8.6.3.8
Emisní limity při spalování a spoluspalování odpadů
Ing. Vítězslav Šťastný, CSc. a kolektiv
Nařízení vlády č. 354/2002 Sb. - dále jen nařízení vlády -
řeší emisní limity a další podmínky pro spalování odpadů a pro zařízení pro
spoluspalování odpadu. Zároveň tento předpis řeší i zařazování takovýchto
zařízení do kategorií zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování
ovzduší.
Podobná zařízení jsou stále více provozována jako základní zdroje
tepla, nebo i jako zdroje elektrické energie. Při tom se s výhodou využívá
energetický obsah odpadu k užitečné práci. Tím získáme kromě vhodné formy
ekologické likvidace odpadu navíc i dva druhy energie. Spalovny odpadu jsou
dnes budovány jako komplexní zařízení mající za úkol úplnou likvidaci přijímané
suroviny včetně zabezpečení vlastních odpadů vznikajících při samotném
spalování. Podtlakové větrání celého výrobního areálu od příjmu suroviny až po
jejich konečnou úpravu zaručuje, že ani blízko stojící pozorovatel podle
případného zápachu okolního vzduchu nezjistí, o jaký provoz se jedná. Zařízení
tohoto druhu je možné najít přímo uprostřed velkých měst. Přitom tato zařízení
svojí činností nevhodně neovlivňují ani ovzduší a na některých místech jsou i
architektonicky vhodně provedena tak, že nenarušují ani vzhled svého okolí.
Podobné zařízení pracuje například ve Vídni. Na jeho vnějším vzhledu se
podíleli přední architekti a svým provozem se projevují jen jako komín nějaké
plynové kotelny nebo teplárny. Přitom svým hlavním produktem - vodní parou -
vytápí celé i vzdálené části města, aniž by neznalý občan poznal, že se jedná o
zdroj, který získává podstatnou část energie z odpadu, zejména komunálního.
Aby takováto zařízení mohla pracovat kontinuálně i za předpokladu
nestejného energetického obsahu svého "hlavního paliva“, tedy odpadu, vybavují
se kotle hořáky na ušlechtilá paliva, které celý proces spalování odpadů
stabilizují. Při tomto procesu se nepovažuje stabilizační palivo (lehký topný
olej nebo různé formy plynu) za palivo a při zjišťování emisí se s ním
nepočítá. Naopak, pokud je zařízení navrženo tak, že jako základní palivo je
určen jeden z hlavních druhů paliv a odpad je dávkován do zařízení jako
přídavek (mnohdy se jedná o tříděný odpad nebo o odpad se specifickými znaky
mající podobné vlastnosti jako palivo pro jiné druhy zdrojů - odpadové dřevo,
odpadový dehet apod.), hovoříme o spoluspalování odpadu.
Shora uvedené nařízení vlády k emisním limitům se přitom
nevztahuje na:
-
zařízení se specifickým palivem zejména z oblasti biomasy,
-
pokusná zařízení využívaná k výzkumu a vývoji, případně ke
zkoušení s cílem zlepšit spalovací proces,
-
zařízení, kde jsou spalovány a spoluspalovány spalitelné
kapalné odpady.
Nařízení vlády k problematice spalování odpadu vykládá v § 2 některé základní pojmy,
které se týkají uvedené problematiky.
Např. odpadem se rozumí tuhý nebo kapalný odpad specifikovaný
podle zákona č. 185/2001 Sb. Spalovna odpadu je technická jednotka se
zařízením určeným ke spalování odpadu s využitím nebo bez využití tepla
vzniklého přímým oxidačním spalováním nebo jiným způsobem, jako např.
pyrolýzou, zplynováním nebo plazmovými procesy, pokud jsou vzniklé látky
následně spáleny. Takovéto zařízení zahrnuje kromě spalovacích linek zařízení
pro příjem, skladování, předzpracování odpadu, systémy přívodu odpadu, paliva a
vzduchu, kotle, zařízení k čištění odpadních plynů, komíny, místní zařízení pro
skladování tuhých zbytků a vod, zařízení k řízení spalovacího procesu a pro
měření, zaznamenávání a monitoring spalovacích podmínek a emisí.
Spoluspalovacím zařízením se rozumí zařízení, jehož účelem je využití energie
nebo výroba hmotných výrobků a které využívá odpad jako základní nebo přídavné
palivo.
Spalovny odpadu, ve kterých je spalován pouze:
-
odpad rostlinných pletiv ze zemědělství nebo lesnictví podle vyhlášky č. 381/2001 Sb. kterou se stanoví Katalog odpadů,
-
odpad rostlinných pletiv z potravinářského průmyslu, pokud je
využito vznikající teplo,
-
vlákninový rostlinný odpad z výroby a zpracování celulózy nebo
papíru na místě vzniku tohoto odpadu, pokud je využito vznikající teplo,
-
vlákninový rostlinný odpad ze zpracování neošetřeného nebo
povrchově neupraveného dřeva s výjimkou dřeva ošetřeného konzervačními a
ochrannými prostředky ze stavebnictví a z demolic,
-
odpadní korek,
-
odpad vyjmutý z působnosti zvláštního právního předpisu
(zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech),
jsou vyjmuty z působnosti tohoto nařízení.
Rovněž tak i zařízení pokusná, která zpracují méně než 50 t odpadu
za rok a jsou jako pokusná povolena Českou inspekcí životního prostředí.
Zařízení, kde jsou spalovány a spoluspalovány pouze spalitelné kapalné odpady,
které mají výhřevnost nejméně 30 MJ/kg a celkový obsah PCB nebo PCP nejvýše 10
mg/kg, jsou z působnosti tohoto nařízení rovněž vyjmuta.
Pokud nařízení vlády nestanoví pro spoluspalování nebo pro
spalování více paliv celkový specifický emisní limit "C“ znečišťující látky,
stanoví se tento výpočtem podle směšovacího pravidla podle následujícího
vzorce:
kde:
Vodpad objem spalin vzniklých spalováním pouze odpadu
stanovený podle odpadu s nejnižší výhřevností specifikovaného v povolení a
vztažený k teplotě 273,15 K, tlaku 101,32 kPa a 11 % kyslíku v suchém plynu. V
případě spalování odpadního oleje se vztahuje k teplotě 273,15 K, tlaku 101,32
kPa a 3 % kyslíku v suchém plynu.
Codpad hodnoty specifických emisních limitů stanovené
pro spalovny odpadu v příloze č. 5 k nařízení vlády.
Vproc objem spalin vznikajících v zařízení při
spalování povolených paliv (bez spoluspalování odpadů) vztažený k referenčnímu
obsahu kyslíku určenému podle druhu paliv. Pokud pro daný typ zařízení není
referenční obsah kyslíku stanoven, použije se skutečný obsah kyslíku ve
spalinách. V tomto případě není přípustné technicky nezdůvodněné ředění spalin
přídavkem vzduchu. Vztažnými podmínkami jsou dále teplota 273,15 K a tlak
101,32 kPa.
Cproc hodnoty specifických emisních limitů uvedené v
tabulkách této přílohy pro vybrané technologie pro spalování povolených paliv
bez přítomnosti odpadů. Pro ostatní zařízení zde neuvedená se použijí hodnoty
emisních limitů stanovené v povolení vydaném inspekcí. Jestliže ani ty nejsou
stanoveny, použijí se skutečné emisní hmotnostní koncentrace.
C hodnota celkového emisního limitu příslušné znečišťující látky,
která nahrazuje hodnoty specifických emisních limitů stanovené v příloze č.
5 k nařízení vlády. Referenční obsah kyslíku pro vyjádření emisních limitů
se vypočte na základě výše uvedených parciálních objemů z referenčního obsahu
kyslíku pro spalování odpadů podle § 10 odst. 8 a referenčního obsahu
kyslíku stanoveného pro spalování příslušných povolených paliv nebo
referenčního obsahu kyslíku stanoveného pro příslušnou technologii.
Zařízení na spoluspalování se podle jmenovité kapacity a kategorie
odpadu zařadí do kategorie zvláště velkých zdrojů znečišťování takto:
-
při kapacitě větší než 10 tun nebezpečného odpadu denně,
-
při kapacitě větší než 3 tuny komunálního odpadu za
hodinu,
-
při kapacitě větší než 50 tun jiného než nebezpečného a
komunálního odpadu za den.
Do této kategorie se zařadí i spoluspalovací zařízení podle
použitých technologií bez přihlédnutí ke jmenovité provozní kapacitě podle Přílohy č. 1 k zákonu č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování
znečištění.
Ostatní spoluspalovací zařízení jsou velkými zdroji
znečištění.
Spalovny odpadu se projektují, staví, vybavují a provozují tak,
aby obsah znečišťujících látek v odpadním plynu byl v souladu se specifickými,
dále uvedenými emisními limity:
(*) Do 1. ledna 2007 platí v případě spalování pouze
nebezpečného odpadu 500 mg/m3.
(**) Do 1. ledna 2007 se emisní limit nevztahuje na
případy spalování pouze nebezpečného odpadu.
1) Tyto limity mohou být schváleny pro stávající
spalovny do 1. ledna 2008.
2) Pro stávající spalovny mohou být schváleny
následující limity:
do 1. ledna 2008 pro jm. provozní kapacitu>16 t/h, ale <25
t/h neprodukující odpadní vody 400 mg/m3.
do…