Posouzení pokroku členských států v plnění vnitrostátních cílů energetické účinnosti pro rok 2020

10.2019.224

Posouzení pokroku členských států v plnění vnitrostátních cílů energetické účinnosti pro rok 2020

Evropská komise, Generální ředitelství pro energetiku

 Nahoru1. Úvod

Evropský parlament a Rada Evropské unie přijaly v prosinci 2018 revidovanou směrnici o energetické účinnosti ¹. Tato revidovaná směrnice stanovila, aby cíl v oblasti energetické účinnosti do roku 2030 bylo dosáhnout alespoň 32,5 %². Zahrnovala rovněž možnou doložku o revizi směrem nahoru, která zvyšuje úroveň cílů ve srovnání s úsilím potřebným k dosažení cílů pro rok 2020. Energetická účinnost je silným motorem k dosažení cílů v oblasti klimatu pro roky 2020 a 2030 a také základním stavebním kamenem návrhu Komise s názvem " Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky "³, který byl předložen v listopadu 2018.

V této souvislosti je důležité, aby cíle v oblasti energetické účinnosti pro rok 2020 byly splněny prostřednictvím opatření, díky nimž bude možné dosahovat úspor energie i v příštím desetiletí.

Tato zpráva uvádí nejnovější poznatky, pokud jde o pokrok učiněný do roku 2017 směrem k dosažení 20% cíle před rokem 2020⁴. Jako primární zdroj údajů byly použity oficiální evropské statistiky o energii, které členské státy zaslaly Eurostatu do ledna 2019. Zpráva vychází ze zprávy o pokroku v oblasti energetické účinnosti z roku 2017⁵, z výročních zpráv za rok 2018 předložených členskými státy a z doplňující analýzy provedené v průběhu roku 2018. K lepšímu porozumění faktorům ovlivňujícím nedávný vývoj byla použita dekompoziční analýza vyvinutá Společným výzkumným střediskem (JRC)⁶ a v rámci projektu Odyssee-Mure ⁷.

Nejvýznamnější jsou tato zjištění:

• Po postupném poklesu mezi lety 2007 a 2014 se spotřeba energie mezi lety 2014 a 2017 zvýšila.

• Spotřeba primární energie vzrostla v roce 2017 ve srovnání s rokem 2016 o 0,9 %. Konečná spotřeba energie vzrostla v roce 2017 o 1,1 %. V současné době jsou obě hodnoty mírně nad pevně stanovenou trajektorií k dosažení cíle pro rok 2020.

• Jednou z hlavních příčin pozorovaných výkyvů ve spotřebě energie v minulých letech jsou výkyvy počasí⁸. Údaje o spotřebě energie opravené o vlivy počasí jsou méně kolísavé, od roku 2014 však vykazují rovněž rostoucí trend (graf 1).

• Růst hospodářské činnosti nepřestává vyvíjet tlak na růst spotřeby energie. Úspory energie pomohly kompenzovat dopad tohoto zvýšení, což vedlo k postupnému zlepšení energetické náročnosti. V posledních letech však úspory energie nebyly dostatečně vysoké, aby vyrovnaly dopad růstu hospodářské činnosti, možná i kvůli zpožděnému provádění politik v oblasti energetické účinnosti v některých členských státech.

• Z posouzení nejnovějších vnitrostátních akčních plánů energetické účinnosti a z výročních zpráv za rok 2018 jasně plyne, že při dosahování úspor energie podle článku 7 směrnice o energetické účinnosti dosahují členské státy společně značného pokroku. Některé členské státy však zaostávají a mohlo by se stát, že nedostojí požadavkům na své kumulativní úspory pro roky 2014–2020.

Pokud bude pokračovat rostoucí trend spotřeby energie patrný od roku 2014, mohlo by být ohroženo dosažení cíle pro rok 2020, jak pokud jde o spotřebu primární energie, tak pokud jde o konečnou spotřebu energie. Je proto třeba dále zintenzivnit úsilí o dosažení úspor energie v krátkodobém horizontu.

V červenci 2018 zřídila Evropská komise pracovní skupinu pro mobilizaci úsilí k dosažení cílů EU v oblasti energetické účinnosti do roku 2020 s cílem lépe posoudit rostoucí trend spotřeby energie a určit možný další postup ⁹. Pracovní skupina dosud zdůraznila zejména potřebu lépe mobilizovat finanční prostředky, zvýšit míru a rozsah renovace budov a zajistit, aby byly splněny minimální normy energetické náročnosti.

Graf 1: HDP a konečná spotřeba energie v letech 1995–2016 opravená o výkyvy počasí¹⁰

Zdroj: Odyssee-Mure

 Nahoru2. Pokrok v plnění cíle EU v oblasti energetické účinnosti pro rok 2020

Konečná spotřeba energie¹¹ se snížila o 5,9 % z 1 193 Mtoe v roce 2005 na 1 122 Mtoe v roce 2017. To je o 3,3 % více než cíl konečné spotřeby energie ve výši 1 086 Mtoe stanovený pro rok 2020. Mezi lety 2005 a 2017 se snižovala průměrným ročním tempem 0,5 %, ačkoli tato sestupná tendence byla přerušena v roce 2015, kdy konečná spotřeba energie opět začala růst (v roce 2017 vzrostla v porovnání s předchozím rokem o 1,1 %).

V roce 2017 byla vyšší spotřeba energie zaznamenána především v dopravě (meziroční nárůst +2,5 %) a v průmyslu (+1,6 %). Spotřeba energie v odvětví služeb zůstala beze změn a v sektoru domácností se snížila (–0,5 %).

V roce 2017 připadalo 34 % konečné spotřeby energie na dopravu, následovanou sektorem domácností a průmyslem (oba 25 %), odvětvím služeb (13 %) a ostatními odvětvími (3 %).

Spotřeba primární energie v EU klesla o 9,2 % z 1 720 Mtoe v roce 2005 na 1 561 Mtoe v roce 2017. To je o 5,3 % více než cíl ve výši 1 483 Mtoe pro rok 2020. Od roku 2005 do roku 2017 se snižovala v průměru o 0,8 % ročně, ale od roku 2015 opět rostla. V roce 2017 byl zaznamenán meziroční nárůst o 0,9 %.

 Nahoru3. Vnitrostátní cíle

Do roku 2017 dokázalo sedmnáct členských států snížit nebo udržet úroveň konečné spotřeby energie pod svou hypotetickou lineární trajektorií pro dosažení svých odhadovaných cílů do roku 2020¹². Co se však týče spotřeby primární energie, patnáct členských států se v roce 2017 stále ještě nacházelo nad svými hypotetickými lineárními trajektoriemi¹³. Celkově byla konečná spotřeba energie sedmnácti členských států (v roce 2015 to bylo ještě osmnáct) v roce 2017 nižší než jejich orientační cíl konečné spotřeby energie v roce 2020¹⁴. V roce 2017 pouze čtrnáct členských států (v roce 2015 to bylo ještě sedmnáct) dosáhlo nebo dokázalo udržet úroveň spotřeby primární energie nižší než jejich orientační cíl pro rok 2020¹⁵.

Je třeba poznamenat, že na rozdíl od příspěvků k plnění cílů pro rok 2030 neexistuje požadavek na to, aby vnitrostátní cíle pro rok 2020 v součtu tvořily cíl EU. Součet vnitrostátních cílů a cíl EU se totiž neshodují. Pokud jde o konečnou spotřebu energie, vnitrostátní orientační cíle v souhrnu činí 1 085 Mtoe, tj. o 1 Mtoe méně, než je cíl EU. Pokud jde o spotřebu primární energie, tyto cíle činí v souhrnu 1 533 Mtoe, tj. o 50 Mtoe více, než je cíl EU¹⁶.

 Nahoru4. Tendence ve spotřebě energie v členských státech

Od roku 2005 klesla konečná spotřeba energie ve všech členských státech s výjimkou Kypru, Litvy, Malty, Polska a Rakouska. Avšak v porovnání s rokem 2016 konečná spotřeba energie v roce 2017 v 24 členských státech vzrostla, přičemž nejvyšší nárůst byl zaznamenán na Slovensku (+7 %), na Maltě (+6,7 %) a v Polsku (+6,5 %). K největšímu snížení došlo v Belgii (–1,2 %), ve Spojeném království (–0,8 %) a v Itálii (–0,6 %).

Spotřeba primární energie se od roku 2005 snížila ve všech členských státech s výjimkou Estonska, Kypru a Polska. Mezi státy s největším poklesem spotřeby primární energie patří Litva (–23,4 %), Řecko (–23,2 %), Spojené království (–20,8 %) a Itálie (–17 %). Nicméně v roce 2017 spotřeba primární energie ve dvaceti členských státech v porovnání s předchozím rokem vzrostla, přičemž největší nárůst byl zaznamenán na Maltě (+12,9 %), v Rumunsku (+5,7 %) a Španělsku (+5,4 %). Nejvyšší meziroční pokles v porovnání s rokem 2016 vykázalo Estonsko (–4,2 %), po něm následovalo Spojené království (–1,6 %) a Irsko (–1,4 %).

Klesající trend se v tříletém období od roku 2014 do roku 2017 obrátil, jelikož v porovnání s rokem 2014 konečná spotřeba energie vzrostla ve všech členských státech a spotřeba primární energie v 23 členských státech¹⁷. Nárůst spotřeby primární energie v tomto období však byl menší než růst HDP. To znamená, že došlo ke snížení primární energetické náročnosti ve všech členských státech s výjimkou šesti (Belgie, Řecko, Itálie, Maďarsko, Rakousko a Portugalsko).

Graf 2: Relativní změna spotřeby primární energie, primární energetické náročnosti¹⁸ a HDP, 2014–2017

Zdroj: Eurostat

Za účelem lepšího pochopení faktorů, které stály za nedávným zvýšením spotřeby energie, uspořádala Evropská komise odborný seminář, který poskytl podklady pro zprávu, v níž se uvádějí příčiny nedávných trendů spotřeby energie ¹⁹. Z analýzy možných faktorů, které ovlivnily rostoucí tendence spotřeby v letech od roku 2014, vyplývá, že lze zaznamenat rozdíly mezi odvětvími: hlavní nárůst spotřeby energie byl zaznamenán u budov (domácnosti a služby), a to i přes mírný sestupný trend v roce 2017, následuje odvětví dopravy, zatímco spotřeba energie v průmyslu rostla velmi málo. Spotřeba v dodávkách energie (výroba, přenos a distribuce) klesla v důsledku přechodu na energii z obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny. Zpráva rovněž potvrdila, že neexistuje jeden konkrétní důvod, proč se spotřeba energie v EU od roku 2014 zvýšila. Tento nárůst by mohl být způsoben částečně dobrou hospodářskou výkonností od roku 2014, částečně nízkými cenami ropy a částečně chladnější zimou v letech 2015 a 2016, přičemž kombinace těchto faktorů se bude v jednotlivých odvětvích lišit.

Zástupci členských států se na podzim roku 2018 dvakrát setkali v rámci zvláštní pracovní skupiny vytvořené Komisí, aby prodiskutovali rostoucí trendy spotřeby energie a našli možná řešení, která by EU vrátila na cestu k dosažení cílů energetické účinnosti do roku 2020. Zpráva o činnosti pracovní skupiny²⁰ odhalila některé další příčiny růstu spotřeby energie související se situací v jednotlivých členských státech. Jednalo se mimo jiné o: i) opožděné provádění politik v oblasti energetické účinnosti, ii) rozdíl mezi odhadovanými a skutečně dosaženými úsporami energie, iii) nedostatečné posouzení dopadu behaviorálních aspektů, jako je zpětný účinek, iv) nedostatečné financování politik v oblasti energetické účinnosti a v) omezení týkající se pravidel EU pro státní podporu.

Díky dekompoziční analýze vypracované Společným výzkumným střediskem²¹ a v rámci projektu Odyssee-Mure ²² je možné provést kvantitativnější analýzu různých faktorů vedoucích ke změnám spotřeby energie. Obě analýzy však zahrnují údaje pouze do roku 2016.

Hlavním faktorem snižování spotřeby primární energie byl pokles konečné spotřeby energie v důsledku zlepšení konečné energetické náročnosti (graf 3). To přispělo k celkovému poklesu spotřeby primární energie o 122 Mtoe, což odpovídá 7 % spotřeby v roce 2005. Zvýšení účinnosti přeměny představovalo v letech 2005–2016 pokles o 30 Mtoe. Snížení distribučních ztrát a spotřeby konverzního sektoru vedlo k dalšímu snížení spotřeby primární energie o 9,5 Mtoe. Rostoucí podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie, který na úrovni EU vzrostl z 9 % na 17 %²³, rovněž snížil úrovně spotřeby primární energie. Rostoucí využívání elektrické energie však mělo vyvažující účinek, takže celkový vliv účinnosti přeměny v podobě snížení o –30 Mtoe (což odpovídá poklesu o –2 % v porovnání se spotřebou primární energie v roce 2005) byl poměrně mírný.

Graf 3: Rozčlenění změn ve spotřebě primární energie (v Mtoe) v EU-28 za období 2005–2016 pomocí přístupu Divisiova indexu aditivních logaritmických průměrů (Logarithmic Mean Divisia Index, LMDI).

Zdroj: Společné výzkumné středisko (JRC)

Pokles konečné spotřeby energie byl způsoben zejména snížením v průmyslu (–15 % v roce 2017 v porovnání s rokem 2005) a v odvětví domácností (–9 %). Oproti roku 2005 se naopak spotřeba energie zvýšila v odvětví služeb (+4 %) a v dopravě (+3 %).

Graf 4: Rozčlenění změn v konečné spotřebě energie (v Mtoe) v EU-28 za období 2005–2016 pomocí přístupu Divisiova indexu aditivních logaritmických průměrů (Logarithmic Mean Divisia Index, LMDI).

Zdroj: Společné výzkumné středisko (JRC)

Analýza JRC ukazuje, že stejně jako v případě primární energie bylo snížení konečné spotřeby energie za období 2005–2016 způsobeno zlepšením konečné energetické náročnosti (–171,4 Mtoe), které vyvážilo zvýšení spotřeby energie v důsledku hospodářského růstu (+117,4 Mtoe). Strukturální posun k energeticky účinnějším odvětvím vedl ke snížení konečné spotřeby energie o 9,1 Mtoe a teplejší zimy měly za následek snížení spotřeby energie o 13,1 Mtoe. Výsledkem bylo snížení konečné spotřeby energie v celé EU v letech 2005–2016 z 1 174 na 1 098 Mtoe (viz graf 4).

V období 2015–2016 byl v EU zaznamenán nárůst celkové konečné spotřeby energie o +20,8 Mtoe. V tomto krátkém období zlepšení náročnosti (–4,6 Mtoe) nestačila k vyrovnání účinku hospodářského růstu (účinek činnosti: +20,9 Mtoe) a chladného počasí (+4,5 Mtoe).

Analýza vypracovaná v rámci projektu Odyssee-Mure dokládá pro období 2005–2016 podobné trendy. Potvrzuje, že úspory energie hrály hlavní úlohu ve vyvážení nárůstu spotřeby stimulované účinkem činnosti, životním stylem a demografií v tomto období. Nicméně význam různých faktorů a jejich rozsah není stejný z důvodu rozdílů v metodice a vstupních údajích. Nižší spotřeba primární energie byla způsobena zejména poklesem konečné spotřeby energie (–85 Mtoe), avšak poměrně významnou úlohu hrálo rovněž zlepšení účinnosti a změny ve skladbě paliv při výrobě energie (–75 Mtoe). Pokud jde o konečnou spotřebu energie, účinek činnosti vedl ke zvýšení o 58 Mtoe, zatímco životní styl a demografie se podílely dalšími 32 Mtoe, resp. 25 Mtoe. Toto zvýšení bylo vyváženo mnohem vyššími úsporami energie mezi roky 2005 a 2016 (–163 Mtoe) a strukturální změna a počasí vedly k dalšímu snížení o 11 Mtoe na každý z těchto faktorů.

4.1. Průmysl

Konečná spotřeba energie v průmyslu v EU se v absolutních hodnotách snížila z 332 Mtoe v roce 2005 na 283 Mtoe v roce 2017 (–15 %). V některých státech však spotřeba energie v průmyslu během tohoto období vzrostla, konkrétně v Maďarsku (+25 %), na Maltě (+9 %), v Lotyšsku (+7 %), v Rakousku (+7 %), v Belgii, v Německu a v Polsku (každý o méně než 5 %). V porovnání s předchozím rokem se konečná spotřeba energie v EU v roce 2017 zvýšila o 1,6 %, avšak vývoj v jednotlivých členských státech se lišil (jedenáct členských států zaznamenalo pokles). Státy s největším nárůstem byly Lucembursko, Polsko, Dánsko (přibližně o +4 %), Finsko a Belgie (+3 %). Objem průmyslové výroby vzrostl mezi lety 2014 a 2017 o 9 % (v roce 2017 meziročně o 3,4 %), ale tento nárůst činnosti se odrazil jen částečně ve změnách spotřeby energie, která ve stejném období vzrostla o 2 %.

Pokud jde o energetickou náročnost²⁴, téměř všem členským státům se podařilo mezi lety 2005 a 2017 zlepšit výsledky svého průmyslu, což vedlo k celkovému snížení energetické náročnosti v EU o 22 %. Pouze Maďarsko (+24 %), Řecko (+17 %) a Lotyšsko (+9 %) zvýšily svou konečnou spotřebu energie jako podíl hrubé přidané hodnoty (HPH) svého průmyslového odvětví. Největší zlepšení zaznamenaly naopak Rumunsko, Estonsko, Bulharsko a Irsko (více než 50 %). Pokud jde o roční vývoj ve srovnání s rokem 2016, pouze Řecko, Lotyšsko, Maďarsko a Kypr zaznamenaly v roce 2017 zvýšení energetické náročnosti průmyslu, zatímco všechny ostatní členské státy i nadále zlepšovaly výkonnost svého průmyslu.

4.2. Domácnosti

Konečná spotřeba energie v sektoru domácností se snížila o zhruba 9 % z 310 Mtoe v roce 2005 na 284 Mtoe v roce 2017. V letech 2014 až 2017 však spotřeba energie vzrostla o 7 % (v roce 2017 došlo k poklesu o –0,5 %). Tento nárůst byl do jisté míry důsledkem chladnějšího zimního počasí po mimořádně teplé zimě v roce 2014, když uvážíme, že spotřeba energie pro vytápění představuje přibližně 2/3 spotřeby energie domácností. Spotřeba tepelné energie pro vytápění opravená o vlivy počasí byla od roku 2010 po určitém snížení v předchozích letech víceméně neměnná. V roce 2017 byl počet vytápěcích denostupňů jen mírně vyšší než v roce 2016 a spotřeba energie meziročně dokonce klesla o 0,5 %. Ačkoli podíl chlazení prostor na spotřebě energie je stále spíše omezený, v některých státech rychle rostl, přičemž ve srovnání s rokem 2014 se téměř zdvojnásobil počet chladicích denostupňů²⁵.

Zdá se, že vliv bohatství (které se mimo jiné odráží ve vyšším počtu obydlí a větší průměrné obytné podlahové ploše) a změny životního stylu (například rostoucí penetrace nových malých spotřebičů) by mohly být dalšími faktory, které stojí za nedávným zvýšením spotřeby energie. V případě veřejných budov byla jako jeden z faktorů přispívajících k trendu rostoucí spotřeby energie uvedena vyšší míra energetického pohodlí²⁶.

Energetická náročnost sektoru domácností, pokud jde o spotřebu energie na obyvatele, se v období 2005–2017 v EU snížila zhruba o 12 % (ve srovnání s rokem 2016 se v roce 2017 snížila rovněž téměř o 1 %). Vývoj v jednotlivých členských státech však nebyl stejný. V sedmi státech se energetická náročnost zhoršila, přičemž největší nárůst byl zaznamenán v Bulharsku (+20 %), Litvě (+14 %) a na Maltě (+8 %). Naopak Belgie (–26 %), Irsko (–25 %) a Spojené království (–23 %) dokázaly dosáhnout největšího snížení své energetické náročnosti.

4.3. Odvětví služeb

Odvětví služeb zaznamenalo nejvyšší nárůst spotřeby energie od roku 2005 do roku 2017 (+4 %). V tomto nárůstu se do jisté míry odrazil vysoký růst úrovně činnosti – hrubá přidaná hodnota odvětví služeb vzrostla mezi lety 2005 a 2017 přibližně o 19 %. V odvětví služeb je zřetelnější vztah mezi rostoucí zaměstnaností a spotřebou energie, jelikož spotřeba energie rostla v období poměrně silného růstu zaměstnanosti do roku 2008 a opět v období od roku 2014. Odhadem 45 % spotřeby energie v odvětví služeb nadto připadá na vytápění prostor, takže významný meziroční dopad na celkovou spotřebu v odvětví služeb mají i zimní teploty.

Konečná energetická náročnost v odvětví služeb se v období 2005-2017 snížila o 13 %. Nejvýraznějších zlepšení se podařilo dosáhnout v Irsku, Maďarsku, na Slovensku, v Rakousku a ve Švédsku. V porovnání s rokem 2016 se energetická náročnost v EU v roce 2017 dále zlepšovala; spotřeba energie zůstala stabilní, zatímco hrubá přidaná hodnota odvětví se zvýšila přibližně o 2 %.

4.4. Odvětví dopravy

Konečná spotřeba energie v EU v dopravě²⁷ se zvýšila o 2,5 % z 369 Mtoe v roce 2005 na 378 Mtoe v roce 2017. Devatenáct členských států zvýšilo v roce 2017 svou spotřebu energie v tomto odvětví ve srovnání s úrovněmi roku 2005²⁸. Spotřeba se významně zvýšila (o více než 40 % od roku 2005) v Polsku, Rumunsku, v Litvě a na Maltě. Naopak v Řecku a Itálii klesla o více než 10 %.

Konečná spotřeba energie v EU v dopravě vzrostla od roku 2016 do roku 2017 o 2,5 %, přičemž nárůst ohlásily všechny členské státy s výjimkou tří²⁹. Toto zvýšení je pokračováním vývoje od roku 2014: spotřeba energie v dopravě vzrostla mezi lety 2014 a 2017 o 7 %. Přibližně 81 % konečné spotřeby energie v dopravě připadá na silniční dopravu, přičemž ropné produkty (benzín a nafta) jsou v tomto odvětví zdaleka nejvíce používanými nosiči energie. Stále roste podíl letecké dopravy na celkové spotřebě energie v dopravě, ve stejném období se jednalo o nárůst o 14 %. Mezi státy s největším meziročním nárůstem patří Polsko (+16 %), Slovensko (+13 %), Chorvatsko, Malta a Rumunsko (každý +8 %).

Hlavní příčinou zvyšující se spotřeby energie byl růst dopravní činnosti a nízké ceny ropy během uvedeného období. V letech 2012 až 2016 se přeprava cestujících po třech letech poklesu zvýšila o 8,3 %. Zvýšení o 3,2 % v roce 2016 bylo nejrychlejší tempo růstu za posledních dvacet let. Nákladní doprava se od roku 2012 rovněž zvýšila, a to o 7,9 % do roku 2016. I přes tento vzestupný trend je počet přepravených tunokilometrů stále o 2,4 % nižší ve srovnání s maximem v roce 2007. K vyšší poptávce po energii v odvětví dopravy nadto dále přispěla kongesce, a to zejména ve velkých městech.

Mezi hospodářským růstem a poptávkou po komerční silniční nákladní dopravě existuje silná korelace, zatímco vztah mezi růstem HDP a přepravou cestujících je složitější a je ovlivněn mnoha faktory. Rovněž se uvádí, že relativně nižší ceny paliv zvýšily tlak na poptávku po pohonných hmotách a měnící se makroekonomické prostředí ovlivnilo vztah mezi cenami paliv a poptávkou po dopravě v EU v období od roku 2000. Pokud jde o přechod na jiný druh dopravy na úrovni EU, změny v podílech různých druhů přepravy cestujících, k nimž došlo za…