Přehled regulačních období v energetice

6.1.1

Přehled regulačních období v energetice

Ing. Martina Krčová, MBA

Regulační období stanovuje časovou periodu, po kterou Energetický regulační úřad nastavuje principy regulace. Ke konci regulačního období provádí regulátor revizi jednotlivých parametrů vstupujících do výpočtu ceny a podle výsledků analýz určí způsob stanovení a hodnoty výchozích parametrů regulačního vzorce na následující období.

 NahoruI. regulační období (2002–2004)

Podle zkušeností zahraničních regulátorů je doporučovaná doba trvání regulačního období v rozmezí tří až pěti let. Vzhledem k tomu, že se v českých poměrech šlo o zcela odlišný přístup k metodice regulace, rozhodl se úřad pro tříleté regulační období, a to od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2004.

Pro I. regulační období byly jednotlivým společnostem stanoveny celkové povolené výnosy, které byly následně pouze indexovány eskalačním faktorem, příp. upraveným o faktor efektivity X.

Vzorec povolených výnosů

PV=N+O+Z

má pro regulaci v energetice tvar

PV₀=[N₀+O₀+(ROA ×PA₀)]

PV_i=PV_i-1×(PPI_i-X_i)

kde

PV_i povolené výnosy v příslušném regulovaném roce,

PV₀ výchozí hodnota povolených výnosů,

N₀ výchozí hodnota povolených nákladů,

O₀ výchozí hodnota odpisů,

ROA rentabilita provozních aktiv (míra zisku),

PA₀ výchozí hodnota provozních aktiv,

PPI_i index cen průmyslových výrobců v přísl. reg. roce,

X_i faktor efektivity v příslušném regulovaném roce.

Tímto způsobem byla zajištěna po dobu trvání regulačního období stabilita energetických odvětví, a to jak pro konečné zákazníky, tak pro investory. Zároveň regulátor získal určitý nadhled nad regulací, protože neprováděl každoroční propočty jednotlivých parametrů regulačního vzorce. Konkrétní parametry povolených výnosů byly regulátorem nastaveny na základě auditovaných údajů z účetnictví regulovaných společností z roku 2000.

 NahoruII. regulační období (2005–2009)

V rámci přípravy na II. regulační období vycházel ERÚ z pozitivních zkušeností s dosavadním modelem regulace. Současně si však stanovil nové cíle směřující k další stabilitě odvětví a zvýšení efektivity všech regulovaných činností a podle nich upravil metodiku regulace II. regulačního období. Nejdůležitějšími cíli bylo:

• zachovat stabilitu odvětví při přechodu regulačních období, tzn. zajistit cenovou stabilitu pro konečného zákazníka při zachování kvality dodávky a zároveň zachovat ziskovost pro investora;

• uplatnit metodu založenou na všeobecně akceptovaných ekonomicko-regulačních principech;

• motivačním způsobem vést v průběhu regulačního období regulované subjekty ke zvyšování efektivnosti;

• sledovat investiční aktivity v průběhu regulačního období.

První podstatnou změnu v regulační politice ERÚ znamenalo rozhodnutí prodloužit trvání II. regulačního období na pět let, tzn. od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2009. Během I. regulačního období se prokázalo, že v průběhu tří let není dostatek časového prostoru k zobrazení efektu motivační regulace.

Důležitým východiskem pro nastavení pravidel II. regulačního období byla skutečnost, že během tohoto období mělo dojít k dokončení liberalizace trhu v České republice.

Úřad se rozhodl upustit od doposud uplatňované praxe eskalace povolených výnosů jako celku a namísto toho uplatnil pro II. regulační období regulační vzorec zahrnující separátní přístup k jednotlivým parametrům (tedy provozním nákladům, odpisům a zisku).

Zároveň byl zvolen částečně odlišný přístup k jednotlivým parametrům povolených výnosů pro činnost přenos a distribuce elektřiny a činnost přeprava a distribuce plynu. Tímto krokem měla být zohledněna specifika daných činností.

Při nastavování pravidel a způsobu regulace na II. regulační období byl úřad postaven před řešení nelehké situace. Nastávající změny v uspořádání energetického trhu plynoucí z nařízení Evropské unie, které musely během II. regulačního období proběhnout, byly zřejmé. Ovšem nebylo dané, jakým způsobem se mají regulované subjekty vypořádat se vznikajícími povinnostmi a jaký konkrétní dopad bude mít zvolený přístup na jejich fungování a hospodaření. Přesto musel úřad budoucí vlivy předvídat, a s ohledem na ně nastavit regulaci, což byl také jeden z důvodů pro sledování jednotlivých parametrů povolených výnosů odděleně.

V návaznosti na požadavky energetického zákona na právní, organizační a funkční oddělení provozovatele přenosové, přepravní a distribuční soustavy od ostatních činností vertikálně integrovaného podnikatele (unbundling) byly regulované subjekty nuceny vynaložit určité mimořádné náklady. Úřad, v souladu s energetickým zákonem, disponoval možností rozhodnout o zahrnutí oprávněných prokazatelných minimálních nákladů na unbundling do cen regulovaných činností. Metodika výpočtu a kvantifikace minimálních nákladů byla stanovena ex ante (předběžným kvalifikovaným odhadem). Jednotlivé společnosti předložily úřadu studie odhadů nákladů na unbundling. Ze strany ERÚ byl vypracován oponentní posudek, který předložené odhady značně snížil, čímž se podařilo minimalizovat dopady do cen pro konečné spotřebitele.

Pro oddělení uvedených činností zvolily regulované společnosti postup vyčlenění držitele licence na přepravu a distribuci, vytvoření samostatných částí podniků a jejich následný vklad do základního kapitálu nových společností. V souvislosti s tímto postupem bylo nutné zpracovat a do aktiv nově vzniklých společností zaúčtovat ocenění daného vkladu. Metoda ocenění, využitá regulovanými společnostmi, byla založena na nákladové metodě. Ocenění znamenalo výpočet přeceněné pořizovací hodnoty, přeceněné zůstatkové hodnoty a přeceněného ročního odpisu všech jednotlivých položek dlouhodobého hmotného majetku na základě informací z účetní evidence majetku. Koeficienty přecenění aktiv společností se pohybovaly v rozmezí přibližně 1,5 až 3,7. Energetický regulační úřad tedy musel řešit další problematiku spojenou s přeceněním, neboť dotčené subjekty předpokládaly, že hodnota přeceněných odpisů a aktiv bude postupně zahrnuta do regulovaných parametrů odpisů a zisku. Tento požadavek by však znamenal značné navýšení povolených výnosů, potažmo cen pro konečné zákazníky.

Úřad dospěl k závěru, že odpisy jako zdroj peněz pro obnovu majetku odpovídaly odpisům, které měly společnosti zaúčtovány ve svém účetnictví po právním unbundlingu. Úřad tyto odpisy uznal do regulace s podmínkou, že pokud by společnosti neinvestovaly tyto prostředky zpět do obnovy majetku takovým způsobem, aby zachovaly jeho úroveň a kvalitu dodávky, byl by úřad nucen zavést do regulace takový mechanismus, který by zaručil, že takto poskytnuté prostředky budou vráceny zpět konečnému zákazníkovi.

Úřad deklaroval, že stanovení zisku jako součinu míry výnosnosti a hodnoty majetku (aktiv) po přecenění společností by znamenalo nepřiměřené zvýšení ziskovosti společností. Vzhledem k této skutečnosti úřad rozhodl, že nadále zachová ziskovost stanovenou na počátku regulačního období. Stěžejními důvody bylo, že provedené přecenění neznamenalo, že byly do regulované firmy vloženy nějaké další zdroje (kapitál). Pouhý převod aktiv na jiného majitele nebyl pro ERÚ důvodem ke změně základny pro regulaci a k navýšení regulovaného zisku.

 NahoruIII. regulační období (2010–2014)

Postup ERÚ při nastavení parametrů a způsobu regulace na III. regulační období doznal značného posunu. Snahou úřadu bylo pomocí veřejného konzultačního procesu a při využití zásad metody RIA (Regulatory Impact Assesment) zlepšit komunikaci s okolím a zpřístupnit svou práci širší veřejnosti. Do procesu regulace se mohly zapojit nejen regulované subjekty, ale také všechny ostatní dotčené subjekty, jako např. zákazníci, neregulované subjekty, sdružení velkých spotřebitelů energie, odborná veřejnost, poradenské firmy, sdělovací prostředky a ostatní. Veřejným konzultačním procesem tedy byla zaručena transparentnost v rozhodování úřadu a teoreticky se vyloučily případné snahy o korupční jednání.

Základní principy regulace stanovené na III. regulační období se od předchozího období nelišily. Úřad nadále využíval metodu regulace výnosových limitů (revenue cap). Ke konkrétním změnám došlo spíše v nastavení vstupních parametrů a jejich následných úpravách.

Vzhledem k událostem spojeným se zavedením unbundlingu a rozdílným transformačním rokům v elektroenergetice a plynárenství ERÚ rozhodl, že výchozí úroveň nákladů bude stanovena na základě průměru skutečných účetních nákladů let 2007 a 2008, což byly první roky po dokončení veškerých transformačních procesů. Tato hodnota byla do dalších let indexována eskalačním faktorem a upravována plošným faktorem efektivity X, který vyjadřuje požadavek ERÚ na efektivitu společností, konkrétně snížení vynakládaných nákladů o 2,031 procenta za rok.

Povolené odpisy byly ve III. regulačním období stanovovány na základě plánovaných hodnot v jednotlivých letech regulačního období, které jsou následně…