3.2.1
Nový energetický zákon (NEZ): Návrhy věcných řešení společné části pro sektor energetiky
Ministerstvo průmyslu a obchodu
NahoruA. Činnosti v energetice
Obsahem této části věcného záměru je návrh právní úpravy regulace činností v energetickém sektoru, přístupu k podnikání v energetice (tuzemských i zahraničních osob), licencím a předpokladům pro jejich vydání a dále k evidenci energetických zařízení.
A.1. Popis současného stavu
A.1.1 Právní regulace činností
Předmětem energetického zákona (EZ) je úprava podmínek podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích, kterými jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. Zároveň platí, že v energetických odvětvích lze podnikat jen na základě licence udělené ERÚ a jen při dodržení podmínek stanovených v EZ.
EZ zároveň taxativně vymezuje jednotlivé účastníky trhu, kteří na něm mohou působit a zároveň být adresátem práv a povinností. Jiné subjekty než účastníci trhu by na energetickém trhu působit neměli.
EZ nereguluje činnosti v energetice, pokud nejsou, až na výjimky popsané dále, prováděny podnikatelsky.
A.1.2 Výkon činností podnikatelským způsobem
Současná právní úprava požaduje k možnosti působit na energetických trzích licenci, jelikož počítá s tím, že na energetických trzích vystupují zpravidla podnikající subjekty (výjimku představuje zákazník, který žádnou licenci nepotřebuje). V některých případech stanovených v EZ je pro výkon určité činnosti nezbytné být držitelem licence k podnikání, i když se fakticky o podnikání jednat nemusí (např. výrobny s instalovaným výkonem nad 10 kW určené pro vlastní spotřebu zákazníka připojené k elektrizační soustavě; výrobny pobírající podporu podle zákona o podporovaných zdrojích energie). EZ tak ve svém důsledku upravuje (reguluje) výkon některých činností, aniž by se jednalo o podnikání ve smyslu § 420 odst. 1 NOZ (občanského zákoníku) – srov. § 28 odst. 5 a 6 zákona č. 458/2000 Sb., což je nesystematické a z pohledu očekáváného budoucího vývoje trhu (nárůst počtu subjektů) může působit obtíže.
Výjimku dle EZ tvoří pouze provozování výroben elektřiny do 10 kW zákazníkem, kdy mimo určité případy není vyžadována licence, přestože je při provozu takové výrobny elektřiny nezbytné plnit určité povinnosti dané výrobci zákonem. V těchto případech se předpokládá, že činnost není vykonávána podnikatelským způsobem.
A.1.3 Oprávnění k podnikání a postup pro jeho získání
EZ rozlišuje více typů licencí, a to v závislosti na druhu vykonávané činnosti, na územním rozsahu výkonu činnosti a na době, na kterou je licence ERÚ udělována. Licence na výrobu elektřiny, plynu a tepelné energie je udělována na dobu nejvýše dvacet pět let. Na dobu neurčitou je udělována licence na přenos a distribuci elektřiny, přepravu a distribuci plynu, rozvod tepelné energie, uskladňování plynu a činnosti operátora trhu. V případě obchodu s elektřinou a plynem je licence udělována na dobu pěti let.
Dle EZ je pro celé území ČR vydávána výlučná licence na přenos elektřiny, na přepravu plynu a na činnosti operátora trhu.
V současné době se prokázání splnění podmínek pro udělení licence dokládá dokumenty požadovanými EZ a vyhláškou č. 8/2016 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích. Při splnění podmínek ERÚ rozhodne o udělení licence.
Licence je udělována v povolovacím režimu, kdy v případě, že žadatel o licenci splní stanovené podmínky, má ERÚ povinnost licenci žadateli udělit. V řízení o udělení licence se neuplatní správní uvážení, ERÚ pouze zkoumá splnění zákonných předpokladů žadatelem o licenci.
A.1.4 Podnikání zahraničních osob
Zahraniční subjekty mohou na území ČR provozovat činnost obchodníka s elektřinou a plynem na základě oprávnění k podnikání uděleného příslušným orgánem jiného členského státu EU. Takový zahraniční subjekt je pak povinen požádat ERÚ o uznání oprávnění k podnikání na území ČR. Rozhodne-li ERÚ o uznání oprávnění k podnikání pro obchod s elektřinou nebo pro obchod s plynem, považuje se takový oprávněný subjekt za držitele licence podle EZ.
A.1.5 Jednotné aplikační rozhraní a databáze zařízení
V současné době neexistuje jednotná evidence, která by obsahovala informace o energetických zařízeních, která jsou schopna dodávat komoditu do soustavy a o subjektech, které prostřednictvím těchto zařízení vykonávají svou činnost. Určité informace o výrobních zařízeních a zařízeních, jež jsou součástí přenosové a přepravní soustavy a distribučních soustav, jsou obsaženy ve vydávaných licencích, a jsou vedeny ERÚ.
V tuto chvíli tak neexistuje jednotná platforma, která by umožňovala snadný přístup všem oprávněným subjektům k informacím o subjektech vykonávajících činnosti v energetice a v případě některých činností i prostřednictvím jakého zařízení je tato činnost vykonávána.
A.2. Vyhodnocení současného stavu
A.2.1 Právní regulace činností
Současný stav právní úpravy sektoru energetiky již neodpovídá změnám, které v energetice probíhají, a zejména budoucím potřebám, které lze v tomto sektoru očekávat. Energetika směřuje k decentralizaci, k nárůstu celkového počtu subjektů působících na jednotlivých energetických trzích a k většímu zapojení menších subjektů, které budou moci na těchto trzích poskytovat určité služby (např. v podobě flexibility). Dosavadní konstrukce EZ vycházející z centralizovaného modelu energetického trhu a zaměřená primárně na podnikání v energetice se tak přežívá a z dlouhodobého hlediska přestává být udržitelná. Role jednotlivých účastníků trhu se bude dynamicky měnit v čase, což povede k proměně aktuálně využívaného a jednosměrného procesu mezi výrobci, provozovateli soustav a zákazníky. Tomu musí odpovídat i právní úprava, kdy pro účinnou regulaci a zajištění nejenom energetické bezpečnosti bude nezbytné stanovit práva a povinnosti jednotlivým subjektům na energetickém trhu nikoliv dle toho, o jaký subjekt se jedná, nýbrž dle toho, jakou činnost v daném okamžiku vykonává.
A.2.2 Výkon činností podnikatelským způsobem
Skutečností, která není reflektovaná v EZ, je nastavení práv a povinností v rámci energetického trhu pro nové subjekty a s tím související nové činnosti, jejichž právní úpravu musí ČR transponovat do svého právního řádu na základě požadavků Zimního balíčku, zejména směrnice 2019/944 .
Je téměř jisté, že budoucí vývoj povede k častější kumulaci rolí u jednoho subjektu (ať už se bude jednat o fyzickou nebo právnickou osobu). Subjekt tak bude v postavení, kdy bude moci vykonávat více činností v energetice, a to i napříč jednotlivými energetickými odvětvími (kumulace činností u jednoho subjektu by měla být umožněna tam, kde je to účelné a není to ze své podstaty zakázané). To by však dle současné právní úpravy vyžadovalo nezbytnost disponovat vícero různými oprávněními k podnikání v podobě licence, což může představovat neodůvodněný a administrativně zbytečně náročný požadavek na jednotlivé subjekty.
Dále je předpokládán nárůst počtu fyzických osob v pozici aktivního zákazníka, tedy subjektu, který již nebude pouze odběratelem elektřiny, ale bude mu umožněno jím vyrobenou elektřinu do elektrizační soustavy i dodávat. Motivací aktivních zákazníků bude, mj. i zájem na snížení svých nákladů nebo zvýšení příjmu za dodávku přebytků jimi vyrobené elektřiny do soustavy. Pro tyto aktivní zákazníky nebude mít uvedená činnost povahu hlavní výdělečné činnosti, ani tuto činnost nebudou vykonávat podnikatelským způsobem, proto by se na ně v obecné rovině neměla vztahovat povinnost disponovat odpovídajícím podnikatelským oprávněním. Proto u těchto menších subjektů může současný stav, tj. požadavek EZ na výkon všech činností v energetice pouze na základě licence udělené ERÚ, představovat zásadní překážku v přístupu na energetický trh. EZ v rámci veřejnoprávních předpokladů pro výkon činností v energetice dostatečně nezohledňuje povahu subjektu, který má určitou činnost v energetice vykonávat. To ve svém důsledku může znamenat neadekvátní nastavení práv a povinností takového subjektu, což z pohledu výkonu činnosti může být značně neefektivní a zatěžující.
A.2.3 Oprávnění k podnikání a postup pro jeho získání
Oprávnění k podnikání (licence) je právním předpokladem k zahájení samotné podnikatelské činnosti subjektu, kterou zároveň vymezuje, což má následně dopad i na subjekty mimo energetický sektor (např. na financující subjekty - zpravidla banky, vůči orgánům státní správy – zpravidla finanční úřady). Účelem licence podle EZ je dále doložení, že subjekt disponující licencí splňuje určité základní předpoklady dle typu vykonávané podnikatelské činnosti ve smyslu svéprávnosti, bezúhonnosti, odborné způsobilosti, technických a finančních předpokladů. Toto rozlišení předpokladů je vyhovující, nicméně s ohledem na změnu konceptu NEZ, je současné nastavení podmínek pro splnění těchto předpokladů pro získání licence složité a v některých případech i neúčelné, jelikož prokázání splnění některých předpokladů následně neodpovídá požadavkům na samotný výkon činnosti (např. povinnost disponovat určitým objemem dostupných finančních prostředků v době podání žádosti o licenci (§ 5 odst. 3 a 5 zákona č. 458/2000 Sb.) nevypovídá o finančním zdraví subjektu při samotném výkonu podnikatelské činnosti).
A.2.4 Podnikání zahraničních osob
Možnost zahraničních subjektů podnikat v energetických odvětvích dle současného znění EZ je vyhovující a nepředpokládá se oproti současnému stavu zásadní změna.
A.2.5 Jednotné aplikační rozhraní a databáze zařízení
S předvídanou decentralizací energetiky, včetně rozvoje intermitentních zdrojů a ukládání energie nezbytně souvisí i požadavek na zajištění bezpečných dodávek energie, a to jak z krátkodobého (zajištění vyrovnané bilance soustavy), tak i z dlouhodobého hlediska (zajištění dostatečných investic do zdrojové přiměřenosti). K tomu je třeba disponovat úplnými a komplexními informacemi o tom, kde se jednotlivá zařízení, která mohou dodávat energii do soustavy, nacházejí, včetně jejich technické parametrizace. Jedním z nástrojů, který by měl tuto informovanost zajistit, by mělo být vytvoření jednotné databáze zařízení se schopností dodávat energii do soustavy. V současné době taková jednotná databáze neexistuje, každý distributor si sám eviduje zařízení, která jsou připojena k jeho soustavě, přičemž informace o těchto zařízeních mohou být neúplné a neaktuální, jelikož na úrovni zákona není dána povinnost provozovatelům těchto zařízení tyto informace pravidelně aktualizovat pod hrozbou veřejnoprávní sankce.
A.3 Návrh věcných řešení v oblasti
A.3.1 Právní regulace činností
S ohledem na změny probíhající v energetickém sektoru je nezbytné zaměřit se v rámci právní regulace více na samotný výkon činností v energetice, než na to, zda je určitá činnost vykonávána podnikatelským či nepodnikatelským způsobem. NEZ by proto neměl svou právní úpravou vyžadovat získání licence, pokud k faktickému výkonu podnikatelské činnosti nebude docházet. Subjekt, který bude realizovat činnost popsanou v NEZ, resp. naplní definiční znaky popsané činnosti, bude pak automaticky adresátem práv a povinností vztahujících se k vykonávané činnosti dle NEZ.
Právní regulaci dle NEZ bude podléhat samotný výkon činností v energetice, bez ohledu na to, zda je činnost vykonávána podnikatelským či nepodnikatelským způsobem. Práva a povinnosti proto nebudou vázány na povinnost disponovat určitou licencí, nýbrž na samotný výkon činnosti popsané v NEZ. Předmětnou změnou koncepce oproti EZ dojde k administrativnímu zjednodušení výkonu činností v energetice, jakož i k odpadnutí nesystematicky vyžadovaných licencí v některých případech, kdy k faktickému výkonu podnikání nedochází. Jako jeden ze zásadních přínosů tohoto přístupu lze očekávat, že s ohledem na to, že práva a povinnosti dle NEZ budou v plné šíři dopadat na výkon všech činností (např. i malé výrobny aktivních zákazníků), budou tak všechny činnosti regulovány v zájmu zajištění energetické bezpečnosti.
V této souvislosti bylo zvažováno a posuzováno i komplexní podřazení výkonu činností v energetice podnikatelským způsobem pod zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), v platném znění. Přesunutí vydávání podnikatelských oprávnění na živnostenské úřady by nepřineslo výrazné zefektivnění. Tento postup by byl nesystémový (dvojkolejnost dozoru ze strany ERÚ a živnostenských úřadů) a rovněž administrativně značně náročný (např. propojení možnosti zrušení živnostenského oprávnění pro činnost v energetice na základě kontrolní činnosti ERÚ). Jak již bylo uvedeno výše, v NEZ je navrhováno zjednodušení podmínek pro získání licence.
NEZ proto bude obsahovat popis jednotlivých činností, které lze v energetice vykonávat. Dále v NEZ budou specifikovány subjekty, které tyto činnosti mohou provozovat, přičemž jednotlivé subjekty mohou vykonávat i více činností, pokud není dána jejich vzájemná neslučitelnost. Zároveň byly identifikovány činnosti, jejichž úprava nebude obsažena v NEZ, ale je ponechána obecné právní úpravě (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník" nebo "NOZ")). Důvodem pro tento postup je, že tyto činnosti nevyžadují regulaci speciálním právním předpisem (tj. stanovení zvláštních práv a povinnosti pro jejich vykonávání).
Tabulka č. 5: Činnosti v elektroenergetice
Zdroj: zpracováno v rámci přípravy věcného záměru
V rámci trhu s elektřinou bude možné vykonávat i další činnosti, které však nebudou přiřazeny ke konkrétnímu subjektu, jelikož se nejedná o samostatné činnosti a budou v zákoně ukotveny v definicích a následně použity v rámci popisu práv a povinností subjektů, které mohou tyto činnosti provádět. Jedná se o následující činnosti:
Aktivní zákazník bude v zákoně definován tak, že se jedná o zákazníka, který kromě odběru elektřiny ze soustavy a její spotřeby odběrným elektrickým zařízením, i dodává jím vyrobenou elektřinu do soustavy a/nebo realizuje jednu či více z výše uvedených činností.
Směrnice 2019/944 a směrnice 2018/2001 dále upravují nový subjekt na trhu s elektřinou, kterým je tzv. občanské energetické společenství, jež bude v NEZ definováno a kde budou stanoveny i jeho práva a povinnosti v rámci samostatného ustanovení.
Tabulka č. 6: Činnosti v plynárenství
Zdroj: zpracováno v rámci přípravy věcného záměru
Tabulka č. 7: Činnosti v teplárenství
Zdroj: zpracováno v rámci přípravy věcného záměru
A.3.2 Výkon činností podnikatelským a nepodnikatelským způsobem
Předmětem NEZ bude právní úprava výkonu jednotlivých činností v energetice, bez rozlišování, zda je činnost vykonávána podnikatelským či nepodnikatelským způsobem.
S ohledem na výše uvedený přehled jednotlivých činností v energetice a jejich předpokládaný obsah lze dovodit, že určité činnosti lze vykonávat pouze podnikatelským způsobem. V takovém případě bude mít subjekt, který hodlá vykonávat tyto činnosti, povinnost disponovat k tomu odpovídající licencí či oprávněním k podnikání zahraničního subjektu podle právní úpravy jiného členského státu EU. Bez licence či oprávnění k podnikání z jiného členského státu nebude možné předmětné činnosti v energetice vykonávat. Následující činnosti bude možné vykonávat pouze podnikatelsky:
-
přenos elektřiny;
-
přeprava plynu;
-
distribuce elektřiny (výjimku mohou tvořit energetická společenství);
-
distribuce plynu;
-
uskladňování plynu;
-
obchodování s elektřinou;
-
obchodování s plynem;
-
agregace na trhu s elektřinou (výjimku mohou tvořit energetická společenství);
-
zprostředkování na trhu s elektřinou a trhu s plynem;
-
činnost operátora trhu;
-
rozvod tepelné energie.
Rozlišování mezi podnikatelským a nepodnikatelským způsobem výkonu činnosti se proto v elektroenergetice uplatní pouze u zákazníka v pozici aktivního zákazníka, tedy zákazníka, který realizuje činnosti výroba elektřiny, ukládání energie, poskytování flexibility (včetně poskytování podpůrných služeb) a u energetických společenství.
Jelikož u aktivního zákazníka nemusí být vždy jednoznačné, zda svou činnost v energetice vykonává podnikatelským či nepodnikatelským způsobem (dle toho, zda svojí činností v energetice naplní definici podnikatele v § 420 odst. 1 NOZ), budou v NEZ stanoveny právní domněnky, kdy aktivní zákazník vykonává či nevykonává předmětnou činnost (výroba, ukládání energie) podnikatelským způsobem.
Primárně bude povinností samotného subjektu, aby posoudil, zda výkonem své činnosti naplňuje znaky podnikatele dle § 420 odst. 1 NOZ a požádá si proto o licenci postupem popsaným níže. Pro zvýšení právní jistoty však budou v případě zákazníka v pozici aktivního zákazníka zavedeny vyvratitelné právní domněnky, které obecně stanoví:
-
u aktivního zákazníka v postavení nepodnikající fyzické osoby, který naplní definiční znaky zákazníka v domácnosti (dle čl. 2 odst. 4 směrnice 2019/944), bude presumováno (vyvratitelná právní domněnka), že činnosti v energetice vykonává nepodnikatelským způsobem a k jejich výkonu proto nepotřebuje disponovat oprávněním k podnikání v energetice v podobě licence;
-
u aktivního zákazníka v postavení podnikající fyzické nebo právnické osoby, který nenaplní znaky zákazníka v domácnosti, bude presumováno (vyvratitelná právní domněnka), že činnosti v energetice vykonává podnikatelsky a musí proto k výkonu těchto činností disponovat odpovídající licencí.
Důvodem výše uvedeného rozčlenění je zachování právní jistoty účastníků právních vztahů. Jako varianta k výše uvedenému bylo zvažováno i stanovení určité hranice, při jejímž překročení by subjekt musel žádat o udělení licence vždy (bylo diskutováno stanovení finančního limitu, poměr výroby k vlastní spotřebě, poměr finančního protiplnění za vlastní výrobu vůči příjmům z hlavní činnosti). Po posouzení všech aspektů bylo vyhodnoceno, že určení takového parametru by bylo vždy arbitrární, navíc by nebylo možné adekvátně reagovat na to, že podmínky pro dosažení hranice se v čase mohou měnit a právní jistota subjektů by tím byla nepochybně narušena.
Navrhovaná úprava odpovídá cílům nové právní úpravy. Oproti současnému stavu by mělo dojít ke snížení administrativní zátěže (dojde k odstranění nesystémových opatření současného EZ, kdy i subjekt nerealizující podnikatelskou činnost musí disponovat odpovídajícím oprávněním k podnikání v podobě licence), odpovídá to i požadavku na maximálně univerzální řešení (NEZ kazuisticky a arbitrárně nestanoví hranici, od níže je nezbytné pro výkon činnosti disponovat podnikatelským oprávněním a která by musela být racionálně odůvodněna), zachovává právní jistotu jednotlivých subjektů (v podobě právní domněnky) a odpovídá liberálnějšímu přístupu (kdy bude ponecháno především na konkrétním subjektu, aby se rozhodl, zda činnost v energetice bude vykonávat podnikatelským či nepodnikatelským způsobem).
Provozování ostrovního systému galvanicky a trvale odpojeného od elektrizační soustavy nebude předmětem NEZ a právní vztahy při provozování těchto zařízení a provoz přímého vedení budou podléhat obecné soukromoprávní úpravě. Na úrovni NEZ budou zakotveny tyto instituty a uvedena základní pravidla v rozsahu požadovaném Směrnicí.
V teplárenství je nutno rovněž počítat s výrobou tepla realizovanou podnikatelským a nepodnikatelským způsobem. Klíčovým institutem pro podnikatelský způsob bude uzavření smlouvy na dodávky tepelné energie mezi subjekty.
A.3.3 Oprávnění k podnikání a postup pro jeho získání
Změně konceptu nové právní úpravy, kdy se pozornost přesouvá z podnikání v energetice na výkon činností v energetice, odpovídá i nově navrhovaný přístup k oprávněním k podnikání v energetice. Z důvodu, že nutnost plnit vybrané povinnosti a disponovat odpovídajícími právy dle NEZ se bude vztahovat na faktický výkon samotné činnosti v energetice, nikoliv na provozování činnosti podnikatelským způsobem, je navrhováno zjednodušení přístupu pro získání licence. To se uplatní nejenom při plnění podmínek pro získání licence, ale i v samotném licenčním řízení.
V souladu s východisky nové právní úpravy je navrhováno postavit přístup k licencím na principu jednoduchého (administrativně, finančně, časově) vstupu na energetický trh (upozadění ex ante kontroly). O to více bude nutné klást důraz na následnou kontrolu plnění povinností při výkonu činnosti (ex post kontrola).
Uvedenému odpovídají i navrhované změny v nastavení předpokladů pro udělení licence. Splnění vybraných předpokladů pro získání licence již nebude u některých činností nově vyžadováno (mírné upozadění ex ante kontroly). Na druhou stranu budou v NEZ zdůrazněny některé povinnosti (odpovídající v současné době některým předpokladům pro udělení licence), které bude muset subjekt vykonávající činnosti v energetice plnit po celou dobu působení na energetickém trhu (význam ex post kontroly). K posílení takto navrženého způsobu budou v nové právní úpravě stanoveny zákonné důvody, na základě kterých bude možné v návaznosti na porušení vybraných základních povinností subjektů odejmout licenci.
S ohledem na odlišnosti v povaze jednotlivých činností, např. nutnost disponovat pro výkon činnosti konkrétním energetickým zařízením, dojde v NEZ k rozdělení licencí na tři druhy, čemuž budou odpovídat i podmínky a postup pro získání konkrétního druhu licence.
Druhy licencí
V NEZ budou zavedeny následující druhy licencí a režimy pro jejich získání:
1. skupina licencí pro infrastrukturu a operátora trhu
-
licence na přenos elektřiny;
-
licence na distribuci elektřiny (regionální/lokální/uzavřená);
-
licence na přepravu plynu;
-
licence na distribuci plynu (regionální/lokální);
-
licence na uskladňování plynu;
-
licence na rozvod tepelné energie;
-
licence na činnost operátora trhu.
Oprávnění k podnikání v rámci této skupiny licencí souvisí s výkonem podnikatelské činnosti ve vyhrazeném energetickém oboru a/nebo se specifickým zařízením co do funkce či výhradnosti. Provozování infrastrukturního zařízení či výkon činnosti operátora trhu je koncipováno jako služba ostatním subjektům. Provozování infrastrukturního zařízení představuje přirozený monopol nebo dochází k poskytování výhradních služeb.
2. licence na dodávku do soustavy (zahrnující činnost výroba a ukládání energie dle komodit);
3. licence na obchodní činnosti (zahrnující činnosti obchod (včetně dodávky), agregace a zprostředkování dle komodit).
Obr. č. 1: Druhy licencí
Zdroj: zpracováno v rámci přípravy věcného záměru
Podmínky pro získání licence
-
licence pro infrastrukturu a operátora trhu - plná svéprávnost, bezúhonnost, odborná způsobilost a splnění finančních a technických předpokladů;
-
licence na dodávku do soustavy - plná svéprávnost, bezúhonnost a splnění finančních předpokladů;
-
licence na obchodní činnosti - plná svéprávnost, bezúhonnost, odborná způsobilost a splnění finančních předpokladů.
Splnění podmínek ověřuje ERÚ přístupem do příslušných databází veřejné správy. To neplatí v případech, kdy ERÚ do příslušné databáze nemá přístup, což platí především v případech dokazování splnění podmínek ze strany zahraničních subjektů nebo je-li třeba předložit jiný dokument v databázích neuvedený (např. prokázání odborné způsobilosti maturitním vysvědčením).
Jednotlivé podmínky pro získání licence budou v nové právní úpravě stanoveny následovně:
-
za bezúhonnou se nebude považovat taková osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jehož skutková podstata souvisí s podnikáním nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, přičemž u obou variant musí skutková podstata trestného činu souviset s výkonem činnosti v energetice;
-
odborná způsobilost se bude prokazovat pouze u licencí na obchodní činnosti, a infrastrukturu a operátora trhu. U licencí na dodávku do soustavy nebude odborná způsobilost prokazována, jelikož požadavek na odbornou způsobilost je obsažen či by měl být obsažen rovněž v jiných právních předpisech (např. připravovaný zákon o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů, zákoník práce, zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci apod.). Odborná způsobilost (výkon činnosti odborně způsobilou osobou) pro samotný výkon činnosti prostřednictvím zařízení bude obecně vyžadována jako povinnost subjektu vykonávajícího činnost v energetice během celého jeho působení na energetickém trhu;
-
u finančních předpokladů bude upuštěno od požadavku na prokázání schopnosti subjektu zajistit provozování činnosti po finanční stránce. Důvodem je, že ani v současné době není jednoznačně stanoveno, jak tento předpoklad prokázat. Dle vyhlášky č. 8/2016 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, se schopnost žadatele finančně zabezpečit provozování činnosti, na kterou je vyžadována licence, a schopnost zabezpečit závazky nejméně na období pěti let prokazuje objemem dostupných finančních prostředků, daňovou evidencí nebo záznamem o příjmech a výdajích nebo účetní závěrkou u podnikatelů, a podnikatelským plánem. Nicméně není stanoveno, kdy fakticky dochází ke splnění tohoto předpokladu, navíc dispozice s peněžními prostředky na účtu v době prokazování splnění finančních předpokladů ještě neznamená, že subjekt bude těmito prostředky disponovat i po získání licence;
U finančních předpokladů proto bude požadováno, aby pro účely získání licence u žadatele o licenci nedošlo v průběhu uplynulých tří let k žádné z kvalifikovaných úpadkových situací a žadatel o licenci neměl evidovány žádné finanční nedoplatky ve vztahu k orgánům státní správy a místní samosprávy;
-
technické předpoklady budou prokazovány ve formě požadavku na dispozici s konkrétním energetickým zařízením v rámci skupiny licencí pro infrastrukturu. U licence na dodávku do soustavy nebude pro účely udělení licence vyžadováno splnění technických předpokladů. Technické předpoklady zařízení budou posuzovány před připojením každého zařízení k soustavě rovněž s ohledem na jiné právní předpisy, NC RfG a NC DCC).
Režimy pro získání licence
Povolovací režim (podnikatelské oprávnění vzniká na základě pozitivního správního aktu, na jehož vydání je při splnění zákonem stanovených předpokladů právní nárok a splnění předpokladů se ověřuje před vznikem oprávnění).
Podnikatelské oprávnění vzniká na základě pozitivního správního aktu, oproti předchozí kategorii zde předpoklad podmíněně volnějšího režimu (splnění zákonem stanovených předpokladů je kontrolováno následně při samotném výkonu činnosti).
Časová platnost licencí bude pro všechny druhy licencí neomezená, jelikož s ohledem na modifikovaný přístup k licencím a podmínkám pro jejich získání nelze relevantně odůvodnit odlišné zacházení s jednotlivými skupinami licencí. Držitelé licence nicméně budou mít povinnost jako jednu z podmínek realizace svých činností pravidelně aktualizovat údaje uvedené v jednotlivých databázích a nesplnění této povinnosti může mít za následek správní řízení před ERÚ vedoucí až k odnětí licence.
A.3.4 Podnikání zahraničních osob
U podnikání zahraničních osob se nepředpokládá žádná zásadní změna oproti současnému stavu. Osoba, která hodlá podnikat v energetických odvětvích na území ČR na základě oprávnění k podnikání uděleného příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie, musí požádat ERÚ o uznání tohoto oprávnění.
A.3.5 Jednotné aplikační rozhraní a databáze zařízení
Předpokládá se vytvoření jednotného aplikačního rozhraní (dále jen "JAR"). JAR by fungovalo jako virtuální aplikační rozhraní zejména pro přístup do následujících databází:
Evidence zařízení se schopností dodávat energii do soustavy (například v případě elektřiny by se jednalo o výrobny vč. mikrozdrojů připojených zjednodušeně, zařízení pro ukládání energie vč. dobíjecích stanic – se schopností dodávky elektřiny do sítě, jejichž rezervovaný výkon je vyšší než 0). Data včetně jejich historie do této databáze budou předávat příslušní provozovatelé soustav, ke kterým je zařízení připojeno, a to zejm. na základě smlouvy o připojení. Na úrovni zákona bude zároveň nutné uložit povinnost subjektům provozujícím zařízením aktualizovat data poskytovaná provozovateli soustavy. Bude zváženo, zda evidence zařízení bude provedena nejen v sektoru elektroenergetiky a plynárenství, ale také v sektoru teplárenství.
Evidence subjektů vykonávajících činnosti v energetice podnikatelsky. Data do této databáze budou poskytovat žadatelé v rámci žádosti o vydání licence. Bude vedena také databáze energetických společenství, u nichž je nutné disponovat informacemi o jejich identifikaci, o tom, kdo je jejich členem a jaké činnosti společenství vykonává. Společenstvím bude uložena povinnost registrovat se. Odpovědnost za správnost vkládaných dat budou mít subjekty žádající o zápis do databáze licencí a energetických společenství.
Registrace a evidence všech OPM. Data do této databáze bude registrovat a aktualizovat příslušný provozovatel soustavy v elektroenergetice a plynárenství, který bude rovněž odpovědný za správnost vložených dat.
Cílem zřízení databáze zařízení je mít k dispozici komplexní přehled o zařízeních, která jsou schopna dodávat komoditu do soustavy, včetně informací o subjektech, které tato zařízení provozují. Databáze by měla umožnit získání informací o provozovaném (do energetické soustavy připojeném) zařízení pro statistické účely, pro sledování plnění národních cílů v oblasti energetiky, vyhodnocování podpor atd. (instalovaný výkon výroben apod.) a sloužit jako podklad pro kontrolní a jinou dohledovou činnost, která je klíčová v navrhovaném přístupu k získání podnikatelského oprávnění (nekomplikovaný vstup na trh a současně účinná kontrola plnění povinností stanovených v NEZ pro výkon dané činnosti). Databáze bude dále poskytovat informace všem relevantním subjektům působícím na energetickém trhu. Do budoucna je žádoucí, aby s nárůstem aktivních subjektů v energetice zároveň došlo i k otevřenějšímu přístupu ve zveřejňování údajů, a to právě s využitím JAR. V této souvislosti však bude nezbytné vymezit právní povahu databází či takového sdíleného aplikačního rozhraní. Stejně tak by měl být kladen důraz na digitalizaci evidencí a úkonů, jakož i na odbourání administrativní zátěže pro subjekty vstupující na trh. Databáze by dále měla sloužit jako jednotné místo pro správu (propojování) vybraných dat jako např. propojení OPM v rámci energetických společenství, identifikace subjektů provozujících zařízení v případě, že provozovatelem není subjekt, který má uzavřenu smlouvu o připojení apod.
Zvažovanou variantou je proto propojení informací o subjektech, činnostech a zařízeních prostřednictvím OPM, kam budou následně vstupovat i další procesy a záznamy o smluvních vztazích mezi subjekty vykonávajícími činnosti v energetice. Je třeba určit jasná pravidla pro sdílení dat přístupných přes JAR a rozsah jejich veřejné publicity pro určené držitele licencí, i vzhledem k tomu, že část informací bude sdílena z informačních systémů veřejné správy (zejm. ERÚ).
A.4 Požadavky na promítnutí nové právní úpravy do právního řádu
Níže jsou demonstrativně uvedeny návrhy jednotlivých opatření, které by měly být promítnuty do nové právní úpravy při přípravě paragrafového znění NEZ:
A.4.1 Právní regulace činností
-
definiční vymezení jednotlivých činností v energetice (a popis jejich vzájemné slučitelnosti/neslučitelnosti u subjektu vykonávajícího konkrétní roli);
-
právní úprava výkonu jednotlivých činností v energetice (adresátem práv a povinností je subjekt vykonávající konkrétní činnost definovanou v NEZ);
-
k jednotlivým činnostem budou přiřazeny subjekty, které pro danou činnost budou hlavním představitelem této činnosti; k subjektům (a jejich prostřednictvím i k dané činnosti) budou přiřazeny v samostatném ustanovení práva a povinnosti;
-
práva a povinnosti společné více subjektům vykonávajícím činnosti v energetice budou stanoveny ve společném ustanovení (obdoba dnešního § 11a zákona č. 458/2000 Sb.).
A.4.2 Výkon činností podnikatelským způsobem
-
činnosti přenos, přeprava, distribuce, operátor trhu, rozvod tepla, uskladňování plynu, obchod, zprostředkování a agregace budou vykonávány, až na jednu výjimku, vždy podnikatelsky a tedy k jejich výkonu bude nezbytné disponovat odpovídající licencí dle NEZ;
-
výjimku mohou tvořit energetická společenství, která za určitých podmínek mohou činnost distribuce a agregace provozovat nepodnikatelsky (postavení, jakož i práva a povinnosti energetických společenství budou řešeny v NEZ samostatně);
-
u nepodnikajících fyzických osob bude použita negativní vyvratitelná právní domněnka podnikání:
"má se za to, že zákazník v domácnosti (definice uvedena v pojmech zákona - zákazník nakupující elektřinu nebo plyn pro vlastní spotřebu v domácnosti, která nezahrnuje obchodní nebo profesionální činnosti) vykonávající činnosti výroba a/nebo provozování zařízení na ukládání energie podle tohoto zákona není podnikatelem podle § 420 NOZ)" - jedná se o ilustrativní návrh, který bude dopracován v rámci přípravy paragrafového znění NEZ;
"má se za to, že zákazník mimo domácnost (definice uvedena negativně – nenaplní definiční znaky zákazníka v domácnosti) vykonávající činnosti podle tohoto zákona (činnost výroba, provozování zařízení pro ukládání energie) je podnikatelem podle NOZ" – jedná se o ilustrativní návrh, který bude dopracován v rámci přípravy paragrafového znění NEZ;
-
v oblasti ochrany zákazníka do NEZ bude jednoznačně uvedeno, na které vztahy aktivních zákazníků, včetně vztahů aktivních zákazníků navzájem mezi sebou, se vztahují pravidla ochrany zákazníka v postavení spotřebitele.
A.4.3 Oprávnění k podnikání a postup pro jeho získání
-
zavedení navrhovaných druhů licencí (licence na přenos, licence na distribuci (regionální/lokální/uzavřená), licence na přepravu, licence na uskladňování plynu, licence na rozvod tepla, licence na činnost operátora trhu, licence na dodávku do soustavy, licence na obchodní činnosti);
-
licence na přenos, přepravu a operátora trhu jsou vydávány jako výlučné pro celé území ČR;
-
všechny druhy licencí jsou vydávány na dobu neurčitou;
-
stanovení podmínek pro udělení licence dle výše uvedeného návrhu;
-
popis režimu pro získání licence v souladu s výše uvedeným návrhem (žádost o licenci, udělení licence a zánik licence).
A.4.4 Podnikání zahraničních osob
A.4.5 Jednotné aplikační rozhraní a databáze zařízení
-
zřízení databáze zařízení;
-
vytvoření virtuálního rozhraní JAR, které bude fungovat pro jednotný přístup do databáze zařízení, databáze OPM na trhu s elektřinou a plynem a databáze licencí a občanských energetických společenství;
-
vedle databáze licencí vedené ERÚ vznikne databáze občanských energetických společenství;
-
určení informací a údajů, které budou podléhat evidenci v příslušných databázích a rozsahu jejich publicity;
-
vymezení subjektů (účastníci trhu, orgány státní správy), které budou oprávněny přistupovat do databází a JAR včetně stanovení jejich práv a povinností v souvislosti
s přístupy;
-
definování konkrétních procesů pro předávání údajů do jednotlivých databází včetně stanovení odpovědností za správnost a aktuálnost předávaných dat;
-
určení subjektů odpovědných za provoz databází a JAR.
NahoruB. Zákazník
V rámci této části je popsána současná a navrhovaná právní úprava vztahující se k zákazníkovi, jeho právům a povinnostem, ochraně zákazníka a institutům souvisejícím s právy zákazníka (vyúčtování, srovnávací nástroje, mimosoudní urovnání sporů, zranitelný zákazník).
Návrh věcných řešení v této oblasti vyplývá především z povinnosti transponovat směrnici 2019/944, která se však vztahuje pouze na odvětví elektroenergetiky. V odvětvích plynárenství a teplárenství budou nové požadavky vyplývající z uvedené směrnice promítnuty pouze tam, kde je to vhodné a možné.
B.1. Popis současného stavu
B.1.1 Právní úprava zákazníka v energetice
Stávající EZ definuje zákazníka a upravuje jeho práva a povinnosti pro jednotlivá energetická odvětví zvlášť (elektroenergetika, plynárenství, teplárenství).
Zákazník v elektroenergetice
Zákazníkem v elektroenergetice se rozumí osoba (fyzická či právnická), která nakupuje elektřinu pro své vlastní konečné užití v odběrném místě. EZ dále stanoví, co se rozumí odběrným místem (místo, které je připojeno k přenosové nebo k distribuční soustavě a kde je instalováno odběrné elektrické zařízení jednoho zákazníka, včetně měřicích transformátorů, do něhož se uskutečňuje dodávka elektřiny).
Zákazník v elektroenergetice má zejména právo uzavřít smlouvu o připojení, nakupovat elektřinu, na dopravu dohodnutého množství elektřinu do odběrného místa, právo na bezplatnou změnu dodavatele, na informaci o původu elektřiny, právo poskytovat podpůrné služby a za stanovených podmínek provozovat vlastní náhradní zdroj nebo výrobnu elektřiny s instalovaným výkonem do 10 kW, poskytovat a rozúčtovat jiné osobě elektřinu odebranou zákazníkem prostřednictvím vlastního nebo jím provozovaného odběrného elektrického zařízení o napětí do 52 kV včetně. Zákazník má právo na náhradu škody při nedodržení základních parametrů dodávky.
Zákazník v elektroenergetice je zejména povinen řídit se pokyny technického dispečinku provozovatele přenosové či distribuční soustavy, dále má povinnost mít měřicí zařízení a umožnit k němu provozovateli přenosové či distribuční soustavy přístup, povinnost zaregistrovat se u operátora trhu a předávat mu technické údaje, povinnost platit poplatky související s využitím sítí.
Práva a povinnosti zákazníka v elektroenergetice jsou detailněji upraveny na úrovni podzákonných právních předpisů (např. Pravidla trhu s elektřinou, vyhláška č. 16/2016 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě aj.).
Právo na dodavatele poslední instance se vztahuje na každého zákazníka.
Zákazník v plynárenství
Zákazníkem v plynárenství se rozumí osoba, která nakupuje plyn pro své vlastní konečné užití v odběrném místě. I v případě plynárenství EZ vymezuje, co se rozumí odběrným místem v plynárenství (místo, kde je instalováno odběrné plynové zařízení jednoho zákazníka, do něhož se uskutečňuje dodávka plynu měřená měřicím zařízením).
Zákazník v plynárenství má zejména právo na připojení svého odběrného zařízení, právo na bezplatnou změnu dodavatele, dále může zřídit přímý plynovod, přistupovat do přepravní soustavy, distribuční soustavy a k zásobníku plynu a poskytovat jiné osobě odebraný plyn, a to prostřednictvím vlastního nebo jím provozovaného odběrného plynového zařízení. Zákazník má právo na náhradu škody při nedodržení základních parametrů dodávky.
Zákazník v plynárenství je zejména povinen řídit se pokyny technických dispečinků provozovatele přepravní či distribuční soustavy, mít měřicí zařízení a umožnit k němu přístup provozovateli příslušné soustavy, povinnost zaregistrovat se u operátora trhu a předávat mu technické údaje, udržovat odběrné zařízení v dobrém technickém stavu.
Práva a povinnosti zákazníků v plynárenství jsou detailněji upraveny na úrovni podzákonných právních předpisů (např. Pravidla trhu s plynem, vyhláška č. 70/2016 Sb., o vyúčtování dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětvích aj.).
Právo na dodavatele poslední instance se vztahuje pouze na zákazníka do zákonem stanovené výše roční spotřeby plynu (současná hranice je 630 MWh/rok).
Zákazník v teplárenství
Zákazníkem v teplárenství je osoba, která nakupuje tepelnou energii pro její konečné využití a odebírá nakoupenou tepelnou energii odběrným tepelným zařízením, které je přímo připojeno k rozvodnému tepelnému zařízení nebo zdroji tepelné energie.
Zákazník v teplárenství má zejména právo na připojení ke zdroji tepelné energie nebo rozvodnému tepelnému zařízení, a to za dodavatelem stanovených podmínek, dále má právo na náhradu škody při nedodržení základních parametrů dodávky tepelné energie, právo poskytovat jiné osobě odebranou tepelnou energii, a to prostřednictvím vlastního nebo jím provozovaného odběrného tepelného zařízení, přičemž náklady na nákup tepelné energie na tyto osoby pouze rozúčtuje dohodnutým způsobem.
Zákazník v teplárenství je zejména povinen umožnit na žádost dodavatele tepelné energie přístup k částem odběrného tepelného zařízení, kterými prochází neměřená tepelná energie, a umožnit dodavateli tepelné energie pravidelné odečty naměřených hodnot na měřicím zařízení.
B.1.2 Ochrana zákazníka
Společná ustanovení o ochraně zákazníka jsou v současné době obsažena v § 11a a § 12a zákona č. 458/2000 Sb. Tato ustanovení rozlišují ochranu, která je poskytována zákazníkům bez ohledu na skutečnost, zda v rámci právního poměru vystupují jako spotřebitelé (např. povinnost držitelů licence na výrobu elektřiny, plynu, na obchod s elektřinou nebo plynem uveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup uplatňované podmínky dodávek a ceny) a ochranu poskytovanou pouze zákazníkům v postavení spotřebitele (např. právo vypovědět do patnácti dnů po zahájení dodávky elektřiny nebo plynu smlouvu uzavřenou při změně dodavatele distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory).
EZ dále zákazníkovi v elektroenergetice a v plynárenství poskytuje speciální ochranu, kdy obchodník s elektřinou a obchodník s plynem jsou mj. povinni sdělit neprodleně na žádost zákazníkovi v postavení spotřebitele, který vypověděl závazek ze smlouvy nebo odstoupil od smlouvy, jejímž předmětem je dodávka elektřiny či plynu, datum ukončení dodávky elektřiny či plynu a dále při provádění úkonů nezbytných k uskutečnění volby nebo změny dodavatele elektřiny či plynu uvádět pravdivé a úplné informace.
Je-li zákazník současně v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 NOZ, náleží mu ochrana podle příslušných ustanovení občanského zákoníku (např. právo obdržet vybrané údaje před uzavřením smlouvy, právo odstoupit od smlouvy aj.) a zákona o ochraně spotřebitele, kdy EZ představuje speciální právní úpravu ve vztahu k zákonu o ochraně spotřebitele.
Připravovanou novelou EZ (číslo sněmovního tisku 799) by měla být do EZ doplněna speciální právní úprava ochrany spotřebitele týkající se situací, kdy byl spotřebiteli předložen návrh smlouvy o dodávce elektřiny nebo plynu nebo smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny nebo plynu ze strany zprostředkovatele, případně uzavření, změnu nebo ukončení těchto smluv zprostředkoval zprostředkovatel. V těchto případech by měl mít zákazník v postavení spotřebitele širší rozsah právní ochrany, a to v důsledku existence nekalých praktik v energetice (činnost tzv. energetických šmejdů).
B.1.3 Další instituty související s právy zákazníka
Vyúčtování
EZ v současné době upravuje vyúčtování pouze rámcově. V souvislosti s vyúčtováním ukládá povinnosti zejména držiteli licence (např. povinnost nabízet zákazníkům možnost předávání informací o vyúčtování dodávek energie a souvisejících služeb v elektronické podobě a na požádání poskytnout jasné a srozumitelné vysvětlení způsobu, jakým bylo jejich vyúčtování vypracováno; povinnost na žádost zákazníka v postavení spotřebitele zpřístupnit jím určenému poskytovateli energetických služeb údaje z vyúčtování dodávky energie a údaje o jeho spotřebě energie za alespoň tři předcházející zúčtovací období).
Rozsah, náležitosti a termíny vyúčtování dodávek elektřiny, plynu a tepelné energie a souvisejících služeb v elektroenergetice a plynárenství pak stanoví prováděcí právní předpis k EZ, kterým je vyhláška č. 70/2016 Sb., o vyúčtování dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětvích.
V současné době je doklad o vyúčtování zákazníkovi poskytován primárně v plném rozsahu. Pouze v případě, kdy o to zákazník písemně požádá, poskytne se mu doklad o vyúčtování v omezeném (základním) rozsahu.
Srovnávací nástroje
ERÚ v rámci své zákonné povinnosti chránit oprávněné zájmy zákazníků a spotřebitelů v energetických odvětvích mj. na svých webových stránkách provozuje srovnávací nástroj (cenový kalkulátor) nabídek cen za dodávky elektřiny a plynu pro zákazníky, aniž je mu povinnost vytvořit či spravovat srovnávací nástroj uložena právním předpisem. Vedle srovnávače spravovaného ERÚ existuje řada nezávislých (komerčních) srovnávačů.
Mimosoudní urovnání sporů
Stávající právní úprava zakládá pravomoc ERÚ k rozhodování některých sporů mezi držitelem licence a zákazníkem (např. spory o uzavření smlouvy podle EZ ve smyslu § 17 odst. 7 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb.). Současně dává EZ možnost řešit některé spory mezi držitelem licence a zákazníkem v postavení spotřebitele namísto soudu před ERÚ (např. spor o splnění povinnosti ze smluv, jejichž předmětem je dodávka nebo distribuce elektřiny, plynu nebo tepelné energie ve smyslu § 17 odst. 7 písm. e) EZ). Rovněž připravovaná novela EZ (číslo sněmovního tisku 799) rozšiřuje možnost řešit spory mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem před ERÚ.
Zranitelný zákazník
Pojem zranitelný zákazník není v současné právní úpravě definován.
Dodavatel poslední instance
Dodavatel poslední instance formou univerzální služby poskytuje ochranu zákazníkům v případech, kdy zákazníkem sjednaný dodavatel elektřiny nebo plynu ztratí schopnost plnit své závazky. EZ stanoví, kdo je dodavatelem poslední instance, za jakých okolností, na jakou dobu a za jaké ceny dodavatel poslední instance dodává zákazníkům elektřinu nebo plyn. Praktické zkušenosti ukazují potřebu upřesnit detaily aplikace institutu dodavatele poslední instance.
EZ stanoví jasný princip aktivace dodávky poslední instance tak, aby zákazník, který se v některých případech nemusí o skutečnosti, že jeho dodavatel ztratil schopnost dodávat elektřinu nebo plyn, včas dozvědět, měl zajištěnu plynulost dodávek elektřiny a plynu.
Povinnosti nad rámec licence
Povinností dodávek tepelné energie, distribuce elektřiny a plynu, nad rámec licence je převzetí povinností držitele licence, který přestal provádět výkon licencované činnosti, jiným držitelem licence podle podmínek stanovených v energetickém zákoně.
B.2 Vyhodnocení současného stavu
B.2.1 Právní úprava zákazníka v energetice
Zákazník v elektroenergetice
Stávající právní úprava zákazníka v elektroenergetice nevyhovuje požadavkům, které na tuto oblast klade Zimní balíček (zejména směrnice 2019/944). Základním požadavkem této směrnice je povinnost členských států zajistit pro zákazníky větší možnost aktivní participace na trhu s elektřinou, což současná právní úprava umožňuje pouze částečně (EZ dnes stanoví pouze možnost zákazníka provozovat bez licence výrobnu elektřiny s instalovaným výkonem do 10 kW).
Směrnice 2019/944 ukládá členským státům, aby zajistily pro spotřebitele možnost využívat výhod plynoucích z přímé účasti na trhu s elektřinou, zejména upravovat svou spotřebu podle tržních signálů a tím mít prospěch z nižších cen elektřiny nebo jiných motivačních plateb. Spotřebitelé by rovněž měli mít možnost účastnit se všech forem odezvy strany poptávky (poskytování flexibility) a využívat inteligentních měřicích systémů, pokud k jejich plošnému zavedení členský stát přistoupil. Spotřebitelům by dále mělo být umožněno např. zavedením smluv s dynamickým určováním ceny elektřiny upravovat svou spotřebu elektřiny podle cenových signálů v reálném čase, které odráží cenu komodity elektřiny či distribuce a přenosu a náklady na ně v různých časových obdobích.
Nová právní úprava tak bude muset zohlednit především nová práva a povinnosti zákazníka v elektroenergetice z hlediska nového nastavení modelu trhu s elektřinou, včetně jednotlivých činností a jejich kumulace (výroba elektřiny, ukládání energie, poskytování flexibility, apod.), zpřesnit podmínky za jakých je uplatňován institut dodavatele poslední instance a vytvořit pro výkon práv zákazníka v elektroenergetice odpovídající legislativní podmínky.
Zákazník v plynárenství
Stávající právní úprava zákazníka v plynárenství podle EZ je z velké části vyhovující. Pro potřeby odvětví plynárenství však budou využity některé nové instituty a požadavky vyplývající ze směrnice 2019/944, tj. bude provedeno částečné zrcadlení navrhované úpravy zákazníka v elektroenergetice, kde to bude pro zákazníka v plynárenství relevantní a dojde ke zpřesnění podmínek za jakých je uplatňován institut dodavatele poslední instance.
Zákazník v teplárenství
U konkrétních úprav v teplárenství v této oblasti bude potřeba promítnout požadavky revidované směrnice o energetické účinnosti 2018/2002.
B.2.2 Ochrana zákazníka
Ochrana zákazníka podle stávající právní úpravy EZ (včetně připravované novely) představuje vhodný základ pro novou právní úpravu, která bude podstatně rozšířena zejména v oblasti ochrany zákazníka v domácnosti (spotřebitele) a zákazníka – fyzické osoby podnikatele tak, jak jsou tyto požadavky na ochranu zákazníka stanoveny směrnicí 2019/944. V oblasti teplárenství bude zváženo zavedení kontrolního subjektu, který se bude zabývat ověřováním správnosti rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro uživatele (bytů a nebytových prostor) v případě dodávky tepelné energie z centrálního tepelného zdroje.
B.2.3 Další instituty související s právy zákazníka
Vyúčtování
Stávající princip, kdy je zákazníkovi poskytován doklad o vyúčtování v plném rozsahu a pouze na jeho písemnou žádost se mu poskytne doklad o vyúčtování v základním rozsahu, je v rozporu s požadavky směrnice 2019/944. Ta stanoví princip opačný, tj. zákazníkovi se má poskytnout doklad o vyúčtování v základním rozsahu s tím, že požádá-li o to, je mu poskytnut doklad o vyúčtování v plném rozsahu.
Výše popsaný požadavek směrnice 2019/944 bude nutné zohlednit v nové právní úpravě v oblasti elektroenergetiky. V oblasti dálkového vytápění, chlazení a dodávky teplé vody je potřebné transponovat požadavky na vyúčtování v souladu s požadavky směrnice 2018/2002, zejména se jedná o požadavky na frekvenci vyúčtování, resp. poskytování informací o vyúčtování, rozsah a obsah vyúčtování/informace o vyúčtování.
Srovnávací nástroje
Dosavadní stav, kdy ERÚ spravuje srovnávací nástroj (cenový kalkulátor) cen elektřiny a plynu pro zákazníky, aniž by byla tato povinnost zakotvena v legislativě, přičemž vedle něj existují i další (komerční) srovnávače, nevyhovuje požadavkům směrnice 2019/944 na srovnávací nástroje. V souladu s touto směrnicí bude nadále ERÚ srovnávací nástroje provozovat, včetně požadavků, které srovnávací nástroje musí splňovat.
Dle směrnice 2019/944 srovnávací nástroje představují účinný prostředek, pomocí něhož mohou zákazníci posuzovat kvality různých nabídek na trhu s energií. Takové nástroje totiž mohou pomoci snižovat náklady zákazníků na vyhledávání a zajistit dosažení optimální rovnováhy, pokud jde o potřebu, aby informace byly jasné a stručné, avšak současně úplné a vyčerpávající. Informace poskytované prostřednictvím srovnávacích nástrojů musí být důvěryhodné, nestranné a transparentní. Za tímto účelem je nutné mít srovnávací nástroje a pravidla pro jejich provozování zakotveny v národní právní úpravě.
Inteligentní měření
V současné době není inteligentní měření v ČR plošně zavedeno.
Mimosoudní urovnání sporů
ERÚ může za stanovených podmínek rozhodovat namísto soudu spory, ve kterých vystupuje zákazník v postavení spotřebitele. V souladu s požadavky směrnice 2019/944 bude nutné zvážit rozšíření možnosti rozhodování ERÚ i na spory, v nichž vystupuje zákazník nikoliv jen v postavení spotřebitele.
Zranitelný zákazník
Pojem zranitelný zákazník dosud není v právním řádu ČR definován. Není definován ani v legislativě EU. Ze strany EU je však kladen hlavní důraz, spíše než na definici pojmu samotného, na existenci podpůrných systémů a vymezení toho, na které kategorie zákazníků se tato podpora vztahuje. Jelikož směrnice 2019/944 ukládá členským státům nejen přijmout nezbytná opatření k ochraně zranitelných zákazníků, ale tento pojem i vymezit, bude jej nutné v právní úpravě nově alespoň definovat. S pojmem zranitelný zákazník je spojena i problematika energetické chudoby. Ta je v českém právním řádu zakotvena v právní úpravě zabývající se podpůrnými systémy v rámci sociálního zabezpečení a odpovídá tak požadavkům směrnice 2019/944.
Dodavatel poslední instance
Institut dodavatele poslední instance představuje aplikaci povinnosti veřejné služby
na elektroenergetické podniky v zájmu dosažení cílů obecného hospodářského zájmu ve smyslu legislativy EU. Právní úprava dodavatele poslední instance tedy odpovídá požadavkům na povinnost veřejné služby dle směrnice 2019/944, nicméně v novém EZ bude potřeba upřesnit na základě praktických zkušeností některé detaily aplikace tohoto institutu. Dále je účelné rozšířit tento institut pro případy, kdy provozovatel distribuční soustavy nepřevezme sám nebo nezajistí předání odpovědnosti za odchylku v místě určeném k evidenci ztrát dané distribuční soustavy.
Povinnosti nad rámec licence
Tento institut bude zachován i v budoucí právní úpravě a bude dopracován tak, aby mohl být operativně a vhodně použit (např. v případě, kdy provozovatel distribuční soustavy není schopen zabezpečit distribuci elektřiny uživatelům soustavy a hrozí tak přerušení dodávky (distribuce) elektřiny zákazníkům).
B.3 Návrh věcných řešení v oblasti
V nové právní úpravě zůstane zachováno stávající rozdělení zákazníka dle jednotlivých energetických odvětví (elektroenergetika, plynárenství, teplárenství), jelikož mezi nimi existují ve vztahu k zákazníkovi natolik výrazné rozdíly, že není možné právní úpravu sjednotit. Zachována však zůstanou pro všechna energetická odvětví společná ustanovení o ochraně zákazníka vůči držitelům licence (ve smyslu stávajícího ustanovení § 11a EZ).
B.3.1 Právní úprava zákazníka v energetice
a) Zákazník v elektroenergetice
Definice zákazníka v elektroenergetice
Východiskem pro definici pojmu zákazník v elektroenergetice bude stávající úprava dle EZ. Současně bude nutné se v nové právní úpravě vypořádat s pojmy, které zavádí směrnice 2019/944, zejména "konečný zákazník", "velkoobchodní zákazník", "zákazník v domácnosti", "zákazník mimo domácnost" a "aktivní zákazník".
• Konečný zákazník
Konečným zákazníkem směrnice 2019/944 rozumí zákazníka nakupujícího elektřinu pro vlastní potřebu. Tato definice je částečně totožná s definicí zákazníka dle EZ s tím rozdílem, že EZ počítá s vlastním konečným užitím elektřiny zákazníkem v odběrném místě. EZ nadto výslovně připouští, aby zákazník poskytl a rozúčtoval jiné osobě elektřinu jím odebranou prostřednictvím vlastního nebo jím provozovaného odběrného elektrického zařízení o napětí do 52kV včetně (viz § 28 odst. 1 písm. g) EZ).
Jelikož podle směrnice 2019/944 je zákazníkem velkoobchodní zákazník (tedy obchodník – viz níže) nebo konečný zákazník, nemá v české právní terminologii přídavné jméno "konečný" u zákazníka své opodstatnění, když vždy tam, kde se hovoří o zákazníkovi, rozumí se jím konečný zákazník, a to i přes výslovnou možnost dodanou (zákazníkem koupenou) elektřinu "poskytnout" dalším odběratelům.
S ohledem na nezbytnost umožnit aktivní participaci zákazníků na trhu s elektřinou včetně zavedení možnosti, aby mohli jimi vyrobenou elektřinu dodávat do elektrizační soustavy, dojde k redefinici odběrného místa, které nově nebude jen místem, kde dochází k odběru elektřiny, nýbrž i místem, kde může docházet k dodávce elektřiny do soustavy.
• Velkoobchodní zákazník (obchodník)
Velkoobchodní zákazník nakupuje elektřinu za účelem jejího dalšího prodeje. Podle terminologie stávajícího EZ se tedy jedná o obchodníka s elektřinou. Podle navrhované právní úpravy by se vždy mělo jednat o držitele licence na obchod s elektřinou, jelikož činnost obchodování s elektřinou je navrhováno v souladu se závěry uvedenými v kapitole A 2.1 vykonávat pouze podnikatelsky. Pojem velkoobchodní zákazník proto nebude v NEZ zaveden a na místo toho bude nová právní úprava pracovat s pojmem obchodník s elektřinou.
• Zákazník v domácnosti
Definovat pojem zákazníka v domácnosti je nezbytné s ohledem na navrhované zakotvení vyvratitelné právní domněnky pro výkon činností v energetice podnikatelským způsobem.
Nezbytnost zavést pojem zákazníka v domácnosti je současně dána specifickými právy, která zákazníkovi v domácnosti přiznává směrnice 2019/944 (např. právo na oznámení každé změny cen za dodávky ze strany dodavatele nejpozději jeden měsíc před tím, než změna nabude účinku; právo být dodavatelem s dostatečným předstihem před plánovaným odpojením náležitě informován o alternativních opatřeních k odpojení). Současně s tím již nebude v nové právní úpravě používán samostatný pojem spotřebitel, jelikož zákazník v domácnosti bude spotřebitelem vždy. Všechna práva spotřebitele proto budou přiznána zákazníkovi v domácnosti.
Nově navržená definice pojmu zákazník v domácnosti bude vycházet ze stávající definice odběratele kategorie D, jež je obsažena v současné době v příloze č. 7 k vyhlášce č. 408/2015 Sb., o pravidlech trhu s elektřinou, a jež nejvíce vyhovuje požadavkům na stanovení hranice mezi zákazníkem v domácnosti a mimo domácnost.
• Zákazník mimo domácnost
S ohledem na skutečnost, že dojde k jasnému vymezení pojmu zákazník v domácnosti, zákazníkem mimo domácnost pak bude jakákoliv osoba, která nesplňuje požadavky kladené na zákazníka v domácnosti a která nakupuje elektřinu pro vlastní potřebu v odběrném místě. Směrnice 2019/944 zákazníkovi mimo domácnost nepřiznává žádná zvláštní práva ani neukládá povinnosti. Z uvedených důvodů proto nebude v NEZ tento pojem definován.
• Aktivní zákazník
Všechna práva aktivního zákazníka (jak je definován směrnicí 2019/944) budou obsažena v právech zákazníka v elektroenergetice (např. právo prodávat elektřinu vyrobenou z vlastních zdrojů, účastnit se programů flexibility nebo energetické účinnosti), navrhuje se pojem aktivní zákazník v nové právní úpravě definovat odkazem na možnost jakéhokoliv zákazníka aktivně působit na trhu s elektřinou.
Specifické povinnosti jednotlivých činností v elektroenergetice, které bude "aktivní" zákazník vykonávat, budou vždy popsány v příslušné části dané činnosti v NEZ. Právní úprava bude nastavena tak, že všichni zákazníci budou mít právo vystupovat jako aktivní zákazník, tj. budou mít:
• právo prodávat elektřinu vyrobenou z vlastních zdrojů nebo provozovat zařízení pro ukládání energie;
• právo vykonávat svou činnost přímo nebo prostřednictvím agregátorů,
• právo poskytovat flexibilitu;
• povinnost podléhat transparentním a nediskriminačním síťovým poplatkům;
• povinnost být finančně odpovědní za jimi způsobené odchylky.
S ohledem na požadavky směrnice 2019/944 bude zavedena možnost zákazníků spotřebovávat nebo skladovat elektřinu vyrobenou nejenom ve svých vlastních prostorách, ale také v jiných prostorách mimo místa spotřeby, čímž bude umožněno sdílení energie zákazníky nebo příp. energetickými společenstvími.
Zákazník, který bude vystupovat jako aktivní zákazník, tedy bude aktivně participovat na trhu s elektřinou, bude oprávněn působit ve skupině takto společně jednajících zákazníků. Společně jednající zákazníci budou pro tyto účely a v souladu se směrnicí 2019/944 považováni za jednoho aktivního zákazníka, čemuž budou přizpůsobeny i práva a povinnosti této skupiny zákazníků.
Práva a povinnosti zákazníka v elektroenergetice
Práva a povinnosti, jež dnes zákazníkovi stanoví stávající EZ, budou z velké míry zachována a doplněna pouze o nové požadavky vyplývající ze směrnice 2019/944 a z nového modelu trhu s elektřinou, jak je navrhován.
Zákazník v elektroenergetice tak bude mít zejména právo uzavřít smlouvu o připojení, nakupovat elektřinu, na dopravu dohodnutého množství elektřiny do odběrného místa, na bezplatnou změnu dodavatele, na informaci o původu elektřiny, poskytovat podpůrné služby, poskytovat a rozúčtovat jiné osobě elektřinu odebranou zákazníkem prostřednictvím vlastního nebo jím provozovaného odběrného elektrického zařízení.
Na základě směrnice 2019/944 budou práva zákazníka v elektroenergetice doplněna o právo prodávat elektřinu vyrobenou z vlastních zdrojů nebo provozovat zařízení pro ukládání energie, vykonávat svou činnost přímo nebo prostřednictvím agregátorů, poskytovat flexibilitu, uzavřít více smluv o dodávkách elektřiny, uzavřít smlouvu s dynamickým určováním elektřiny, právo na instalaci inteligentního měření dle podmínek stanovených směrnicí.
b) Zákazník v plynárenství
Definice zákazníka v plynárenství
Oproti elektroenergetice je v oblasti plynárenství legislativa EU ve vztahu k právům
a povinnostem zákazníka plně promítnuta do českého právního řádu. Z tohoto důvodu se navrhuje, aby v nové právní úpravě byla převzata definice zákazníka v plynárenství
ze stávajícího EZ.
• Obchodník s plynem (velkoobchodní zákazník)
Obchodník s plynem bude definován obdobně jako obchodník s elektřinou.
• Zákazník v domácnosti
Jakkoliv legislativa EU dosud neupravuje zákazníka v domácnosti i pro oblast plynárenství, lze v tomto ohledu v budoucnu očekávat obdobný legislativní vývoj. Z tohoto důvodu bude přijata obdobná úprava zákazníka v domácnosti jako v oblasti elektroenergetiky.
• Zákazník mimo domácnost
Ohledně pojmu "zákazník mimo domácnost" platí obdobně, co bylo uvedeno výše u zákazníka mimo domácnost v elektroenergetice.
• Aktivní zákazník
V odvětví plynárenství se v současné době nepředpokládá aktivní účast zákazníků na trhu s plynem.
Práva a povinnosti zákazníka v plynárenství
Práva a povinnosti zákazníka v plynárenství stanovené stávajícím EZ budou z velké míry zachovány.
Nad rámec stávajících povinností zákazníka v plynárenství zajistit přístup k měřicím zařízením bude rozšířena tato povinnost i na vlastníka nemovitosti, v níž se měřicí zařízení nachází, a to z důvodu, že zákazník nemusí být vždy totožný s vlastníkem nemovitosti. Současně bude vyjmuta stávající povinnost zákazníka v plynárenství umožnit při stavebních úpravách distribuční soustavy nebo její části včetně přípojek změnu místa připojení, včetně změny umístění hlavního uzávěru plynu a měřicího zařízení a při změně tlakové úrovně distribuční soustavy i osazení regulátoru tlaku plynu na veřejně přístupná místa, a tato povinnost bude přesunuta na vlastníka nemovitosti.
c) Zákazník v teplárenství
V oblasti teplárenství se v současné době používají níže uvedené pojmy:
• Zákazník
Podle současného energetického zákona je zákazníkem osoba, která nakupuje tepelnou energii pro její konečné využití a odebírá nakoupenou tepelnou energii odběrným tepelným zařízením, které je přímo připojeno k rozvodnému tepelnému zařízení nebo zdroji tepelné energie, Předpokládáme, že tento pojem v uvedeném rozsahu bude zachován i v nové právní úpravě.
• Odběratel tepelné energie
Podle současného energetického zákona je odběratelem tepelné energie distributor tepelné energie nebo zákazník. Z důvodu zjednodušení a zpřehlednění jednotlivých vazeb a smluvních vztahů v teplárenství je možné zvážit, zda uvedený pojem v nové právní úpravě je nutné nadále používat či nikoli.
• Konečný uživatel
Tento pojem naopak není v současném energetickém zákoně zaveden. Na základě případného rozšíření nového energetickém zákona, který by zahrnoval celý proces od výroby tepelné energie až po užití tepelné energie uživatelem/spotřebitelem (typicky jde o uživatele bytu), by bylo nutné tento pojem do energetického zákona zavést.
Případné doplnění nového pojmu do nového energetického zákona souvisí také s transpozicí směrnice o energetické účinnosti resp. Směrnice 2018/2002. Uvedená směrnice pracuje s pojmy konečný zákazník a konečný uživatel. Konečným zákazníkem je fyzická nebo právnická osoba, jež nakupuje energii pro své vlastní konečné využití (článek 2 bod 23)). Nově vytvořený pojem konečný uživatel zahrnuje jak fyzické nebo právnické osoby nakupující dodávky vytápění, chlazení nebo teplé užitkové vody pro vlastní konečné využití (tj. konečné zákazníky) tak fyzické nebo právnické osoby užívající individuální budovu nebo jednotku v budově s více bytovými jednotkami nebo ve víceúčelové budově s dodávkami vytápění, chlazení nebo teplé užitkové vody z ústředního zdroje, které nemají přímou nebo individuální smlouvu s dodavatelem energie (článek 10a odst. 1). Pro konečné uživatele, kteří nejsou konečnými zákazníky, směrnice označení přímo nezavádí. V čl. 10a odst. 3 nicméně hovoří o "konečných uživatelích, kteří nemají přímou nebo individuální smlouvu s dodavatelem energie".
Právní úprava v oblasti konečných uživatelů je v současné době rozdělena mezi zákon o hospodaření energií a zákon č. 67/2013 Sb., přičemž například není stanoven žádný orgán, který by byl oprávněn kontrolovat správnost rozúčtování nákladů na tepelnou energii mezi konečné uživatele, jak to ostatně vyžaduje směrnice o energetické účinnosti. S ohledem na zlepšení ochrany těchto subjektů by bylo vhodné sjednotit tuto problematiku a určit kontrolní orgán, který bude moci povinnosti vůči těmto uživatelům vymáhat.
B.3.2 Ochrana zákazníka
Právní úprava ochrany zákazníka bude vycházet z navrhované úpravy uvedené v projednávané novele EZ (sněmovní tisk 799). Současně budou v základních oblastech požívat ochrany všichni zákazníci.
V nové právní úpravě nebude pro oblast elektroenergetiky a plynárenství využíván pojem "spotřebitel", nýbrž pojem "zákazník v domácnosti" (viz výše). Východiskem práv zákazníka bude posílení korektních a transparentních smluvních vztahů mezi zákazníky a licencovanými subjekty - dodavateli energie. Zákazníkům v domácnosti bude poskytována široká ochrana, která jim zajistí svobodnou a volnou realizaci dodávek energií.
Rozšířená ochrana bude poskytnuta i zákazníkům – fyzickým osobám podnikatelům s roční spotřebou plynu do 630 MWh (odpovídá kategorii zákazníka v pozici maloodběratele podle přílohy č. 16 vyhlášky č. 349/2015 Sb., o pravidlech trhu s plynem a současnému § 11a odst. 1 EZ) či odebírajícím elektřinu ze sítí nízkého napětí.
Úprava NEZ pak bude vycházet z finální úpravy aktuálně projednávané novely EZ (sněmovní tisk 799).
V teplárenství se v oblasti ochrany zákazníka nepředpokládají významné změny. Zařazení problematiky konečných spotřebitelů/uživatelů tepla do energetického zákona povede ke zlepšení ochrany těchto konečných spotřebitelů/uživatelů z toho důvodu, že bude stanoven kontrolní orgán, který bude dohlížet na plnění povinností vůči těmto konečným spotřebitelům/uživatelů včetně například kontroly správného rozúčtování nákladů na tepelnou energii.
B.3.3 Další instituty související s právy zákazníka
Vyúčtování
Požadavky směrnice 2019/944 a směrnice 2018/2002 v oblasti vyúčtování budou transponovány v prováděcím právním předpise, kterým ERÚ stanoví na základě a v mezích zákona konkrétní pravidla úpravy. Oproti současnému stavu bude v NEZ k vydání předmětného prováděcího právního předpisu odpovídající výslovné zákonné zmocnění.
NEZ tedy bude v souvislosti s vyúčtováním obsahovat pouze rámcová pravidla.
Na základě požadavků praxe budou v nové právní úpravě stanovena speciální pravidla pro vyúčtování při aktivaci institutu dodavatele poslední instance.
V souladu s požadavky směrnice 2019/944 dojde také ke změně v rozsahu vyúčtování elektřiny a plynu. Zatímco podle stávající právní úpravy je příslušný subjekt povinen primárně poskytovat doklad o vyúčtování v plném rozsahu (1. základní část, 2. podrobná část, 3. doprovodná část) a zákazník je oprávněn požádat o zúžení rozsahu, budoucí právní úprava nastaví opačnou konstrukci, kdy bude primárně poskytována pouze základní a doprovodná část, a zákazník bude oprávněn požádat o rozšíření rozsahu.
Srovnávací nástroje
V nové právní úpravě bude určen ERÚ provozovat srovnávací nástroje. Dále budou v souladu se směrnicí 2019/944 stanoveny závazné požadavky, které srovnávací nástroje budou muset splňovat.
Mimosoudní urovnání sporů
Právo na mimosoudní urovnání sporů bude v nové právní úpravě zakotveno pro zákazníky ze všech energetických odvětvích. Spory budou stejně jako podle stávající právní úpravy řešeny ERÚ.
Zranitelný zákazník
Bude vymezeno, koho lze považovat pro účely energetiky za zranitelného zákazníka, který bude požívat zvláštního zacházení ze strany jeho dodavatelů energie. Výchozí teoretické parametry zranitelného zákazníka představují zejména stav, kdy je zákazník výrazně méně schopný než typický zákazník chránit nebo zastupovat své zájmy na trhu s energií (například z důvodu věku nebo zdravotního stavu) a při vzniku nenadálé negativní situace z hlediska dodávky energií bude z důvodu svého osobního stavu danou událostí více poškozen než jiný zákazník v totožné situaci.
Dodavatel poslední instance
Institut dodavatele poslední instance odpovídá požadavkům směrnice 2019/944 na zajištění povinnosti veřejné služby. V nové právní úpravě zůstane tento institut zachován s tím, že může dojít ke změně v určitých podmínkách, za kterých dodavatel poslední instance poskytuje veřejnou službu. Dojde ke zpřesnění aplikace tohoto institutu na základě praktických zkušeností. Dále je účelné rozšířit tento institut pro případy, kdy provozovatel distribuční soustavy nepřevezme sám nebo nezajistí předání odpovědnosti za odchylku v místě určeném k evidenci ztrát dané distribuční soustavy.
Povinnosti nad rámec licence
V nové právní úpravě zůstane tento institut zachován a bude dopracován pro praktické využití.
B.4 Požadavky na promítnutí nové právní úpravy do právního řádu
Níže jsou demonstrativně uvedeny návrhy jednotlivých opatření, které by měly být promítnuty do nové právní úpravy při přípravě paragrafového znění NEZ:
B.4.1 Právní úprava zákazníka v energetice
a) Zákazník v elektroenergetice
Definice
• zákazníkem v elektroenergetice se rozumí osoba nakupující nebo odebírající elektřinu pro vlastní potřebu v odběrném místě (rozumí se tím "konečný zákazník" podle směrnice 2019/944);
• vymezení odběrného místa v elektroenergetice zohledňující možnost dodávky elektřiny nejen do, ale i z elektrického zařízení, tedy jako místo, které je připojeno k přenosové nebo k distribuční soustavě, a to přímo, prostřednictvím elektrické přípojky, společné domovní instalace nebo prostřednictvím elektrické přípojky a společné domovní instalace, a ve kterém je instalováno elektrické zařízení jednoho zákazníka, včetně měřicích transformátorů, do něhož nebo z něhož se uskutečňuje dodávka elektřiny;
• v souladu se směrnicí 2019/944 bude upraven pojem zákazník v domácnosti, kterým se bude rozumět fyzická osoba, jejíž odběrné místo je připojeno k distribuční soustavě s napětím mezi fázemi do 1 kV včetně, a která odebírá elektřinu k uspokojování její osobní potřeby související s bydlením nebo osobních potřeb členů její domácnosti. Zákazníkovi v domácnosti budou přiznána zvláštní práva a zvláštní ochrana nad rámec práv a ochrany přiznané zákazníkovi. Na zákazníka v domácnosti bude vždy nahlíženo jako na spotřebitele.
Práva zákazníka
• uzavřít smlouvu o připojení;
• nakupovat elektřinu;
• na dopravu dohodnutého množství elektřiny z a do odběrného místa;
• svobodně si zvolit dodavatele dle vlastního výběru, včetně dodavatelů ze zahraničí;
• na bezplatnou změnu dodavatele;
• na informaci o původu elektřiny;
• poskytovat podpůrné služby;
• za stanovených podmínek provozovat vlastní náhradní zdroj;
• na uzavření více smluv o dodávkách elektřiny;
• uzavřít smlouvu s dynamickým určováním ceny elektřiny;
• právo na instalaci inteligentního měření podle podmínek daných směrnicí
• právo nezávisle na svém dodavateli nakupovat elektroenergetické služby;
• prodávat elektřinu vyrobenou z vlastních zdrojů nebo provozovat zařízení pro ukládání energie;
• poskytovat flexibilitu, a to přímo nebo prostřednictvím agregátora, a to i nezávisle na svém dodavateli;
• uzavřít smlouvu o agregaci, pokud si to přeje, i bez souhlasu svého elektroenergetického podniku;
• ve vymezených případech a za stanovených podmínek bezplatně obdržet všechny relevantní údaje týkající se odezvy strany poptávky nebo údaje o dodané a prodané elektřině, pokud o to zákazník požádá;
• na neuplatňování jakýchkoliv diskriminačních technických a administrativních požadavků, postupů a poplatků ze strany dodavatelů elektřiny v závislosti na tom, zda má zákazník uzavřenou smlouvu se subjektem vykonávajícím činnost agregace;
• na dodavatele poslední instance.
Povinnosti zákazníka
• nést odpovědnost za odchylku a být subjektem zúčtování odchylek, nebo přenášet na základě smlouvy odpovědnost za odchylku na jiný subjekt zúčtování;
• řídit se pokyny technických dispečinků provozovatele přenosové či distribuční soustavy;
• mít měřicí zařízení a umožnit k němu provozovateli přenosové či distribuční soustavy přístup;
• zaregistrovat se v případech definovaných zákonem či právním předpise u operátora trhu a předávat mu technické údaje;
• platit poplatky a ceny související s přístupem k síti nebo s využitím sítí;
• v případě aktivního zákazníka povinnost disponovat průběhovým nebo inteligentním měřením;
• udržovat odběrné zařízení v řádném technickém stavu;
• další povinnosti dle činností, které aktivně vykonává na trhu s elektřinou (bude upraveno přímo u konkrétní činnosti v energetice).
b) Zákazník v plynárenství
Definice
• zákazníkem v plynárenství se rozumí osoba nakupující nebo odebírající plyn pro vlastní potřebu v odběrném místě;
• odběrným místem v plynárenství se rozumí místo, které je připojeno k přepravní soustavě, distribuční soustavě, těžebnímu plynovodu nebo zásobníku plynu, a to přímo, prostřednictvím plynovodní přípojky, společné domovní instalace nebo prostřednictvím plynovodní přípojky a společné domovní instalace, a ve kterém je instalováno odběrné plynové zařízení jednoho zákazníka, včetně měřicího zařízení, do něhož se uskutečňuje dodávka plynu;
• bude zakotvena zvláštní úprava zákazníka v domácnosti pro oblast plynárenství, kterým bude fyzická osoba, jejíž odběrné místo je připojeno k distribuční soustavě o takové úrovni do 4 bar včetně, a která odebírá plyn k uspokojování její osobní potřeby související s bydlením nebo osobních potřeb členů její domácnosti.
Práva zákazníka
• právo na připojení svého odběrného zařízení;
• právo na bezplatnou změnu dodavatele;
• právo zřídit přímý plynovod;
• právo přistupovat do přepravní soustavy, distribuční soustavy a k zásobníku plynu;
• právo poskytovat jiné osobě odebraný plyn, a to prostřednictvím vlastního nebo jím provozovaného odběrného plynového zařízení;
• právo na svobodnou volbu dodavatele dle vlastního výběru, včetně dodavatelů ze zahraničí;
• práva zranitelného zákazníka;
• na dodavatele poslední instance;
• bude zakotvena povinnost vlastníka nemovitosti zajistit přístup k měřicím zařízením.
Povinnosti zákazníka
• řídit se pokyny technických dispečinků provozovatele přepravní či distribuční soustavy;
• mít měřicí zařízení a umožnit k němu přístup provozovateli příslušné soustavy;
• zaregistrovat se v případech definovaných zákonem či právním předpise u operátora trhu a předávat mu technické údaje;
• platit poplatky související s využitím sítí;
• udržovat odběrné zařízení v dobrém technickém stavu.
c) Zákazník v teplárenství
Definice
• úprava bude shodná se stávající právní úpravou, zákazníkem tedy bude osoba, která nakupuje tepelnou energii pro její konečné využití a odebírá nakoupenou tepelnou energii odběrným tepelným zařízením, které je přímo připojeno k rozvodnému tepelnému zařízení nebo zdroji tepelné energie.
Práva zákazníka
• na připojení ke zdroji tepelné energie nebo rozvodnému tepelnému zařízení při splnění dodavatelem stanovených podmínek;
• na náhradu škody při nedodržení základních parametrů dodávky tepelné energie;
• poskytovat jiné osobě odebranou tepelnou energii, a to prostřednictvím vlastního nebo jím provozovaného odběrného tepelného zařízení;
• odstoupit od smlouvy o dodávkách tepelné energie v případě změny teplonosné látky nebo jejích parametrů vyžadující úpravu odběrného tepelného zařízení
• bude zváženo zavedení práva na předložení předběžné a výsledné kalkulace ceny tepelné energie.
Povinnosti zákazníka
• umožnit na žádost dodavatele tepelné energie přístup k částem odběrného tepelného zařízení, kterými prochází neměřená tepelná energie;
• umožnit dodavateli tepelné energie pravidelné odečty naměřených hodnot na měřicím zařízení
• nezasahovat do měřicího zařízení,
• v případě požadavku na odpojení od rozvodného tepelného zařízení uhradit jednorázové náklady spojené s odpojením
• upravit na svůj náklad odběrné tepelné zařízení nebo rozvodné tepelné zařízení tak, aby odpovídalo změnám teplonosné látky nebo jejích parametrů, pokud nevyužije práva odstoupit od smlouvy o dodávkách tepelné energie.
• při předcházení stavu nouze a při stavu nouze se podřídit omezení spotřeby tepelné energie bez ohledu na uzavřené smlouvy
B.4.2 Ochrana zákazníka
Obecná ochrana zákazníka
-
ochrana zákazníka v těchto oblastech:
- zveřejňování smluvních podmínek a cen vyjádřených v Kč na příslušnou měrnou jednotku (rozuměno ceníkové ceny, nikoliv individuální ceny);
- v elektroenergetice a plynárenství možnost ukončit smluvní vztah při změně smluvních podmínek či zvýšení ceny;
- právo na spravedlivé a transparentní smluvní podmínky;
- požadavky na stanovení záloh;
- výběr způsobu plateb a spravedlivé, rychlé a nekomplikované vyřizování stížností;
- právo na sdělení data ukončení smlouvy.
-
zvláštní ochrana zákazníka v domácnosti:
- povinná písemná forma smluv uzavíraných se zákazníky v domácnosti;
- právo ukončit smluvní vztah na jeho počátku v případech uzavření smluv distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory dodavatele (v nové právní úpravě bude zakotveno pouze právo na výpověď do patnácti dnů po zahájení dodávky, obecné právo na odstoupení od smlouvy bude zákazník v domácnosti mít dle NOZ);
- jednoduchá a volná realizace rozhodnutí neprodloužit smlouvu;
- časové omezení smluv na dobu určitou;
- právo na ukončení smlouvy při zániku užívacího práva k odběrnému místu;
- časové omezení trvání plných mocí udělených zákazníkem;
- ochrana při jednání se zprostředkovatelem;
- informační povinnost dodavatele o alternativních opatřeních k odpojení;
- bezplatný přístup ke srovnávacímu nástroji;
- limitace smluvních pokut při změně dodavatele při předčasném ukončení smlouvy.
-
zvláštní ochrana zákazníka – fyzické osoby podnikatele s roční spotřebou plynu do 630 MWh či odebírajícího elektřinu ze sítí nízkého napětí:
- právo na výpověď smlouvy do patnácti dnů po zahájení dodávky;
- jednoduchá a volná realizace rozhodnutí neprolongovat smlouvu;
- časové omezení smluv na dobu určitou;
-
dodavatel poslední instance;
-
právo na výpověď smlouvy při zániku užívacího práva k nemovitosti.
-
principy ochrany zákazníka a konečného spotřebitele v teplárenství budou nastaveny v kontextu budoucí podoby modelu trhu v sektoru teplárenství.
B.4.3 Další instituty související s právy zákazníka
Vyúčtování
-
NEZ vymezí pouze rámcová pravidla:
- povinnost příslušných držitelů licence bezplatně vyúčtovávat dodávku elektřiny, plynu, tepelné energie a související službu v elektroenergetice a související službu v plynárenství, a to řádným vyúčtováním za zúčtovací období, nebo za předem stanovených podmínek mimořádným vyúčtováním v průběhu zúčtovacího období za jeho příslušnou část;
- povinnost příslušných držitelů licence umožnit poskytování dokladu o vyúčtování v elektronické podobě;
- institut řádného vyúčtování, mimořádného vyúčtování a opravného vyúčtování;
- základní charakteristiku rozsahu dokladu o vyúčtování;
- základní rámec pro délku zúčtovacího období (vyúčtování na základě spotřeby se provádí alespoň jednou ročně);
- speciální povinnost vyúčtovat v případě ukončení odběru elektřiny nebo plynu zákazníkem v odběrném místě nebo změně obchodníka s elektřinou nebo obchodníka s plynem, a to nejpozději do šesti týdnů poté, co takové ukončení nebo změna proběhla;
- zmocňovací ustanovení – ERÚ stanoví vyhláškou rozsah, náležitosti a termíny řádného, mimořádného a opravného vyúčtování dodávek elektřiny, plynu nebo tepelné energie a souvisejících služeb v elektroenergetice a souvisejících služeb v plynárenství, délku zúčtovacího období a podmínky jejího uplatňování, a termíny poskytování dokladu o vyúčtování.
-
detailní úprava zohledňující požadavky směrnice 2019/944 (primární poskytnutí dokladu o vyúčtování zákazníkovi pouze v základním rozsahu, na vyžádání zákazníka v plném rozsahu) bude obsažena v prováděcím právním předpise;
-
speciální úprava vyúčtování při aktivaci institutu dodavatele poslední instance:
- povinnost původního dodavatele, jehož dodávka elektřiny nebo plynu je ukončena okamžikem zahájení dodávky dodavatelem poslední instance, vyúčtovat ve stanovené lhůtě dodávku elektřiny nebo plynu;
- pravidla pro vyúčtování provedené dodavatelem poslední instance.
Srovnávací nástroje
Mimosoudní urovnávání sporů
Zranitelný zákazník
-
bude stanovena definice zranitelného zákazníka, která bude vycházet z toho, že se jedná o zákazníka v domácnosti, jehož životní funkce jsou závislé na odběru elektřiny, nebo který byl orgánem sociálního zabezpečení uznán invalidním ve třetím stupni (odkaz na zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) a elektřinu nebo plyn využívá k vytápění a tuto skutečnost oznámil a prokázal sám nebo prostřednictvím svého dodavatele elektřiny nebo plynu provozovateli distribuční soustavy, do které je jeho odběrné místo připojeno, v NEZ nebo v prováděcím právním předpise stanoveným způsobem.
Dodavatel poslední instance
-
bude zachován institut dodavatele poslední instance v rozsahu dle stávající právní úpravy EZ. Dle praktických zkušeností budou jednotlivá ustanovení aplikace institutu dodavatele poslední instance upřesněna.
-
Dále je účelné rozšířit tento institut pro případy, kdy provozovatel distribuční soustavy nepřevezme sám nebo nezajistí předání odpovědnosti za odchylku v místě určeném k evidenci ztrát dané distribuční soustavy.
Povinnosti nad rámec licence
NahoruC. Stavebně - provozní aspekty
V rámci této části je popsána současná a navrhovaná právní úprava vztahující se ke stavebně-provozním aspektům souvisejícím s energetickým sektorem. Jedná se zejména o právní úpravu veřejnoprávních oprávnění provozovatelů energetických zařízení, věcných břemen a vyvlastnění, ochranných a bezpečnostních pásem energetických zařízení a přeložek energetických zařízení.
Právní úprava stavebně - provozních aspektů souvisejících s energetickým sektorem není zásadně dotčena požadavky Zimního balíčku. Vybrané požadavky směrnice 2019/944 dotýkající se výstavby přímých vedení a výroben elektřiny (čl. 7 a 8 směrnice 2019/944) budou transponovány v rámci institutu autorizace (viz kapitola B 2.2) a obecné právní úpravy stavebního práva. Návrh věcných řešení v této části věcného záměru proto vychází z požadavku na systematizaci NEZ a vyřešení určitých problematických situací, které se v praxi objevují a je třeba je řešit změnou právní úpravy.
C.1 Popis současného stavu
C.1.1 Veřejnoprávní oprávnění provozovatelů energetických zařízení
Veřejnoprávní oprávnění provozovatelů zařízení jsou upravena v několika samostatných ustanoveních EZ. Do problematiky veřejnoprávních oprávnění patří i ustanovení ukládající povinnosti, které je třeba při výkonu veřejnoprávních oprávnění plnit a rovněž i ustanovení ukládající povinnosti uhrazení náhrady za majetkové újmy či nemajetkového omezení v běžném užívání způsobené výkonem veřejnoprávních oprávnění. Ustanovení se nacházejí ve třech dílech EZ, tj. ve všech energetických odvětvích (elektroenergetika, plynárenství, teplárenství).
C.1.2 Věcná břemena a vyvlastnění
EZ ukládá povinnosti vybraným provozovatelům energetických zařízení ke zřizování věcných břemen v několika samostatných ustanoveních. EZ stanoví také obsah věcných břemen. V případě nemožnosti smluvního zřízení věcných břemen stanovuje EZ v uvedených ustanoveních účel vyvlastnění, na základě kterého je možné právo odpovídající věcnému břemeni vyvlastnit. Ustanovení se nacházejí ve třech dílech EZ upravující jednotlivá energetická odvětví.
Pro úplnost právní úpravy vyvlastnění je třeba zmínit § 3 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., který představuje společné ustanovení, které u vybraných činností v energetice deklaruje jejich vykonávání ve veřejném zájmu a dále uvádí, že pro tyto činnosti lze vlastnické právo k pozemku, stavbě nebo zařízení omezit či odejmout.
C.1.3 Ochranná a bezpečnostní pásma energetických zařízení
Ochranná a bezpečnostní pásma (dále jen "OBP") jsou upravena v několika samostatných ustanoveních EZ. Ustanovení se nacházejí ve třech dílech EZ upravující jednotlivá energetická odvětví.
EZ stanovuje pro vybraná energetická zařízení ochranná pásma. Pouze v případě plynárenství pak stanovuje i pásma bezpečnostní. Ochranná pásma v elektroenergetice a teplárenství a jejich prostorové rozsahy jsou stanoveny přímo v ustanovení EZ, pouze plynárenská bezpečnostní pásma jsou stanovena v příloze EZ. V OBP pak EZ omezuje vykonávání některých činností, nicméně umožňuje, aby za určitých podmínek bylo možné některé činnosti vykonávat na základě souhlasu provozovatele příslušného energetického zařízení.
C.1.4 Přeložky energetických zařízení
Přeložky energetických zařízení jsou upraveny v několika samostatných ustanoveních EZ. Ustanovení se nacházejí ve třech dílech EZ upravující jednotlivá energetická odvětví.
C.2 Vyhodnocení současného stavu
C.2.1 Veřejnoprávní oprávnění provozovatelů energetických zařízení
Právní úprava veřejnoprávních oprávnění je rozptýlena do mnoha částí EZ, což činí EZ nepřehledným a vzhledem k počtu těchto ustanovení nezanedbatelným způsobem zvětšuje jeho rozsah. Vícenásobné opakování stejných pravidel je neodůvodněné a nežádoucí. Ve všech uvedených ustanoveních je obsažena téměř identická úprava, jelikož provozovatelé zařízení k plnění svých zákonných povinností potřebují stejný rozsah zákonných oprávnění. V některých případech jsou sice v textaci ustanovení určité odchylky, ty jsou však ve většině případů způsobené zvolenou legislativní technikou a málo důslednými změnami prováděnými v různých časových obdobích platnosti EZ pouze do určitých částí EZ bez koordinace ostatních částí EZ. Odchylky v textaci proto většinou nereflektují odlišnosti energetických odvětví či jejich zařízení.
Vzhledem k tomu, že měření nelze jednoznačně označit za provoz energetické soustavy, není úprava EZ zcela jednoznačná v tom, zda je možné použít veřejnoprávní oprávnění vstupu a vjezdu rovněž i ke vstupu a vjezdu (resp. v tomto případě průjezdu) na (resp. přes) cizí nemovitosti za účelem provedení odečtů z měřicích zařízení provozovatele nacházejících se na nemovitostech, ke kterým je možný přístup jen přes tyto cizí nemovitosti.
V případě veřejnoprávního oprávnění vstupu a vjezdu není EZ vždy jednoznačný v tom, v jakém okamžiku má být oznámení o vstupu a vjezdu realizováno. EZ výslovně nepamatuje na případy, kdy momentální okolnosti provedení oznámení buď vylučují (vstup a vjezd nesnese odkladu), nebo na případy, kdy oznámení nepřináší pro vlastníka nemovitosti praktický smysl (veřejně přístupné pozemky).
V případech, kdy vlastník pozemku nesplní, ani na dodatečnou výzvu provozovatele, svou zákonnou povinnost udržovat ochranné pásmo v parametrech požadovaných EZ, a povinnost provést údržbu ochranného pásma namísto vlastníka má uloženou provozovatel, EZ nestanoví, kdo nese náklady této náhradní údržby.
C.2.2 Věcná břemena a vyvlastnění
Právní úprava věcných břemen a jejich vyvlastnění je rozptýlena do mnoha částí EZ, což činí EZ nepřehledným a vzhledem k počtu ustanovení nezanedbatelným způsobem zvětšuje jeho rozsah. Vícenásobné opakování stejných pravidel je neodůvodněné a nežádoucí. Ve všech uvedených ustanoveních je obsažena téměř identická úprava, jelikož provozovatelé zařízení k plnění svých zákonných povinností potřebují zřízení věcných břemen o stejném obsahu, rovněž i důvody pro jejich vyvlastnění jsou pochopitelně stejné. Pokud se týče definice obsahu věcných břemen, pak ta je ve většině ustanovení opět identická, pokud se odlišuje, jsou tyto odchylky nedůvodné. V některých případech jsou sice v textaci ustanovení určité odchylky, ty jsou však ve většině případů způsobené zvolenou legislativní technikou a málo změnami prováděnými v různých časových obdobích platnosti EZ pouze do určitých částí EZ bez koordinace ostatních částí EZ. Odchylky textace tedy většinou nereflektují odlišnosti energetických odvětví či jejich zařízení.
V souvislosti s vyvlastněním je výkladově problematickým § 3 odst. 2 EZ, přičemž v současné době se uplatňují dva jeho výklady. Podle prvního výkladu je toto ustanovení pouze deklaratorní a tvoří jakýsi úvod k právní úpravě vyvlastnění práv odpovídajících věcným břemenům, která v EZ následuje dále - v uvedených ustanoveních jednotlivých provozovatelů. Podle druhého, a je důležité uvést, že převažujícího výkladu, obsahuje ustanovení samostatný účel vyvlastnění, který, na rozdíl od ustanovení u jednotlivých provozovatelů, umožňuje vyvlastnění nejen práv odpovídajících věcným břemenům (omezení vlastnického práva), ale i získání vlastnického práva (odejmutí vlastnického práva).
EZ bez dostatečného důvodu nepřiznává status veřejného zájmu některým energetickým zařízením, která by zřizována a provozována ve veřejném zájmu být měla (např. výrobny zemního plynu z důvodu jejich jednoznačného lokálního určení). Rovněž by pro zřízení a provozování takových vybraných zařízení mělo být možné omezit či odejmout vlastnické právo vyvlastněním, v případě, že nebude získáno provozovatelem daného zařízení smluvně.
Nepanuje obecná shoda na tom, zda má být součástí plochy věcného břemene i plocha ochranného a bezpečnostního pásma, přičemž samotné věcné břemeno je právně zcela odlišný institut od ochranného a bezpečnostního pásma. Někteří vlastníci pozemků při zřizování věcného břemene proto nesprávně požadují jeho zřízení i v ploše OBP.
Zejména někteří povinní z existujících věcných břemen zpochybňují, že obsah věcného břemene umožňuje k energetické soustavě přiložit (resp. přivěsit) i telekomunikační síť, přesto, že ta podle definic EZ rovněž patří mezi energetická zařízení energetických soustav a ve většině případů se jedná o jejich neoddělitelnou součást.
Ze znění § 96 odst. 9 EZ vznikají výkladové pochybnosti, zda např. při převedení vlastnického práva k části přenosové soustavy přecházejí věcná práva umožňující její umístěni a provozování na cizím pozemku na jejího nového nabyvatele, pokud je jím provozovatel distribuční soustavy a naopak. Rovněž vznikají otázky, zda novým nabyvatelem může být pouze osoba, která z právního pohledu nově vznikla či může jít i o osobu již existující. Je tedy potřebné vyjasnit a zejména potvrdit účel současného ustanovení, kterým je zajištění fungování a využitelnosti stávajících, zejména liniových staveb, bez nutnosti znovuzřizování věcných práv k cizímu pozemku.
C.2.3 Ochranná a bezpečnostní pásma energetických zařízení
Právní úprava OBP je rozptýlena do mnoha částí EZ, což činí EZ nepřehledným a vzhledem k počtu ustanovení nezanedbatelným způsobem zvětšuje jeho rozsah. Vícenásobné opakování stejných pravidel je neodůvodněné a nežádoucí. Ochranná pásma a jejich rozsahy jsou stanoveny přímo v ustanovení EZ, vyčlenění právní úpravy stanovující plynárenská bezpečnostní pásma a jejich prostorový rozsah do samostatné přílohy EZ je proto nekoncepční.
Pokud jde o omezení činností v OBP, není dle současné právní úpravy zcela jednoznačné, které činnosti jsou zcela zakázány a ke kterým je možné udělit souhlas.
Současná úprava ochranných pásem u podzemních vedení elektrizační soustavy způsobuje výkladové obtíže. Ze stručné formulace "po obou stranách krajního kabelu" obsažené v § 46 odst. 5 EZ není zřejmé, zda ochranné pásmo zasahuje pouze do stran nebo i do výšky/hloubky, případně do jaké, zda neomezeně, jako u nadzemních vedení, nebo jen 1 resp. 3 metry.
Je třeba zachovat ochranná pásma pro samostatné telekomunikační sítě sloužící provozovatelům energetických soustav.
C.2.4 Přeložky energetických zařízení
Přeložky jsou upraveny odchylně pro elektroenergetiku, plynárenství a teplárenství. Základním pravidlem je, že povinnost úhrady nákladů na provedení přeložky má ten, kdo potřebu přeložky vyvolal, přičemž vlastnictví zařízení se po provedení přeložky nemění. Z tohoto základního principu mohou existovat výjimky.
Právní úprava přeložek je rozptýlena do mnoha částí EZ, což činí EZ nepřehledným a vzhledem k počtu ustanovení nezanedbatelným způsobem zvětšuje jeho rozsah. Vícenásobné opakování stejných pravidel je neodůvodněné a nežádoucí. Ve všech uvedených ustanoveních je obsažena téměř identická úprava, jelikož pravidla pro provádění přeložek mají být ve všech odvětvích stejná s výjimkou odůvodněných odlišností daných technickou povahou přeložek v jednotlivých odvětvích energetiky.
C.3 Návrh věcných řešení v oblasti
C.3.1 Veřejnoprávní oprávnění provozovatelů energetických zařízení
V případě veřejnoprávních oprávnění jde o úpravu, u které se nabízí její umístění do jediné části EZ pro všechna zařízení, resp. jejich provozovatele. Konsolidací by došlo k výraznému zvýšení přehlednosti EZ, zlepšení orientace v EZ a podstatné redukci rozsahu EZ. Konsolidací by byly odstraněny zákonodárcem nechtěné odlišnosti mezi jednotlivými ustanoveními. V případě budoucí potřeby změny ustanovení veřejnoprávních oprávnění by bylo možné provést změnu na jediném místě bez nutnosti změny ustanovení v ostatních částech energetických odvětví, díky čemuž nebude docházet k existenci rozdílných ustanovení napříč EZ.
Při využití veřejnoprávního oprávnění vstupu a vjezdu na cizí nemovitosti v souvislosti se zřizováním, obnovou a provozováním soustavy a s měřením bude provozovatel soustavy povinen vstup na nemovitosti vlastníků nemovitosti bezprostředně oznámit. Oznámení o vstupu a vjezdu nebude požadované v případě, kdy jej není možné provést pro prokazatelnou naléhavost důvodu vstupu a vjezdu (např. při odstraňování havárií a poruch energetických zařízení, ve stavech nouze a při předcházení stavům nouze). V takových případech lze uvažovat pouze o oznámení dodatečném.
Bude zváženo, zda v případě, že je nutný v souvislosti se zřizováním, obnovou a provozováním soustavy a v souvislosti s měřením vstup na takovou nemovitost, k níž nevede jiný přístup nežli přes cizí pozemky, bude možné využít veřejnoprávní oprávnění vstupu a vjezdu na cizí pozemek.
Provozovatel bude povinen co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostí a po skončení prací bude povinen uvést nemovitosti do předchozího stavu, a není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícího předchozímu účelu nebo užívání dotčené nemovitosti a bezprostředně oznámit tuto skutečnost vlastníku nemovitosti.
Dále bude posouzena nutnost oznámení o vstupu a vjezdu u veřejně přístupných nemovitostí.
Je navrhováno, aby náklady údržby ochranného pásma, které provede provozovatel poté, co údržbu po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník či uživatel nemovitosti, nesl provozovatel dotčeného zařízení. To však nezbavuje vlastníka dotčené nemovitosti dodržovat předpisy týkající se ochranného pásma. Zároveň bude jasně stanoveno, že vlastník pozemku, který provede údržbu ochranného pásma sám, nemá nárok na náhradu nákladů s tím spojených.
C.3.2 Věcná břemena a vyvlastnění
V případě věcných břemen jde o úpravu, u které se nabízí její umístění do jediné části EZ pro všechna zařízení, resp. jejich provozovatele. Konsolidací by došlo k výraznému zvýšení přehlednosti EZ, zlepšení orientace v EZ a podstatné redukci rozsahu EZ. Konsolidací budou odstraněny zákonodárcem nechtěné odlišnosti mezi jednotlivými ustanoveními. V případě budoucí potřeby změny ustanovení věcných břemen a jejich vyvlastnění by bylo možné provést změnu na jediném místě bez nutnosti změny ustanovení v ostatních částech energetických odvětví, díky čemuž nebude docházet k existenci rozdílných ustanovení napříč EZ. Definice obsahu věcných břemen by měly být sjednoceny a zjednodušeny např. na umístění a provozování zařízení energetické sítě. V případě potřeby mohou být činnosti, které lze v rámci věcných břemen na cizích pozemcích vykonávat, detailněji rozepsány v důvodové zprávě EZ.
Bude jednoznačně vymezeno, které činnosti v energetice mohou být vykonávány ve veřejném zájmu. NEZ nebude deklarovat veřejný zájem na zřizování a provozování všech energetických zařízení, jelikož s tímto speciálním statusem je třeba nakládat velice zdrženlivě, když jeho dopadem může být i dotčení soukromých práv vlastníků nemovitostí. V NEZ bude revidován rozsah tohoto statusu s tím, že bude udělen jen takovým energetickým zařízením, u kterých je tento status dostatečně a jednoznačně odůvodněn.
V nových konsolidovaných ustanoveních o věcných břemenech bude výslovně uvedeno, že předmětem vyvlastnění může být odnětí vlastnického práva (v souladu se současným stavem). Bude stanoveno, ve kterých případech lze vlastnické právo odejmout a ve kterých případech postačí pouze jeho omezení, resp. kdy má provozovatel zařízení povinnost zřídit věcné břemeno a kdy získat vlastnické právo (např. povinnost zřizovat věcná břemena se uplatní pro stavby liniové, kdežto povinnost disponovat vlastnickým právem se uplatní pro stavby neliniové (jiná zařízení než vedení např. budovy)).
V souladu s četnou judikaturou nejvyšších soudů ČR i odbornou právní literaturou budou odstraněny výkladové nejasnosti týkající se otázky zahrnutí plochy OBP do plochy věcného břemene, když bude v NEZ výslovně stanoveno, že součástí plochy věcného břemene není plocha ochranného ani bezpečnostního pásma.
Dojde k potvrzení správnosti většinového právního názoru o dostatečnosti obsahu existujících věcných břemen k tomu, aby bylo možné přiložit k existující energetické soustavě i telekomunikační síť sloužící výhradně k provozu této soustavy. Správnosti tohoto výkladu nasvědčuje i neoddělitelné propojení komunikačních sítí se sítěmi energetickými, přičemž tyto komunikační sítě jsou součástí energetických sítí a slouží výlučně k řízení, měření, zabezpečování a automatizaci provozu soustavy. Bez rozvoje telekomunikačních sítí (vysokorychlostního internetu) nebude možné zavádět chytré energetické sítě (smart grids).
Bude zajištěn přechod a převod věcných břemen (zákonných i smluvních) na nové vlastníky energetických zařízení tak, aby bylo možné již zřízená energetická zařízení i nadále provozovat a nebyl tak ohrožen jejich celospolečenský přínos.
C.3.3 Ochranná a bezpečnostní pásma energetických zařízení
Vzhledem k rozdílným komoditám (energiím), pro které energetická zařízení slouží, je pochopitelné, že rozsah OBP ani omezující režim v nich není možné stanovit jednotně. Přesto je možné značnou část právní úpravy sjednotit do jediné části NEZ pro všechna energetická zařízení, resp. jejich provozovatele. Konsolidací dojde k výraznému zvýšení přehlednosti NEZ, zlepšení orientace v NEZ a podstatné redukci rozsahu NEZ, oproti současnému EZ. Konsolidována by měla být zejména ustanovení stanovující vznik a zánik OBP a dále i ustanovení stanovující proces posuzování a udělování souhlasů s činnostmi v nich. V případě budoucí potřeby změny ustanovení OBP by bylo možné provést změnu na jediném místě bez nutnosti změny ustanovení v ostatních částech energetických odvětví, díky čemuž nebude docházet k existenci rozdílných ustanovení napříč NEZ. Pokud jde o ustanovení, která musí nadále obsahovat pravidla odlišná pro energetická zařízení různých odvětví, může i tak dojít k jejich sdružení, jelikož technické odlišnosti jednotlivých zařízení budou případně zohledněny použitím členění právní úpravy do částí oddělených názvy ustanovení (např. oddíly, pododdíly apod.). Právní úprava plynárenských bezpečnostních pásem je v současném EZ velice stručná a měla by být o to více konsolidována do ustanovení společných pro OBP. Přesto, že bezpečnostní pásma stanovuje energetický zákon jen v plynárenství, není důvodné věnovat jejich právní úpravě samostatnou část NEZ.
Stanovení druhů OBP a jejich prostorového rozsahu (nikoli např. procesně-právních pravidel týkajících se OBP) bude přesunuto mimo hlavní část NEZ, do jeho přílohy. Důvodem je přílišný technický detail, odborný popis jednotlivých energetických zařízení, číselné označení rozměrů, geodetický postup vyměření rozsahu OBP apod. Vyčlenění do přílohy NEZ je vhodné také pro přehlednost těchto údajů, když pouze v příloze lze podle pravidel legislativní úpravy používat např. tabulky, které jsou pro tento účel přínosné.
Bude zpřesněn způsob stanovení rozsahu ochranných pásem podzemních vedení, a to tak, že ochranné pásmo bude tvořit souvislý prostor vymezený svislými rovinami měřenými kolmo na vodič podzemního vedení, aby ochranné pásmo zasahovalo do všech směrů okolo vodiče.
Přeložky energetických zařízení
Obecně bude zachován základní princip, že náklady na provedení přeložky platí žadatel. Zákon může nicméně upravit také konkrétní výjimky z tohoto pravidla pro případy hodné zvláštního zřetele.
Dojde ke konsolidaci právní úpravy přeložek ve všech odvětvích s tím, že některé odlišnosti dané technickou povahou přeložek v jednotlivých odvětvích budou z objektivních důvodů zachovány.
Nově navrhovaná úprava přeložek vychází z poslední novely EZ (sněmovní tisk 799).
C.4 Požadavky na promítnutí nové právní úpravy do právního řádu
Níže jsou demonstrativně uvedeny návrhy jednotlivých opatření, které by měly být promítnuty do nové právní úpravy při přípravě paragrafového znění NEZ:
C.4.1 Veřejnoprávní oprávnění provozovatelů energetických zařízení
-
konsolidace ustanovení upravujících veřejnoprávní oprávnění do společných ustanovení NEZ;
-
v případě zjištění odůvodněné potřeby odlišné právní úpravy pro některé provozovatele zařízení (např. udělení odlišného veřejnoprávního oprávnění) odchylky stanovit v samostatném odstavci společných ustanovení, nikoli však oddělením do části NEZ pro příslušné odvětví;
-
bude zváženo rozšíření veřejnoprávního oprávnění vstupu a vjezdu i na cizí nemovitosti, které jsou nezbytné pro přístup k měřicím zařízením;
-
náklady za náhradní údržbu ochranného pásma nese provozovatel, primární povinnost za údržbu ochranného pásma však nadále tíží vlastníka, ten nemá právo požadovat náhradu nákladů za její splnění;
C.4.2 Věcná břemena a vyvlastnění
-
konsolidace ustanovení upravujících věcná břemena a jejich vyvlastnění do společných ustanovení NEZ;
-
zjednodušení obsahu věcných břemen;
-
možnost vyvlastnění i vlastnického práva;
-
bude zváženo rozšíření veřejného zájmu zřizování a provozování energetických zařízení (případně s tím související účely vyvlastnění) i na některá další energetická zařízení (např. výrobny zemního plynu);
-
plocha věcného břemene nezahrnuje plochy ochranných a bezpečnostních pásem;
-
obsahem věcného břemene je i právo zřízení (přiložení) a provozování komunikační sítě, která bude sloužit výlučně k řízení, měření, zabezpečování a automatizaci provozu soustavy;
-
zachování přechodu a převodu věcných břemen na nové provozovatele energetických zařízení.
C.4.3 Ochranná a bezpečnostní pásma energetických zařízení
-
konsolidace ustanovení upravujících OBP do společných ustanovení NEZ;
-
odlišnosti jednotlivých odvětví a jejich zařízení případně řešit pomocí členění právní úpravy do oddílů, pododdílů apod., nikoli však oddělením do části NEZ pro příslušné odvětví;
-
stanovení OBP a jejich prostorový rozsah vyčlenit do přílohy NEZ;
-
ochranné pásmo podzemního vedení se nachází na všech stranách vodiče;
-
zachovat ochranné pásmo pro telekomunikační sítě, která bude sloužit výlučně k řízení, měření, zabezpečování a automatizaci provozu soustavy.
C.4.4 Přeložky energetických zařízení
-
zachování principu, že náklady na provedení přeložky nese žadatel s případným stanovením konkrétních výjimek z tohoto pravidla;
-
konsolidace ustanovení upravujících přeložky do společných ustanovení NEZ (některé odlišnosti dané technickou povahou přeložek v jednotlivých odvětvích budou z objektivních důvodů zachovány);
-
umožnění provedení přeložky třetí osobou i pro elektroenergetiku.
NahoruD. Cenová regulace
V rámci této části návrhu je popsána současná a navrhovaná právní úprava vztahující se k výkonu cenové regulace v energetickém sektoru, která je rozdělena na část týkající se samotné právní úpravy cenové regulace v energetice, obligatorní a fakultativní cenovou regulaci a hmotněprávní a procesní aspekty cenové regulace v energetice.
Požadavky na novou právní úpravu cenové regulace vycházejí zejména z posouzení a zhodnocení současné praxe, jakož i z obsahu formálního upozornění EK o porušení Smlouvy č. 2017/2152 ve věci namítaného nesprávného provedení směrnice 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a směrnice 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem. Náprava namítaných nedostatků je provedena již v rámci poslední novely EZ (sněmovní tisk 799) a nová právní úprava na ni bude v tomto ohledu navazovat.
D.1 Popis současného stavu
D.1.1 Právní úprava cenové regulace v energetice
Právní úprava výkonu regulace cen v energetických odvětvích je značně roztříštěná. Obecná úprava je obsažena v předpisech upravujících výkon cenové regulace, tj. v zákoně č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o cenách") a v zákoně č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen"). Zvláštní úprava regulace cen v energetických odvětvích je obsažena v EZ a zvláštní úpravu regulace cen povinně vykupujícího a stanovení podpory podporovaných zdrojů energie obsahuje zákon o POZE.
Zákon o cenách
Zákon o cenách zejména vymezuje oblasti, ve kterých může stát zasahovat formou cenové regulace, dále práva a povinnosti právnických a fyzických osob a pravomoc správních orgánů při uplatňování, regulaci a kontrole cen.
Cenovou regulací zákon o cenách rozumí stanovení nebo přímé usměrňování výše cen cenovými orgány, tj. správními orgány příslušnými k regulaci cen podle zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. Cenová rozhodnutí vydávaná cenovými orgány jsou závazná pro okruh adresátů, který je v nich vymezen. Zákon o cenách tak zmocňuje cenové orgány, aby okruh adresátů určily, a stanoví právně závaznou formu uveřejnění cenových rozhodnutí, v oblasti energetiky v Energetickém regulačním věstníku.
Zákon o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen
Zákon o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen zakládá pravomoc ERÚ vykonávat působnost při uplatňování, regulaci, sjednávání a kontrole cen v oblasti energetiky, vydávat právní předpisy pro regulaci, sjednávání a kontrolu cen v sektoru energetiky a vydávat rozhodnutí o regulaci cen.
Energetický zákon
Úprava regulace cen v energetickém sektoru je obsažena zejména v § 19a EZ, který vymezuje jednotlivé ceny podléhající regulaci, principy výkonu veřejné moci v oblasti cenové regulace v energetickém sektoru a základní hmotněprávní pravidla týkající se metod a způsobu regulace cen.
Zákon o POZE
Zákon o POZE zakládá pravomoc ERÚ stanovit výši podpory elektřiny a tepla pro subjekty, kterým právní předpisy ukládají povinnost elektřinu a teplo vykupovat či veřejnou podporu za jejich výrobu vyplácet.
Vyhlášky Energetického regulačního úřadu
Ustanovení § 98a odst. 2 písm. f) EZ obsahuje zákonné zmocnění pro ERÚ stanovit vyhláškou způsob regulace cen v energetických odvětvích, postupy pro regulaci cen a termíny a rozsah údajů předávaných držiteli licencí pro rozhodnutí o cenách, stanovení limitní ceny pro věcné usměrňování cen v teplárenství, přípravu a provádění programů zvýšení energetické účinnosti, podporu a sledování energetických služeb a jiných opatření ke zvýšení energetické účinnosti.
Obdobně v § 53 odst. 2 písm. h) zákona č. 165/2012 Sb. je založeno zmocnění pro ERÚ vyhláškou stanovit způsob stanovení hodinového zeleného bonusu na elektřinu, hodinové ceny a ceny za činnost povinně vykupujícího.
V současnosti je pro oblast elektroenergetiky a teplárenství úprava obsažena ve vyhlášce ERÚ č. 194/2015 Sb., o způsobu regulace cen a postupech pro regulaci cen v elektroenergetice a teplárenství, pro oblast plynárenství pak ve vyhlášce ERÚ č. 195/2015 Sb., o způsobu regulace cen a postupech pro regulaci cen v plynárenství. Tyto vyhlášky doplňuje vyhláška č. 196/2015 Sb., o způsobu regulace cen a postupech pro regulaci cen za činnosti operátora trhu v elektroenergetice a plynárenství.
Ke způsobu regulace uvádí ustanovení § 1 shora popsaných regulačních vyhlášek, že ceny v elektroenergetice, ceny v plynárenství a cena za činnost povinně vykupujícího jsou regulovány způsobem úředně stanovených cen, ceny elektřiny dodavatele poslední instance a cena tepelné energie jsou regulovány způsobem věcného usměrňování cen.
Cena mezinárodní přepravy plynu
Právní úprava ceny přepravy plynu vychází z přímo použitelných nařízení EU, a to nařízení 715/2009 a nařízení 2017/460 (nařízení NC TAR).
D.2 Vyhodnocení současného stavu
D.2.1 Právní úprava cenové regulace v energetice
Zákon o cenách a energetický zákon
Ani jedna z úprav cenové regulace obsažená v EZ, resp. v zákoně o cenách, není pro sektor energetiky komplexní a jednoznačná. Z tohoto důvodu ani není možné beze zbytku vyjasnit vztah obecnosti a speciality mezi nimi. V zásadě lze vzájemný vztah obou předpisů vyjádřit tak, že zákon o cenách je ve vztahu k EZ subsidiárním předpisem stanovícím obecně základní metody a podmínky cenové regulace. Konkrétní podmínky a upřesnění některých institutů cenové regulace v energetickém sektoru pak upravuje EZ.
Výše uvedený stav nelze označit za vyhovující a jeví se tedy jako vhodné v nové právní úpravě blíže specifikovat vzájemný vztah NEZ a zákona o cenách.
Zákon o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen
Stávající právní úprava obsažená v tomto zákoně zakládá pravomoc ERÚ v oblasti cenové regulace v energetice a je tedy vyhovující i pro potřeby nové právní úpravy.
Vyhlášky Energetického regulačního úřadu
Vyhlášky Energetického regulačního úřadu blíže nerozvádí zákonný rámec cenové regulace, jak je obsažen v § 19a zákona č. 458/2000 Sb., takže veškerá pravidla regulace cen provozovatele přenosové soustavy, provozovatele přepravní soustavy a provozovatelů distribučních soustav jsou ve své podstatě stanovena zákonem o cenách, EZ, zásadami cenové regulace a cenovými rozhodnutími ERÚ.
Bylo by tedy vhodné v nové právní úpravě zakotvit na úrovni zákona obecná pravidla a pravidla pro způsob výkonu působnosti, která by mohla být v podrobnostech konkretizována prováděcím právním předpisem. Zmocnění k prováděcím právním předpisům daná NEZ musí být dostatečně konkrétní, aby následně mohl prováděcí právní předpis plnit očekávanou funkci ve smyslu provedení konkrétních zákonných ustanovení.
Současně se jeví jako nedostatečná provázanost zákonné úpravy pravidel cenové regulace se zásadami cenové regulace, cenovými rozhodnutími a prováděcími právními předpisy.
D.2.2 Obligatorní cenová regulace v energetice
Pojmy cena za související služby v elektroenergetice a cena za související službu v plynárenství nepředstavují příliš vhodná označení. Oba jsou zkonstruovanými právními pojmy, které do jisté míry zamlžují skutečný stav věci.
Ceny související služby zahrnují jak cenu za přenos a distribuci, tj. cenu za činnost licencovaných infrastrukturních provozovatelů, kterými je zajištěna doprava energie odběratelům, kde cena služby distribuční soustavy zahrnuje de facto i náklady na zajištění přenosu nebo přepravy (cena služby distribuční soustavy není pouhým součtem této ceny s cenou služby přenosové/přepravní soustavy), tak i další složky, konkrétně cenu za systémové služby, cenu za činnost operátora trhu, včetně poplatku na činnost ERÚ a složku ceny na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie podle zákona o POZE. V zásadě však neexistuje nic jako cena související služby v elektroenergetice nebo v plynárenství, což lze jednoduše doložit obsahem cenových rozhodnutí ERÚ, kde hodnotu takto označené ceny nelze najít.
Nová právní úprava by tudíž měla v návaznosti na regulované činnosti v energetice používat vhodnější pojmosloví pro regulované ceny, které by v případě elektroenergetiky respektovalo např. odlišné zacházení s cenou za systémové služby a cenou za služby distribuční soustavy.
D.2.3 Fakultativní cenová regulace v energetice
Stávající právní úprava přesně nestanoví hranici mezi obligatorní a fakultativní cenovou regulací, jelikož EZ přesně nevymezuje, které složky ceny za činnost přenosu, přepravy nebo distribuce podléhají regulaci.
EZ dává ERÚ možnost uplatnění cenové regulace v případě nutnosti zajištění spolehlivého a bezpečného provozu elektrizační či plynárenské soustavy a zajištění nediskriminačního přístupu účastníků trhu do elektrizační či plynárenské soustavy. Tímto ustanovením je zajištěna relativně široká přípustnost fakultativní cenové regulace, což s sebou může nést právní nejistotu pro regulované subjekty a představovat vybočení z rámců ústavní zásady deklarované v čl. 2 odst. 2 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod ("státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví").
Stávající právní úpravou dále zůstává nevyřešena otázka, zda ustanovení § 17 odst. 12 EZ opravňuje ERÚ k regulaci ceny komodity, resp. činnosti obchodníka s elektřinou nebo plynem v situaci, kdy trh pro danou oblast může fungovat za standardních podmínek řádně, ale z důvodů určitých okolností tomu tak není.
D.2.4 Hmotněprávní rámec pro úřední stanovení cen
Ekonomicky oprávněné náklady
Stávající právní úprava umožňuje ERÚ poměrně výraznou volnost ohledně stanovení toho, co je ekonomicky oprávněným nákladem, což se v minulosti projevilo zejména jeho opakovanou snahou o vydání metodiky týkající se posuzování ekonomické oprávněnosti nákladů regulovaných společností. Kromě definice ekonomicky oprávněných nákladů se ERÚ snažil konkretizovat ekonomicky oprávněné a ekonomicky neoprávněné náklady formou konceptu položkových výčtů, přičemž u výčtu neoprávněných nákladů byl znatelný neúměrně konkretizující a kazuistický přístup nerespektující potřebu a nezbytnost správního uvážení při posuzování oprávněnosti či neoprávněnosti nákladových položek.
Přiměřený zisk
Stávající právní úpravu, která v praxi umožňuje stanovit přiměřený zisk jako míru výnosnosti prostřednictvím váženého průměru nákladů kapitálu aplikovanou na regulační bázi aktiv, lze označit za vyhovující a jako vhodný základ pro novou právní úpravu.
V praxi je možné aplikovat buď reálné schéma (reálný WACC na přeceněný RAB) nebo nominální schéma (nominální WACC na historickou hodnotu RAB).
Odpisy
Samotný přístup k odpisům je závislý na použité metodě regulace u ostatních regulačních komponent, to jest v jakých hodnotách je regulovaná báze aktiv a jaký je použit WACC. Právní úprava v této oblasti bude zpřesněna.
Náklady na zvyšování energetické účinnosti
Stávající právní úprava nezohledňuje náklady, které je žádoucí vynaložit z pohledu energeticko - klimatické politiky ČR a EU, zejména v oblasti energetické účinnosti.
D.2.5 Procesní aspekty cenové regulace
Regulovaný rok a regulační období
Stávající právní úprava regulovaného roku a regulačního období (časové období vymezené nejméně pěti po sobě následujícími regulovanými roky) zajišťuje předvídatelnost způsobu tvorby ceny vůči regulovaným subjektům a ostatním subjektům vystupujícím na trhu s energiemi a lze ji tedy hodnotit jako vyhovující.
Zásady cenové regulace
Z praxe ERÚ dovozený obsah zásad cenové regulace zcela nekoresponduje s významem pojmu zásady a tyto detaily výkonu cenové regulace by bylo vhodnější upravit prostřednictvím prováděcích právních předpisů.
V nové právní úpravě by bylo také vhodné vyřešit vztah zásad cenové regulace a dalších instrumentů využívaných při regulaci cen (vyhlášky, rozhodnutí ERÚ apod.), jejich obsah a nezbytný konzultační proces.
EZ poskytuje dostatečný prostor pro participaci veřejnosti a energetického sektoru na přípravě zásad cenové regulace ve veřejném konzultačním procesu a k uplatnění připomínek k navrhovaným postupům regulace ve formě projednávání a připomínkování návrhu zásad cenové regulace.
Ačkoliv EZ stanoví lhůtu, kdy musí být zveřejněn návrh zásad cenové regulace (šestnáct měsíců před počátkem regulačního období), nestanoví již termín, kdy nejpozději musí být zásady cenové regulace vyhlášeny, což je potřeba napravit. V této souvislosti lze uvažovat o redukci povinnosti ERÚ oznámit zveřejnění návrhu zásad cenové regulace provozovateli přenosové soustavy, provozovateli přepravní soustavy, provozovatelům distribučních soustav a operátorovi trhu, u kterých je zjevný podnikatelský zájem na připomínkování návrhu zásad cenové regulace, a tudíž je v jejich zájmu střežit si lhůtu pro podání připomínek.
Parametry regulačního vzorce
Ze stávající právní úpravy není zřejmé, jakým způsobem, resp. jakou právní formou ERÚ určuje hodnoty parametrů regulačního vzorce a oznamuje je držiteli licence a na základě čeho jsou, resp. mají být tyto parametry právně závazné. Tento nedostatek by měl být zohledněn a napraven v nové právní úpravě. Dále stávající právní úprava nespecifikuje obsah a rozsah parametrů regulačního vzorce.
Jako vhodné se dále jeví, aby za parametr regulačního vzorce byly chápány zejména povolené výnosy za regulovanou činnost, na které má regulovaný subjekt nárok, a které vstupují do výpočtu regulovaných cen.
Jak je uvedeno v části 1.5 bod 5 budou vydány tyto parametry regulačního vzorce, resp. výnosy individuálním správním aktem.
Cenová rozhodnutí, přezkoumatelnost aktů cenové regulace
Za situace, kdy ani zákon o cenách, ani EZ blíže neupravují formu cenového rozhodnutí, panuje v této oblasti značná nejistota, která se odráží mj. v možnostech obrany proti těmto aktům státní správy.
Zákon o cenách na straně jedné stanoví, že cenová rozhodnutí jsou závazná pro okruh adresátů, který je v nich vymezen, na straně druhé tyto rozhodnutí označuje za předpisy o regulaci cen, které mají být publikovány ve věstnících s tím, že nabývají platnosti dnem jejich zveřejnění v příslušném věstníku a účinnosti dnem stanoveným v cenovém rozhodnutí, nejdříve však dnem jeho zveřejnění.
Závěry judikatury, že cenová rozhodnutí jsou právními předpisy, obstojí pouze u těch cenových rozhodnutí, která splňují materiální znaky právního předpisu, především obecnost vymezení adresátů a předmětu regulace (např. cenová rozhodnutí ohledně cen dodávky tepelné energie). Jiná cenová rozhodnutí (např. cenové rozhodnutí o cenách souvisejících s dodávkou plynu či rozhodnutí, kterým se stanovují ceny za související službu v elektroenergetice) se vyznačují adresností, která rozhodně není typická pro právní předpisy. U těchto cenových rozhodnutí je tedy pochybné, zda se jedná o normativní právní akt obecné povahy, a to jak z hlediska jeho předmětu, tak subjektů, na které dopadá.
S ohledem na právní povahu aktů cenové regulace neumožňuje stávající právní úprava jejich správní ani soudní přezkoumatelnost. Jelikož cenová regulace může představovat poměrně intenzívní zásah do práv regulovaných subjektů a její zavedení je z ústavněprávního hlediska komplikované, bylo by vhodné zakotvit v nové právní úpravě přezkoumatelnost aktů cenové regulace.
V tomto ohledu je třeba zmínit i formální upozornění EK ve věci namítaného nesprávného provedení směrnice 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a směrnice 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, týkající se práva podat námitku přímo k národnímu regulačnímu orgánu (ERÚ), aby přezkoumal svá rozhodnutí o metodikách a sazbách a práva na soudní přezkum rozhodnutí národního regulačního orgánu (ERÚ). Výše uvedená legislativa EU v této souvislosti současně obsahuje i konkrétní ustanovení, zakotvující možnost určité obrany proti postupu národního regulačního orgánu při stanovení poplatků, resp. sazeb, který by se pravidlům a mezím stanoveným unijními, resp. vnitrostátními právními předpisy, vymykal, či by je překračoval. Podle této právní úpravy tak platí, že v případě, že by provozovatel soustavy měl za to, že národní regulační orgán vykonává svoji působnost nezákonným způsobem, a tím zasahuje do jeho subjektivních práv, musí mít tento provozovatel právo domáhat se ochrany svých práv u nezávislého a nestranného soudu. Jinými slovy, legislativa EU vychází z předpokladu, že provozovatel soustavy má podle vnitrostátního práva právo na soudní ochranu proti nezákonnému rozhodnutí národního regulačního úřadu. Z toho vyplývá i předpoklad práva na přezkum rozhodnutí národního regulačního úřadu z hlediska jeho zákonnosti vnitrostátním soudem, a jelikož by se jednalo o správní rozhodnutí, pak je třeba zvážit i aplikaci přezkumu správního (odvolání, rozklad).
Z hlediska stávající právní úpravy § 19a EZ lze v souladu s výše uvedeným obecně konstatovat existenci mezery, neboť v současné době adresáti cenové regulace nemají k dispozici efektivní prostředek ochrany subjektivních práv. Uplatňovat své zájmy mohou v zásadě toliko v rámci konzultačního procesu podle § 17e EZ, nicméně o efektivním procesním prostředku hovořit nelze.
D.3 Návrh věcných řešení v oblasti
V základních regulačních otázkách bude mít regulační orgán v souladu s požadavky EU zachovánu nezávislost jako doposud. NEZ nebude zasahovat ERÚ do jeho úlohy nezávislého regulátora, zejména nebude předjímat metodu regulace.
V rámci regulace nebudou v NEZ zaváděny nové specifické postupy.
Úprava NEZ bude vycházet z metod daných zákonem o cenách. ERÚ bude nadále stanovovat ceny prostřednictvím cenových rozhodnutí, které jsou v souladu s ustálenou judikaturou soudů právním předpisem, a které vedle regulovaných cen obsahují i pravidla pro uplatňování cen. Vzhledem k závazným klimatickým cílům s dopady do teplárenství postupně bude muset dojít k jeho transformaci, což se mj. může projevit i v přístupu k cenové regulaci v teplárenství.
Zakotvení postupu ERÚ při regulaci cen v elektroenergetice a plynárenství do NEZ bude odpovídat požadavkům právních předpisů EU na přezkoumatelnost výkonu regulace. Přezkoumatelnost bude zajištěna oznamováním hodnot parametrů regulačního vzorce formou individuálního správního aktu adresovaného příslušnému regulovanému subjektu. Dále bude zachován institut veřejného konzultačního procesu k Zásadám cenové regulace, návrhům prováděcích právních předpisů týkajících se regulace a návrhům cenových rozhodnutí.
D.4 Požadavky na promítnutí nové právní úpravy do právního řádu
Níže jsou demonstrativně uvedeny návrhy některých jednotlivých opatření, která by měla být promítnuta do nové právní úpravy při přípravě paragrafového znění NEZ.
Oproti současné právní úpravě EZ dojde z hlediska regulace cen v elektroenergetice a plynárenství v NEZ zejména k následujícím změnám:
-
dokument "Zásady cenové regulace" bude oproti současnému právnímu stavu obsahovat pouze obecné principy regulace. Dokument bude zveřejňován ERÚ, a konzultován v rámci veřejného konzultačního procesu. Atributy konzultačního postupu budou obdobné jako v současném znění EZ;
-
V rámci zákonného zmocnění (viz výše) budou upraveny v prováděcích právních předpisech postupy pro regulaci cen v elektroenergetice a plynárenství. V souladu s platnou právní úpravou bude i v případě těchto prováděcích právních předpisů zachováno obecné pravidlo, že návrhy prováděcích právních předpisů jsou rovněž předmětem veřejného konzultačního procesu. Na základě Legislativních pravidel vlády budou vyhlášky rovněž předmětem mezirezortního připomínkového řízení;
-
v souladu s ústavními požadavky na sekundární normotvorbu, bude…
