3.1.3
Kodex sítě harmonizovaných struktur přepravních sazeb pro zemní plyn
Ing. Jan Šefránek, Ph.D.
Dne 17. března 2017 bylo vyhlášeno v Úředním věstníku Evropské unie nařízení Komise (EU) 2017/460 ze dne 16. března 2017, kterým se zavádí kodex sítě harmonizovaných struktur přepravních sazeb pro zemní plyn. Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátý den po vyhlášení, tedy 6. dubna 2017. Vzhledem ke své povaze je nařízení přímo aplikovatelné do národní legislativy.
Snahou nařízení je sjednotit postup stanovení přepravních tarifů v rámci EU a nastavit tak jasná, jednotná a transparentní pravidla pro používání přepravních soustav pro uživatele sítí. Tato snaha EU je o to komplikovanější, jelikož téměř každý národní přepravní systém má určitá individuální specifika, která respektují metodologie členských států.
Primárně nařízení pracuje s přepravními tarify vztaženými k pevné přepravní kapacitě (fixní složka ceny), s čímž jsou spojeny rovněž výnosy za přepravní služby. Výjimečně nařízení umožňuje stanovit ceny rovněž vztažené ke komoditě (variabilní složka ceny), nicméně pro tento postup musí být naplněna daná kritéria. Těmi jsou:
-
poplatek je vybírán za účelem pokrytí nákladů spojených pouze s množstvím přepravovaného plynu (což je např. plyn určený na pohon kompresních stanic),
-
cena je vztažena k proteklému množství plynu (historického, či předpokládaného),
-
cena musí být stejná ve všech vstupních a všech výstupních bodech přepravní soustavy,
-
v neposlední řadě musí být poplatek stanoven v penězích nebo ve věcném plnění, tzv. naturálním.
Nařízení dále pracuje s nepřepravními službami, jejichž výnosy rovněž podléhají regulaci. Těmito službami se rozumí vše, co provozovatel přepravní soustavy poskytuje a není spojeno s Entry/Exit režimem za účelem přepravy plynu.
Základním pravidlem nařízení pro stanovení referenčních cen, kterými se rozumí cena vztažená k pevné přepravní kapacitě na dobu jednoho roku, jenž se použije ke stanovení přepravních tarifů, je, že se použije na všechny vstupní a výstupní body stejná metodika, přičemž množství pevné přepravní kapacity, případně množství proteklého plynu, ve všech vstupních bodech se rovná množství pevné přepravní kapacity, případně množství proteklého plynu, ve všech výstupních bodech přepravní soustavy. Dále nařízení ve své hlavní metodice určování referenčních cen uvádí, že poměr rozdělení výnosů na vstupní body a výstupní body přepravní soustavy je v poměru 50/50. Ve svém důsledku to znamená, že ceny na vstupech do přepravní soustavy by měly být totožné s cenami na výstupech. Nařízení pracuje s myšlenkou, že referenční ceny musí být stanoveny na každý vstupní a výstupní bod přepravní soustavy, případně seskupení bodů, pokud body v rámci seskupení lze vzájemně kombinovat podle relevantního scénáře toku plynu.
Hlavní metodikou určování referenčních cen nařízení je stanovení ceny podle vzdálenosti, kde váhou je přepravní kapacita. Nařízení umožňuje výjimky, které se vztahují na vstupní a výstupní body ze a do skladovacích zařízení a zařízení LNG, dále umožňuje uplatnit výjimky na vstupním nebo výstupním bodě přepravní soustavy podle metody "benchmarkingu", kdy jsou ceny stanoveny tak, aby dosáhly konkurenční úrovně referenčních cen v rámci ostatních přepravních systémů, dále metody "vyrovnání", kdy se uplatňuje stejná referenční cena na některé nebo všechny body v rámci homogenní skupiny bodů, a v neposlední řadě metody "přepočtu", kdy se referenční ceny na všech vstupních nebo výstupních bodech upraví vynásobením nebo připočtením stejné konstanty.
Metodika stanovení referenčních cen podle vzdálenosti, vážená podle kapacity, je ve svém důsledku velmi jednoduchá. Stanoví se vážená průměrná vzdálenost pro každý vstupní a pro každý výstupní bod přepravní soustavy, případně seskupení těchto bodů, na základě součtu součinů smluvní kapacity na relevantním bodě a vzdálenosti mezi daným vstupním bodem a výstupním bodem (podle toku plynu) podělených sumou všech smluvních kapacit vstupních nebo výstupních bodů. Tato hodnota pak slouží ke stanovení váhy pro každý vstupní a pro každý výstupní bod, na základě které se budou alokovat povolené výnosy stanovené na vstupní a na výstupní body a zároveň povolené výnosy, jež jsou vztažené ke kapacitní, tedy fixní složce ceny. Váha je rovna podílu součinu – smluvní přepravní kapacity na daném bodě a vážené průměrné vzdálenosti (čitatel) – sumou součinů – smluvních přepravních kapacit na všech vstupních a na všech výstupních bodech a vážené průměrné vzdálenosti (jmenovatel). Výsledná referenční cena je pak výsledkem podílu alokovaných povolených výnosů na daný bod, případně seskupení bodů a relevantní smluvní kapacity pro tento bod.
Nařízení řeší rovněž otázku, kdy v jednom Entry/Exit systému působí více provozovatelů přepravní soustavy – základním pravidlem je, že tito provozovatelé uplatňují stejnou metodiku pro stanovení referenčních cen, a kdy jeden Entry/Exit systém zahrnuje více členských států s více provozovateli přepravních soustav.
Referenční ceny se stávají zároveň cenami vyvolávacími (nařízení pracuje v souladu s třetím liberalizačním balíčkem pro stanovení konečné ceny se systémem aukcí) pro standardní roční pevné kapacitní produkty. Dalším základním pravidlem nové celé plynárenské legislativy (třetí liberalizační balíček) souvisejícím s designem evropského trhu s plynem rozvíjejícím se prostřednictvím kodexů sítí je, že za hlavní časové období je považován plynárenský rok, tedy období od 1. října do 30. září. Nařízení však umožňuje stanovit referenční, resp. vyvolávací, ceny i pro jiné období, např. kalendářní rok, nicméně vyvolávací ceny zveřejněné v rámci aukcí musejí platit minimálně do konce plynárenského roku.
Vyvolávací ceny pro kratší produkty, než jsou standardní roční pevné kapacitní ceny, jsou stanoveny prostřednictvím tzv. multiplikátorů a sezónních faktorů. Pro čtvrtletní a měsíční produkty musí být použit multiplikátor v rozmezí od 1 do 1,5, pro denní a vnitrodenní pevné produkty se jedná o hodnoty od 1 do 3. V případě využití sezónních faktorů musí následně průměr těchto produktů odpovídat uvedeným multiplikátorům. Nařízení dále uvádí, že na základě zhodnocení chování trhu Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) může vydat doporučení, na základě kterého od 1. dubna 2023 nesmějí být multiplikátory pro standardní pevné denní a vnitrodenní přepravní kapacity vyšší než 1,5. Evropská komise tím reaguje na stávající trend v plynárenství, kdy uživatelé sítí díky otevřenému funkčnímu trhu přestávají mít zájem o standardní roční produkty a spíše využívají produkty krátkodobějších charakteru.
Přístup Komise k postupnému vyrovnávání cen standardních ročních a krátkodobých produktů spolu s principem stanovení referenčních cen znamená větší zajištění flexibility pro uživatele sítě, kdy tito uživatelé budou moci flexibilněji reagovat na aktuální vývoj na trhu (čímž je míněn vývoj ceny plynu na burzách v průběhu času), flexibilněji používat zásobníky plynu a adekvátně definovat své nákupní portfolio. To povede k optimalizaci nákladů dodavatelů a následně předpokládanému snižování cen pro konečné spotřebitele. Komise tak směřuje k naplnění svého cíle plně funkčního jednotného trhu s energiemi. Tento přístup však může mít i druhou stránku, kterou je zajištění povolených výnosů pro provozovatele přepravních soustav, kdy jejich přístup je postaven na určité jistotě příjmů definovaných právě ročními standardními produkty. S tím je také spojeno zajištění kvality a stability přepravní sítě. Tím, že se vyrovná cena krátkodobých a ročních produktů, tato jistota klesá. Pro provozovatele přepravních soustav, potažmo příslušné regulační orgány, to znamená vyvolat maximální úsilí o co největší využití jejich sítí a tedy možný odklon od hlavní metody stanovení referenčních cen danou nařízením a využití spíše metody benchmarkingu, nabízení dalších produktů, čímž se můžeme vzdalovat hlavní myšlence nákladových cen. Případně větší nejistota, menší využití sítě v rámci celého roku může naopak vést ke zdražení standardních…
