RNDr. Tomáš Chudoba
NahoruMěření energie
Jakékoliv výpočty, plány či úvahy budou stát na písku, pokud se nebudete moci opřít o věrohodná měření spotřeby nebo výroby energie. Instalace ověřených a kalibrovaných měřičů je nutnou podmínkou. Mimo to je však velmi užitečné znát další okolnosti související s měřením nejen elektřiny, ale i tepla přenášeného v páře nebo tlakového vzduchu. Například:
-
jaký je rozdíl mezi spalným teplem a výhřevností,
-
jak měřit energii kalového plynu,
-
co je to uklidňovací délka,
-
jakou energii nese vlhká pára.
NahoruElektrická energie
Měření elektrické energie je snad všem důvěrně známé. Současně s sebou nese nejméně neznámých. Množství dodané elektrické energie je součinem výkonu a času. Výkon je pak součinem (efektivní hodnoty) napětí a proudu. Elektroměry na displeji ukazují předanou energii většinou v jednotkách kilowatthodiny [kWh] nebo megawatthodiny [MWh]. Tyto jednotky sice nepatří do soustavy jednotek SI, jsou ale v praxi velmi rozšířené.
Základní jednotkou energie je joule, což je ve skutečnosti výkon jednoho wattu dodávaný po dobu jedné sekundy, tedy 1 J = 1 Ws. Odtud plyne, že:
1 kWh = 1000 × 60 min × 60 sekund = 3 600 000 Ws = 3 600 000 J = 3,6 MJ.
Elektroměry měří s poměrně nízkou relativní chybou (běžně méně něž 0,5 %) a není třeba je často nechávat ověřovat (= kalibrovat).
NahoruZemní plyn
Jen zdánlivě je měření energie v zemním plynu jednodušší než měření elektrické energie. Vždyť stačí změřit jeho objem "a je to".
Zaprvé musíme mít jistotu, že to, co měříme, je skutečně zemní plyn. Tedy svým složením z více než 90 % metan, zbytek jiné uhlovodíky plus stopy jiných plynů, včetně vodní páry. Dodavatelé zemního plynu jeho přesné chemické složení neuvádějí, ale postupují v souladu s předpisem TPG 901 01, podle nějž používají přepočítací koeficient mezi objemem dodaného plynu a nesenou energií. Zde narážíme na další úskalí:
- Zemní plyn je... plyn. Tedy skupenství stlačitelné, které mění svou hustotu s teplotou a tlakem. U velkoodběrů plynu je proto součástí plynoměru i teploměr a tlakoměr a skutečně dodaná energie je přepočítávána podle jeho skutečné hustoty. U malých odběrů (domácnosti) se používá paušální přepočítací koeficient.
- Spalné teplo versus výhřevnost. Toto je již dlouho známý marketingový tah plynařů. Aby to vypadalo, že vám dodávají více energie, než je tomu ve skutečnosti, zahrnují do dodané energie i teplo, které za běžných okolností odchází se spalinami do komína, tedy teplo nesené (nezkondenzovanou) vodní párou.
Stručně: spalné teplo = výhřevnost + teplo ve vodní páře.
Teplo z vodní páry lze získat v tzv. kondenzačním kotli. Neděje se tak samo sebou. Kondenzační kotel musí být napojen na vhodný spotřebič tepla (otopný systém) tak, aby se do kotle vracela poměrně chladná voda a vodní pára mohla v kotli zkondenzovat a předat své teplo. Tento tzv. kondenzační režim však není ani zdaleka běžným provozním stavem.
Shrnuto: setkáváme se se dvěma fintami:
-
dodavatelé plynu dodávají na papíře více energie, než je běžný spotřebič schopen využít;
-
dodavatelé kondenzačních kotlů tvrdí, že jejich účinnost je (např.) 106 %. Což je fyzikální nesmysl dosažený tím, že pro výpočet energie dodané do kotle použijí výhřevnost, ale kotel (prý) využije i latentní teplo a tedy má účinnost jako perpetuum mobile.
NahoruTeplo ve vodě
Měření tepla neseného vodou se ani v nejjednodušším případu neobejde bez elektronického členu provádějícího fyzikální výpočty. Co vše musíme měřit:
-
objem vody nesoucí teplo (v přívodní trubce),
-
objem vody ve zpátečce (skoro vždy předpokládáme, že je stejný jako v přívodu),
-
teplotu vody v přívodní trubce,
-
teplotu vody ve zpátečce.
Co dělá elektronický člen:
-
zjišťuje z průtokoměru objemový průtok [m3/s],
-
z teploty a pevně daného tlaku zjistí hustotu vody [kg/m3],
-
vynásobením…