dnes je 28.11.2024

Input:

Energetický zákon v roce 2024

5.3.2024, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.2.5
Energetický zákon v roce 2024

Redakce EnergetikaInfo.cz

Ve Sbírce zákonů ČR vyšel zákon č. 469/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Energetický zákon v kostce

Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) (dále jen "energetický zákon") nabyl účinnosti 1. ledna 2001. Zákon vytvořil společný právní rámec pro podnikání a výkon státní správy v sektoru elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství.

Energetický zákon byl schválen v době, kdy Česká republika nebyla členem Evropské unie. Přesto některá ustanovení původního energetického zákona již obsahovala zásady uplatňované členskými státy Evropské unie.

Energetický zákon prošel od roku 2001 více než 30 novelami. Podstatné z pohledu postupných změn energetického trhu byly tři rozsáhlé novely, které postupně transponovaly první, druhý a třetí balíček energetických předpisů Evropské unie do českého práva. Jednalo se o novely č. 670/2004 Sb., 158/2009 Sb. a 211/2011 Sb.

Základ právní úpravy třetího energetického balíčku Evropské unie, který je pro obsah stávajícího energetického zákona stále rozhodující, tvořila směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (dále jen "směrnice 2009/73/ES"). Z přímo aplikovatelných předpisů Evropské unie to bylo zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES) č. 1228/2003 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a o zrušení nařízení (ES) č. 1775/2005 (dále jen "nařízení (ES) č. 715/2009").

Právní pravidla obsažená ve směrnicích a nařízeních mají za cíl vytvořit jednotný evropský trh s elektřinou a plynem, a to díky celoevropsky propojeným elektrizačním a plynárenským soustavám. Do české právní úpravy jsou evropská právní pravidla implementována tak, že

  • - trh s elektřinou je plně otevřen od 1. 1. 2006,
  • - trh s plynem je plně otevřen od 1. 1. 2007,
  • - přístup k energetickým soustavám je zaručen pro všechny účastníky trhu za stejných a transparentních podmínek (tzv. přístup třetích stran),
  • - přístup k energetickým soustavám je cenově regulovaný,
  • - cenovou regulaci zajišťuje samostatný regulátor pro energetická odvětví – Energetický regulační úřad (dále jen "ERÚ"),
  • - podnikání v elektroenergetice, plynárenství a teplárenství je možné pouze na základě státní licence udělované ERÚ,
  • - dozor, řešení sporů mezi účastníky trhu a ochranu spotřebitelů v energetice zajišťuje ERÚ,
  • - právní úprava teplárenství je speciální, ale obsahuje analogickou právní úpravu všude tam, kde je to vhodné.

Zmíněné evropské předpisy třetího energetického balíčku byly v oblasti elektroenergetiky nahrazeny v roce 2019 sadou předpisů pod názvem "Čistá energie pro všechny Evropany" nebo též "Zimní balíček".

Důvody pro zpracování nové evropské úpravy lze spatřovat především v novém vnímání energetického trhu, jehož nastavení ovlivňují klimatické cíle Evropské unie. Důraz je kladen na rozvoj decentralizované výroby energie z obnovitelných zdrojů energie (dále jen "OZE"), účinnost všech částí energetické soustavy a environmentální aspekty výroby elektřiny v elektrárnách z neobnovitelných zdrojů energie.

Z právních předpisů tvořících Zimní balíček je pro vlastní elektroenergetiku rozhodující směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (dále jen "směrnice (EU) 2019/944"), směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (dále jen "směrnice (EU) 2018/2001") a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 ze dne 5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou. Transpozice směrnice (EU) 2019/944 je realizována postupně novelami energetického zákona v průběhu roku 2022 a má být završena rozsáhlejší novelou energetického zákona v průběhu roku 2023.

Analogická novelizace evropských předpisů v oblasti plynárenství byla naplánována na rok 2022, ale bude schválena až v průběhu roku 2023, neboť v důsledku války na Ukrajině dochází k přehodnocení principu volného trhu, na kterém měla stát. Z důvodu energetické krize má v průběhu roku 2023 také dojít k úpravě evropských právních předpisů v oblasti elektroenergetiky.

Stávající právní úprava v energetickém zákoně nevykazuje nedostatky z hlediska zákazu diskriminace a rovnosti mužů a žen. Regulace podnikání i výkonu státní správy v energetice se vztahuje obecně na vztahy mezi státem, podnikateli a zákazníky bez jakéhokoliv aspektu, který souvisí s otázkou pohlaví a potenciální diskriminací. Ani z hlediska nepřímé diskriminace nebyly zjištěny jakékoliv nedostatky.

Obsah novely č. 469/2023 Sb.

Novela energetického zákona reaguje na akutní problémy na trhu s energiemi a navazuje na předchozí novely energetického zákona z roku 2023. Novela reaguje na aktuální kritickou situaci na trhu s energií. Tato situace vyžaduje přijmout opatření pro zvýšení energetické soběstačnosti a bezpečnosti České republiky. Je třeba využít potenciál OZE, a snížit tak závislost na fosilních palivech.

Novela zákona zavádí energetická společenství a společenství pro obnovitelné zdroje jako nové účastníky trhu. Podstatou komunitní energetiky je samovýroba elektřiny, jejíž výhody a nevýhody se optimalizují zapojením většího počtu subjektů v rámci určité komunity. Technickým předpokladem komunitní energetiky je výroba z OZE, která je levná a realizovatelná v malých výrobnách. Z právního hlediska je základní složkou komunitní energetiky energetické společenství nebo společenství pro obnovitelné zdroje. To je definované jako právnická osoba (resp. podle novely zákona určité typy právnických osob), jejíž hlavní činností je poskytování environmentálních, hospodářských nebo sociálních přínosů ve prospěch svých členů, spočívajících zejména ve výrobě elektřiny, jejím sdílení a spotřebě.

Novela zákona rozšiřuje oprávnění "aktivního zákazníka" ve stávajícím zákoně. Aktivní zákazník je syntézou rolí konečného zákazníka a výrobce elektřiny. Tuto syntézu zná již současný zákon, nicméně možnosti nakládat s vyrobenou elektřinou byly s výjimkou vlastní spotřeby elektřiny prakticky nulové. Novela energetického zákona přináší nové oprávnění pro využití vyrobené elektřiny. S dalšími možnostmi se počítá do příští novely energetického zákona, která se připravuje.

Další oblastí úpravy je zavedení pojmu zranitelný zákazník do národního právního řádu. Tito znevýhodnění zákazníci vyžadují zvláštní ochranu, týkající se jejich práv podle energetického zákona či povinností provozovatelů distribuční soustavy vůči nim.

V souvislosti s rozvojem sdílení elektřiny se stanoví úpravy v daňových předpisech, které nesměřují k poskytování jakýchkoliv úlev výlučně pro sdílení elektřiny, ale k založení podobného zacházení jako v případě tzv. samovýroby u zákazníků s výrobnami o instalovaném výkonu do 30 kW (podle energetického zákona do 50 kW). Je tomu tak proto, aby s rozšířením sdílení elektřiny nedošlo k vytvoření administrativních bariér a překážek, které by vedly např. k povinnosti podávání daňových přiznání na korunové částky (např. u daně z elektřiny). Současně se dá předpokládat, že právě největší objem sdílení elektřiny bude v následujících letech právě z výroben samovýrobců, jejichž výroba a příjmy z ní jsou za současné právní úpravy osvobozeny od daně.

V oblasti energetické náročnosti budov se přicházejí úpravy, které reagují na probíhající řízení o porušení smlouvy ve vztahu k transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti (dále jen "směrnice (EU) 2018/844"). Snižování energetické náročnosti budov směřuje ke stejnému cíli jako samovýroba energie z OZE, tedy novela zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií (dále jen "zákon o hospodaření energií"), je přiřazena k novele energetického zákona. Podobně novela zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o POZE") a novela zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (dále jen "stavební zákon").

Komentář ke změně zákona č. 458/2000 Sb.

V § 2 odst. 2 písm. a) se doplňuje definice nového pojmu "regionální distribuční soustava" do nového bodu 24. Touto distribuční soustavou je distribuční soustava, která je přímo připojena na přenosovou soustavu. Doplnění nového pojmu je nezbytné především z důvodu právní jistoty, kdy pouze provozovatel regionální distribuční soustavy je oprávněnou osobou (vedle provozovatele přenosové soustavy a České republiky) být podílníkem v nově zaváděném účastníkovi trhu, kterým je Elektroenergetické datové centrum (dále jen "datové centrum").

Ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) aktualizuje definici plynu a doplňuje ji zejména o moderní vodík, což umožní zacházení s ním podle pravidel pro plyn v energetickém zákoně.

Dne 15. prosince 2021 zveřejnila Evropská komise jako součást plynového dekarbonizačního balíčku návrh revizí směrnice 2009/73/ES a nařízení (ES) č. 715/2009.

Obě revize představují obsáhlou revizi 3. plynárenského liberalizačního balíčku, jež má za cíl nastavit pravidla pro integraci obnovitelných a nízkouhlíkových plynů do trhu se zemním plynem. Jedná se o zásadní systémovou změnu fungování trhu se zemním plynem, která vychází ze snahy o naplnění cílů EU pro roky 2030, tj. snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 55 %, a 2050, kdy chce EU dosáhnout klimatické neutrality. Za tímto účelem je vedle řady dalších kroků nezbytné také realizovat postupný přechod od fosilních paliv na nízkouhlíkové a obnovitelné plyny (biometan, syntetický metan, nízkouhlíkový či obnovitelný vodík) a nastavit pravidla pro jejich integraci do trhu se zemním plynem tak, aby postupně docházelo k "ozelenění" tohoto sektoru energetiky. V roce 2050 by měly alternativní plyny tvořit až 2/3 plynných paliv spotřebovaných v EU, přičemž zbytek by měl tvořit fosilní plyn s instalovanou technologií CCS/U (zachycování, ukládání a využívání uhlíku).

Klíčovým bodem návrhů se jeví požadavek týkající se povinnosti přijímat od 1. října 2025 v přeshraničních propojovacích bodech zemní plyn s příměsí až 5 % vodíku.

§ 2 odst. 2 písm. b) bodě 27 dochází k úpravě definice související služby v plynárenství. Služba uskladňování plynu je vyňata z obecné definice související služby v plynárenství, neboť nemá nadále podléhat stejnému způsobu regulace podle § 19a jako ostatní zde upravené činnosti.

V § 2 odst. 2 písm. b) bodě 30 dochází k úpravě definice služby uskladňování (plynu). Z definice se vyjímá zdůraznění bezpečnostního aspektu (slova "včetně činností souvisejících se zabezpečením spolehlivého a bezpečného provozu plynárenské soustavy"), neboť tyto činnosti ve skutečnosti nejsou žádnými samostatnými činnostmi, ale vyjádřením jednoho z možných účelů či využití služby uskladnění plynu v podzemním zásobníku plynu.

V bodu 36 je nově vkládaná definice úpravy složení plynu s ohledem na nová práva a povinnosti subjektů na trhu s plynem.

Úprava § 3 odst. 1 souvisí se zavedením nového účastníka trhu, kterým je datové centrum.

§ 3 odst. 3

V případě licence na výrobu elektřiny byl již zákonem č. 131/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, do jisté míry změněn charakter tohoto oprávnění, neboť se od roku 2016 jedná jednak o oprávnění k podnikatelské výrobě elektřiny, ale v případě výroben nad 10 kW (nyní nad 50 kW) rovněž o oprávnění k samotnému provozování výrobny elektřiny, a to bez ohledu na charakter činnosti. Tyto důsledky jsou v zákonu nyní upřesněny – zejména s ohledem na zrušení omezení spočívající v určení výroby elektřiny pro vlastní spotřebu zákazníka se jeví jako nadbytečné zachování zbývajícího omezení spočívajícího v tom, že by v případě výroben do 50 kW měla být vyžadovaná licence na výrobu elektřiny, je-li určená pro vlastní spotřebu zákazníka a je-li ve stejném odběrném místě připojena jiná výrobna elektřiny držitele licence. Novela proto napravuje stávající stav.

§ 4 odst. 1 písm. b)

Se zavedením datového centra jakožto nového subjektu na trhu s elektřinou se doplňuje výčet licencí jakožto oprávnění k výkonu podnikatelské činnosti v energetických odvětvích o licenci na činnost datového centra.

§ 4 odst. 2

Protože činnost datového centra bude podléhat regulaci podle energetického zákona, bude se obdobně jako v případě činnosti operátora trhu jednat o činnost licencovanou. Není důvod přistupovat k regulaci oprávnění těchto subjektů odlišným způsobem. Právní úprava souvisí s  doplněním nového § 27 odst. 1, podle kterého je datovým centrem takový subjekt, který je držitelem licence na činnost datového centra.

Licence na činnost datového centra je obdobně jako licence na činnosti operátora trhu a také licence na přenos elektřiny a přepravu plynu koncipovaná jako tzv. výlučná licence. Výlučnost licence je třeba chápat jako jedinečnost, tedy existuje a je možné udělit pouze jednu licenci pro celé území České republiky a v České republice tak z tohoto důvodu může působit jenom jeden subjekt s tímto oprávněním.

V § 5 odst. 2 energetického zákona se ruší podmínka ustanovení odpovědného zástupce v případě datového centra a operátora trhu. Důvodem je především skutečnost, že v případě těchto dvou licencovaných osob je požadavek na ustanovení odpovědného zástupce nadbytečný, protože u těchto osob fakticky nevykonává žádnou činnost a energetický zákon ani nestanoví žádné požadavky na odpovědného zástupce (např. vzdělání nebo praxi), které by se fakticky činnosti těchto subjektů týkaly. Ab absurdum, jestliže dosud právní úprava institut datového centra neznala, tak by patrně ani odpovědný zástupce nemohl prokázat zákonem požadovanou praxi v oboru (zde činnost datového centra).

Rovněž je opraveno stávající znění § 5 odst. 2, které nepamatovalo na to, že členem statutárního orgánu právnické osoby může být i právnické osoba. V takovém případě by potom měla splňovat podmínku bezúhonnosti i fyzická osoba, která takovou právnickou osobu při výkonu funkce ve statutárním orgánu zastupuje.

Upřesňuje se logická souslednost a návaznost jednotlivých ustanovení § 5, které vymezují podmínky pro udělení licence. Doplněním slova "dále" v odstavci 3 se upřesňuje vazba tohoto odstavce na předchozí odstavce 1 a 2. Doplnění souvisí s dále vkládaným novým odstavcem 8, který je koncipovaný obdobným způsobem, tedy jako stanovení dalších podmínek pro udělení licence pro určitou konkrétní činnost (činnost datového centra), které navazují na obecné podmínky pro udělení licence stanovené v § 5 odst. 1, resp. 2 v případě právnické osoby.

§ 5 odst. 8

Vzhledem k nové právní úpravě datového centra a oprávnění k jeho činnosti spočívající v licenci na činnost datového centra je třeba upravit hmotněprávní podmínky, které jsou předpokladem pro udělení licence právě takové osobě. Nově vkládaný odstavec 8 proto stanoví, že předpokladem pro udělení licence na činnost datového centra je dále (tedy vedle ostatních, obecných podmínek pro udělení licence) splnění požadavků na formu a vnitřní systém řízení obchodní korporace, požadavků na akcionáře, formu a druh akcií a požadavků na způsobilost k výkonu funkce člena představenstva a vedoucích zaměstnanců datového centra stanovených tímto zákonem pro datové centrum. Není zde zahrnut požadavek na složení a obsazení dozorčí rady datového centra, protože k naplnění zákonné úpravy (zejména využití oprávnění České republiky jmenovat člena dozorčí rady) může dojít až ex post po udělení licence na činnost datového centra.

§ 10 odst. 4

Legislativně-technické úpravy související se zavedením nové licence na činnost datového centra. Doplňují se datové centrum a operátor trhu do vymezení držitelů licencí, u kterých v případě požádání o zrušení licence může ERÚ rozhodnout o uložení povinnosti pokračovat ve výkonu licencované činnosti po stanovenou dobu.

Ani v případě datového centra ani v případě operátora trhu se však nepředpokládá, že by kdy mělo dojít k situaci, že by některý z těchto subjektů měl žádat o zrušení licence, protože se jedná o subjekty s nezastupitelnou rolí na trhu s elektřinou (a také plynem).

§ 11 odst. 1 písm. c)

Legislativně-technická úprava spočívající v nahrazení dosavadních požadavků na výkon licencované činnosti spočívající v "bezpečnosti a spolehlivosti stanovené právními předpisy a technickými normami, v plynárenství i technickými pravidly, která jsou registrována u Hospodářské komory České republiky" obecnější kategorií "bezpečnost a spolehlivost", přičemž tyto požadavky na bezpečnost a spolehlivost jsou stanoveny jinými právními předpisy než energetickým zákonem (zejména předpisy na úseku bezpečnosti práce).

Doplnění § 11 o nové odstavce souvisí s uvažovaným rozšířením tzv. inteligentních měřících systémů (dále jen "IMS"), popřípadě jiných průběhových měření, v souvislosti se sdílením elektřiny, a tzv. roll-outem IMS nebo jiným postupem postupného zavádění IMS v odběrných místech zákazníků. Např. směrnice (EU) 2019/944 stanoví postupy pro zavádění IMS, které může být podmíněno ekonomickým posouzením všech dlouhodobých nákladů a přínosů pro trh a jednotlivého spotřebitele nebo posouzením toho, jaký způsob inteligentního měření je z hospodářského hlediska nejpřiměřenější a nákladově nejefektivnější a jaký harmonogram distribuce IMS je proveditelný. Na základě tohoto posouzení členské státy připraví rozvrh, jehož cílem je zavedení IMS až do 10 let. Pokud se zavádění IMS vyhodnotí pozitivně, musí být do 7 let od data pozitivního posouzení IMS vybaveno alespoň 80 % konečných zákazníků. Je tak zřejmé, že jednoznačnou tendencí na trhu s elektřinou bude nahrazování stávajících měřidel IMS, nebo případně jinými průběhovými měřeními (bez veškerých funkcí IMS), kdy sdílení elektřiny bude patrně určitým impulsem pro postupné rozšiřování těchto pokročilých měřicích zařízení.

Doplnění do § 11 má za cíl vyřešit dopady rozšiřování průběhových měření (nejenom v souvislosti se sdílením elektřiny) na předávání údajů pro vyúčtování dodávek elektřiny a s tím související daňové dopady, zejména pokud jde o právní úpravu vzniku povinnosti placení daně z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen "zákon o DPH"). Podle stávající právní úpravy jsou údaje z měření o dodávkách elektřiny (a stejně tak v případě plynu) předávány provozovateli distribučních soustav operátorovi trhu vždy po skončení kalendářního měsíce (obvykle do pátého pracovního dne po skončení měsíce) a následně jsou operátorem trhu zpřístupněny dodavatelům elektřiny (a stejně tak plynu). Zpřístupněním těchto údajů nastává den uskutečnění zdanitelného plnění podle § 21 zákona o DPH.

Důsledkem výše uvedených skutečností je to, že by ve vztahu k zákazníkům s průběhovým měřením bylo nutné každý měsíc vyúčtovávat dodávku elektřiny nebo plynu a odvádět daň z přidané hodnoty z hodnot dodávek za uplynulý kalendářní měsíc, bez možnosti např. smluvního sjednání zálohových plateb za dodávku elektřiny nebo plynu rozprostřených do delšího období, aby bylo možné zálohovými platbami vyrovnat rozdíly ve velikostech spotřeby v průběhu takového delšího období (např. sezonní vlivy odběru plynu). Smyslem úprav je tedy odstranit problém s určením data uskutečnění zdanitelného plnění u zákazníků typu domácnost a jiných zákazníků, kterým by mělo být mimo jiné za účelem umožnění sdílení elektřiny instalováno průběhové měření, a zachovat možnost sjednání zálohových plateb.

Po projednání s Ministerstvem financí se proto zavádí koncept, podle kterého se upravuje možnost smluvních stran dojednat tzv. zúčtovací období odlišně od časového úseku, za který provozovatel distribuční soustavy předává (prostřednictvím operátora trhu) údaje z měření, a na poskytnutí dokladu o vyúčtování dodávek elektřiny nebo plynu za takové zúčtovací období je následně navázána změnová úprava dne uskutečnění zdanitelného plnění podle zákona o DPH.

V souladu se stávající právní úpravou podle vyhlášky č. 207/2021 Sb., o vyúčtování dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětvích (dále jen "vyhláška č. 207/2021 Sb."), platí, že nejdelším zúčtovacím obdobím je období 14 kalendářních měsíců po sobě následujících (jedná se zejména o případy odečítání měřicích zařízení fyzicky na místě pracovníky provozovatele distribuční soustavy, kdy je sice dodržována periodicita odečtů měřicích zařízení jednou za 12 měsíců, ale objektivně nelze dodržet vždy na den přesně 12 měsíců). To neplatí v případech zákazníků, jejichž odběrné místo je vybaveno průběhovým měřením dodávek elektřiny nebo plynu, kdy je novelou stanoveno zúčtovací období 12 kalendářních měsíců po sobě následujících, nedohodnou-li se držitel licence a zákazník na kratším zúčtovacím období. Tato právní úprava umožňuje zákazníkovi sjednat si podle svých potřeb kratší než 12měsíční zúčtovací období, prakticky až na úroveň kalendářního měsíce. U zákazníků v plynárenství kategorie střední odběratel nebo velkoodběratel a u zákazníků v elektroenergetice, jejichž odběrné místo je připojeno k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě na hladině vysokého nebo velmi vysokého napětí, platí opačný princip – zúčtovacím obdobím je kalendářní měsíc, není-li sjednaná jiná délka zúčtovacího období, nejdéle však 12 kalendářních měsíců po sobě následujících. Takové řešení odpovídá stávající praxi měsíčních fakturací dodávek elektřiny nebo plynu. Zúčtovací období však vždy musí skončit okamžikem ukončení dodávek elektřiny nebo plynu nebo změnou dodavatele, protože v tomto případě se ukončuje samotné poskytování plnění druhé smluvní straně a musí nastat vyúčtování dodávek za uplynulé období.

Obdobná právní úprava je u zajišťování služeb přenosové soustavy, přepravní soustavy nebo distribuční soustavy. Zúčtovacím obdobím, za které držitel licence na přenos elektřiny, distribuci elektřiny, přepravu plynu nebo distribuci plynu vyúčtovává související služby v elektroenergetice nebo související služby v plynárenství, zajišťuje-li související službu v elektroenergetice nebo související službu v plynárenství do odběrného místa vybaveného průběhovým měřením, je kalendářní měsíc, není-li sjednaná jiná délka zúčtovacího období, nejdéle však 12 kalendářních měsíců po sobě následujících. Je tedy opět na dohodě stran, v jakém rozsahu se smluvně odchýlí od zákonné úpravy a sjednají si delší zúčtovací období, nejdéle však 12 měsíců. V oblasti distribuce elektřiny a plynu nezáleží na tom, zda je služba poskytovaná zákazníkovi nebo dodavateli elektřiny či plynu zajišťujícímu sdružené služby dodávek elektřiny či plynu. Je tedy možné (a předpokládá se), že se tedy mohou odlišovat zúčtovací období poskytování služby distribuční soustavy provozovatelem soustavy obchodníkovi s elektřinou nebo plynem a zúčtovací období dodávek elektřiny či plynu obchodníkem s elektřinou nebo plynem zákazníkovi.

Nový odstavec 9 stanoví, že zajišťuje-li držitel licence na distribuci elektřiny související službu v elektroenergetice do předávacího místa přiřazeného do skupiny sdílení, je povinen vyúčtovávat související službu v elektroenergetice a její cenu i za množství elektřiny sdílené do předávacího místa s využitím distribuční soustavy. Jedná se spíše o vyjasňující ustanovení, které má odstranit případné nejasnosti ohledně poskytování služby distribuční soustavy při sdílení elektřiny a má postavit najisto, že je-li ke sdílení elektřiny využita distribuční soustava, hradí se cena související služby v elektroenergetice za veškeré množství elektřiny, které ale bylo distribuované (k jehož dopravě byla použita) distribuční soustavou, a příjemcem takové platby je smluvní strana smlouvy o zajištění služby distribuční soustavy. Přestože je takový důsledek zřejmý z povahy věci, pro vyloučení pochybností se stanoví, že cena služby distribuční soustavy, která je vztažená k jednotce dopravené elektřiny, se hradí za množství elektřiny, které bylo dopraveno do předávací místa (včetně sdílené elektřiny) "s využitím distribuční soustavy", tedy muselo být dopraveno distribuční soustavou. Neuplatní se tedy tradičně deklarovaná premisa (a také podmínka uplatnění regulované ceny služby distribuční soustavy vztažená k ceně za použití sítě), že množství naměřené elektřiny měřicím zařízením v předávacím místě je množstvím elektřiny dopraveným do předávacího místa distribuční soustavou, neboť distribuční soustava končí obvykle na úrovni hlavní domovní pojistkové skříně nebo hlavní domovní kabelové skříně. Pokud by tedy docházelo ke sdílení elektřiny vyrobené a spotřebované před těmito zařízeními (hlavní domovní pojistkovou skříní nebo hlavní domovní kabelovou skříní) a tedy mimo distribuční soustavu, nejedná se o poskytnutí služby distribuční soustavy s využitím distribuční soustavy a takto vyrobenou a sdílenou elektřinu se cena služby distribuční soustavy vztažená k množství elektřiny dopravené distribuční soustavou nehradí a z povahy věci ani hradit nemůže.

Obdobná právní úprava jako u vyúčtování dodávek elektřiny a plynu je v oblasti dodávek tepelné energie. Odlišnost spočívá ve stanovení pevného konce zúčtovacího období k poslednímu dni kalendářního roku, protože v souladu s pravidly věcného usměrňování cen tepelné energie je kalendářní rok standardně obdobím, pro které se kalkulují ceny tepelné energie a za které se rovněž zpracovává výsledná kalkulace cen tepelné energie. V takovém případě je potom držitel licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie povinen poskytnout vyúčtování dodávky tepelné energie za zúčtovací období nejpozději do 28. února následujícího roku, pokud se s odběratelem nedohodne jinak. V ostatních případech, tedy končí-li zúčtovací období k jinému dni než k 31. prosinci, provede dodavatel tepelné energie vyúčtování dodávky tepelné energie vždy k poslednímu dni tohoto zúčtovacího období a poskytne vyúčtování dodávky tepelné energie nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce.

Právní úprava zúčtovacího období pro vyúčtování dodávek elektřiny nebo plynu a souvisejících služeb v elektroenergetice a plynárenství musí být současně doprovázena stanovením termínů (lhůt) pro vystavení dokladu o vyúčtování. Vyúčtování jako takové je v zásadě třeba vnímat jako proces vyhodnocení přijatých plateb za poskytnuté plnění a celkové výše ceny za poskytnuté plnění, na jehož základě se provádí vyrovnání přeplatku nebo nedoplatku, jak v současné době stanoví § 2 písm. a) vyhlášky č. 207/2021 Sb. Na vyúčtování navazuje poskytnutí vyúčtování, jak jej chápe např. stávající § 11 odst. 7 energetického zákona ukládající povinnost držiteli licence nabízet zákazníkům možnost bezplatného poskytování vyúčtování dodávek energie a souvisejících služeb v elektronické podobě, popř. další podmínky pro dodržení formy poskytnutí vyúčtování.

Upřesnění pojmu "poskytnutí vyúčtování" podle § 11 odst. 10 až 12. Materializovaným výstupem provedeného vyúčtování je doklad o vyúčtování. Poskytnutí vyúčtování dodávek elektřiny nebo plynu nebo souvisejících služeb v elektroenergetice a plynárenství se tedy provádí vyhotovením dokladu o vyúčtování a jeho odesláním, předáním nebo zpřístupněním příjemci plnění, jak stanoví nový odstavec 13. Vzhledem k tomu, že se nejedná o definici pojmu pro účely celého zákona, vkládá se definice právě do § 11, a nikoliv do § 2 odst. 1 energetického zákona.

Nový § 13 zavádí generální (obecnou) úpravu řešení náhrady prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku pro případy, kdy z důvodu plnění zákonné povinnosti (nebo povinnosti uložené rozhodnutím vydaným příslušným orgánem veřejné moci) vzniká dodavateli elektřiny či plynu prokazatelná ztráta, a případně dodavatel není schopen realizovat přiměřený zisk. Stávající energetický zákon již na několika místech takovou zákonnou úpravu obsahuje (např. § 12e energetického zákona, pokud jde o povinnost zajištění dodávek poslední instance, nebo případně § 19f energetického zákona, jedná-li se o povinnost zajištění dodávek elektřiny nebo plynu v mimořádné tržní situaci za stanovenou cenu).

Vyvstává tak potřeba přijmout obecnou právní úpravu náhrady prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku pro případy, kdy taková prokazatelná ztráta a nemožnost realizace alespoň přiměřeného zisku vzniká v přímé souvislosti s plněním zákonné povinnosti zajištění dodávek elektřiny nebo plynu. Tato právní úprava se následně použije vždy, pokud by energetický zákon neupravoval jiný způsob řešení této problematiky.

Případná prokazatelná ztráta a náhrada nerealizovaného přiměřeného zisku se bude (obdobně jako v případě náhrady prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku dodavateli poslední instance) hradit formou dotace poskytované podle zákona o rozpočtových pravidlech.

§ 16

Doplnění pravomocí MPO v souvislosti s datovým centrem. Navazuje na právní úpravu v § 27c odst. 4 energetického zákona, podle kterého je datové centrum omezeno v možnosti výkonu jiných činností než činností, které je datové centrum povinné vykonávat podle energetického zákona nebo podle jiného právního předpisu (tedy zákonných povinností), jen se souhlasem MPO. Jedná se o obdobnou právní úpravu jako v případě operátora trhu, který je podle § 20a odst. 7 energetického zákona oprávněn vykonávat další činnosti, jejichž ceny nepodléhají regulaci, jedině po schválení ze strany MPO.

§ 17 odst. 7 písm. g)

Obdobně jako v případě jiných pravidel provozování, řádů a obchodních podmínek bude i Řád datového centra schvalován ze strany ERÚ. Datové centrum totiž bude monopolním subjektem plnícím zákonem stanovené povinnosti. Datové centrum (např. na rozdíl od operátora trhu, který na smluvním základě poskytuje některé služby, jako např. vyhodnocování, zúčtování a vypořádávání odchylek, přístup na organizované krátkodobé trhy atd.) nebude (alespoň v základním konceptu fungování tohoto subjektu) poskytovat služby účastníkům trhu, ale bude plnit zákonné povinnosti, jako je např. úprava naměřených dat o sdílenou elektřinu a předávání těchto dat zákonem stanoveným (oprávněným) osobám. Proto datové centrum nebude zpracovávat a uplatňovat obchodní podmínky, ale v obecnějším pojetí Řád datového centra, ve kterém bude možné upravit případné další podmínky výkonu zákonem stanovených činností, které nebudou stanoveny hmotným právem, ať už na zákonné úrovni nebo prováděcími právními předpisy. Náležitosti Řádu datového centra budou obdobně jako náležitosti jiných obdobných pravidel a obchodních podmínek operátora trhu schvalovaných ERÚ stanoveny prováděcím právním předpisem vydávaným podle § 98a odst. 2 písm. b) energetického zákona.

§ 17 odst. 7 písm. t)

Doplnění pravomocí ERÚ v souvislosti s registrem společenství. Navazuje na úpravu registrací společenství jako předpokladu pro naplnění všech pojmových znaků společenství podle § 20b odst. 2 písm. e) a § 20b odst. 3 písm. f) energetického zákona.

§ 17 odst. 12

Doplňuje se ceny služby uskladňování plynu mezi služby a činnosti, u kterých náleží ERÚ možnost uvážení, zda regulaci cen zavede, či nikoli, a to na základě vyhodnocení zákonem stanovených podmínek, za kterých může ERÚ o regulaci cen určité služby nebo činnosti rozhodovat. Úprava navazuje na změnu konceptu regulace cen služby uskladňování plynu, která byla zákonem č. 176/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 382/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen "zákon č. 176/2022 Sb."), podřazena pod pojem "související služba v plynárenství" a jako taková podléhala regulaci cen podle § 17 odst. 11 energetického zákona (podle čl. II bodu 3 zákona č. 176/2022 Sb. měl ERÚ poprvé stanovit ceny služby uskladňování plynu pro rezervace skladovacích kapacit pro skladovací rok, který začne v roce 2023). Tato zákonná úprava regulace cen služby uskladňování plynu nebyla naplněna, a je proto nezbytné změnit zákonnou úpravu tak, aby ERÚ náleželo uvážení, zda regulaci cen této služby, která je v zásadě službou podléhající konkurenci (i např. s možností přeshraničního poskytování této služby nejenom subjektům pro potřeby České republiky, ale i zahraničních subjektů), zavádět, a případně v jakém rozsahu a na jakou dobu.

§ 17 odst. 13

Je doplněno, že poskytování chráněných informací datovému centru stejně jako v případě poskytování těchto informací dalším subjektům vymezených v daném ustanovení není porušením povinnosti zachovávat mlčenlivost, pokud se jedná o informace nezbytné pro činnost datového centra.

§ 17d

Poplatek na činnost ERÚ je součástí platby za činnosti operátora trhu, a takto je od účastníků trhu vybírán a jimi placen. Na základě novely zákona bude v rámci elektroenergetiky součástí nové ceny (resp. nově koncipované ceny), a to ceny za nesíťovou infrastrukturu, která bude nově zahrnovat dvě složky – cenu za činnosti operátora trhu a ceny za činnost datového centra (viz nový § 19ca). Úprava v § 17d odst. 1 reflektuje tuto terminologickou změnu.

Poplatek na činnosti ERÚ je příjmem státního rozpočtu. Současně by ale měl být stanoven v takové výši, aby plně pokryl náklady ERÚ, tj. bez potřeby dalších prostředků na jeho činnost ze státního rozpočtu z jiných příjmů. Za tímto účelem, kterým ČR naplňuje požadavky právních předpisů na finanční nezávislost národních regulačních orgánů, byl v minulosti zpřesněn i energetický zákon. Ten ukládá vládě, aby stanovila sazbu poplatku svým nařízením ve výši, která odpovídá nákladům na činnost ERÚ.

Současné maximální hodnoty poplatku v § 17d odst. 2 a 3 neumožňují naplnění popsaného účelu, tedy je třeba zákonný interval upravit. Výši poplatku na činnost ERÚ ve vztahu k výdajům ERÚ (při zohlednění střednědobého schváleného plánu na roky 2024 a 2025 a trendu snižování spotřeby plynu z roku 2022) lze demonstrovat následující tabulkou:

2022 2023 2024–2025
skutečnost schválený rozpočet schválený plán na roky 2024 a 2025 předpokládaná. spotřeba plynu za rok 2022
(sazby dle nařízení vlády)
předpokládaná spotřeba plynu za rok 2022
(maximální sazby)
příjmy celkem 328 983 318 335 241 600 335 241 600 309 733 800 322 789 600
z toho poplatek 299 906 129 312 129 800 312 129 800 286 622 000 299 677 800
výdaje 298 992 974 306 643 922 314 384 491 314 384 491 314 384 491
saldopříjmy – výdaje 29 990 344 28 597 678 20 857 109 -4 650 691 8 405 109
saldopoplatek – výdaje 913 155 5 485 878 -2 254 691 -27 762 491 -14 706 691

Výnosy z poplatku na činnost ERÚ jsou v plynárenství nastaveny na spotřebu plynu, která v souvislosti s geopolitickou situací klesá a v důsledku dalších změn v EU klesat bude. Protože tento pokles výnosů nelze kompenzovat zvýšením výnosů z případného odpovídajícího navýšení spotřeby elektřiny, neboť poplatek je navázán nikoli na spotřebu elektřiny, ale na počet odběrných míst, celkové výnosy z poplatku na činnost ERÚ klesají a v konečném důsledku nedosahují dříve předpokládané hodnoty.

Ponechává se tedy stávající způsob stanovení poplatku, avšak se zvýšením rozmezí poplatku tak, aby činil nejvýše 4,40 Kč za měsíc na každé odběrné místo zákazníka odebírajícího elektřinu a nejvýše 2,60 Kč/MWh spotřebovaného plynu.

Ve výše uvedených výpočtech je zohledněn pouze trend snižování spotřeby plynu. Další negativní ovlivnění salda příjmů a výdajů ERÚ může znamenat do výpočtu nezahrnuté zvyšování výdajů ERÚ v souvislosti s novými agendami zavedenými jak tímto novelou zákona (zavedení a cenově regulační zajištění provozu datového centra, včetně schvalování právního rámce jeho provozu, zajištění realizace a provozu registru společenství), tak agendami zavedenými novelizacemi energetického zákona proběhlými v roce 2022 (stav legislativní nouze)týkajícími se úhrady prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku účastníkům trhu s elektřinou nebo plynem v mimořádné tržní situaci a výlučné kompetence při správě odvodu z nadměrných příjmů podle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, kdy ERÚ výkonem státní správy přispívá ke zmírnění dopadů energetické krize a zajištění zvýšení výnosů státního rozpočtu.

Novela zákona předpokládá personální posílení ERÚ, které bude financováno změnami v úpravě poplatku na činnost ERÚ. Odhad personální náročnosti činí (dle ERÚ) 10 systemizovaných míst v oblasti zákona o státní službě – 13. platová třída – odborně specializovaní státní zaměstnanci zajišťující provádění agendy. Výdaje (na platy a OON, SaZP, FKSP, provozní a investiční výdaje) představují cca 1,5 mil. Kč na jedno systemizované místo.

§ 17e odst. 2 písm. c)

Doplněno ustanovení o zveřejňování a pravidlech veřejné konzultace, protože obdobně jako v případě Pravidel provozování přenosové soustavy, Pravidel provozování distribuční soustavy, Řádu provozovatele přepravní soustavy, provozovatele distribuční soustavy a zásobníku plynu a obchodních podmínek operátora trhu bude i Řád datového centra podléhat schvalování ze strany ERÚ. Před schválením Řádu datového centra musí být návrh Řádu datového centra podroben postupu veřejné konzultace v rámci veřejného konzultačního procesu. Tím je zajištěna nejenom informovanost potenciálně dotčených subjektů na trh s elektřinou o připravovaných změnách ve způsobu výkonu činností datového centra, ale i možnost podávání připomínek k návrhu Řádu s navazující povinností ERÚ se s podanými připomínkami před schválením návrhu Řádu vypořádat. Jedná se o právní úpravu zajišťující alespoň základní standard transparentnosti vůči ostatním účastníkům trhu.

§ 19a odst. 2

V souvislosti se zavedením ceny za provoz nesíťové infrastruktury v § 19ca energetického zákona, která se skládá z ceny za činnost operátora trhu, ceny za činnost datového centra a poplatku na činnost ERÚ (ten je hrazen v rámci platby za činnosti operátora trhu), je nezbytné upravit dosavadní vymezení ceny související služby v elektroenergetice. Jedná se o terminologické upřesnění ve vazbě na nový § 19ca energetického zákona.

§ 19a odst. 3

Dochází k úpravě ceny související služby v plynárenství, a to v souvislosti s možností ERÚ uvedenou v § 17 odst. 12 energetického zákona regulovat cenu za službu uskladnění plynu samostatně.

§ 19a odst. 9

Jedná se o úpravu v souvislosti se zavedením datového centra. Obdobně jako v případě operátora trhu by metodika cenové regulace měla stanovovat postupy regulace cen datového centra.

§ 19ca

S ohledem na zavedení datového centra je zavedena nová cena za činnost datového centra, která by společně s dosavadní cenou za činnosti operátora trhu a poplatkem na činnost ERÚ měla v souhrnu tvořit cenu za provoz nesíťové infrastruktury. Primárním důvodem je snaha o nerozšiřování položek na fakturách koncových zákazníků za odběr elektřiny. Nové ustanovení stanovuje, kdo bude jednotlivé položky této ceny za provoz nesíťové infrastruktury hradit, komu je bude hradit, případně prostřednictvím jakého subjektu.

§ 19d odst. 7

Legislativně-technické úprava. Napravení stavu, kdy při schvalování pozměňovacího návrhu k zákonu č. 19/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen "zákon č. 19/2023 Sb."), v § 19d odst. 7 energetického zákona omylem vypadlo slovo "trhu".

§ 19f odst. 3

V § 19f odst. 3 se upravuje první věta, která za stávajícího znění energetického zákona stanoví, že se platby operátora trhu na úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za stanovené období uhrazené před vypořádáním plateb považují za zálohové platby. Na základě dosavadní právní úpravy bylo přijato nařízení vlády č. 5/2023 Sb., o kompenzacích poskytovaných na dodávku elektřiny a plynu za stanovené ceny (dále jen "nařízení vlády č. 5/2023 Sb."), a nařízení vlády č. 463/2022 Sb., o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci dodávaných na ztráty v distribučních soustavách a o kompenzacích poskytovaných na dodávku elektřiny a plynu na ztráty za stanovené ceny (dále jen "nařízení vlády č. 463/2022 Sb."), přičemž u druhého se nepředpokládala dodatečná právní úprava spočívající ve vypořádání kompenzačních plateb poskytovaných v průběhu roku 2023. V důsledku doplnění třetí věty v § 19f odst. 3, která je velmi podstatná a zásadní pro řádné vypořádání kompenzačních plateb poskytovaných podle nařízení vlády č. 5/2023 Sb. (řádově vyšší kompenzační platby v porovnání s kompenzacemi prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku podle nařízení vlády č. 463/2022 Sb.), by to ovšem znamenalo, že by po skončení roku 2023 muselo být buď provedeno nové stanovení výše prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku, nebo z důvodu neupraveného postupu ročního vypořádání kompenzačních plateb prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku by ze zákona vznikla povinnost vrácení všech poskytnutých zálohových plateb, což zcela jistě není záměrem.

Proto se zavádí stanovení vstupního předpokladu pro to, aby mohly být platby operátora trhu na úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za stanovené období uhrazené před vypořádáním plateb považovány za zálohové platby, a to právě v podobě existence postupu vypořádání plateb poskytovaných v průběhu stanoveného období. V důsledku úpravy bude moci zůstat zachovaná právní úprava kompenzací poskytovaných na dodávku elektřiny a plynu na ztráty v distribučních soustavách podle nařízení vlády č. 463/2022 Sb., a to i při doplnění nové třetí věty do § 19f odst. 3 energetického zákona.

Nově doplňovaná věta třetí do § 19f odst. 3 energetického zákona předchází možným aplikačním problémům při provádění tzv. vypořádání plateb poskytovaných v průběhu stanoveného období, tedy aktuálně v průběhu roku 2023. Podle dosavadní právní úpravy platí, že operátor trhu a účastník trhu s elektřinou nebo plynem, který žádá o úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku, jsou povinni po skončení stanoveného období vypořádat rozdíly mezi zálohovými platbami na úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku a výší prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za stanovené období. Jinými slovy, upravuje se postup vypořádání plateb poskytovaných v průběhu stanoveného období v porovnání s výší prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za stanovené období, o jejíž úhradu účastník trhu po skončení stanoveného období (za podmínek a postupem stanoveným nařízením vlády podle § 19f odst. 8 energetického zákona). Protože ale v průběhu roku 2023 došlo (a dochází) z výraznému snížení velkoobchodních cen elektřiny a stejně tak plynu v porovnání s podzimem roku 2022 a právní úprava kompenzací podle nařízení vlády č. 5/2023 Sb. je nastavena tak, že v některých případech nižší náklady na nákup elektřiny a plynu snižují celkovou výši kompenzace prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za celé stanovené období, reálně by mohlo dojít k tomu, že by součet zálohových kompenzačních plateb poskytnutých v průběhu stanoveného období převýšil celkovou výši kompenzace prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za celé stanovené období. Pokud by v takové situaci účastník trhu nepodal žádost o úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za stanovené období, neaplikoval by se postup podle stávajícího § 19f odst. 3 energetického zákona, protože ten je koncipován pro vypořádání rozdílů mezi poskytnutými zálohovými kompenzačními platbami v průběhu stanoveného období a kompenzací prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku za stanovené období, o kterou účastník trhu požádal (viz "účastník trhu s elektřinou nebo plynem, který žádá o úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku..."). Právě pro případ, že by účastník trhu s elektřinou nebo plynem nepodával žádost o úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku, se stanoví, že v takovém případě mu vznikne povinnost vrácení poskytnutých zálohových kompenzačních plateb ve termínu (resp. ve lhůtě) stanoveném nařízením vlády. Cílem je tedy dosáhnout toho, aby účastníkovi trhu s elektřinou nebo plynem nemohla zůstat vyšší než správná náhrada prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku v důsledku poskytnutí vyšších zálohových plateb.

§ 20

Legislativně-technické úpravy v souvislosti se zavedením datového centra. Protože činnost datového centra bude podléhat cenové regulaci, je důvodné, aby držitel licence na činnost datového centra uváděl v účtovém rozvrhu v ustanovení § 20 odst. 1 energetického zákona uvedené účty samostatně za činnost datového centra a rovněž, ab sestavoval a předkládal ERÚ podklady (výkazy) nezbytné pro regulaci ceny za činnost datového centra.

§ 20a

V § 20a odst. 3 se doplňuje odkaz na § 4 odst. 1 písm. b) bod 8 energetického zákona v souvislosti s doplněním výčtu licencí udělovaných ERÚ o licenci na činnost datového centra. Protože má být datové centrum z hlediska právní formy a vykonávané činnosti odlišné od operátora trhu, je třeba doplnění výčtu licencí, ve vztahu ke kterým je třeba zajistit personální oddělení operátora trhu.

V souvislosti se zavedením institutu sdílení elektřiny se rozšiřuje povinnost operátora trhu týkající se poskytování a zpřístupňování dat. Operátor trhu bude podle znění § 20a odst. 4 písm. cc) nově poskytovat a zpřístupňovat také naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním sdílené elektřiny. Uvedené údaje bude operátor trhu poskytovat a zpřístupňovat registrovanému účastníkovi trhu s elektřinou, konkrétně výrobci elektřiny, obchodníkovi s elektřinou, zákazníkovi a společenství, a to za předpokladu, že uvedené osoby budou registrovány u operátora trhu, tj. budou registrovanými účastníky trhu s elektřinou. Primárním důvodem pro poskytování a zpřístupňování uvedených údajů obchodníkovi s elektřinou a výrobci elektřiny je skutečnost, že již dnes tyto subjekty získávají nezbytná data pro vyúčtování dodávek elektřiny od operátora trhu. Protože o objem sdílené elektřiny budou upravovány objemy elektřiny, za které obchodník s elektřinou a výrobce elektřiny budou fakturovat dodávku elektřiny, je nezbytné, aby operátor trhu těmto osobám poskytoval a zpřístupňoval v rámci podkladů pro fakturaci nově i naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním sdílené elektřiny. V případě zákazníka a společenství budou mít tyto osoby možnost získávat naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním sdílené elektřiny pro své další potřeby buď od operátora trhu, nebo od datového centra, podle toho, kterou z možností si zvolí.

V souvislosti se zavedením institutu sdílení elektřiny a s rolí, kterou datovému centru při sdílení elektřiny stanovuje tato novela zákona, se nově v § 20a odst. 4 písm. dd) zavádí povinnost operátorovi trhu (který "procesuje" a eviduje výsledky změnových procesů na trhu s elektřinou) poskytovat datovému centru informace o přiřazení dodavatele elektřiny, subjektu zúčtování a provozovatele distribuční soustavy k předávacím místům přiřazeným do skupiny sdílení.

Rozsah zveřejňování, poskytování a zpřístupňování informací bude stanovovat prováděcí právní předpis vydávaný podle § 98a odst. 2 písm. h) energetického zákona (stávající vyhláška č. 408/2015 Sb., o Pravidlech trhu s elektřinou – dále jen "vyhláška č. 408/2015 Sb.").

Aby mohl operátor trhu plnit svou úlohu v konceptu zajištění sdílení elektřiny, jak je popsáno v odůvodnění k doplňovanému § 20a odst. 4 písm. cc), musí mít zároveň právo na získání naměřených a vyhodnocených údajů o dodávkách a odběrech elektřiny se zohledněním sdílené elektřiny v předávacích místech přiřazených do skupiny sdílení. Podle znění § 20a odst. 6 písm. i) bude operátor trhu tyto údaje získávat od datového centra. Současně toto ustanovení umožní operátorovi trhu získat od datového centra samotné naměřené a vyhodnocené údaje o dodávkách a odběrech elektřiny, které byly pro datové centrum vstupními údaji pro výpočet zohlednění sdílené elektřiny.

Rozsah poskytování a zpřístupňování informací stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 408/2015 Sb.).

Ustanovení § 20a odst. 6 písm. j) upravuje právo operátora trhu na úhradu ceny za činnosti operátora trhu a poplatku na činnost Energetického regulačního úřadu s vymezením povinných subjektů, kterými jsou provozovatelé regionálních distribučních soustav, provozovatel přepravní soustavy a provozovatel přenosové soustavy. Úprava souvisí se zavedením nového poplatku na činnost nesíťové infrastruktury v § 19ca a upravuje, ve vztahu k jaké části z této ceny (za nesíťovou infrastrukturu) je příjemcem operátor trhu.

Ustanovení § 20b zavádí vymezení energetického společenství ve smyslu občanského energetického společenství v souladu se směrnicí (EU) 2019/944 a definici společenství pro obnovitelné zdroje v souladu se směrnicí (EU) 2018/2001.

Pro energetická společenství a společenství pro obnovitelné zdroje je zaveden souhrnný pojem "společenství" v § 20b odst. 1. Je zvolena stejná legislativní technika, kterou zákonodárce použil při vymezení obchodní korporace, osobní společnosti a kapitálové společnosti v § 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen "ZOK").

§ 20b odst. 2 a 3 jsou vymezeny pojmové znaky energetického společenství a společenství pro obnovitelné zdroje. Společenství nejsou zvláštní právní formou právnické osoby. Společenstvím se může stát spolek, družstvo nebo jiná obdobná korporace registrací Energetickým regulačním úřadem, jestliže splňuje stanovené podmínky. Ve shodě s požadavky obou směrnic (čl. 2 odst. 11 směrnice (EU) 2019/944 a čl. 2 odst. 16 směrnice (EU) 2018/2001) se vymezují znaky, které musí právnická osoba splňovat, aby registrací získala status společenství.

S ohledem na právní jistotu zákonodárce přistoupil k vymezení právnické osoby, která může získat status společenství tak, že výslovně uvedl dvě formy právnických osob, které splňují požadavek otevřené a dobrovolné účasti. Jsou jimi spolek a družstvo. Výčet je doplněn o jinou obdobnou korporací. Účelem je neklást překážky dalším formám právnických osob stát se společenstvím. To však jen za podmínky, že své vnitřní poměry v maximální možné míře přiblíží právní úpravě spolku nebo družstva. Z obchodních korporací by takovou právnickou osobou mohla být např. společnost s ručením omezeným, bude-li mít např. alespoň tři společníky a ve společenské smlouvě upravenou neomezenou možnost vystoupení ze společnosti. Není tedy vyloučeno, aby společenství bylo založeno i v jiné právní formě než spolku nebo družstvu. Z praktických důvodů se však předpokládá, že mimo spolku nebo družstva budou jiné formy společenství velmi minoritní a spíše výjimečné. Požadavky na společenství bude možné naplnit i formou sociálního družstva. Není také a priori vyloučeno (byť to může být nepraktické), aby se společenstvím stalo bytové družstvo, pokud by jeho vedlejší činností byly činnosti (nebo alespoň některá z vymezených činností), za jejichž účelem je zakládáno společenství. Pro naplnění sledovaného účelu ukončení účasti kdykoli a bezplatně (což neznamená, že by ukončením účasti člena ve společenství zanikly jeho případné dluhy vůči společenství, ale jen to, že samotné vystoupení ze společenství nesmí být zpoplatněno a musí být bez jakýchkoli překážek [(§ 20b odst. 2 písm. d) a odst. 3 písm. e)] je však nezbytně nutné, aby důsledkem takového ukončení členství, jímž člen sleduje toliko ukončení čerpání plnění energetického charakteru (srov. předmět činnosti společenství), nebyla ohrožena i jeho účast spojená s uspokojováním jeho bytových potřeb.

Hlavním účelem společenství nemá být tvorba zisku, ale poskytování environmentálních, hospodářských a sociálních přínosů. Neziskový charakter společenství je v případě spolku a jiných než obchodních korporací zajišťován pravidlem o zákazu rozdělení zisku a vlastních zdrojů mezi členy spolku (§ 20b odst. 9), což je v souladu s § 217 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen "OZ"). V zákoně je tento zákaz zakotven výslovně, protože pravidlo o nerozdělování zisku v OZ je dispozitivní. V případě družstva a jiných obdobných obchodních korporací se stanoví v odstavci 8 stejné požadavky na rozdělení zisku a vlastních zdrojů, jako jsou stanoveny pro bytová a sociální družstva (§ 750 a 766 ZOK). Požadavek na splnění podmínek podle § 34 odst. 2 a § 40 ZOK se výslovně nestanovuje, protože tato pravidla bez dalšího dopadají na všechny kapitálové společnosti a družstva bez výjimky.

Vymezuje se, jaký může být předmět činnosti společenství. Pro získání statusu společenství postačí jen jedna z uvedených činností. Společenství tak není zakázáno vyvíjet i jiné činnosti, nemělo by se tím však dostat do rozporu s hlavním účelem. Současně vymezení činností neznamená, že by takové činnosti mohlo společenství vykonávat bez dalšího, ale za podmínek stanovených tímto, případně jinými zákony (pokud by společenství např. hodlalo provozovat výrobnu elektřiny, tak s výkonem do 50 kW bez licence na výrobu elektřiny, nad 50 kW s podmínkou licence na výrobu elektřiny). Vedle pozitivně vymezených a konkretizovaných činností společenství zahrnuje předmět činnosti společenství rovněž zbytkovou kategorii vymezenou jako "poskytování jiných služeb souvisejících se zajišťováním energetických potřeb členů" společenství, neboť v souladu s čl. 2 bod 11 směrnice (EU) 2019/944 může být společenství zapojeno nejen do výroby elektřiny, včetně výroby elektřiny z OZE, ale rovněž do "její distribuce, dodávek, spotřeby, agregace, ukládání energie, služeb energetické účinnosti nebo služeb nabíjení elektrických vozidel nebo poskytování svým členům či podílníkům dalších energetických služeb". Ve smyslu stávající právní úpravy podnikání v energetických odvětvích tedy může toto zajišťování energetických potřeb zahrnovat např. provozování lokální distribuční soustavy a poskytování služby distribuční soustavy nebo provozování dobíjecí stanice za podmínek stanovených zákonem č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů.

Pokud jde o členy společenství, můžeme je v souladu s požadavky směrnic roztřídit na privilegované (účinné kontrolující) a ostatní. Privilegovaní členové mají mít podle směrnic možnost účinné kontroly. V souladu s doporučením podle Energy Communities in the Clean Energy Package: Best Practices and Recommendations for Implementation, Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2020, zákonodárce přistoupil k problematice účinné kontroly tak, že stanovil, že jen privilegovaní členové mají hlasovací práva a jen oni mohou vykonávat nad společenstvím rozhodující vliv, všem ostatním se to zakazuje. Počítá se tedy s tím, že ve společenství mohou být dva druhy členství: členství účinně kontrolujících členů s hlasovacími právy a členství ostatních členů bez hlasovacích práv. Smyslem této úpravy je nebránit, aby se členy společenství staly i osoby, které nemohou podle směrnic vykonávat účinnou kontrolu, a i ty mohly využívat plnění poskytované společenstvím svým členům (např. sdílení elektřiny). Rovněž se tím sleduje, aby společenství bylo prostředkem sdílené ekonomiky v úzkém slova smyslu, nikoli prostředkem skrytého podnikání, a nebylo ovládáno velkými hráči na energetickém trhu. Bude-li mít společenství formu obchodní korporace, bude se posuzovat zákaz uplatňování rozhodujícího vlivu a jeho porušení podle § 74 a 75 ZOK. Bude-li mít společenství formu spolku, je i v tomto případě možné vyjít z vymezení rozhodujícího vlivu podle § 75 ZOK, a to postupem podle § 10 odst. 1 OZ. Možnost uplatnění rozhodujícího vlivu není podmíněno jen výkonem hlasovacích práv. Další možností jsou duální mandáty či členství obsahující vysílací právo. Bude-li mít možnost uplatňovat rozhodující vliv na společenství jiná osoba než členové s hlasovacími právy, bude to důvodem pro zahájení řízení o výmazu společenství z registru společenství podle § 20g odst. 2 písm. d). Ochrana společenství před vlivem významných hráčů na energetickém trhu je zajištěna i skrze požadavek, aby privilegovaným členem s hlasovacími právy nebyl velký podnik (resp. v případě společenství pro obnovitelné zdroje nemohou být velké podniky v souladu se směrnicí (EU) 2018/2001 ani členy).

Vymezení členské základny energetických společenství a společenství pro obnovitelné zdroje odpovídá unijním definicím a využívá mimo jiné pojmu "malé a střední podniky". Jedná se o pojem definovaný v doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků a nelze ho v žádném případě ztotožňovat s významově užším pojmem "podnikatel" dle občanského zákoníku. Malým a středním podnikem mohou být ve smyslu evropské definice také právnické osoby primárně neziskového typu, jako jsou například spolky, nadace nebo společenství vlastníků jednotek. I tyto primárně nepodnikatelské subjekty tedy mohou být dle uvedených definic členy společenství. V souladu s unijními definicemi se jako další možný člen společenství uvádí pro zjednodušení "fyzická osoba" – bez rozlišení, jestli se jedná o podnikající nebo nepodnikající fyzickou osobu, byť podnikající fyzická osoba by současně měla naplňovat definici malého podniku. Neurčitý pojem "místní orgány, včetně obcí", se kterým pracují směrnice (EU) 2019/944 a směrnice (EU) 2018/2001, je transponovaný tak, že zahrnuje územní samosprávně celky (obce a kraje), jejich svazky a příspěvkové organizace územních samosprávných celků, které zajišťují veřejné služby v obcích a krajích. Výslovně se uvádí "jiné příspěvkové organizace územních samosprávných celků, které nejsou podnikem", aby tyto osoby nebyly opomenuty, neboť pokud by se jednalo o příspěvkovou organizaci, která by byla považovaná za podnik, musela by splnit definici malého podniku, pokud by chtěla být členem energetického společenství s hlasovacími právy, resp. definici malého nebo středního podniku, pokud by chtěla být členem (ať už s hlasovacími právy nebo bez nich) společenství pro obnovitelné zdroje.

V souladu požadavkem na otevřenou a dobrovolnou účast ve společenství, který vyplývá z čl. 2 bodu 11 písm. a) směrnice (EU) 2019/944 a stejně tak čl. 2 bodu 16 písm. a) směrnice (EU) 2018/2001, novela zákona jako definiční požadavek stanoví, že ve společenství je možné ukončit členství kdykoliv a bezplatně. Formy takového ukončení členství mohou být různé, ale protože se má jednat o ukončení členství dobrovolné, a tedy v zásadě podmíněné jen rozhodnutím samotného člena, stanoví se rovněž, že takové ukončení členství musí být realizovatelné jednostranným právním jednáním člena. V úvahu tak připadají především vystoupení ze spolku (§ 237 OZ) nebo vystoupení z družstva (§ 610 písm. b) ZOK), popřípadě vystoupení ze společnosti s ručením omezeným. V důsledku tohoto požadavku se současně výrazně omezují možnosti založení společenství v určitých formách obchodních korporací, např. akciové společnosti, u které je ukončení členství spojeno v zásadě s dispozicí akciemi, a nelze tak ukončit členství jednostranným právním jednáním vůči obchodní korporaci.

Podle požadavků evropského práva (čl. 2 bod 16 směrnice (EU) 2018/2001) je nutné vymezit také definici člena v blízkosti energetických zařízení. Ta má relevanci pouze pro společenství pro obnovitelné zdroje. Pouze člen v blízkosti energetického zařízení má hlasovací práva. Novela zákona konstruuje takové řešení, kdy si společenství pro obnovitelné zdroje (daný požadavek tedy neplatí pro druhý typ společenství) v zakladatelském právním jednání vymezí území (které nesmí zahrnovat větší území než souvislé území tří správních odvodů obcí s rozšířenou působností, příp. území hlavního města Prahy) a na tomto území bude muset společenství primárně vykonávat činnost výroby elektřiny z OZE (obecně však bude moci společenství pro obnovitelné zdroje vyrábět jakoukoliv energii z OZE, tj. i plyn nebo tepelnou energii, když podle směrnice (EU) 2018/2001 není společenství pro obnovitelné zdroje limitováno jen na sektor elektroenergetiky). Pouze člen společenství pro obnovitelné zdroje, který bude mít bydliště, sídlo, nebo případně provozovnu na tomto území, bude moci být členem s hlasovacími právy. Konstrukce byla zvolena proto, že např. na počátku existence společenství pro obnovitelné zdroje nebude existovat žádné energetické zařízení, od kterého by bylo možné (vzdálenostně atd.) odvozovat "blízkost", která je přitom kriteriální právě pro určení členů v blízkosti projektů energie z OZE, jak požaduje čl. 2 bod 16 písm. a) směrnice (EU) 2018/2001. Byť podle směrnice (EU) 2018/2001 má být blízkost posuzovaná ve vztahu k "projektům energie z OZE vlastněných a vybudovaných" společenstvím pro obnovitelné zdroje, zdá se kumulativní požadavek na vlastnictví a vybudování výroben energie jako příliš přísný, a sledovanému účelu podle zákonodárce nepochybně vyhoví, pokud bude muset být výrobna energie společenstvím pro obnovitelné zdroje reálně provozována (bez nezbytné podmínky vybudování takové výrobny energie společenstvím pro obnovitelné zdroje).

Pro usnadnění přehlednosti právního styku se stanovuje, aby přímo z názvu společenství bylo seznatelné, že se jedná o společenství. Ostatním se zakazuje pro společenství vyhrazená označení používat nejen v názvu nýbrž vůbec, jinak by totiž mohlo docházet ke klamání zákazníků a dalších osob o pravé povaze takové osoby. Vyhrazená označení jsou natolik specifická, že tímto zákazem nemůže dojít k žádnému nepřiměřenému zásahu do postavení jiných osob působících na energetických trzích. Pokud se existující obchodní korporace bude chtít stát společenstvím, požádá na základě změněného zakladatelského právního jednání Energetický regulační úřad o registraci a na jejím základě o změnu obchodní firmy v obchodním rejstříku. Následně oznámí změnu obchodní firmy ERÚ a požádá o provedení změny v registru. V případě existujícího spolku postačí změnit jeho název v zakladatelském právním jednání s odložením účinnosti na registraci spolku ERÚ; v takovém případě ERÚ provede registraci pod novým názvem. Důvodem rozdílného postupu je, že zápis změny názvu právnické osoby zapisované do jiného než obchodního rejstříku má toliko deklaratorní účinky. U nově zakládaných právnických osob, které chtějí získat status společenství, je výše uvedené ošetřené v ustanovení § 20d odst. 6, podle kterého může o registraci společenství žádat již založená, ještě ne však vzniklá právnická osoba.

Registrace společenství v registru společenství vedeném ERÚ je jedním z požadavků na to, aby společenství bylo společenstvím, a to z důvodu ochrany zákazníka před případným podvodným jednáním osob, které by chtěly koncept energetických společenství zneužít.

Společenstvím se v § 20b odst. 7 stanovuje povinnost vést seznam členů s povinnými náležitostmi nad rámec případné obecné úpravy seznamu členů podle jiných právních předpisů. V případě družstva se jedná o seznam členů podle § 580 a násl. ZOK (tj. společenství ve formě družstva nebude povinné vést dva seznamy členů, ale v § 20b odst. 7 se stanovují jen další požadavky na seznam členů, které bude společenství povinné vést již podle § 580 a násl. ZOK). V případě spolku by společenství podle obecné úpravy povinnost vést seznam členů nemělo, ustanovením § 20b odst. 7 se mu však taková povinnost zakotvuje, což znamená, že se následně uplatní i § 236 OZ.

Kde se v § 20b pracuje s pojmem "členství", myslí se tím družstevní podíl, členství ve spolku apod.

§ 20c

Podle směrnice (EU) 2018/2001 jsou členské státy povinny zavést rámec umožňující podporovat a usnadňovat rozvoj společenství pro obnovitelné zdroje. Tento rámec má mimo jiné zajišťovat, aby existovala pravidla k zajištění rovného a nediskriminačního zacházení se spotřebiteli, kteří se účastní společenství pro obnovitelné zdroje. Současně směrnice (EU) 2019/944 stanoví, že je třeba uznat některé kategorie občanských energetických iniciativ na unijní úrovni jako "občanská energetická společenství" s cílem poskytnout jim vhodný rámec, spravedlivé zacházení, rovné podmínky a řádně vymezený soubor práv a povinností.

Společenství by mělo být korporací postavenou na demokratických principech a rovnosti postavení všech jeho členů. V souladu s tímto principem se proto zavádí zákonná úprava, podle které by členství členů společenství s hlasovacími právy (tedy těch členů, kteří mohou výkonem hlasovacích práv reálně ovlivňovat činnost společenství) mělo stejný obsah (ledaže v zakladatelském právním jednání jsou určeny různé druhy členství členů společenství s hlasovacími právy v závislosti na rozdílném druhu potřeb členů zajišťovaných společenstvím nebo je-li pro rozdílný obsah členství dán jiný spravedlivý důvod) a výkon hlasovacích práv každého člena společenství s hlasovacími právy byl omezen podle odstavce 7 nejvýše na 10 % všech hlasovacích práv. Obsahem členství se rozumějí práva a povinnosti s členstvím spojená, zatímco počet hlasů reprezentuje velikost. Omezení nejvýše na 10 % hlasovacích práv platí pro všechny podíly s hlasovacími právy, i když se může jednat o různé podíly. Tímto způsobem jsou vytvořeny podmínky pro to, aby společenství fungovalo na pluralitě členství a nemožnosti koncentrace hlasů u jednoho nebo několika málo členů s hlasovacími právy. Členové s hlasovacími právy se mohou spojovat, jednat ve shodě atd., cílem je však zamezit tomu, aby jeden nebo několik málo členů s hlasovacími právy mohli ovládnout celé společenství. Uvedený požadavek přitom neznamená, že by společenství muselo mít vždy alespoň 10 členů (pokud by byli např. tři členové, a dohromady tedy měli 30 % hlasovacích práv, reálně se těchto 30 % převede na 100 % a každý má v tu chvíli 33 % hlasů). V případě členů bez hlasovacího práva je stanoveno, že jejich členství má obdobně jako v případě členů s hlasovacími právy stejný obsah, ledaže jsou různé druhy členství bez hlasovacích práv ospravedlněny rozdílným druhem (a v důsledku toho rozdílným rozsahem) potřeb členů, které pro ně společenství zajišťuje, nebo jiným spravedlivým důvodem.

Odstavec 2 má upravovat ochranu členů společenství před vstupem do společenství, aniž by člen společenství byl seznámen s veškerými podmínkami členství a z toho vyplývajícími povinnostmi atd. Proto se zavádí právní úprava, podle které ukončí-li členství člen společenství, který je spotřebitelem, do 1 měsíce po vzniku členství na základě přihlášky, platí, že se členem společenství nestal, pokud již nezačal vykonávat práva spojená s členstvím ve společenství. Jedná se o ochranářské ustanovení, které má umožnit předcházet vzniku, resp. řešení uvedených situací. Zejména v počátku rozvoje společenství se dá předpokládat snížená míra informovanosti spotřebitelské veřejnosti o tom, co společenství je a podle jaké právní úpravy se společenství řídí, a také co s členstvím ve společenství je spojené, a proto je legitimní umožnit osobám, které do takového společenství vstoupí, z něj v určité době vystoupit, aniž by za dobu, kdy byly formálně členy, jim z takového členství vznikly povinnosti (např. zaplacení členského vkladu, příspěvku na chod společenství atd.). Takové zákonné ochrany ale člen společenství pozbyde v okamžiku, kdy začne vykonávat práva spojená s členstvím (např. již se zapojil do sdílení elektřiny), a kdy je tedy předpoklad, že o členství ve společenství skutečně stojí (takovým právem může být i např. převod členství na jiného atd.). Inspirací pro toto ochranné ustanovení je úprava ukončení účasti dědice ve veřejné obchodní společnosti podle ustanovení § 117 ZOK.

Aby se zamezilo možnému zneužití (v různých obměnách nebo podobách) většiny členů (většiny hlasovacích práv) ve společenství v neprospěch menšiny, zavádí se zvláštní úprava, podle které bude společenství povinno doručovat všem členům, do jejichž práv a povinností se v průběhu trvání společenství zasahuje, jakékoliv rozhodnutí o změně obsahu členství. V takovém případě má člen společenství, který pro takovou změnu nehlasoval (což nevylučuje z daného práva členy bez hlasovacích práv, neboť ti ani hlasovat nemohou, a tedy platí, že pro takovou změnu nehlasovali) a se změnou obsahu členství nesouhlasí, právo ze společenství vystoupit, a to do 1 měsíce ode dne doručení rozhodnutí o změně obsahu členství. Učiní-li tak, nebudou změny členství vůči němu účinné. Způsob doručování rozhodnutí o změně obsahu členství bude moci být upraven např. v zakladatelském právním jednání, vždy se však bude muset jednat o doručení, které není možné nahradit např. oznámením nebo zveřejněním na internetových stránkách nebo v informačním materiálu společenství bez doručení takového rozhodnutí do právní sféry adresáta. Pokud člen společenství takového oprávnění nevyužije, může ukončit členství i kdykoliv následně, ovšem v takovém případě budou případně změny členství vůči němu účinné.

Ustanovení odstavce 4 upravuje převoditelnost a přechod členství ve společenství. Pokud by společenství mělo formu např. spolku, tak by případná převoditelnost členství byla podmíněná tím, že by byla upravena ve stanovách spolku (§ 232 odst. 1 OZ). Zákonná úprava převoditelnosti a přechodu členství je zcela zásadní zejména z důvodu, že s členstvím bude velmi často spojena povinnost podílet se na investicích společenství (např. vytvoření fondu na pořízení FVE na střechách budov) a je-li např. zákonem zavedena teritorialita společenství pro obnovitelné zdroje, bude v reálném životě docházet k situacím, které by bez převoditelnosti členství nebylo možné řešit. Pokud by např. člen společenství pro obnovitelné energie převedl vlastnictví odběrného místa (bytu, domu), se kterým je spojeno jeho členství ve společenství v daném území nebo možnost výkonu hlasovacích práv, znamenalo by to, že již pouze z tohoto důvodu by člen společenství přišel o případné výhody spojené s členstvím bez toho, aby takové členství mohl alespoň převést na nového vlastníka. Rovněž by to znamenalo ztrátu jeho finančního podílení se na činnosti společenství. To samé by nastalo v případě např. úmrtí člena společenství, protože bez zákonné úpravy by členství ve společenství nepřecházelo na právní nástupce, zde dědice. Úprava nedopadne např. u bytového družstva, kde je volná převoditelnost družstevního podílu upravena již v ZOK.

Ustanovení proto stanoví, že členství přechází na právního nástupce, jestliže splňuje podmínky členství podle tohoto zákona a zakladatelského právního jednání, a stejně tak že člen společenství je oprávněn své členství převést na jiného, splňuje-li taková osoba podmínky členství podle tohoto zákona a zakladatelského právního jednání. Z povahy věci je zřejmé, že takové podmínky musí být splněny v okamžiku, kdy by k přechodu nebo převodu členství mělo dojít. Převodem nebo přechodem členství přitom nesmí dojít ke změně obsahu členství (to znamená, že pokud např. člen převádí členství, s nímž jsou spojena hlasovací práva, nemůže ho převést na osobu, která by hlasovací práva mít nemohla, a stejně tak nemůže členství s hlasovacími právy přejít na osobu, která nesplňuje požadavky na členství s hlasovacími právy – tj. z členství, s nímž jsou spojena hlasovací práva, se převodem nebo přechodem nemůže stát členství, s nímž hlasovací práva spojená nejsou). K vyloučení možného obcházení této zákonné úpravy se současně stanoví, že k zákazu nebo omezení převodu členství v zakladatelském právním jednání se nepřihlíží.

Právní úprava převoditelnosti (v podstatě rovněž i přechodu) členství ve společenství a umožňuje členům společenství případně disponovat s členstvím zejména v případech, kdy bude omezena působnost (územní vymezení) společenství, resp. skupin sdílení na určité území. Novela zákona upravuje po přechodné období územní vymezení skupiny sdílení na území představované souvislým územím tří obcí s rozšířenou působností, příp. územím hlavního města Prahy. V takovém případě, pokud by např. předávací místo v odběrném místě (např. bytové jednotce) člena společenství bylo registrováno do skupiny sdílení vymezené územím obcí s rozšířenou působností např. v kraji Vysočina, by takový člen společenství v případě prodeje bytové jednotky, změny bydliště či v jiných obdobných případech, kdy by se již nenacházel na vymezeném území, nemohl následně využívat sdílení elektřiny v rámci společenství, do kterého právě za účelem sdílení elektřiny vstupoval a např. i splnil členské povinnosti podmiňující přístup ke sdílení elektřiny (např. podílení se na investici na pořízení výrobny elektřiny). Novela zákona sice nezakládá právo např. na vypořádání členství při ukončení členství ve společenství v případech, kdy není možné v průběhu času využívat sdílení elektřiny, ale umožňuje disponovat členstvím tak, aby člen společenství mohl případně převést členství na jinou osobu s předávacím místem v území skupiny sdílení.

Ustanovení tedy směřuje především k úpravě členství ve společenství, které nebude družstvem nebo obchodní korporací, a zajišťuje ochranu investice člena společenství.

Ustanovení odstavce 5 limituje možnosti stanovení výpovědní doby v případě ukončování členství ve společenství. Aby nebylo možné účelově nebo z jiných důvodů vytvářet překážky pro ukončování členství, zavádí se úprava, podle které, určuje-li zakladatelské právní jednání společenství výpovědní dobu pro ukončení členství, nesmí být výpovědní doba delší než 1 měsíc. K ustanovení zakladatelského právního jednání určujícímu delší výpovědní dobu se nepřihlíží. Jedná se tedy především o zvláštní právní úpravu k ustanovení § 612 ZOK, které v případě družstev umožňuje stanovami určit až šestiměsíční výpovědní dobu. V případě spolku výpovědní doba není nijak regulovaná, protože se předpokládá ukončování členství pouhým vystoupením, nevylučuje se však další úprava a podmínky zakladatelským právním jednáním. Proto úprava bude dopadat na všechny případy, kdy je možné zakladatelským právním jednáním upravit podmínky vystoupení ze společenství. V takovém případě je možné výpovědní dobu určit nejdéle v trvání 1 měsíce.

§ 20d

Účelem registrace společenství je ověřit, zda žadatel splňuje zákonné požadavky na to, aby mohl vystupovat jako společenství. Až okamžikem registrace se žadatel stává společenstvím. Registrace není podnikatelským oprávněním pro společenství, ale veřejnoprávním aktem ověřujícím, že příslušná osoba splňuje zákonem stanovené předpoklady pro to, aby mohla vystupovat a mít práva a povinnosti energetického společenství nebo společenství pro obnovitelné zdroje.

Registrace není správním řízením podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen "správní řád"). Řízení podle správního řádu se vede jen v případě, že by k registraci společenství nedošlo. Novela zákona tak v § 20d odst. 2 a 3 vymezuje všechny náležitosti a podklady, které musí žádost o registraci obsahovat.

V případě, že jsou splněny podmínky podle § 20d odst. 4, ERÚ zapíše společenství do registru společenství a do 7 kalendářních dnů o zápisu vyrozumí společenství.

Pokud ERÚ nevyhoví žádosti a nezapíše žadatele do registru společenství z důvodů uvedených v § 20d odst. 5, zahajuje ERÚ správní řízení podle správního řádu, přičemž prvním úkonem v řízení je rozhodnutí, jímž se žádosti nevyhovuje. V takovém případě má žadatel možnost podání rozkladu.

Žádost o registraci je možné podat již před zápisem společenství do veřejného rejstříku. Jedná se o obdobný režim jako v případě licenčního řízení podle § 8 odst. 6 energetického zákona. Obdobně s licenčním řízením (§ 8 odst. 7 energetického zákona) je pak řešena i situace, kdy není společenství do veřejného rejstříku zapsáno.

Podmínku splnění zápisu do veřejného rejstříku do 90 dnů od zápisu do registru společenství musí v takovém případě ERÚ prověřovat sám, společenství není povinno tuto skutečnost ERÚ dokládat.

§ 20e

Zakládá se povinnost společenství oznámit změnu údajů zapsaných do registru uvedených v § 20h odst. 1 a rovněž tak oznámit, že společenství přestalo splňovat zákonem vymezené podmínky. S ohledem na znění § 20f odst. 1 musí být změna zapsaných údajů doložena.

§ 20f

Oznámení o změně údajů podle § 20e je považováno za žádost společenství o změnu údajů v registru. ERÚ zapíše změnu údajů do registru, pokud společenství požadovanou změnu doloží. ERÚ v tomto případě nevede správní řízení a nevydává rozhodnutí o změně.

V případě, že společenství změnu údajů neoznámí, avšak ERÚ ji zjistí v rámci své úřední činnosti sám, provede změnu zápisu údajů v registru společenství a vyrozumí o tom společenství. Také v tomto případě platí, že se nejedná o správní řízení, jehož výsledkem by bylo vydání rozhodnutí.

§ 20g

Ustanovení § 20g upravuje výmaz z registru společenství. Rozlišuje se přitom mezi prostým výmazem společenství z registru společenství, aniž by se vedlo správní řízení, a mezi rozhodováním o výmazu společenství z registru společenství z moci úřední.

Případy prostého výmazu společenství (bez vedení správního řízení) z registru společenství jsou uvedeny v odstavci 1. Zejména ERÚ společenství z registru společenství vymaže, pokud jej o to společenství požádá. Dalším důvodem, pro který ERÚ vymaže společenství z registru společenství, je zánik společenství jakožto právnické osoby. To znamená, že i v případě případné přeměny společenství jakožto právnické osoby dojde vždy k výmazu společenství z registru společenství. To však nebrání tomu, aby po přeměně společenství znovu požádalo o registraci – podmínka pro registraci společenství spočívající v tom, že žadatel nebyl v posledních 3 letech z registru společenství vymazán, se vztahuje jen k důvodům pro výmaz společenství z registru společenství uvedeným v § 20g odst. 3.

V případě, že ERÚ zjistí důvod pro výmaz společenství z registru společenství uvedený v § 20g odst. 2 nebo 3, musí ERÚ uvážit, zda se jedná o důvod, který může společenství odstranit. Pokud tomu tak je, vyzve ERÚ společenství, aby jej v přiměřené lhůtě odstranilo. V opačném případě ERÚ rozhodne o výmazu společenství z registru společenství. Řízení o výmazu společenství z registru v případech podle odstavce 2 a 3 je řízením podle správního řádu.

§ 20h

Zavádí se registr společenství jako informační systém veřejné správy. Pro registr společenství tedy bude platit § 9 a násl. zákona č. 365/2000 Sb., zákona o informačních systémech veřejné správy, týkající se vydávání výpisů a ověřených výstupů z informačních systémů veřejné správy.

Údaje zapsané v registru společenství bude ERÚ obdobně jako v případě licencí či registru zprostředkovatelů zveřejňovat na svých internetových stránkách.

§ 20i

Paragraf o právech a povinnostech společenství obsahuje v podstatě deklaratorní ustanovení, neboť z nich samotných žádná zvláštní oprávnění pro společenství nevyplývají, ale pouze se výčtovým způsobem popisují oprávnění společenství, která mu vznikají "za podmínek stanovených tímto zákonem". Jinými slovy, zda bude společenství oprávněno vykonávat nebo využívat uvedená oprávnění, záleží právě na splnění podmínek stanovených v jiných ustanoveních energetického zákona.

Společenství je oprávněné odebírat elektřinu v odběrném místě, tedy je-li vlastníkem nebo jinak oprávněným subjektem k odběru elektřiny v odběrném místě připojeném do elektrizační soustavy ve smyslu § 28 energetického zákona. Právem dodávky elektřiny je právo společenství, které bude vyrábět v odběrném místě elektřinu ve výrobně elektřiny, dodávat takovou elektřinu na trh, ovšem s omezením podle § 20i odst. 2, tedy pouze obchodníkovi s elektřinou. Obdobně rovněž právem vyrábět elektřinu "za podmínek stanovených tímto zákonem" se rozumí právo vyrábět elektřinu bez zvláštního veřejnoprávního oprávnění, kterým je licence na výrobu elektřiny, tedy ve smyslu § 3 energetického zákona ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem do 50 kW.

Ve výše uvedeném smyslu je tak jediným originárním oprávněním společenství právo sdílet elektřinu ve společenství a mezi svými členy, kdy je společenství oprávněno sdílet elektřinu vyrobenou společenstvím, a podmínky sdílení elektřiny jsou primárně koncipovány pro sdílení elektřiny ve společenství. Případné sdílení elektřiny mimo společenství je následně odvozeno od podmínek sdílení elektřiny ve společenství a s určitými omezeními, které sdílení elektřiny v rámci společenství prioritizují.

Pokud jde o pojem "sdílení elektřiny", novela zákona přímo nedefinuje tento pojem a jeho obsah je nutné dovozovat z jednotlivých ustanovení novely zákona. Nepřistoupil k definici pojmu "sdílení elektřiny" mj. proto, že ani směrnice (EU) 2019/944 neupravuje přesné vymezení tohoto pojmu, a reálně by tak hrozilo, že by nepřesnou vnitrostátní definicí tohoto pojmu mohlo dojít k přiznání odlišného obsahu od představ evropského zákonodárce.

Částečně je při výkladu tohoto pojmu možné vycházet z novely nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2019/943 a (EU) 2019/942 a směrnice (EU) 2018/2001 a (EU) 2019/944 s cílem zlepšit uspořádání trhu Unie s elektřinou (COM(2023) 148 final) ze dne 14. března 2023, který definuje sdílení elektřiny tak, že se má jednat o "vlastní spotřebu aktivními zákazníky energie z obnovitelných zdrojů buď:

a) vyrobené nebo ukládané společně v místě odběru, nebo mimo něj, prostřednictvím zařízení, které vlastní nebo pronajímají, ať už zcela, nebo zčásti; nebo

b) právo k níž na ně bylo převedeno jiným aktivním zákazníkem, ať už bezplatně nebo za úplatu",

přičemž stejné právo sdílení elektřiny se má potom uplatnit v případě společenství. Z hlediska tohoto chápání pojmu sdílení elektřiny (jedno zda z OZE nebo jiné elektřiny) se tak bude jednat o jakékoliv poskytnutí či přenechávání energie vyrobené aktivním zákazníkem (společenstvím) jinému aktivnímu zákazníkovi bez ohledu na právní důvod a na to, zda se jedná o úplatné poskytnutí či bezúplatné či poskytnutí v rámci jiného plnění, např. z důvodu členství v určité osobě. Proto není ani vyloučeno, že v konkrétním případě bude docházet k překrytí obsahového vymezení sdílení elektřiny s dodávkou elektřiny, která sice není energetickým zákonem definovaná, ale ve smyslu čl. 2 bodu 12 směrnice (EU) 2019/944 se za ní považuje "prodej, včetně dalšího prodeje, elektřiny zákazníkům". Jedná se o tzv. materiální pojetí sdílení elektřiny. Pokud by tedy např. společenství sdílelo elektřinu vyrobenou ve společenství za úplatu svým členům, bylo by sdílení elektřiny v zásadě dodávkou elektřiny, ovšem vždy by se muselo jednat o sdílení/dodávání elektřiny vyrobené ve společenství, resp. společenstvím. To by např. odlišovalo sdílení od dodávky elektřiny realizované obchodníkem s elektřinou, protože obchodník s elektřinou nebude dodávat vlastní vyrobenou, ale vždy tzv. přeprodávanou výrobu elektřiny. Pokud by vzniklo členům společenství právo na uspokojení části jejich potřeb po elektřině z výrobny elektřiny provozované společenstvím, jednalo by se rovněž o sdílení elektřiny, přestože by členství ve společenství a možnost využívat dodávky takové elektřiny bylo spojeno či podmíněno úhradou např. členského příspěvku v určité výši.

Určitým formalizovaným znakem sdílení elektřiny (tzv. formalizované pojetí) je potom to, že sdílení elektřiny je umožněno pouze za podmínky registrace předávacích míst, ze kterých má být sdíleno a do kterých má být sdíleno, v tzv. skupině sdílení za podmínek stanovených v § 27e energetického zákona s podrobnostmi upravenými v prováděcím právním předpisu vydávaným ERÚ podle § 98a odst. 2 písm. h) energetického zákona. Pouze poskytování i dodávání elektřiny mezi registrovanými předávacími místy ve skupině sdílení tak bude považované za sdílení elektřiny ve smyslu energetického zákona.

K výše uvedenému je třeba dodat, že vedle uvedených oprávnění může společenství vykonávat další činnosti na trhu s elektřinou, pokud splní podmínky pro vstup do daného odvětví, tedy zejména podmínku licence na výkon dané podnikatelské činnosti. Energetický zákon žádným způsobem neomezuje společenství v tom, aby se za podmínek stanovených energetickým zákonem stalo držitelem licence na výrobu elektřiny ve výrobně elektřiny s vyšším instalovaným výkonem než 50 kW nebo např. provozovatelem distribuční soustavy, pokud bude mít vlastnické právo nebo bude na základě jiného právního vztahu oprávněno užívat zařízení distribuční soustavy a splní další podmínky stanovené energetickým zákonem pro výkon takové podnikatelské činnosti.

§ 22

Mezi účastníky trhu s elektřinou jsou nově zahrnuty subjekty zavedené do energetického zákona předkládanou novelou zákona, tedy energetické společenství a společenství pro obnovitelné zdroje (souhrnně jako "společenství"), a datové centrum. Pokud se jiná ustanovení energetického zákona vztahují obecně na "účastníky trhu s elektřinou", budou se podle okolností vztahovat i energetické společenství a společenství pro obnovitelné zdroje a rovněž tak datové centrum.

§ 22 odst. 3

S ohledem na zavedení ceny za provoz nesíťové infrastruktury dochází k nahrazení stávající "ceny za činnosti operátora trhu" ve výčtu cen, které je účastník trhu s elektřinou povinen hradit i v případě, kdy nemá s příslušným provozovatelem distribuční soustavy sjednanou smlouvu o zajištění služby distribuční soustavy, a nevzniká tak smluvní povinnost hradit uvedené ceny podle sjednaného rozsahu jejich využívání nebo poskytování.

Dále dochází k upřesnění, k čemu se vztahuje povinnost hradit v tomto ustanovení uvedené ceny. Podle dosavadního znění se jednalo o množství elektřiny, které účastník trhu s elektřinou odebral pro svoji konečnou spotřebu z jím provozované distribuční soustavy. Nově je přesněji povinnost platby uvedených cen podmíněna pouze na skutečnost, že účastník trhu využívá k odběru elektřiny jím provozovanou distribuční soustavu. Nemusí se tak nutně jednat pouze o množství odebrané elektřiny, ale i např. využívaný výkon distribučního zařízení. To je důležité především z toho důvodu, že ne všechny v tomto ustanovení vyjmenované regulované ceny jsou vztaženy jednotkově k množství energie, tedy jsou vyjádřeny v Kč/MWh, ale jsou stanoveny rovněž v Kč/odběrné místo nebo se jedná o kombinaci množství energie a velikosti příkonu. Rovněž není vyloučeno, že se v následujících letech jednotkové vymezení některých regulovaných cen změní. Jedná se např. o regulovanou cenu za systémové služby. Pokud by k tomu došlo, je žádoucí, aby uvedené ustanovení bylo s takovou případnou změnou slučitelné.

Z § 23 odst. 1 se odstraňuje ustanovení, podle kterého má výrobce elektřiny právo dodávat elektřinu vyrobenou ve vlastní výrobně elektřiny pro potřebu ovládaných společností, neboť v tomto případě se jedná o klasický vztah výrobce elektřiny (dodavatel) a zákazníka. Ovládaná osoba je odlišný právní subjekt od výrobce elektřiny a dodávka elektřiny tak musí probíhat jako plnění podle smlouvy o dodávce elektřiny, popř. jako plnění sjednané v jiné smlouvě, ale nikoli jako oprávnění vyplývající ze zákona. Obsahově se potom takové oprávnění nijak neliší od práva výrobce elektřiny dodávat elektřinu vyrobenou v jím provozované výrobně elektřiny ostatním účastníkům trhu s elektřinou.

S využitím fikce zakotvené v § 27f odst. 1 a v návaznosti na jeho odůvodnění se v § 23 odst. 1 písm. g) stanoví právo výrobce elektřiny sdílet elektřinu z předávacího místa, ve kterém elektřinu vyrábí, do svých ostatních předávacích míst. I v tomto případě ustanovení najisto uvádí, že při sdílení elektřiny jsou výrobce elektřiny a osoba účastnící se sdílení elektřiny oprávněni pro něj sdílení elektřiny využívat distribuční a přenosovou soustavu.

Kromě práva sdílet si elektřinu "sám sobě" (tedy vyrobit elektřinu v jednom místě a odebrat za použití přenosové nebo distribuční soustavy v jiném místě, což energetický zákon na základě fikce vnímá jako jednu z forem sdílení elektřiny) má výrobce elektřiny další možnosti, jak se zapojit do sdílení elektřiny.

Ustanovení § 23 odst. 1 písm. h) dává výrobci elektřiny právo registrovat u datového centra skupinu sdílení, do které jsou kromě předávacího místa výrobny elektřiny tohoto výrobce elektřiny přiřazena předávací místa zákazníků, která jsou, stejně jako předávací místo výrobce elektřiny,

Nahrávám...
Nahrávám...