Posouzení pokroku, jehož členské státy dosáhly při plnění svých vnitrostátních cílů energetické účinnosti pro rok 2020

10.2017.687

Posouzení pokroku, jehož členské státy dosáhly při plnění svých vnitrostátních cílů energetické účinnosti pro rok 2020

Evropská komise, Generální ředitelství pro energetiku

Posouzení pokroku, jehož členské státy dosáhly při plnění svých vnitrostátních cílů energetické účinnosti pro rok 2020 a při provádění směrnice o energetické účinnosti 2012/27/EU, požadované podle čl. 24 odst. 3 této směrnice (2017)

 Nahoru1. Úvod

V listopadu 2016 Evropská komise navrhla revizi směrnice o energetické účinnosti 1 v rámci balíčku předpisů v oblasti čisté energie. Cílem tohoto přezkumu je přizpůsobit směrnici o energetické účinnosti výhledu do roku 2030 stanovením závazného cíle energetické účinnosti ve výši 30 % 2, který zachovává stávající úroveň ambicí. Komise rovněž navrhla zjednodušení částí textu s cílem usnadnit provádění směrnice na vnitrostátní úrovni.

Zachování dynamiky v oblasti energetické účinnosti přispěje nejen ke zvýšení HDP a počtu pracovních míst – energetická účinnost je klíčovým nástrojem v rámci udržitelného hospodářství a v odvětví stavebnictví –, ale přinese rovněž celou řadu dalších výhod EU a jejím obyvatelům, zejména pokud jde o zabezpečení dodávky energie a snížení znečištění. Závazný cíl 30% energetické účinnosti rovněž významně přispívá k nákladově efektivnímu dosažení cíle EU pro rok 2030, pokud jde o snížení emisí skleníkových plynů, neboť energetická účinnost přináší výsledky ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Snižuje výdaje za energii a zlepšuje životní podmínky v budovách. Může zvýšit konkurenceschopnost společností díky peněžním úsporám a větším inovacím.

Zatímco je návrh na přezkum směrnice o energetické účinnosti projednáván spolunormotvůrci, Komise nadále monitoruje provádění stávající směrnice. Tato zpráva za rok 2017 uvádí nejnovější poznatky, pokud jde o pokrok učiněný do roku 2015 směrem k dosažení 20% cíle 3. Úřední evropské statistiky o energii předané členskými státy Eurostatu jsou použity jako primární zdroj údajů pro zhodnocení pokroku směrem k cíli, který má být splněn do roku 2020. Tato zpráva vychází ze zprávy o pokroku v oblasti energetické účinnosti za rok 2016 4, jakož i z výročních zpráv za rok 2017 a vnitrostátních akčních plánů energetické účinnosti předložených členskými státy. S cílem lépe porozumět faktorům ovlivňujícím nedávný vývoj byla použita dekompoziční analýza vyvinutá Společným výzkumným střediskem (JRC) 5 a v rámci projektu Odyssee-Mure 6.

Nejvýznamnější jsou tato zjištění:

• Spotřeba energie se v letech 2007–2014 postupně snižovala, avšak v roce 2015 se zvýšila, zčásti v důsledku méně teplé zimy a nižších cen paliv. Ačkoli se spotřeba primární energie oproti roku 2014 zvýšila o 1,5 %, stále byla na dobré cestě ke splnění cíle pro rok 2020. Konečná spotřeba energie se v roce 2015 rovněž zvýšila, stále se však pohybovala pod úrovní cíle pro rok 2020 díky úsporám dosaženým v předchozích letech. Zdá se, že spotřeba energie se v roce 2016 nadále zvyšovala v důsledku další chladnější zimy 7 .

• Spotřeba primární energie se v letech následujících po recesi (2009–2015) výrazně snížila téměř ve všech členských státech, což svědčí o tom, že hospodářské obnovy a růstu lze dosáhnout, aniž se zvýší vnitrostátní poptávka po energii.

• Klimatické výkyvy 8 jsou jednou z hlavních příčin výkyvů pozorovaných ve spotřebě energie v minulých letech. Údaje upravené na základě zohlednění meteorologických vlivů svědčí o tom, že spotřeba energie se po poklesu zaznamenaném od roku 2005 od roku 2012 celkově neměnila (graf 1).

• ·Zvýšená hospodářská činnost vedla k nárůstu spotřeby energie. Úspory energie pomohly tento nárůst vyvážit. Jejich úroveň však nebyla v letech 2015 a 2016 dostatečně vysoká, aby vyvážila dopad růstu hospodářské činnosti.

• ·Konečná energetická náročnost v odvětví průmyslu se v roce 2015 snížila v téměř všech členských státech.

• ·Členské státy činí značný pokrok v dosahování úspor energie na základě článku 7 směrnice o energetické účinnosti. Jejich kolektivní úsilí v roce 2015 přesahovalo lineární trajektorii pro dosažení požadovaných úspor do roku 2020.

• ·Několik členských států ve svých vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti pro rok 2017 revidovalo své orientační vnitrostátní cíle pro rok 2020. Zatímco oznámené vnitrostátní cíle jsou jako celek stále v souladu s úrovní ambicí EU týkajících se konečné spotřeby energie v roce 2020, mezera v oblasti spotřeby primární energie je nyní větší.

Pokud bude sestupný trend pozorovaný od roku 2005 pokračovat v nadcházejících letech, EU by stále měla být na cestě k dosažení cíle v roce 2020, pokud jde o spotřebu primární energie i končenou spotřebu energie 9 . Pokud však zvýšení pozorované v minulých letech tuto tendenci zvrátí, bude k dosažení cílů pro rok 2020 zapotřebí vynaložit další úsilí.

Graf 1: HDP a konečná spotřeba energie v letech 1995–2015 při použití opravného koeficientu pro povětrnostní vlivy 10

Zdroj: Odyssee-Mure

 Nahoru2. Pokrok v plnění cíle EU pro energetickou účinnost stanoveného pro rok 2020

Konečná spotřeba energie 11 v EU se snížila o 9,1 % z 1192 Mtoe v roce 2005 na 1084 Mtoe v roce 2015, tedy na úroveň o něco nižší, než je cíl konečné spotřeby energie pro rok 2020: 1086 Mtoe. Mezi lety 2005 a 2015 se snižovala průměrným ročním tempem 0,9 %, ačkoli tato sestupná tendence byla v roce 2015 přerušena, neboť konečná spotřeba energie vzrostla v porovnání s předchozím rokem o 2,1 %.

Vyšší spotřeba energie v roce 2015 byla pozorována zejména v sektoru domácností (4% meziroční nárůst), v odvětví služeb (+3,6 %) a odvětví dopravy (+1,7 %). Důvodem tohoto zvýšení v sektoru domácností a v odvětví služeb byla především o něco chladnější zima oproti předchozímu roku, který byl výjimečně teplý. Z předběžných odhadů Evropské agentury pro životní prostředí rovněž vyplývá, že konečná spotřeba energie v roce 2016 vzrostla ve srovnání s rokem 2015 o 2 %, což mohlo opět být zapříčiněno méně teplou zimou a hospodářským růstem 12 .

V roce 2015 připadal na dopravu 33% podíl celkové spotřeby energie, poté následoval sektor domácností a průmysl (oba 25 %), odvětví služeb (14 %) a ostatní odvětví (3 %).

Spotřeba primární energie 13 v EU klesla o 10,6 % z 1713 Mtoe v roce 2005 na 1531 Mtoe v roce 2015, což je o 3,2 % vyšší úroveň spotřeby než cíl stanovený pro rok 2020, tj. 1483 Mtoe. Mezi roky 2005 a 2015 se snižovala v průměru o 1,1 % za rok, avšak v roce 2015 se oproti předchozímu roku zvýšila o 1,5 %. Z modelovaných odhadů Agentury pro životní prostředí vyplývá, že meziroční nárůst činil v roce 2016 0,6 %.

 Nahoru3. Vnitrostátní cíle

Některé členské státy ve svých vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti pro rok 2017 uvedly, že jejich vnitrostátní orientační cíle energetické účinnosti pro rok 2020 byly revidovány tak, aby se přizpůsobily aktuálním vnitrostátním politickým plánům nebo novějším prognózám 14 . Dva členské státy v rámci revize upravily své konečné energetické cíle směrem nahoru a jeden členský stát směrem dolů 15 , zatímco tři členské státy snížily a dva zvýšily svůj orientační cíl spotřeby primární energie pro rok 2020 16 .

S ohledem na průměrné roční snížení potřebné k dosažení orientačních cílů lze konstatovat, že 18 členských států učinilo v roce 2015 značný pokrok k dosažení orientačních cílů, pokud jde o konečnou spotřebu energie. Naproti tomu Rakousko, Belgie, Bulharsko, Francie, Německo, Maďarsko, Litva, Malta, Slovensko a Švédsko nesnižovaly každoročně svou konečnou spotřebu energie tempem, které by zajistilo splnění jejich cíle pro rok 2020. Pokud jde o spotřebu primární energie, pět členských států – Bulharsko, Estonsko, Francie, Německo a Nizozemsko – nedosahovalo do roku 2015 úspor dostatečně rychlým tempem, které by umožnilo splnění jejich cílů v roce 2020.

Celkově byla konečná spotřeba energie 18 členských států v roce 2015 nižší než jejich orientační konečný energetický cíl pro rok 2020 17 . Podobně 19 členských států dosáhlo v roce 2015 stanovených úrovní spotřeby primární energie nebo je udrželo (vzhledem k nedávnému zvýšení) pod svým orientačním cílem spotřeby primární energie za rok 2020 18 . Nicméně vzhledem k nedávným revizím vnitrostátních cílů se mezera mezi součtem vnitrostátních cílů a cílem EU dále prohloubila, pokud jde o spotřebu primární energie. Pokud jde o konečnou spotřebu energie, vnitrostátní orientační cíle v souhrnu činí 1085 Mtoe, tj. o 1 Mtoe méně, než je cíl EU. Pokud jde o spotřebu primární energie, tyto cíle činí v souhrnu 1533 Mtoe, tj. o 50 Mtoe více, než je cíl EU.

 Nahoru4. Tendence v oblasti spotřeby energie a posouzení vnitrostátních opatření podle jednotlivých odvětví

Konečná spotřeba energie se od roku 2005 snížila ve všech členských státech s výjimkou Litvy, Malty a Polska. V porovnání s rokem 2014 konečná spotřeba energie v roce 2015 vzrostla ve všech členských státech s výjimkou pěti, přičemž největší snížení zaznamenaly Lotyšsko (–2,5 %), Estonsko (–1,8 %) a Finsko (–1,3 %). Největší nárůst byl zaznamenán v Maďarsku (+6,9 %), Řecku (+6,3 %) a Chorvatsku (+5,5 %). Snížení a zvýšení v těchto zemích ve značné míře souviselo s povětrnostními podmínkami.

Spotřeba primární energie se od roku 2005 snížila ve všech členských státech s výjimkou Estonska a Polska. Nicméně v roce 2015 spotřeba primární energie ve většině členských států v porovnání s předchozím rokem vzrostla, přičemž největší nárůst byl zaznamenán v Maďarsku (+5,9 %), Portugalsku (+4,9 %) a Irsku (+4,6 %). Největší meziroční snížení oznámila Malta (–14,9 %), po které následovalo Estonsko (–6,3 %) a Švédsko (–5,5 %).

Podívámeli se na roky následující po krizi (2009–2015), získáme přehled o nedávném vývoji během hospodářské obnovy.

Graf 2: HDP a spotřeba primární energie v EU, 2009–2015

Zdroj: Eurostat

V tomto časovém rámci se spotřeba primární energie snížila ve všech členských státech, s výjimkou Řecka (které je stále dotčeno hospodářským poklesem), navzdory rostoucímu HDP ve 22 členských státech. Tento trend svědčí o tom, že obnovy bylo dosaženo bez zvýšení poptávky po energii, a to i v zemích s rychle rostoucími ekonomikami. Je však rovněž zřejmé, že se tak pravděpodobně stalo v důsledku zlepšení energetické účinnosti.

Podrobnější analýza různých faktorů vedoucích ke změnám spotřeby energie je možná díky dekompoziční analýze provedené Společným výzkumným střediskem 19 a Odyssee-Mure 20 . Dekompozice pomáhá přidělit váhu různým faktorům, které mají dopad na trendy spotřeby energie, které jsou odlišeny podle odvětví konečné spotřeby a odvětví výroby a přeměny energie.

Pokud jde o primární energii, analýza JRC posoudila relativní příspěvek účinku hospodářské činnosti 21 , účinku přeměny energie 22 a účinku energetické náročnosti 23 k trendům celkového snížení spotřeby primární energie v období 2005–2015. Trendy konečné spotřeby energie byly rozloženy na účinek činnosti, strukturální účinek 24 , účinek energetické náročnosti a klimatický účinek 25 .

Výsledky ukazují, že účinek činnosti vedl k nárůstu spotřeby primární energie o 183,1 Mtoe. To však bylo vyváženo téměř dvojnásobným snížením (–339,8 Mtoe) v důsledku významných snížení energetické náročnosti (viz graf 3). Na druhé straně zvýšení celkové účinnosti systému přeměny v EU-28 bylo malé (–26,8 Mtoe).

Podíváme-li se na nedávný vývoj v letech 2014–2015, zjistíme, že spotřeba primární energie se poprvé zvýšila po pěti po sobě jdoucích letech, během kterých se spotřeba energie snižovala. Nárůst spotřeby primární energie o 21,4 Mtoe v letech 2014–2015 je do značné míry přičítán silnému účinku činnosti (+33,6 Mtoe), který byl pouze částečně vyvážen zlepšeními účinnosti přeměny (–10,8 Mtoe) a nižší energetickou náročností (–1,4 Mtoe).

Graf 3: Dekompozice změn ve spotřebě primární energie EU-28 za období 2005–2015 pomocí přístupu Divisiova indexu aditivních logaritmických průměrů (Logarithmic Mean Divisia Index, LMDI).

Zdroj: Společné výzkumné středisko (JRC)

Ke snížení konečné spotřeby energie přispělo hlavně snížení spotřeby v průmyslu (–16 % v roce 2015 ve srovnání s rokem 2005) a v sektoru domácností (–11 %) a v menší míře snížení spotřeby energie v odvětví dopravy (–3 %). Naproti tomu spotřeba energie v odvětví služeb se zvýšila (+2 %).

Graf 4: Dekompozice změn v konečné spotřebě energie EU-28 za období 2005–2015 pomocí přístupu Divisiova indexu aditivních logaritmických průměrů (Logarithmic Mean Divisia Index, LMDI).

Zdroj: Společné výzkumné středisko (JRC)

Analýza JCR ukazuje, že stejně jako v případě primární energie bylo snížení konečné spotřeby energie za období 2005–2015 způsobeno zlepšením konečné energetické náročnosti (–169,9 Mtoe), které vyvážilo zvýšení spotřeby energie v důsledku hospodářského růstu (+115,1 Mtoe). Strukturální posun k energeticky účinnějším odvětvím přispěl ke snížení konečné spotřeby energie o 25,2 Mtoe, zatímco teplejší zimy měly za následek snížení spotřeby energie o 17,4 Mtoe. Výsledkem bylo snížení konečné spotřeby energie z 1153 na 1056 Mtoe 26 v celé EU v letech 2005–2015 (viz graf 4).

V období 2014–2015 byl v EU zaznamenán nepatrný nárůst celkové konečné spotřeby energie o 23 Mtoe. Zlepšení energetické náročnosti (–10,2 Mtoe) a mírný strukturální posun (–1,0 Mtoe) v tomto krátkém období nebyly dostatečné k vyvážení zvýšení spotřeby v důsledku hospodářského růstu (účinek činnosti: +20,9 Mtoe) a chladnějšího počasí 27 (+13,2 Mtoe).

Pokud jde o vývoj na úrovni členských států v období 2005–2015, z analýzy JRC vyplývá, že s výjimkou Řecka, Itálie a Portugalska hospodářská činnost zvýšila spotřebu primární energie. Účinek přeměny měl v členských státech různorodější dopad, neboť 10 zemí zaznamenalo snížení účinnosti přeměny, což vedlo ke zvýšení spotřeby energie (Bulharsko, Kypr, Česká republika, Estonsko, Španělsko, Francie, Irsko, Lotyšsko, Nizozemsko a Portugalsko). Pokud jde o primární energetickou náročnost, většina zemí dosáhla značného pokroku a pouze na Maltě spotřeba energie vzrostla v důsledku vyšší energetické náročnosti hospodářství. Strukturální posun směrem k energeticky méně náročným odvětvím, který je zohledněn pro obchodní sektor 28 , přispěl k nižší konečné spotřebě energie ve všech zemích s výjimkou Rakouska, Bulharska, České republiky, Litvy, Lotyšska, Polska a Slovenska. Na druhé straně Irsko, Kypr a Spojené království byly jedinými zeměmi, které zaznamenaly zvýšení konečné spotřeby energie v důsledku klimatických faktorů (ty JRC zohlednilo pouze pro sektor domácností). Ve všech ostatních zemích teplejší zimy přispěly ke snížení spotřeby energie.

Analýza Odyssee-Mure dokládá pro období 2005–2015 podobné trendy. Potvrzuje, že úspory energie hrály hlavní úlohu ve vyvážení nárůstu spotřeby stimulované účinkem činnosti, demografií a životním stylem v tomto období. Nicméně význam různých faktorů a jejich rozsah není stejný z důvodu rozdílů v metodice a údajích použitých jako vstupy. Nižší spotřeba primární energie byla způsobena zejména poklesem konečné spotřeby energie (–109 Mtoe), avšak poměrně významnou úlohu hrálo rovněž zlepšení účinnosti a změny ve skladbě paliv při výrobě energie (–61 Mtoe). Pokud jde o konečnou spotřebu energie, účinek činnosti vedl ke zvýšení o 39 Mtoe, zatímco demografie a životní styl se na konečné spotřebě energie podílely dalšími 26 Mtoe a 25 Mtoe. Toto zvýšení bylo vyváženo mnohem vyššími úsporami energie mezi roky 2005 a 2015 (–161 Mtoe), zatímco strukturální změna vedla k dalšímu snížení o 10 Mtoe a vlivem klimatu došlo ke snížení o 18 Mtoe.

4.1 Průmysl

Konečná spotřeba energie v průmyslu v EU se v absolutních hodnotách snížila z 328 Mtoe v roce 2005 na 275 Mtoe v roce 2015 (–16 %). Nicméně průmysl v tomto období zvýšil svou spotřebu energie v Rakousku (+4 %), Belgii (+2 %), Německu (+3 %), Lotyšsku (+13 %), Maďarsku (+25 %) a na Maltě (+10 %). Ve srovnání s předchozím rokem konečná spotřeba energie v průmyslu v roce 2015 mírně vzrostla (o 1 Mtoe, tj. 0,3 %), přičemž ve 13 členských státech byl zaznamenán pokles. Země s největším nárůstem zahrnují Irsko (+8 %), Maďarsko (7 %) a Francii (5 %).

Dekompozice JRC ukazuje celkový pozitivní účinek činnosti, který zvýšil konečnou spotřebu energie v EU v období 2005–2015 (navzdory prudkému poklesu poptávky po energii v důsledku slabé hospodářské činnosti, jenž byl pozorován v období 2008–2009). Nicméně zlepšení energetické náročnosti více než vyrovnalo účinek činnosti a výrazně snížilo spotřebu energie v průmyslu. K poklesu spotřeby přispěl rovněž posun k energeticky méně náročným odvětvím, který však hrál menší úlohu pro EU obecně. Naproti tomu analýza Odysse-Mure ukazuje, že účinek činnosti byl negativní, což vedlo v období 2005–2015 v EU ke snížení spotřeby energie o 6 Mtoe. Rozhodujícím faktorem, pokud jde o celkové snížení spotřeby energie (–42 Mtoe), byly stále úspory energie doprovázené strukturálním posunem, který přispěl ke snížení spotřeby o 8 Mtoe. Pouze "ostatní" účinky, které jsou především výsledkem neefektivních činností v průmyslu, byly pozitivní a zvýšily spotřebu o 2 Mtoe.

Pokud jde o energetickou náročnost 29 , téměř všem členským státům se podařilo mezi lety 2005 a 2015 zlepšit výkonnost jejich průmyslu, což vedlo k celkovému snížení energetické náročnosti v EU o 19 %. Pouze Řecko (+26 %), Maďarsko (+19 %), Lotyšsko (+14 %) a Kypr (+11 %) zvýšily svou konečnou spotřebu energie na vytvoření hrubé přidané hodnoty v rámci svých průmyslových odvětví. Na druhé straně nejvýraznější zlepšení byla zaznamenána v Irsku, Rumunsku a Bulharsku, kde došlo ke snížení energetické náročnosti průmyslu o polovinu. Pokud jde o vývoj ve srovnání s rokem 2014, pouze Francie a Švédsko zaznamenaly v roce 2015 zvýšení energetické náročnosti průmyslu, zatímco všechny ostatní členské státy nadále dosahovaly zlepšení.

4.2. Domácnosti

Konečná spotřeba energie v sektoru domácností se snížila o 11 % z 309 Mtoe v roce 2005 na 275 Mtoe v roce 2015. Významně k tomu přispělo zlepšení energetické účinnosti (–67 Mtoe)plynoucí z větší energetické účinnosti spotřebičů a snížení energetické náročnosti fondu budov v důsledku postupného provádění směrnice o energetické náročnosti budov 30 a minimálních norem pro ekodesign 31 . Nicméně teplejší zimy rovněž snížily potřeby vytápění v tomto období a částečně vyvážily pozitivní účinek činnosti stimulovaný zvětšením podlahové plochy pro účely vytápění a hrubým disponibilním příjmem.

21 členských států vykázalo mezi lety 2014 a 2015 zvýšení konečné spotřeby energie v sektoru domácností. Rok 2014 byl neobvykle teplý, což vedlo k nižší spotřebě vytápění, takže zvýšení spotřeby energie pro účely vytápění v roce 2015 – který byl chladnějším rokem – nebylo překvapivé. Z analýzy Odyssee-Mure nicméně vyplývá, že zatímco povětrnostní vlivy 32 zapříčinily zvýšení spotřeby energie o 5 Mtoe, zvýšení počtu a průměrné velikosti obydlí a vyšší počet spotřebičů přispěly k dalšímu nárůstu o 4 Mtoe. Toto zvýšení bylo vyváženo úsporami energie (–8 Mtoe) v roce 2015, avšak ostatní účinky (především změny chování, například přesun k větším spotřebičům a lepší úroveň komfortu) zvýšily konečnou spotřebu energie o dalších 10 Mtoe.

Energetická náročnost sektoru domácností, pokud jde o spotřebu energie na obyvatele, se v EU snížila zhruba o 9 % v období 2005–2015 (a o 1 % v roce 2015 ve srovnání s rokem 2014). Nicméně situace se v jednotlivých členských státech významně lišila: v 11 zemích se energetická náročnost zhoršila, přičemž největší nárůst byl zaznamenán v Bulharsku (+19 %), Litvě (+10 %) a Rumunsku (+6 %), což odráželo účinek vyrovnání v těchto zemích. Naproti tomu Spojené království (–25 %), Belgie a Irsko (–23 %) byly zeměmi s nejlepšími výsledky v této oblasti.

4.3. Odvětví služeb

Odvětví služeb bylo jediným odvětvím, v němž došlo v období 2005 až 2015 ke zvýšení (ačkoli jen mírnému) spotřeby energie (+3,1 Mtoe, 2 %). Podle dekompoziční analýzy JRC bylo toto do značné míry způsobeno zvýšením hrubé přidané hodnoty v odvětví služeb, jež mělo za následek nárůst spotřeby energie o 20,4 Mtoe. Tento účinek činnosti byl z velké části vyvážen zlepšeními energetické náročnosti.

Analýza Odyssee-Mure poskytuje podrobnější rozpis pro odvětví služeb. Zatímco pozitivní účinek činnosti se pohyboval na podobné úrovni (+20 Mtoe), byl oslaben účinkem teplejšího počasí (–5 Mtoe), úsporami energie (–6 Mtoe), zlepšeními produktivity (–3…