3.2.4
Nový energetický zákon (NEZ): Návrhy pro oblast teplárenství
Ministerstvo průmyslu a obchodu
NahoruA. Popis současného stavu
Právní úprava regulující teplárenství je uvedena především v zákonu č. 458/2000 Sb. (EZ), dále je obsažena v zákonu č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, zákonu č. 165/2012 Sb., o POZE, a zákonu č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v domě s byty, ve znění zákona č. 104/2015 Sb.
Stávající EZ představuje základní právní úpravu pro fungování subjektů v teplárenství, zejména pak upravuje práva a povinnosti pro držitele licence na výrobu a rozvod tepelné energie ve vztahu k jejich odběratelům. Úprava dále stanoví práva a povinnosti odběratele tepelné energie včetně vymezení smluvního typu v podobě smlouvy o dodávce tepelné energie a její základní obsahové náležitosti.
V teplárenství působí v současné době následující subjekty:
-
výrobce tepelné energie;
-
dodavatel tepelné energie
-
distributor tepelné energie;
-
odběratel tepelné energie,
-
zákazník a
-
uživatel.
Výrobcem tepelné energie je subjekt, který na základě licence vydané ERÚ provozuje energetické zařízení dodávající tepelnou energii do soustavy zásobování tepelnou energií nebo přímo zákazníkovi. Licence vydaná ERÚ je dále nezbytná i k provozování rozvodů tepelné energie. Licence na výrobu tepelné energie není vyžadována v případech, kdy je výroba tepelné energie určena pro jeden objekt jednoho zákazníka. V případě, že výroba tepelné energie pro daný subjekt představuje jeho podnikatelskou činnosti, vyžaduje se vydání koncese podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, pokud se jedná o zdroj tepelné energie s výkonem nad 50 kW.
Hlavní část úpravy oblasti teplárenství je obsažena v hlavě II zvláštní části zákona č. 458/2000 Sb., dílu 3 Teplárenství zahrnující § 76 až 89, přičemž § 80 až 85 jsou zrušeny. Dotčená ustanovení upravují zejména práva a povinnosti držitele licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie. V některých případech rovněž práva a povinnosti dodavatele tepelné energie, což je v některých případech odlišná osoba od držitele licence (licence na výrobu se podle § 3 odst. 4 písm. b) EZ nevyžaduje na výrobu tepelné energie určené pro jeden objekt jednoho zákazníka).
Základní povinností držitele licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie je při splnění zákonných podmínek uzavřít s odběratelem tepelné energie smlouvu o dodávce tepelné energie s předepsaným obsahem. Existence smlouvy o dodávce tepelné energie je nezbytným předpokladem dodávky tepelné energie, i pokud se nejedná o držitele licence. Každý dodavatel má povinnost vyúčtovat dodanou tepelnou energii. Přerušit nebo omezit dodávku tepelné energie může dodavatel pouze v nezbytném rozsahu, na nezbytně nutnou dobu a v zákonem stanovených případech.
Dodavatel tepelné energie má dále povinnost dodávku tepelné energie měřit, vyhodnocovat a vyúčtovat odběrateli tepelné energie povinnosti spojené s dodávkou tepelné energie, jak na straně dodavatele tepelné energie (držitele licence), tak na straně odběratele tepelné energie.
V samostatných ustanoveních jsou upraveny podmínky zřizování, vlastnictví, provozu a údržby tepelných přípojek a předávacích stanic. Stejně je tomu tak u zřizování přeložek rozvodných tepelných zařízení. Zvláště jsou upravena i ochranná pásma zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie. Zákon rovněž stanoví podmínky vyhlašování stavu nouze. Poslední upravenou oblastí je zákaz a definování neoprávněného odběru tepelné energie a neoprávněné dodávky tepelné energie.
Obr. č. 6: Model teplárenství
Zdroj: zpracováno v rámci přípravy věcného záměru
Současná právní úprava obsažená v energetickém zákoně se, až na výjimky, nevztahuje na dodávky tepelné energie uživatelům, tedy fyzickým osobám. Dodávky tepelné energie probíhají mezi dodavatelem tepelné energie a odběratelem tepelné energie., Odběratelem je přitom buď distributor tepelné energie, nebo zákazník (§ 2 odst. 2 písm. c) bod 5. EZ). Zákazníkem však ve většině případů není konečný spotřebitel tepelné energie, tedy vlastník nebo nájemník bytu, nýbrž typicky společenství vlastníků jednotek nebo bytové družstvo, která mají právní subjektivitu a nakupují tepelnou energii pro její konečné využití a odebírají nakoupenou tepelnou energii odběrným tepelným zařízením, které je přímo připojeno k rozvodnému tepelnému zařízení nebo zdroji tepelné energie (§ 2 odst. 2 písm. c) bod 4. EZ). Dodávku tepelné energie fyzickým osobám a s tím spojené otázky tedy zpravidla platný energetický zákon nepostihuje. Rozúčtování dodávek tepelné energie konečným spotřebitelům upravuje v současné době zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění zákona č. 104/2015 Sb. a prováděcí předpis Ministerstva pro místní rozvoj k tomuto zákonu, vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům.
Gesce v oblasti právní úpravy dodávky a rozúčtování tepelné energie je dnes roztříštěna mezi několik rezortů a právních předpisů. V rámci úpravy nového energetického zákona se dává na zvážení, zda tuto problematiku nesjednotit do jednoho zastřešujícího legislativního předpisu.
NahoruB. Vyhodnocení současného stavu
Obecně lze konstatovat, že základ současného nastavení pravidel a vztahů mezi subjekty působícími v teplárenství umožňuje relativně spolehlivé fungování za transparentních podmínek. Stávající právní úprava obsažená v EZ je tak z velké míry dostačující pro zavedený model fungování teplárenství. Nicméně v rámci NEZ je nezbytné zabývat se řadou dílčích zpřesnění a úprav. V některých jednotlivostech jsou navrhovány úpravy a doplnění stávající právní úpravy, které budou lépe odpovídat pojetí NEZ a pomohou odstranit určité nedostatky stávajícího právního stavu.
Současná právní úprava obsažená v energetickém zákoně se, až na výjimky, nevztahuje na dodávky tepelné energie konečným uživatelům, tedy fyzickým osobám. Dodávky tepelné energie probíhají mezi dodavatelem tepelné energie a odběratelem tepelné energie, odběratelem je přitom buď distributor tepelné energie, nebo zákazník (§ 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 458/2000 Sb. (bod 5.). Zákazníkem však ve většině případů není konečný uživatel tepelné energie, tedy vlastník nebo nájemník bytu nebo nebytového prostoru v bytovém domě, nýbrž typicky společenství vlastníků jednotek nebo bytové družstvo, která mají právní subjektivitu a nakupují tepelnou energii pro její konečné využití a odebírají nakoupenou tepelnou energii odběrným tepelným zařízením, které je přímo připojeno k rozvodnému tepelnému zařízení nebo zdroji tepelné energie (§ 2 odst. 2 písm. c) bod 4. EZ).
Problematika měření a vyúčtování dodávky tepelné energie a rozúčtování nákladů na teplo je v současné době roztříštěna do třech právních předpisů. Energetický zákon upravuje měření a vyúčtování dodávek tepla pro zákazníky, jejichž odběrné tepelné zařízení je přímo připojeno k rozvodnému tepelnému zařízení. Zákon o hospodaření energií upravuje konečným uživatelům povinnost instalace přístrojů registrujících dodávku tepla pro vytápění a dodávku teplé vody. Rozúčtování dodávek tepelné energie konečným uživatelům upravuje v současné době zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění zákona č. 104/2015 Sb. a prováděcí předpis Ministerstva pro místní rozvoj k tomuto zákonu, vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům.
Dekarbonizace teplárenství a jeho transformace se mj. může projevit i v přístupu k cenové regulaci v teplárenství. Je třeba zhodnotit současné nastavení cenové regulace, zda zajišťuje ochranu zákazníka na straně jedné a umožnuje efektivní fungování tepláren a výkon podnikatelské činnosti na straně druhé. Situace na trhu ukazuje, že dodávka tepla prostřednictvím SZT již nemusí být v řadě případů přirozeným monopolem, ale s ohledem na rozvoj technologií a rozvoji jejich dostupnosti čelí v mnohých případech alternativnímu způsobu dodávky tepelné energie v podobě individuálních zdrojů vytápění, na které ovšem…
