Dělení nákladů na teplo a elektřinu

8.4.4.6

Dělení nákladů na teplo a elektřinu

Ing. Vítězslav Šťastný, CSc. a kolektiv

 NahoruZákladní způsoby dělení nákladů na teplo a elektřinu

Existuje několik desítek metod dělení nákladů na teplo a elektřinu, neboť dosud nebyla navržena metoda, která by byla univerzálně vhodná. Obecně platí, že je nutno zvolit takovou metodu, která vyhovuje pro daný případ nejlépe. V praxi existují dva hlavní typické případy, které vyžadují zcela odlišný přístup dělení nákladů.

1. 1. Dělení nákladů na elektřinu a teplo z provozního hlediska (cílem je určení palivových nákladů na elektřinu a teplo). Často používaná metoda je metoda Ecabertova, která definuje účinnost výroby elektřiny vztahem

kde je η_Q [1] účinnost výroby tepla pro teplárenské účely.

V těchto vztazích značí M_pal teplo v palivu, O_vyr teplo ve vyrobené páře, Q_dod teplo dodané do strojovny, Q_tepl dodávka tepla pro teplárenské účely, Q_vl dodávka pro vlastní potřebu, Q_ciz dodávka cizím spotřebitelům. Ztráty teplofikačních výměníků se do Q nezapočítávají.

Teplo v palivu dodávané do kotle je

M_{pal =} M^el _pal + …