostátní posouzení rizik") zahrnující veškerá významná rizika, která mají vliv na bezpečnost dodávek plynu. Toto posouzení musí být plně v souladu s předpoklady a výsledky společného či společných posouzení rizik.

4. Posouzení rizik uvedená v odstavcích 2 a 3 tohoto článku se provádějí podle potřeby:

a) uplatněním standardů uvedených v článcích 5 a 6. Posouzení rizik popisuje výpočet vzorce N – 1 na národní úrovni a případně zahrnuje výpočet vzorce N – 1 na regionální úrovni. Rovněž by mělo obsahovat použité předpoklady, případně včetně předpokladů pro výpočet vzorce N – 1 na regionální úrovni, a údaje nutné pro tento výpočet. Výpočet vzorce N – 1 na národní úrovni je doplněn simulací narušení jediné největší plynárenské infrastruktury, a to pomocí hydraulického modelování pro vnitrostátní území, jakož i výpočtem vzorce N – 1 s hodnotami úrovně plynu ve skladovacích zařízeních ve výši 30 % a 100 % maximálního pracovního objemu;

b) zvážením všech významných vnitrostátních a nadnárodních okolností, zejména velikosti trhu, konfigurace soustavy, skutečných toků plynu včetně odtoku plynu z dotčených členských států, možnosti fyzického toku plynu oběma směry včetně možné budoucí nutnosti následného posílení přepravní soustavy, existence těžby a skladování a úlohy plynu ve skladbě zdrojů energie, zejména s ohledem na dálkové vytápění a výrobu elektřiny a na fungování průmyslových odvětví, a hledisek bezpečnosti dodávek a kvality plynu;

c) simulací různých scénářů výjimečně vysoké poptávky po plynu a narušení dodávek plynu s přihlédnutím k jejich výskytu v minulosti a pravděpodobnosti, ročnímu období, četnosti a době trvání jejich výskytu, jakož i hodnocením pravděpodobných důsledků těchto scénářů, například:

i) narušení infrastruktury důležité pro bezpečnost dodávek plynu, zejména přepravní infrastruktury, skladovacích zařízení či terminálů LNG včetně největší plynárenské infrastruktury určené pro výpočet vzorce N – 1, a

ii) narušení dodávek od dodavatelů z třetích zemí, jakož i případná geopolitická rizika;

d) určením interakce a korelace rizik mezi členskými státy v rizikové skupině a případně s jinými členskými státy nebo jinými rizikovými skupinami, včetně otázky propojení, přeshraničních dodávek, přeshraničního přístupu ke skladovacím zařízením a obousměrné kapacity;

e) zohledněním rizik, která jsou spojená s kontrolou nad infrastrukturou důležitou pro zabezpečení dodávek plynu v míře, v níž mohou mimo jiné zahrnovat rizika nedostatečných investic, narušení diverzifikace, zneužití stávající infrastruktury nebo porušení práva Unie;

f) přihlédnutím k maximální propojovací kapacitě všech hraničních vstupních a výstupních bodů a různým úrovním naplnění skladovacích zařízení.

5. Společné a vnitrostátní posouzení rizik se vypracovávají v souladu s příslušnou šablonou stanovenou v příloze IV nebo v příloze V. Členské státy mohou v případě potřeby zahrnout další informace. Komisi je svěřena pravomoc přijímat po konzultaci se skupinou GCG akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 19 za účelem změny šablon uvedených v přílohách IV a V s cílem zohlednit zkušenosti získané při uplatňování tohoto nařízení a snížit administrativní zátěž členských států.

6. Plynárenské podniky, průmysloví odběratelé plynu, příslušné organizace zastupující zájmy domácností a průmyslových odběratelů plynu, členské státy a v případě, že nejsou příslušnými orgány, rovněž národní regulační orgány spolupracují s příslušnými orgány a poskytují jim na požádání veškeré nezbytné informace pro společné a vnitrostátní posouzení rizik.

7. Členské státy oznámí Komisi do 1. října 2018 první společné posouzení rizik, jakmile se na něm dohodnou všechny členské státy v dané rizikové skupině, a vnitrostátní posouzení rizik. Posouzení rizik se poté každé čtyři roky aktualizují, pokud není vzhledem k okolnostem nutné provádět aktualizace častěji. Posouzení rizik přihlížejí k pokroku, jehož bylo dosaženo v oblasti investic nutných ke splnění standardu pro infrastrukturu uvedeného v článku 5, a též přihlížejí k obtížím, s nimiž se jednotlivé členské státy setkaly při zavádění nových alternativních řešení. Rovněž vycházejí ze zkušeností získaných prostřednictvím simulace plánů pro stav nouze uvedených v čl. 10 odst. 3.

Článek 8

 NahoruVypracování plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze

1. Opatření k zajištění bezpečnosti dodávek plynu obsažená v plánu preventivních opatření a plánu pro stav nouze musí být jasně vymezená, transparentní, přiměřená, nediskriminující a ověřitelná, nesmějí nepřiměřeně narušovat hospodářskou soutěž nebo účinné fungování vnitřního trhu s plynem a nesmějí ohrozit bezpečnost dodávek plynu jiných členských států či Unie.

2. Příslušný orgán každého členského státu po konzultaci s plynárenskými podniky, příslušnými organizacemi zastupujícími zájmy domácností a průmyslových odběratelů plynu včetně výrobců elektřiny, provozovateli elektroenergetické přenosové soustavy a v případě, že není příslušným orgánem, rovněž s národním regulačním orgánem, vypracuje:

a) plán preventivních opatření obsahující opatření potřebná k odstranění či zmírnění zjištěných rizik, včetně dopadů opatření v oblasti energetické účinnosti a opatření na straně poptávky uvedených ve společných a vnitrostátních posouzeních rizik a v souladu s článkem 9;

b) plán pro stav nouze obsahující opatření, která se mají přijmout k odstranění dopadu narušení dodávek plynu nebo k jeho zmírnění v souladu s článkem 10.

3. Plán preventivních opatření a plán pro stav nouze obsahují regionální kapitolu nebo několik regionálních kapitol, pokud je členský stát členem různých rizikových skupin, jak jsou vymezeny v příloze I.

Regionální kapitoly vypracují společně všechny členské státy v rizikové skupině, předtím než jsou zapracovány do příslušných národních plánů. Komise by měla být při tomto úsilí nápomocná s cílem umožnit, aby regionální kapitoly společně zvýšily bezpečnost dodávek plynu v Unii jako celku, nevedly k žádným rozporům a překonávaly případné překážky spolupráce.

Regionální kapitola či kapitoly obsahují náležitá a účinná přeshraniční opatření, a to i v souvislosti s LNG, která jsou podmíněna dohodou mezi členskými státy, které opatření provádějí a patří ke stejným nebo různým rizikovým skupinám, jež jsou na základě simulace uvedené v čl. 7 odst. 1 a posouzení společných rizik daným opatřením dotčeny.

4. Příslušné orgány pravidelně podávají skupině GCG zprávu o pokroku, jehož bylo dosaženo při přípravě a přijímání plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze, a zejména regionálních kapitol. Příslušné orgány se zejména dohodnou na mechanismu spolupráce pro přípravu plánu preventivních opatření a plánu pro stav nouze, včetně výměny návrhů plánů. Podají skupině GCG ohledně tohoto dohodnutého mechanismu spolupráce zprávu 16 měsíců před uplynutím lhůty pro dosažení dohody o těchto plánech a jejich aktualizacích.

Komise může usnadňovat přípravu plánu preventivních opatření a plánu pro stav nouze, a to zejména pro účely zřízení mechanismu spolupráce. Pokud se příslušné orgány v rámci rizikové skupiny na mechanismu spolupráce nedohodnou, navrhne mechanismus spolupráce pro tuto rizikovou skupinu Komise. Dotčené příslušné orgány se dohodnou na mechanismu spolupráce pro tuto rizikovou skupinu s přihlédnutím k návrhu Komise. Příslušné orgány zajistí pravidelné sledování provádění plánu preventivních opatření a plánu pro stav nouze.

5. Plán preventivních opatření a plán pro stav nouze se vypracovávají v souladu se šablonami uvedenými v přílohách VI a VII. Komisi je svěřena pravomoc přijímat po konzultaci se skupinou GCG akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 19 za účelem změny těchto šablon uvedených v přílohách VI a VII s cílem zohlednit zkušenosti získané při uplatňování tohoto nařízení a snížit administrativní zátěž členských států.

6. Příslušné orgány sousedních členských států se včas vzájemně konzultují s cílem zajistit soudržnost svých plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze.

Příslušné orgány v každé z rizikových skupin si vyměňují návrhy plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze obsahující návrhy na spolupráci, a to nejpozději pět měsíců před uplynutím lhůty pro předložení plánů.

Konečná znění regionálních kapitol uvedených v odstavci 3 schválí všechny členské státy v dané rizikové skupině. Plány preventivních opatření a plány pro stav nouze obsahují také vnitrostátní opatření nezbytná k provádění a prosazování přeshraničních opatření v regionálních kapitolách.

7. Plány preventivních opatření a plány pro stav nouze se zveřejní a oznámí Komisi do 1. března 2019. Komise o oznámení plánů informuje skupinu GCG a zveřejní je na webových stránkách Komise.

Do čtyř měsíců od oznámení příslušnými orgány Komise plány posoudí, přičemž zohlední názory vyjádřené skupinou GCG.

8. Komise vydá pro příslušný orgán stanovisko, které bude obsahovat doporučení, aby byl plán preventivních opatření nebo plán pro stav nouze přezkoumán, pokud platí jedna nebo více z následujících podmínek:

a) plán není účinný z hlediska zmírnění rizik určených v posouzení rizik;

b) plán není v souladu s posouzenými rizikovými scénáři nebo s plány jiného členského státu nebo rizikové skupiny;

c) plán není v souladu s požadavkem stanoveným v odstavci 1, podle něhož nesmí nepřiměřeně narušovat hospodářskou soutěž nebo účinné fungování vnitřního trhu;

d) plán není v souladu s ustanoveními tohoto nařízení nebo jinými právními předpisy Unie.

9. Do tří měsíců od oznámení stanoviska Komise podle odstavce 8 oznámí dotčený příslušný orgán Komisi pozměněný plán preventivních opatření nebo plán pro stav nouze, nebo ji informuje o důvodech, proč s doporučeními nesouhlasí.

V případě nesouhlasu týkajícího se prvků uvedených v odstavci 8 může Komise svou žádost do čtyř měsíců od obdržení odpovědi příslušného orgánu vzít zpět nebo svolat schůzku s příslušným orgánem, a pokud to považuje za nutné, i se skupinou GCG, aby s nimi záležitost projednala. Komise předloží podrobné odůvodnění své žádosti o jakoukoli změnu plánu preventivních opatření nebo plánu pro stav nouze. Dotčený příslušný orgán k podrobnému odůvodnění Komise v plné míře přihlédne.

Dotčený příslušný orgán případně neprodleně upraví svůj plán preventivních opatření nebo plán pro stav nouze a zveřejní jej.

V případě, že se konečné stanovisko dotčeného příslušného orgánu liší od podrobného odůvodnění Komise, tento příslušný orgán do dvou měsíců od obdržení podrobného odůvodnění Komise poskytne a zveřejní spolu se svým stanoviskem a podrobným odůvodněním Komise odůvodnění, o něž se jeho stanovisko opírá.

10. U netržních opatření přijatých dne 1. listopadu 2017 nebo po tomto dni se použije postup stanovený v čl. 9 odst. 4, 6, 8 a 9.

11. Důvěrnost obchodně citlivých informací musí být zachována.

12. Plány preventivních opatření a plány pro stav nouze vypracované podle nařízení (EU) č. 994/2010 a aktualizované v souladu s uvedeným nařízením zůstávají v platnosti, dokud nejsou poprvé stanoveny plány preventivních opatření a plány pro stav nouze uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

Článek 9

 NahoruObsah plánů preventivních opatření

1. Plán preventivních opatření obsahuje:

a) výsledky posouzení rizik a souhrn zvážených scénářů uvedené v čl. 7 odst. 4 písm. c);

b) definici chráněných zákazníků a informace popsané v čl. 6 odst. 1 druhém pododstavci;

c) opatření, objemy a kapacity nutné ke splnění standardu pro infrastrukturu a standardu pro dodávky plynu, jak stanoví články 5 a 6, případně včetně rozsahu, v němž mohou opatření na straně poptávky dostatečně a včas vykompenzovat narušení dodávek plynu, jak je uvedeno v čl. 5 odst. 2, určení jediné největší plynárenské infrastruktury společného zájmu v případě, že je uplatněn čl. 5 odst. 3, nezbytné objemy plynu u každé kategorie chráněných zákazníků a pro každý scénář, které jsou uvedeny v čl. 6 odst. 1, a jakýkoli zvýšený standard pro dodávky plynu, včetně jakéhokoli zdůvodnění prokazujícího soulad s podmínkami stanovenými v čl. 6 odst. 2 a popisu mechanismu pro dočasné snížení jakéhokoli zvýšeného standardu pro dodávky plynu nebo dodatečných povinností podle čl. 11 odst. 3;

d) povinnosti uložené plynárenským podnikům a případně též elektroenergetickým podnikům a dalším dotčeným subjektům, které mohou mít dopad na bezpečnost dodávek plynu, například povinnosti týkající se bezpečného provozu plynárenské soustavy;

e) ostatní preventivní opatření, která mají odstranit rizika určená v posouzení rizik, jako například opatření týkající se nutnosti lépe propojit sousední členské státy, dále zlepšovat energetickou účinnost, snižovat poptávku po plynu a možnosti diverzifikovat trasy přepravy plynu a zdroje dodávek plynu, jakož i případného regionálního využití stávajících skladovacích kapacit a kapacit zařízení LNG k zachování dodávek plynu všem zákazníkům v nejvyšší možné míře;

f) informace o hospodářském dopadu, účinnosti a účelnosti opatření obsažených v plánu včetně povinností uvedených v písmenu k);

g) popis účinků opatření obsažených v plánu na fungování vnitřního trhu s energií, jakož i trhů vnitrostátních, včetně povinností uvedených v písmenu k);

h) popis dopadu opatření na životní prostředí a na zákazníky;

i) mechanismy, které se použijí ke spolupráci s jinými členskými státy, včetně mechanismů pro přípravu a provádění plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze;

j) informace o stávajících a budoucích propojeních a infrastruktuře, včetně propojení a infrastruktury, jež umožňují přístup na vnitřní trh, o přeshraničních tocích plynu, o přeshraničním přístupu ke skladovacím zařízením a zařízením pro LNG a o obousměrné kapacitě, zejména v případě stavu nouze;

k) informace o veškerých příslušných povinnostech veřejné služby, které se týkají zabezpečení dodávek plynu.

Z plánu preventivních opatření lze vyloučit zásadní informace vztahující se k prvnímu pododstavci písm. a), c) a d), které by v případě jejich vyzrazení mohly ohrozit bezpečnost dodávek plynu.

2. Plán preventivních opatření a zejména opatření ke splnění standardu pro infrastrukturu stanoveného v článku 5 musí zohledňovat desetiletý plán rozvoje sítě pro celou Unii, který má vypracovat síť ENTSOG podle čl. 8 odst. 10 nařízení (ES) č. 715/2009.

3. Plán preventivních opatření vychází v první řadě z tržních opatření a neklade nepřiměřenou zátěž na plynárenské podniky ani nemá nepříznivý dopad na fungování vnitřního trhu s plynem.

4. Členské státy, a zejména jejich příslušné orgány zajistí, aby všechna preventivní netržní opatření, jako jsou opatření uvedená v příloze VIII, přijatá dne 1. listopadu 2017 nebo po tomto dni, a to bez ohledu na to, zda jsou součástí plánu preventivních opatření nebo jsou přijata následně, byla v souladu s kritérii stanovenými v čl. 6 odst. 2 prvním pododstavci.

5. Příslušný orgán zveřejní veškerá opatření podle odstavce 4, která dosud nebyla zahrnuta do plánu preventivních opatření, a oznámí Komisi popis těchto opatření a jejich dopad na vnitrostátní trh s plynem, a v rozsahu, v jakém je to možné, na trhy s plynem jiných členských států.

6. Má-li Komise pochybnosti o tom, zda opatření uvedené v odstavci 4 tohoto článku splňuje kritéria stanovená v čl. 6 odst. 2 prvním pododstavci, požádá dotčený členský stát o oznámení posouzení dopadů.

7. Posouzení dopadů podle odstavce 6 musí obsahovat alespoň tyto prvky:

a) potenciální dopad na rozvoj vnitrostátního trhu s plynem a na hospodářskou soutěž na vnitrostátní úrovni;

b) potenciální dopad na vnitřní trh s plynem;

c) potenciální dopad na bezpečnost dodávek plynu v sousedních členských státech, zejména u opatření, která by mohla snížit likviditu regionálních trhů nebo omezit toky do sousedních členských států;

d) náklady a přínosy posouzené podle alternativních tržních opatření;

e) posouzení nezbytnosti a přiměřenosti ve srovnání s možnými tržními opatřeními;

f) ocenění, zda opatření zajišťuje rovné možnosti všem účastníkům trhu;

g) strategii postupného ukončení, očekávanou dobu trvání plánovaného opatření a vhodný časový plán pro přezkum.

Analýzu uvedenou v písmenech a) a b) provádí národní regulační orgán. Příslušný orgán zveřejní posouzení dopadů a oznámí je Komisi.

8. Pokud se Komise na základě posouzení dopadů domnívá, že opatření může ohrozit bezpečnost dodávek plynu v jiných členských státech nebo v Unii, do čtyř měsíců od oznámení posouzení dopadů přijme rozhodnutí požadující, aby opatření bylo v nezbytné míře změněno či zrušeno.

Přijaté opatření vstoupí v platnost pouze poté, co bylo schváleno Komisí nebo změněno v souladu s rozhodnutím Komise.

Čtyřměsíční lhůta začíná plynout dnem následujícím po obdržení úplného oznámení. Tuto čtyřměsíční lhůtu lze se souhlasem Komise a příslušného orgánu prodloužit.

9. Pokud se Komise na základě posouzení dopadů domnívá, že opatření nesplňuje podmínky stanovené v čl. 6 odst. 2 prvním pododstavci, může ve lhůtě čtyř měsíců od oznámení posouzení dopadů vydat stanovisko. Použije se postup stanovený v čl. 8 odst. 8 a 9.

Čtyřměsíční lhůta začíná plynout dnem následujícím po obdržení úplného oznámení. Tuto čtyřměsíční lhůtu lze se souhlasem Komise a příslušného orgánu prodloužit.

10. Ustanovení čl. 8 odst. 9 se použije na všechna opatření podle odstavců 6 až 9 tohoto článku.

11. Plán preventivních opatření se po 1. březnu 2019 aktualizuje každé čtyři roky či častěji, pokud to okolnosti vyžadují nebo pokud o to požádá Komise. Aktualizovaný plán odráží aktualizované posouzení rizik a výsledky zkoušek provedených v souladu s čl. 10 odst. 3. Na aktualizovaný plán se použije článek 8.

Článek 10

 NahoruObsah plánů pro stav nouze

1. Plán pro stav nouze:

a) vychází z krizových úrovní uvedených v čl. 11 odst. 1;

b) vymezuje úlohu a povinnosti plynárenských podniků, případně též provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav a průmyslových odběratelů plynu, včetně příslušných výrobců elektřiny, s přihlédnutím k tomu, do jaké míry jsou dotčeny případným narušením dodávek plynu, a jejich interakci s příslušnými orgány a případně i s národními regulačními orgány na každé z krizových úrovní uvedených v čl. 11 odst. 1;

c) vymezuje úlohu a povinnosti příslušných orgánů a dalších subjektů, které byly pověřeny úkoly podle čl. 3 odst. 2, na každé z krizových úrovní uvedených v čl. 11 odst. 1;

d) zajišťuje, aby měly plynárenské podniky a průmysloví odběratelé plynu, včetně příslušných výrobců elektřiny, dostatečnou možnost reagovat na každou z krizových úrovní uvedených v čl. 11 odst. 1;

e) případně stanoví opatření a kroky, které je třeba učinit s cílem zmírnit možný dopad narušení dodávek plynu na dálkové vytápění a na dodávky elektřiny vyráběné z plynu, a to mimo jiné prostřednictvím integrovaného pojetí provozování energetických systémů v rámci celé elektroenergetické a plynárenské sítě, je-li to relevantní;

f) stanoví podrobné postupy a opatření, kterými je nutno se řídit na každé z krizových úrovní uvedených v čl. 11 odst. 1, včetně odpovídajících systémů týkajících se informačních toků;

g) určí krizového manažera a vymezí jeho úlohu;

h) stanoví podíl tržních opatření na řešení situace na úrovni výstrahy a zmírňování situace ve stavu nouze;

i) stanoví podíl netržních opatření, která se plánují nebo mají být provedena ve stavu nouze, a posoudí, v jaké míře je použití těchto netržních opatření zapotřebí k řešení krize. Posoudí se účinky těchto netržních opatření a vymezí postupy pro jejich provádění. Netržní opatření se použijí pouze tehdy, pokud samotné tržní mechanismy již nemohou zajistit dodávky plynu, především chráněným zákazníkům, nebo se použijí pro účely článku 13;

j) popisuje mechanismy používané pro spolupráci s dalšími členskými státy pro každou z krizových úrovní uvedených v čl. 11 odst. 1 a ujednání o výměně informací mezi příslušnými orgány;

k) upřesňuje oznamovací povinnosti, které jsou plynárenským a případně i elektroenergetickým podnikům uloženy na úrovni výstrahy a ve stavu nouze;

l) popisuje zavedená technická či právní ujednání, která mají zabránit tomu, aby zákazníci, kteří jsou připojeni k plynárenské distribuční či přepravní soustavě, avšak nejsou chráněnými zákazníky, neoprávněně odebírali plyn;

m) popisuje technická, právní a finanční ujednání, která byla zavedena za účelem splnění povinností ohledně solidární pomoci stanovených v článku 13;

n) obsahuje odhad objemu plynu, který by mohli odebírat zákazníci chránění v rámci solidarity, pokrývající alespoň případy uvedené v čl. 6 odst. 1;

o) stanoví seznam předem vymezených opatření pro poskytnutí plynu v případě stavu nouze včetně obchodních dohod mezi stranami zapojenými do těchto opatření a případně mechanismů kompenzace pro plynárenské podniky, s řádným ohledem na důvěrnost citlivých údajů. Tato opatření mohou zahrnovat přeshraniční dohody mezi členskými státy nebo plynárenskými podniky.

S cílem zamezit neoprávněné spotřebě plynu během stavu nouze, jak je uvedeno v prvním pododstavci písm. l), nebo pro účely používání ustanovení obsažených v čl. 11 odst. 3 a v článku 13 informuje příslušný orgán dotčeného členského státu tyto zákazníky, kteří nejsou chráněnými zákazníky, že musí svou spotřebu plynu zastavit nebo snížit, aniž by přitom vznikly technicky nebezpečné situace.

2. Plán pro stav nouze se po 1. březnu 2019 aktualizuje každé čtyři roky či častěji, pokud to okolnosti vyžadují nebo pokud o to požádá Komise. Aktualizovaný plán odráží aktualizované posouzení rizik a závěry zkoušek provedených podle odstavce 3 tohoto článku. Na aktualizovaný plán se použije čl. 8 odst. 4 až 11.

3. Opatření, akce a postupy uvedené v plánu pro stav nouze se ve čtyřletém období mezi aktualizacemi podle odstavce 2 alespoň jednou podrobí zkoušce. Aby bylo možné podrobit plán pro stav nouze zkoušce, provede příslušný orgán simulaci scénáře s vysokým a středním dopadem a reakcí v reálném čase podle tohoto plánu pro stav nouze. Výsledky zkoušek prezentuje příslušný orgán v rámci skupiny GCG.

4. Plán pro stav nouze zaručuje, že v rozsahu, v němž je to technicky možné a bezpečné, je v případě nouze zachován přeshraniční přístup k infrastruktuře v souladu s nařízením (ES) č. 715/2009, a nezavádí žádná opatření, která by nepatřičně omezovala přeshraniční průtok plynu.

Článek 11

 NahoruVyhlášení krize

1. Stanovují se tři následující krizové úrovně:

a) úroveň včasného varování ("včasné varování"): pokud existují konkrétní, závažné a spolehlivé informace, že může dojít k situaci, která pravděpodobně povede k podstatnému zhoršení situace v oblasti dodávek plynu a k vyhlášení úrovně výstrahy či stavu nouze; úroveň včasného varování může být spuštěna mechanismem včasného varování;

b) úroveň výstrahy ("výstraha"): pokud dojde k narušení dodávek plynu nebo vznikne výjimečně vysoká poptávka po plynu, které vedou k podstatnému zhoršení situace v oblasti dodávek plynu, ale trh je stále schopen se vypořádat s tímto narušením dodávek nebo zvýšenou poptávkou, aniž by bylo potřeba přijmout netržní opatření;

c) úroveň stavu nouze ("stav nouze"): v případě výjimečně vysoké poptávky po plynu, závažného narušení jeho dodávek nebo jiného podstatného zhoršení situace v oblasti dodávek plynu a v případě, že byla uplatněna veškerá vhodná tržní opatření, avšak dodávky plynu nepostačují k tomu, aby pokryly zbývající poptávku po plynu, takže je nutné dodatečně zavést netržní opatření zejména s cílem zajistit dodávky plynu chráněným zákazníkům v souladu s článkem 6.

2. Pokud příslušný orgán vyhlásí kteroukoli z krizových úrovní uvedených v odstavci 1, okamžitě o tom informuje Komisi a příslušné orgány členských států, s nimiž je členský stát uvedeného příslušného orgánu přímo propojen, a poskytne jim veškeré nezbytné informace, zejména informace o opatřeních, která hodlá přijmout. V případě stavu nouze, který může vést k žádosti o pomoc od Unie a jejích členských států, příslušný orgán dotčeného členského státu tuto skutečnost neprodleně oznámí středisku Komise pro koordinaci odezvy na mimořádné události (Komise ERCC).

3. Pokud členský stát vyhlásil stav nouze a oznámil, že je nezbytné přijmout přeshraniční opatření, jakýkoli zvýšený standard pro dodávky plynu nebo dodatečné povinnosti podle čl. 6 odst. 2 uložené plynárenským podnikům v jiných členských státech v rámci téže rizikové skupiny se dočasně sníží na úroveň stanovenou v čl. 6 odst. 1.

Povinnosti stanovené v prvním pododstavci tohoto odstavce se přestanou uplatňovat okamžitě poté, co příslušný orgán vyhlásí konec stavu nouze, nebo pokud Komise dospěje v souladu s odst. 8 prvním pododstavcem k závěru, že vyhlášení stavu nouze není oprávněné nebo již přestalo být oprávněné.

4. Pokud příslušný orgán vyhlásí stav nouze, postupuje podle předem vymezených opatření, která jsou stanovena v jeho plánu pro stav nouze, a neprodleně informuje Komisi a příslušné orgány v rizikové skupině, jakož i příslušné orgány členských států, s nimiž je členský stát uvedeného příslušného orgánu přímo propojen, a to zejména o opatřeních, která hodlá přijmout. V řádně odůvodněných mimořádných případech však může příslušný orgán přijímat opatření, která se od plánu pro stav nouze odchylují. Příslušný orgán o veškerých takových opatřeních neprodleně informuje Komisi a příslušné orgány ve své rizikové skupině uvedené v příloze I, jakož i příslušné orgány členských států, s nimiž je členský stát uvedeného příslušného orgánu přímo propojen, a danou odchylku odůvodní.

5. Provozovatel přepravní soustavy zajistí, aby pokud dojde v sousedním členském státě k vyhlášení stavu nouze, měla kapacita v bodech propojení s tímto členským státem, bez ohledu na to, zda je trvalá nebo přerušitelná a zda byla rezervována před stavem nouze nebo v jeho průběhu, přednost před konkurenční…